4.12.17

Posvátno

























Dobou pochybností, lze nazvat dnešní dny.
Stalo se dominantním vše zpochybňovat a o mnohem říkat, co je na tom tak zvláštního, je to jenom...
Zakořenil se zvyk vše nepohodlné střepat ze sebe a říci si, že nic takového není a nikdy nebylo.

Skepse a pesimismus proměňuje hodnoty včerejška ve střepy již nepotřebné. Moderna šlape na paty dospívajícímu zítřku, by nebyla pohlcena pustinou všedního. Protože to všední stává se nudou, dokud z toho někdo neudělá něco extra cool.

Nechci kázat, jen uvědomila jsem si, jak málo stačí, aby člověk zabil výjimečnost, které se mu dostává. Možná právě zpochybňováním toho, co je výjimečným pro druhého, bagatelizaci vlastního prožitku a touhou za každou cenu se udržet na vlně, něco podstatného zaniká.

Ne víra, ale schopnost konat zázračně.

Ale nemá cenu mluvit o tom, co ostatní a všichni... slyšíte jak fádně zní ono ostatní a a všichni? Jako alibi pro tvrzené, které se právě hodí o krámu. Je potřeba začít u sebe, ne poukazovat na to, co tam někde jinde někdo druhý.

Kdysi dávno, když začala jsem poznávat i jiné dimenze světa, nemohla jsem se spoléhat na učené knihy, nebyly pro mně v dostupném jazyce a byla jsem vděčna za každý projev ze strany nehmotna.
Později jsem si zvykla na neobvyklé a tajemné, stalo se součástí mého života stejně jako třeba kabát, boty, fotoaparát. Dostala jsem se ke knihám, z nichž jsem zjistila, že to, co zažívám, zažívali a jistě i zažívají jiní lidé, ač ne každý a ne běžně. Povzbudivé, když obdobné projevy popíše několik lidi nezávislé na sobě. Touha po důkazech málem zabila samotný děj.
Bylo to ještě trochu jinak. Tomu, co dělo se, začala jsem důvěřovat, až jsem otupěla a přestala to tolik sledovat. Jistě, zaujaly mně i věci nové a ty mně zase dovedli k původnímu.

K nutnosti nebrat vše jako samozřejmost a přemýšlet o hodnotě drobných okamžiků.
Vygumujeme-li jedinečnost, zůstane jednolitá vrstva ve snaze dohnat to, co máme po ruce, jen si to odmítáme připustit.

Jakoby konec dříve nebo později dospěl k novému začátku. Znovu postřehnout nezachytitelno projevující se kolem a navzdory konvencím a logice, umět začít znovu s tím, co nevypadá nadějně... ovšem přežije-li, bude manifestovat malý zázrak. Odvaha vykročit a nevědět, zda je dál, nedržet se doposud známého a jistého. Ono neodejde, neumenší se, to, co necháváme v jistotě, vždy ze svých toulek se k tomu navrátit lze.

3.12.17

Vnímání nedobrého

























Mnohdy se nám něco nelíbí, něco nám nesedí, ačkoli nasloucháme důvodům logickým a neumíme je vyvrátit, nelze se zbavit plíživého pocitu, že něco není v pořádku. V takových situacích, z nichž se nelze dostat, je nejlepší nechat to být a poučit se, aby se člověk do nich příště nedostal.

a to vyžaduje svobodu a nevázat své věci na jiné...


Rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným...


a ve skrytu mlčet, neb šíření vln dobrých může se rychle změnit podle větru...

Kdo zažil porozumí, že i signály zdánlivě nevinné mohou poukazovat, kde tlačí bota. Nechat být a nic neříkat, když začne něco odvíjet se jakoby pozpátku. 
Potom ten, kdo profitoval, bude muset i s úroky vše vracet...

24.11.17

6 Holí - Vítězství


Šestky vážou se k Tiphereth. Sféře, v níž je možný kontakt s HGA. Přese vše, jsme v centru stromu života, na středním pilíři. Odsud je možná jakákoli cesta. Magický čin nezůstal bez odezvy, píle a ritualizace dovedla adepta ke spojení, které je více, nežli jenom setkání s něčím jiným. Zde člověk potkává sebe a je otevřena cesta k objevení vlastního talentu a schopností. 

Dle Crowleyho je Jupiter ve Lvu požehnáním pro harmonii a krásu. Karta sama o sobě na sefirotě Slunce si sama vystačí, je centrem, kam všechny cesty vedou. Zde energie kulminuje, jakoby se ani sama neměla vyčerpat. 

K této kartě náleží energie, vitalita a dobré zdraví. Cokoli člověk bude dělat, dosáhne vítězství, ač to tak nemusí v době, kdy se dotazuje, vypadat. Mnohdy je vítězstvím korunováno úsilí nečekaně. Pták Fénix, jehož hlava je na 2 holích symbolizují znovuzrození z popela. Je to o pádu, který předchází vítězství aneb proměna poraženého ve vítěze. Ač jde o živel ohně, jsou zde květy lotosu jako symboly lásky. Oheň v pozadí neustále plápolá. Struktura holí je krásně vyvážena. 

Karta nabádá k uvědomění si, že ne vždy lze vše dokonale naplánovat. Mnohé věci víme, jen jsou uloženy hlouběji a je na nás, abychom místo tápání v hlubině našli odpověď. Není ani potřeba vždy precizně zformulovat otázku. 

Láska není jenom o vztahu k partnerovi, dětem, rodině, ale i o přístupu k životu a i lidem obecně. Život sám o sobě, tak jak jej známe je svázaný s hrubou hmotou. Je plný nedokonalostí a kazů oproti tomu, co je vysněno, či si člověk alespoň má odvahu představovat. Tiphereth se nachází na středním pilíři nad Yesod a cesta k Malkuth vede přes něj, pokud člověk nejde přes Kheter a Daat. Poznání zde je zbaveno iluzí a je potřeba si jej uchovat a nechtít, aby za každou cenu zapadlo do kontextu, který v danou chvíli známe, to je ono jesodické, čím si něco čistého zabarvujeme. Naučit se brát věci jaké jsou, tedy i realitu Malkuth bez toho, aniž by vyvolávala pocit marnosti, respektovat lidi takové, jací jsou, je odrazem toho, že člověk potkal sebe na Tiphereth a je schopen přijímat věci nezabarveně, bez ohledu na to, co by mu vyhovovalo. 

A poté vítězství nebude pouze stavem, situaci v jedné kartě Malých arkán, ale stane se přítomnosti. Potom člověk má pocit, jakoby Jupiter stál za ním a různé drobnosti k němu přicházely jako výhra, neb svůj kousek štěstí poznal a umí si za ním stát.   

    

22.11.17

O andělech (něco málo)

 Mám je ráda, potvory opeřené, a oni to vědí. Velmi dobře. Také vědí, že kdyby to pomohlo, zažalovala bych všechny ty úděsné čakrabáby, často si říkají "andělky" za pomluvy, které o nich šíří. Neuvěřitelné, baba se tzv. podělá, když náhodou narazí na polního bůžka či lokální strašidlo, a bude tvrdit, že jí navštěvují archandělé. Všichni, co víme své, to takovým věříme a škodolibě doufáme, že se některý z nich skutečně bude obtěžovat, by poznaly, co to je za brutální energii.
To, čemu se říká andělé jsou sefirotické entity, filosofický základ vychází z učení kabaly. Existují jejich různé seznamy, nicméně nelze očekávat, že půjde o seznamy úplné.
Jsou tak trochu záhadou, neb kdo četl Meyringova Anděla západního okna, či životopis Johna Dee, musí logicky nabýt podezření, že ono to s tou polaritou sefirot - klifot, až tak horké nebude.
Praktik ví, že když provádí enochiánský rituál, vždy něco přijde... otázkou pouze je, z které strany...  

Andělé zde nejsou od toho, aby utěšovali nešťastné paničky, či zvedali sebevědomí babám toužícím po čirém bílém božím světle. Jakoby by Všemohoucí neměl nic jiného na práci, než poslouchat ženské stesky.

Andělé když již, jsou posly a také nebudou věčně vysedávat u andělky stojící si na vedení, jinak se ani věčné plácání v tom samém u tohoto druhu žen nedá rozumně vysvětlit. Svá křídla nemají určena k tomu, aby ubohé smrtelníci odmetali veškeré překážky na její cestě lásky. Naopak, mívají tendence zařídit, aby si člověk za vskutku zajímavých okolností uvědomil, na čem mu záleží a kam, že to vlastně směřuje. Kecy o lásce se obloudit nenechají.

Problematika řádu andělů, jejich hierarchie a planetární přiřazení mohou být pro hodně lidí zajímavé, protože zaujmou i intelekt člověka a jeho touhu dovídat se nové věci. Lze je evokovat, invokovat, pokusit se podle jejich zařazení objevit či vylepšit vlastní schopnosti, ovšem nelze očekávat, že se toho docílí u pouhého vysedávání u svíčky potřené nějakým olejíčkem. Spojení s nimi je možné na různých úrovních a nejde o kontakt jednoduchý na zvládnutí energické ani na porozumění jejich poselství. 


V magii pracujeme se Svatým andělem strážným. Nejde o nic jiného, nežli o jemněhmotné tělo člověka, které bývá v jiných kulturách nazývání géniem, atmánem či Pravou vůli z pohledu thelemy. Většinou lidé vnímají jej jako ochránce, neb v ohrožení života a zdraví se umí projevit. Může být viděn, slyšen anebo jen tiše vykoná zázrak, kdy člověk z nebezpečné situace vyvázne bez škrábnutí, jen nechápe, jak to, že ač padal, dopadl měkce na tvrdý povrch pod sebou. Často se může projevit formou paralýzy těla, kdy si člověk z hrůzou uvědomí, že bez toho by pokračoval v pohybu dál a skončil by na kaši, protože by se na něj něco vyřítilo či zřítilo. Může jít i o hlas, který vzbudí člověka, aby nezaspal na důležitou událost, o níž třeba ještě neví, či který jej probere z bezvědomí. Mnoho lidí podobné zážitky raději vytěsní, protože nezapadají do mainstreamové představy o normalitě. 

Možná právě toto odpovídá na otázku, proč lidé vnímají jejich blízkost. Každý z nás si nese sebou, jen si to více či méně uvědomuje, kousek, který ony sefirotické humanoidní bytosti připomíná. Ač katolická církev o nich příliš nemluví, jsou  jich plné hřbitovy a kostely. Člověk se s tím, co je mu podobné, nějak snaží navázat vztah. Z tohoto pohledu je pochopitelná i snaha andělek, jen kdyby tolik nekázaly a nežily v přesvědčení, že snědly všechnu moudrost světa. K andělovi, který je naší částí si každý musí najít osobní vztah. Žel knižky na českém trhu zabývající se anděly spadají do kategorie eso shit. Poznala jsem hodně žen, které naletěly na Doreen Virtue. Každá z nich si zadělala na takové problémy (cca po půl roce), že by člověk spíše očekával v takovém rozsahu Boží trest za pořádaní satanistických orgií a ne tam výsledek praktikování rad z růžové knížečky, provádění drobných rituálků či vrtění kyvadlem nad něčím papírovým, co bylo snad andělskou alternativou k hrací desce monopolů. Magicky je situace naprosto jasná. Ono praktikum jakože lásky obaluje do růžové folie vše, aniž by cokoli řešilo a potom, když to bouchne, vypadá to, jakoby se obtěžoval sám Belzebub s celou pekelnou suitou. Holt, klifot si cestu vždy najde. 

Kdo chce najít cestu ke svému andělovi bez magie (není tím myšleno nic, co má růžový obal či hýří pastelem), lépe udělá, když bude číst poezii nejlépe při poslechu vážné hudby.  Nalezne krásu v drobnosti a pokusí se inspiraci předat dál (ne, není tím myšleno vnucování). Láska, je stavem duše, nikoli proklamací. Brát život s láskou znamená brát jej i s chybami a nedostatky, ne předělávat na jenom to hezké a pozitivní.            

21.11.17

7 Disků - NEÚSPĚCH


Sedm olověných těžkých disků se točí. Jak píše Crowley, jsou narážkou na padělky peněz. Smetou problémy, co stojí na hmotě v cestě anebo raději člověka, co neumí jím odolávat? MOŽNÉ je obojí, v podstatě záleží jenom na člověku. 
Víra v neúspěch je hnacím motorem, aby si člověk ve sféře HOD právě poukazem na neúspěch vysloužil pozornost druhých a také jejich lítost, či pomoc. Takový člověk se stane snad perpetum mobile neustále točící problémy. Jakoby ihned po vyřešení jednoho se opodál vytvořily další dva. 

Dá se říci, že pod vlivem této karty lidé podléhají malomyslnosti a mají tendence věci předem vzdávat. Přijdou jím beze smyslu, rozplizlé, bojí se stát si za svým, bojovat za sebe, protože stejně nic nezmohou a i kdyby nevím co, jen upoutají nevhodnou pozornost a  někdo se jím pomstí. Jde o stav, kdy člověk nic hezkého nečeká a v podstatě ani není schopen vnímat. 
Není potřeba, by dostával rány zvenčí, sám si jich umí zasadit dost a v podstatně lepší kvalitě.
Přesto, pokud se do něj někdo naváží, či mu dělá potíže, tak jen proto, že úspěšně vysílá intenzivní signály, kopněte si do mně. Tomu ani svatý jen tak lehce neodolá.

Jak víme, 7 jsou iluzivní a také iluzivní je i hodnocení situace na hmotě. Jenomže v tomto případě je síla myšlenky natolik silná, že se ji daří i manifestovat na hmotě. Jak píše Crowley, atmosféra karty se podobá morovému dechu, neb vše, co má něco plodit je zničené. Přičítá kartě totální pasivitu, kdy člověk sám není schopen se postavit k čemukoli čelem a vůbec cokoli udělat. Lenost vládu nad ním má. 

V dané situaci je potřeba si uvědomit, co se děje a pochopit, že v dané záležitosti nemá cenu cokoli podnikat. Nakonec jde o kartu malé arkány, jejíž vliv brzo pomine. Jistým řešením je i představit si, co vše hrozného by se mohlo stát. Potom člověk může být jen příjemně překvapen, neb zkušenost ukazuje,  že nejhorší varianta nenastane.    

Podstatou změny je změna přístupu, tedy změna myšlení. Jakmile člověk nebude přisuzovat tolik důležitosti tomu zda skutečně se všechny jeho plány naplní, ale bude postupně činit kroky k jejih naplnění, nastane obrat a tíživá situace pomine.    





16.11.17

7 Mečů - MARNOST


Mám zkušenost, že tuto kartu si  tazatel vytáhne, když má nějaké obavy a obvykle své obavy umí přesně pojmenovat, neb nic není tolik dobře formulovatelné jako nápady destrukce. Esotericky se s kartou spojuje destrukce, obavy, marnost a pocit, že existence člověka je přímo ohrožena. Obvykle taková očekávání nemají pranic společného s realitou. Ovšem pravdou je i opak, kdy tazatel má očekávání nereálná, neb má o tom, jak záležitost vypadá představu na hony vzdálenou od reality. Nevnímá to, co je,  nýbrž to, co by si přál aby bylo. Jeho myšlení je naprosto špatné.

Je potřeba si povšimnout, že meče na kartě mají na rukovětích znaky planet. Nejde pouze o Lunu ve Vodnáři. Neptun, Venuše, Mars, Jupiter, Merkur, Saturn. Slunce na kartě je dole, v rovině symbolizující nevědomí, Luna, naopak nahoře, v rovině vědomí. Tedy přesně naopak, jak má být.

Element vzduchu v tomto případě představuje Vodnář ve své rozplizlosti, nereálnému myšlení se meze prakticky nekladou. 

Jenom jeden meč, sice velký je pod náporem mečů menších, které mu brání v pohybu. Crowley o této kartě hovoří jako o pokusu revmatického boxera o comeback, přičemž mu může pomoci pouze nevýslovná dávka štěstí, neb sám na toto nemá. Taktéž zdůrazňuje, že do šlamastiky člověka dostane politika ústupků. Jistě, ten, kdo pořád ustupuje a chce být se všemi zadobře, nakonec sám na své konstrukce doplácí a pomoci mu nelze.  Naznačuje se, že tazatel nemusel jednat tak docela čestně. 

Karta představuje situaci pro tazatele nepohodlnou. Jistě, je možné v tomto stavu setrvat a jistým zvráceným způsobem si v něm libovat, anebo naopak, začít pohlížet na situaci jinak, otočit i myšlení. Především je na místě upřímnost k sobě samotnému. Podívat se na vše bez hodnocení negativního či naopak malujícího si vše v duhových barvách.          

15.11.17

7 Holí - ODVAHA



Mars ve Lvu je energií ryze bojovou. Až někdy může natropit více škody, než-li užitku. Pokud se zde má mluvit o odvaze, pouze jak Crowley poznamenává, o osobní odvaze jednotlivce, kterého nekryjí žádné dobře vyzbrojené řady vojsk. Nakonec sám kartu popisuje tak, že v popředí je kyj, prvotní zbraň, zatímco ostatní hole jsou v pozadí a plameny kolem nich neefektivně lítají. Prostě klasika, situace, kdy se člověk může spoléhat pouze sám na sebe.

Pohlížet na tuto kartu z pohledu pozitivní - negativní se nevyplácí. Mnohdy situace vyžaduje osobní statečnost, ač člověk nemá žádný náznak, natož jistotu, jak by to vše mohlo dopadnout. Může se držet v ústraní, ale potom prošvihne to, čím mu univerzum vychází vstříc. Má jednat odvážně bez ohledu na cokoli a důvěřovat tomu, že koná správně. Nic jiného v dané situaci není možné.
Může se také stát, že člověk ani jinou možnost nemá, protože něco z jeho nitra jej navádí na konkrétní jednání, uskutečnění činu.
Dá se říci, že situace je přiléhavá na magické akce. Mnohdy  něco děláme, ač jeví se to nelogické a možná i zbytečné, navzdory všemu jdeme do toho.

Riskovat se vyplácí, pokud člověk koná s důvěrou a sám ani zpětně to, co učinil nezpochybňuje. Mnohdy konáme, aniž bychom znali přesně cíl, kam naše konání povede. Často jsme nuceni spoléhat spíše na intuici, nežli na racionální argumenty.

Karta vyžaduje akci, žádné váhání. Ne vždy se v situaci cítíme pohodlně a ne vždy jsme tolik bojový vývoj chtěli. Čekat, až se to přežene se buď nevyplácí, anebo to často ani není možné, neb jsme dotlačeni k jednání. Proto v sadách vycházejících z Rider -Waite tarotu je jedna figura postavena proti 6 holím, či protivníkům. Je nucena postavit se drsné přesilovce. Jinou možnost ani nemá.

Esoterické výklady se často neodkloňují, naleznete v nich slovní spojení jako aktivace vnitřního bojovníka a věrnost sobě. V podstatě vyjadřují něco hlubšího,  co je člověk nucen udělat.

Zkušenost, již člověk získá je poměrně povzbuzující. Zjištění, že se oplatí jednat v souladu s vlastním srdcem, nebát se, nenechat se zastrašit, ani odradit okolnostmi dává jednomu pocit, že vše na světě je řešitelné, pokud si člověk stojí sám za sebou.     

  

12.11.17

Jak nás vidí nečarové

























Společnost, ta dnešní, je nastavena na nedůvěru vůči věcem, na které se nedá sáhnout, které nelze prokázat matematickou rovnici (nakonec to je i důvodem, proč existuje matematický důkaz Boha). Již věci jako astrologie, homeopatika, karty působí jako pěst na oko. Co teprve magie. Jistě, vůči lidem, kteří tyto podivné věci hm, správné slovo je praktikují, po mudlovsku je povoleno i provozují, je navozená atmosféra nedůvěry. Rozhodně se nejedná o hobby jako o cyklistiku. Takový příklad je zavádějící neb na rozdíl od kolisty prudícího řidiče i chodce, adept magie nemůže sundat dres, odložit kolo a stát se obyčejným civilem. Magie prostupuje vším, bohům díky nenápadně.

Nedá se ani mluvit o životním stylu, protože tyto věci, pokud si člověk vnese magii do života a ona síla, s ním souzní nejsou o tom a teď vypnu a udělám si klid, nebo zajdu do fitka. Pokud nejde o věčného začátečníka, člověku se magie dostane pod kůži a žije v souladu s ní. Ať má jakékoli vyznání, preferuje jakoukoli filosofii, školu či přístup, prostě toto nejde sundat, odendat, říci si kašlu na to, dnes se mi nechce, protože toto mu koluje v žilách a ono si to samo řekne o to, co chce, potřebuje a člověk se projeví. Zní to děsivě jako posedlost... Než čtenář rozpoutá inkviziční exorcismus, je dobré, aby si uvědomil, že je to jako naučit se chodit, také to chvíli trvá, než nohy začnou poslouchat a podobně člověk praktikováním magie a různých způsobů cvičení ovládne a naučí se používat to, co je mu přirozené. 


Jednoduše magie je energie, je to součást krve, těla, nejde ji odložit, pověsit na hřebík a podobně. Alespoň ne u lidí, kteří mají k ní vlohy. Jistě je spousta jiných talentů při nichž se magie také může stát pevnou součástí, typický nečar by omdlel zděšením, kdyby si uvědomil, že např. da Vinci, Newton, Edison, Dálí, Shelley, Yeats, Tolkien, ale i Giger, byli naši. A to je pouze příkladmý výčet jmen, o nichž si troufám říci, že ani ne zcela vzdělaný člověk by je mohl znát. Jedná se o lidi, kteří ve svém oboru mnohé dokázali a sféru hmotnou měli zcela ukotvenou. 

Okultismus byl vždy a bude záležitostí skrytou. Přestože dnes nehrozí inkvizice, stěží většinová společnost najde pro něj pochopení. I ti nejvíce tolerantní na takové jedince nahlížejí jako na podivíny s podivnou vírou. Nu okultismus nevyžaduje posedlost náboženskou, ani není nějakou vírou, vyznáním či světonázorem vázán. Pokud okultista sdílí osobní přesvědčení, že nějaké náboženství jemu dává smysl a rozhodne se jej provázat se svým životem, nepůjde o typického svatouška jím zvolené náboženské komunity. Okultista může být jakéhokoli vyznání a z toho, že oficiální náboženství něco jako okultismus zakazuje a nerozumí mu, si těžkou hlavu nedělá. Jednak proto, že okultista je lidská bytost, a ta jak známo, si umí zdůvodnit vše. A také pro to, že monoteistická náboženství okultismus nedoporučují, ba dokonce se strachem odsuzují, neb zkušenost ukázala, že podobné věci nejsou pro všechny, lidem z nich jednoduše řečeno začne hodně hrabat. 

Magie je potvůrka a nechce být se všemi ve vztahu. Vybírá si lidi, kteří mají k ní jistou dávku talentu. Stejně jak každý neumí být hercem, tak každý neumí být okultistou. Někteří lidé, ač se snaží padnou do pasti iluzí a často je nacházíme mezi kazateli, kteří vnucují všem magii, andělské bytosti, sílu čaker, očekávají, že jejich vlastní karty se budou na ně zlobit, či naopak  je mít rádi, a to aniž by tušili, co to ta magie je, jak bytost sefirotická se projevuje a jejich výklady karet... nu, řečeno z nadhledu bývají vtipné. Často takoví lidé uvíznou v bludu, že k ním promlouvá bůh, ne ledajaký, vždy to bude velmi známa bytost z toho či onoho pantheonu, či alespoň zajímavá mimozemská rasa, která bůh ví proč začala trpět spasitelským komplexem a nic neříkajícími proklamacemi a radami expanduje do knihoven lidí hledajících ono duchovno. Nenazvala bych tyto lidí podvodníky, byť prodej podobně zaměřené literatury a předmětů je výnosný, neb oni sami jsou do iluzí zamotaní. Především odmítají vidět svět jako celek, vyberou si vždy jenom něco a připomínka, že je i něco jiného, je rozčílí.

Naštěstí nečarové vidí vždy pouťové kejklíře a new age humbuk v tzv. snaze zabývat se duchovnem, kdy někdo občas nesměle špitne něco o magii. Esoshit  je může maximálně uklidnit, jak směšné je iracionální vidění světa postrádající oporu ve zdravém rozumě, neb tito lidé nemají hmotu ukotvenou. Jejich doménou je svět jesodických iluzí. Sice toto dělá medvědí službu opravdovým astrologům, kartářům, léčitelům a pod., ale alespoň na ně skrze toto není tolik vidět. Člověk, který něco umí se i navzdory balastu kolem sebe, prosadí. 

Domnívám se ale, že takto je to správně. Magie je dáma tajemná, vždy nějakou clonu vytvoří. Holt, dnes je to projekce jesodické poutě na trhu. Jaksi nedovolí, aby se nečarové či aspiranti pořád nechápající její tu někdy jemné, jindy důrazné ne, zabývali tím, co je její podstatou. Univerzum tak chrání i ty, kteří neumí pobrat realitu o více rozměrech, vnímání něčeho jemného. Proto každý, kdo se okultismem vážně zabývá, ani nemá snahu ve svém okolí vyhledávat pochopení, něco vysvětlovat, natož kázat. Bylo by to stejné, jako kdyby profesor matematiky začal na předvolebním mýtinku o abstraktní matematice. Ti, kteří k magii mají vlohy, se nějak naleznou, ona sama jím do cesty přijde. Není potřeba provádět velkou reklamu či někomu říkat, co má dělat. Magie nepotřebuje ovečky, které ji následují, pochytit ji mohou pouze lidé samostatní. Pokud někdo má talent, je jen otázkou času, než ten člověka nasměruje sám. Ostatně jako v každé jiné oblasti lidské činnosti.              

24.10.17

8 disků - Prozíravost


Astrologické konstelace pochopíme lépe, když si uvědomíme doporučení Crowleyho, že sice je zde Slunce v Panně, ale jsme v Hod, sféře Merkura a ten je v Panně povýšen. Idey a myšlenky týkající se praktických věcí jako zemědělství, technické záležitostí, jsou na místě. V otázkách finančních je žádoucí nedělat žádnou operaci, ale počkat si, aby investice, kterou jsme učinili předtím, či něco odložili pro strýčka příhodu, samo udělalo svojí práci. Takže nedělat nic.

Naopak je zde situace vhodná na plánování a přemýšlení či studium nového systému, jak zasít, co s tím dělat a jak potom sklízet. Klasika, Hod sedí myšlenkám a studiu. Taktéž onen název Prozíravost souvisí s hodnotami spíše konzervativními, jak naznačuje Crowley.

Na obrázku vidíme rostlinu, která je zakořeněná a která má i nějaké květy a k plodům daleko nemá. Bylo by chybou rostlinu vytrhnout, uhynula by, nebo by byla pouhou dočasnou ozdobou ve váze, ale plody by nepřinesla. A tak je to i se situací. Ač má tazatel sebevětší nutkání něco udělat, jeho výzvou je naučit se nedělat nic.

Z pohledu magického je také podstatné rozeznat čas vhodný ke konání a čas vhodný k přípravě a počkání si na výsledek. Vůbec ony osmičky příliš aktivitě nepřejí (tedy až na hole). Být opatrným neznamená bát se, ale umět odlišit, kdy je potřeba nechat situaci vyvinout a kdy aktivně zasáhnout. Zde se disky točí samy a skutečně naše asistence by mohla vše jenom pokazit. Magik se také učí umění nevytrhávat rostlinu ze země, aby zkoumal, jak zakořenila. Právě výzvou této karty je umění počkat si na výsledky. Neb každé jednání vyžaduje aktivitu, když nezaseješ, nic nemáš, ale potom je doba růstu, kdy samo si musí semínko poradit. K plodům se dojde pouze, je-li člověk obezřetný, odolá nutkání a neutrhne květ předčasně. 

Esotericky, ačkoli Ziegler pojímá kartu jako příležitost ke ztišení obava starostí, spíše zde vidím velké poučení v tom, že pouze jedna záležitost je málo na to, aby člověka zaměstnala po celou dobu. Vždy je něco jiného, čím se dá zabývat. Neb nudí se jenom nudní lidé.
Vůči interpretaci karty jako výzvy ke ztišení obav, mám jednu praktickou výhradu. Jak je známo obavy (myslím skutečné, ne ty povrchní, jimiž chce někdo vydolovat z druhého soucit, politování) vyvolávají nedůvěru v to, co člověk učinil, a zpravidla se rostlina při působení takových energií nedostane do stádia, v němž by měla tak krásné květy.  

Dovolím si ještě jednu praktickou poznámku k těm, co mají ambice konat magicky. Mnoho z toho, co děláme, je během na dlouhou trať. Pokud se  drobné mezikroky povedou, je velmi fajn, užít si radost. Nicméně je potřeba nijak energicky nezasahovat do průběhu toho, co se nejlépe vyvine samo. Chce to umění vnitřního odstupu, působící na lidi až nelidsky. Jen tak, kdy člověk zapomene na osobní angažovanost a činí tu rutinní, tu kreativní kroky ve věci, která se ale jinak vyvíjí sama, nepodléhá panice, když má pocit, že se nedaří, ani přehnané euforii, když se něco povede, se může záležitost sama vyvinout ke prospěchu a zdárnému konci. 
Zní to jednoduše? Nu tak mnohem jednodušší je naučit se a zvládnout rituál v neznámém jazyce... protože sebeovládání, resp. jeho nedostatek je tou největší překážkou a jeho zvládnutí rozdílem mezi mágem a břídilem.   

8 mečů - Vměšování


Jupiter v Blížencích není žádná sláva. Ať má člověk sebevíce úžasné myšlenky a odhodlává se páchat obecné dobro, není mu to nic platné. Karta vyjadřuje situaci, do které je člověk vhozen, neb jeho úkolem je naučit se fungovat, když možná až titěrné okolnosti mu kladou velké překážky. V podstatě ani není možnost jak ze situace vycouvat.

Ohledně karty mohl čtenář narazit na Zieglerův popis nerozhodnosti, jakoby člověk váhal mezi dvěmi variantami a nevěděl která. Je možné, že Ziegler má s kartou tuto osobní zkušenost, navíc na rozdíl od ostatních karet příliš se nerozepisuje. Pokud nerozhodnost, tak proto, že vždy se něco přihodí, co člověka vrátí do původní pozice. Jednoduše není dobrý čas na to, aby se rozhodl. Je lepší nechat situaci se vyvinout.
Stojí-li v této chvíli člověk před svým osobním gordickým uzlem, je lepší jej nechat být, ani ono pověstné rozseknutí mu umožněno nebude a pokud se rozmáchne, bůh ho ví, co sekne. 

Crowley v kartě jednoznačně rozvíjí prvek nepředvídatelné náhody. Výslovně říká: "Je to jednoduše omyl dobromyslné bytosti ve chvíli, kdy je dobromyslnost neblahá."  
Poloha, ve které se nikdo necítí dobře a slov plán, záměr, se stalo parodií. Protože ať děláme, co chceme nešťastné zásahy zvenčí nejenom, že naše plány hatí, naopak, dostávají nás do jediné možné situace. Právě proto u sad, kde jsou malé arkána řečí figur, jde o figury spoutané či ve vězení. 

V takovéto chvíli je potřeba se smířit s tím, že nepříjemnosti převažují a místo sebelítosti či jiného naříkání, které jenom maskuje sebelítost, přijmout výzvu a se situaci splynout. Jen tak se z ní lze obratně dostat. Ani universum nebaví pořád zkoušet toho, kdo se přizpůsobil a volí přiléhavé jednání. Ono pustit otěže a vyčkat si, jak se situace vyvine je moudré řešení, které jaksi efekt tlačení do kouta může časem překonat. V dané chvíli je možné buď nedělat nic anebo dělat jen to málo, co možné je. Možná není možné zůstat nadále v iluzích o dobrých úmyslech. Ty, jak je známo dláždí cestu do pekla.    


22.10.17

8 holí - RYCHLOST


Na této kartě, která zobrazuje Merkur ve Střelci, je vidět, že hole zosobňují čistou energii, nevidíme zde plameny, však ty hůl již strávila a je pouze energie, blesky či elektřina.
Vodivost holí je velmi dobrá, jsou poměrně rychlé a mimo jiné je z nich patrná i myšlenka pokroku, která se realizovala. Jsme v Hod, sféře, v níž dominují myšlenky. Sféra, kde nacházíme původ různých přírodních zákonů. 

Z esoterického pohledu je podstatné, že na kartě není temného místa, vše je pastelových barvách duhy. Z pohledu magického je potřeba si uvědomit, že vše na kartě je přizpůsobeno potřebám Merkura, coby posla prvotní vůle. Je to jako dostat elektrický šok do srdce, probrat se z kómatu a nestačit ani udiveně přihlížet tomu, co se děje. Tak působí zápal prvotní vůle. Z pohledu esoterického je toto vnímáno spíše jako překonávání překážek, což  není v rozporu, neb projevení se prvotní vůle sebou nese ten efekt, že překážky jakoby najednou samy odpadnou.

Přijme-li člověk tento zážeh, zásah prvotní vůle, objeví kouzlo a zázrak pro svůj vlastní život. Jistě, jedná se o jev velmi rychlý, těžce popsatelný, ovšem přitom velmi krásný. Člověk cítí vliv něčeho vyššího ve svém životě. Ovšem je potřeba mít na paměti, že se jedná o poselství, nikoli o setrvalý stav. Je na každém člověku, který tento stav pozná, zda se bude chtít se svojí prvotní vůli propojit.

V každém případě smysl vytažené karty je zřejmý. Projeví se slovy Crowleyho éterizovaná energie ve své čisté podobě, až bude působit dojmem neuvěřitelna. Události najednou dostanou spád a člověk, pokud této šance využije, nebude se bát, přijde k něčemu novému, co obrátí jeho pohled na dosavadní.

Inspirace - myšlenka na konkrétní čin, pro který jsou najednou vytvořeny podmínky.
Může se člověk pod vlivem karty rychle zamilovat? Jistě, láska má v sobě ohromný náboj a je vyjádřením emoční stránky energie.   
 

20.10.17

9 disků - ZISK



Takže Venuše v Panně, pracovitá, ač zároveň trochu líná (Crowleyho atribut), neb Panna není znamení, které by k Venuši sedělo. Představa bohyně lásky, kterak pracuje... Nu velmi podivná. Taková jesodická, jen aby to nebyla haluz.

Na kartě nalezneme podle Zieglera vyobrazení trojice přátel Aleistra (Saturn  a Jupiter), Israela Regardieho (Mars a Merkur) a Friedy Harris (Venuše a Luna). Jak je vidět i z planetárního přiřazení, přátelství s Aleistrem tak jednoduché nebylo, přeci jen jeho přístup byl z pohledu lidí méně osobní. Ne každý přátelství s ním uměl ustát. Nicméně jak autorka tohoto tarotu, tak I. Regardie uměli jít i vlastní cestou bez ohledu na to, co si dělal Aleister. Vůbec nakreslit sadu jeho tarotu podle jeho přání, kdy on sám mnohé opravoval, do mnohého zasahoval, vyžadovalo osobnost. Ziegler pokračuje dál v tom, že Venuše charakterizovala její oddanost k umění a lásku k Aleistrovi. Než se od karty vzdálíme k něčemu osobnějšímu, odkazuji na korespondenci mezi F. Harris a A. Crowleym. Je sice v AJ, nicméně čtenář se tak dostane do vzrušující doby, kdy tato sada vznikala.

Přátelství je vztahem mnohdy přikrytým závojem iluze. Někdo si dělá iluze o přátelích a jiný zase o svém významu pro přátele. Málokdo umí brát lidí takové jací jsou. Se všemi jejich přednostmi, průměry i nedostatky. Přátelství vyžaduje respekt, rovné jednání, zdržení se manipulace, diskrétnost, jistou míru loajality a zejména, ať to člověka jakkoli nutí, přátelé se nepřevychovávají, jejich život je takový, jak si jej uspořádají. Zároveň vás nenutí, aby jste se stal stínem jejich života.
Přátelství je koexistence lidí, kteří si po jisté stránce rozumí vedle sebe. Ať se v jejich životě děje cokoli.

Jak zdůrazňuje Crowley, přízeň, popularita a všechny tyto příjemné věci, nejsou hlavním cílem karty. Jedná se o vedlejší efekt jiné, podstatné činnosti. Toho, na čem se člověk podílí. V tom je právě odlišný pohled adepta magie od běžného člověka. Práci, která se daří, doprovázejí i příjemné věci. Jenže ty nikdy nejsou vlastním smyslem. Jsou následkem jiné činnosti a prostředkem k tomu, aby příští práci mohl člověk vykonat za lepších podmínek. Možná jsem tento aspekt doposud nezdůraznila, disky jsou o práci, činnosti, kterou je člověk nucen dělat, což ještě neznamená, že tam nemůže činit s potěšením. S tou Venuší je spíše zde o tom, že s krásnou práci, která má i estetickou hodnotu, dosáhne člověk zisku v různých oblastech...

Zisk není pouze tím materiálním, hmatatelným, může jít i o úplně jiné hodnoty... třeba ono přátelství...     


9 Mečů - KRUTOST


Na obrázku lze vidět 9 zrezivělých a značně opotřebených, jistě i starých mečů, které prošly nejedním bojem a mají za sebou ledasco. A ta krev, která z nich okapává, je vaše. Krutost na této kartě, co je potřeba zdůraznit, není krutostí mučitele, ale jde o krutost člověka obrácenou proti sobě samotnému. Jeden z nejhorších činů, jichž se člověk dopouští. Neb když člověk sám nefunguje a vyčítá si kde co, je zmítán pochybnostmi, jeden myšlenkový obraz napadá ten předchozí, má co dělat, by se nestal psychopatem. 

Člověk ve stresu si nepochybně umí ubližovat, nejhorší je právě ten myšlenkový vzorec. Stres vytváří velký tlak na psychiku a může být i jejím posílením, pokud se tedy myšlení nezbortí do 9 mečů. Potom se člověk dostává do mnohem horší pozice, přemýšlí, co neudělat, aby to nebylo špatně, má strach se i zhluboka nadechnout, co kdyby tím něco rozhýbal... Nechce a neumí přijít na řešení, které by jej osvobodilo. Bez ohledu na to, co se děje kolem, on sám sobě nejvíce ubližuje právě vytvářeným různých domněnek, předpokladů a obav zjistit, jak si stojí reálně.

Jak říká Crowley: "Rozvrat mečům vlastní dosáhl vrcholu" Vidí situaci jako důsledek analýzy, která se nepovedla  a tak se člověk ocitl v dekadentním chrámů plným strašidel a přízraků, které si jenom on sám vyrobil.

Podobně se karta interpretuje i z esoterického pohledu. Skutečně jde o to, co si člověk sám sobě přivodil, sám si na sebe upletl bič. Jak je vidět jde o docela energické útoky Marse v Blížencích, které jakoby najednou přestalo bavit pozorování a začínají zpochybňovat jeden druhého. 

S touto kartou se pojí i vztek, Mars je k tomuto náchylný, také pocity nemožnosti řešení, protože již to nejde. Nemožnost se odhodlat a vzchopit se. 
Jsou i povahy, které si neuvědomují, jak velice si ubližují a jednají v tomto stavu jaksi automaticky a někdy i dlouhodobě. Mnohdy se tato karta projevuje i jako fanatismus, kdy člověk nevidí plytkost a nelogičnost svých argumentů. V zajetí Jesodu je člověk zaměřen jen na něco. Někdo trpí spasitelským komplexem, jiný zase velikášstvím, ale jsou i odstíny mezi tím. Podstatné je, že člověk vždy vidí jen sebe, jen své hledisko a to, co si on myslí, je pochopitelně to nejlepší. Kdo toto nesdílí, pryč s ním.  Jistě, bubliny jsou pro Jesod příznačné.

Z magického pohledu bych mluvila o posednutí, neb jinak se snad ani chování takto postiženého člověka nedá vysvětlit. Uvažování a vnímání jsou v důsledku okolností a jejich projekce dovnitř osobnosti posedlé myšlenkou, utkvělou představou mnohdy napojenou na pocity veledůležitosti, veleublíženosti, velevýznamnosti, veleodtažitosti... prostě patos, drama... jak v hispánské telenovele ... značně zkreslené. 

Možná by postiženému touto situaci pomohlo, kdyby si uvědomil, jak komicky působí jeho ustrašené, odtažité nebo jakože intelektuální řeči o ničem, protože toto vše mu jenom brání v činu. 
Myšlenka zaseknutá v Jesod je frustrující. Protože nemožnost její materializace do hmoty přináší více, než-li rozčarování a marktický náboj zapálí rozbušku. 

Crowley doporučuje cestu pasivního rozporu. Jistě, ten živel je již tak rozbouřený, je potřeba zůstat v klidu a nehybně nečinit nic. Později, až situace pomine, řešení se najde.

19.10.17

9 Pohárů - RADOST



Karta vypadá úžasně optimisticky. Voda nádherně a čistě protéká všemi poháry, květy lotosů (o symbolice více u 10 pohárů) vypadají zdravě a stojí na silných stoncích propletené do důmyslné konstrukce. Této kartě vládne Jupiter v Rybách. Jistě, štěstí je pouhou zlatou muškou, tak lze nazvat jeho podobenství, neb Jupiter umí věci předimenzovat.

Radost je stav... je stav podléhající proměně. 

Esoterikům se tato karta líbí velice, je to okamžik na výsluní, kdy má člověk důvod se radovat, protože je vše šťastné, blažené, jakoby nám požehnali sami bohové a lásky plné. Tolik lásky, tolik lásky, řekla by si nejedna kartářka. Třeba tvrzení, že se jedná o štěstí mající původ v hlubině duše je poměrně odvážné, neb jsme v Jesodu. Ale komu postačí okamžik štěstí vykoupený velikou bolestí a pocit, že nemůže dosáhnout více, toho ponecháme, ať si své okamžiky užije.

Problém spočívá v tom, že okamžikům radosti máme tendenci přisuzovat větší důležitost v životě a také si s nimi spojujeme jen to příjemné. Jaksi zapomínáme na to, že tento okamžik může zadělat na pořádně krušné chvíle. Třeba neplánované početí, nevhodné se zamilování a tak.
Jak upozorňuje pragmatický Crowley, jsme v Jesod, tedy sféře, kam dosáhne jakýkoli esoterik, aniž by se musel příliš snažit. Jelikož možná ani nepozná toho více, přijde mu tato sféra jako neskutečně úžasná, neb nalezne v ní vše, jen zjesodované. Pro představu čtenáře: není problém být v Jesod kýmkoli, potkávat se s kýmkoli a dělat cokoli. Jen problém je dostat toto do Malkuth - na hmotu. Ovšem stejně tak je problém dostat cokoli z Jesodu dál. Takže mnohdy tak stvoříme v Jesod něco, co nemá dlouhého trvání, ani nemůže, běh Luny je tak krátký. 
Prostě ten Jupiter se nám na hladině neudrží a potopí se.
Crowley v souvislosti s touto kartou naznačuje, že nic není věčné a také zdůrazňuje, že  láska je ze všech iluzí tou největší a nejzhoubnější. Nu, stává se... ta Jesodická je jako prázdninová .... taková letmá...

Nicméně v magii nemá patos místa. Okamžiky radosti jsou určeny k tomu, abychom je prožili. Nakonec i Crowley v dalším popisu karty se na prožitek radosti zaměřuje. Radost je znamením života a také známkou toho, že emočně člověk nevychladl. Zkusme ji invokovat pitím ambrózie (kdo toto v Jesod nezvládá, ať se vrátí, až pořeší své potíže v Malkuth). Nechme ji proniknout do svého běžného života, i kdyby jen ve formě stupid hlášky, která nás naladí a my jsme schopni bez iluzí, ale s entusiasmem snášet, co nám život nachystal.

Pro magické praktikum je užitečné provádět rituály týkající se pití posvátného nápoje, co to konkrétně bude, záleží jen na vás. Jen opatrně, pokud by toto mělo byť jenom mentálně zasahovat do sféry jiného člověka či na hmotě vytvořit nepříjemnou závislost... To by byla radost velice rychle utopena v praktických potížích. 

9 holí - SÍLA


Devítky jsou vázané na sféru Jesod, tedy sefirotu spojenou s Lunou. Na kartě stojí Luna na protějším konci stejné hole vůči Slunci. Znamení Střelce není zřetelné pouze z jeho znaku, ale i z 8 holí, které jsou skrze znaky Luny stylizované do šípů. Je potřeba si uvědomit, že Střelec není postava, Střelec je šíp. Sféra Jesod je místem, kde se nějakým způsobem odrážejí idee všech sefirot.
Esoterici vnímají na této kartě síly nevědomé, které si člověk musí uvědomit. Dostat vědomí, Slunce, do temnoty nevědomí, Luny. Nepotlačovat své touhy a potřeby (někdy mám pocit, že toto vnímají esoterici u každé tmavší karty). Naladí-li se více psychologicky, budou zde spatřovat výzvu k tomu, aby se nebáli otevřít to, co je uzavřeno v podvědomí, možná v tomto uvidí příležitost k uvědomění si toho, co zapadlo, otevřít skryté rány a pod. Toto pojetí není mimo, neb Jesod je sférou první, na cestě dál.

Z pohledu magického v této kartě vidím iniciaci, neb adept se dostal do sféry Jesod. Ono dostat některé nevědomé věci na vědomí, uvědomit si je, k tomu vede i řada magických cvičení. Adept ať chce nebo nechce, ono magické jej donutí srovnat staré účty, takto magie funguje. V kontextu této karty se nedá mluvit o hlubině, protože Jesod je pouze první ze sfér.

Samotný Crowley zdůrazňuje aspekt rovnováhy v této kartě. Předložka "v" je použita záměrně, neb u člověka, který má talent k magii lze očekávat, že při práci s kartou se skutečně ve svých vizích či snech se nachází v ní. Nakonec jde o praktiku této sféry hodnou. On Jesod je místem, kde se potkávají iluze s pravdivým. Lze vidět sebe jinak, nějakého svého průvodce, lze vidět to, co je reálně někde jinde... Jenomže akce, ta musí jít za pravdivým, bez ohledu kolika klamnými vrstvami je to, co vidíme, obestřeno. Tito Střelci nemíří do nejistého, znají cíl, jen nechat je v klidu, neb šíp s klidem je potřeba vystřelit. "Změna je stabilita" - říká Crowley a naznačuje odpověď v pohybu elementárních částic.

Karta rozhodně není nehybná, tazatel se má na co těšit, bude kolem něj živo, on sám bude mít spoustu realizovaných nápadů. V daném kontextu lze očekávat spíše konstruktivní jednání. Jen dát pozor, by člověk nejednal v zajetí bludu. Ovšem i mylná motivace může vést k dobrému výsledku. Jen si to neplést a osobně na motivaci nelpět, neb v Jesod jeden nikdy si není ničím jistý. 

   

18.10.17

Problémy vystupují na světlo Boží

Jako vhozený do kaktusů si člověk připadá poté, co došlo k sebeiniciaci, nastavil si ritualizaci a daří se mu praktikovat.

Nastává další fáze, problémy vystupují na světlo a vše, co má v sobě potencialitu člověku v danou dobu jakýmkoli způsobem cokoli znepříjemnit, se skvěle činí.

Mnoho lidí v této fázi magickou praxi ukončili s tím, že magie je nesmírně nebezpečná věc, neb jejich představa, jak vše bude skvělé, jednoduché a nastoupivší plnění přání bude dál nekomplikovaně pokračovat, vzala z své.

Jistě, magie není bezpečná, život sám není bezpečný. Magie má tu vlastnost, že graduje všechny možné problémy ještě dříve, než by mohly přirozeně vyvstat. Děje se tak jen proto, aby člověk byl nucen postavit se nohami na zem a dát si do pořádku své podmínky na hmotě. Zároveň jde o prevenci svého druhu a adept se tak naučí vhodným způsobem zvládat řešení problémů pomocí magie tak, aby jenom nelepil jednu díru za druhou jenom proto, by se na jejím místě vyskytla díra nová.

Ať se dějí věci sebevíce hrůzné, jejich cílem je jediné, donutit adepta, aby si uspořádal své osobní záležitostí. Protože nejde o to být králem na astrálních pláních, ale umět se postarat o záležitostí reálné. Dokud člověk nezvládá svět kolem sebe a neumí se vypořádat s jeho protivenstvími, nemá co pohledávat ve světech tam za oponou. Ne rezignace, ale nalezení toho správného klíče, jak čelit tomu či onomu. Postupně si člověk toho uvědomí více a nalezne způsob, jak věci uspořádat, by k něčemu třeba ani nedocházelo. 

Co říci závěrem? Není pouze jedna iniciace a potom konec. Jistě, první má své prvenství a také si člověk po čase zvykne na věci jako např., že vidí událost než ještě nastane (zpočátku to je efekt dvojitého vidění, neb ji člověk vidí kousek předtím, než nastane třeba vidí, jak někdo k němu jde vnitřním zrakem a ten člověk skutečně po chvíli klepe na dveře, nebo na zemi rozsypanou mouku a ona fakt někomu upadne); slyší věci, které ostatní neslyší, jen později se zjistí, že ta haluz popisuje objektivní událost, která nastala jinde; vidí entity  třeba později s o nich přečte, že je viděl i někdo jiný, nebo jsou nějak někde zaznamenány; ví, co dělá někdo, na kom mu hodně záleží; při rozhodování běžné pragmatické věci mu vnitřní hlásek do toho mluví a zpravidla až poté se člověk doví, že jeho informace byli validní; má pocit, který jej zdánlivě vyprovokuje k nelogickému činu, ovšem ten později dává smysl; čehokoli elektrického se dotkne, létají jiskry a plamínky, o nichž vám budou elektrikáři tvrdit, že jde o haluz, dokud jím to neukážete (klid, budou si myslet, že haluzí s vámi, neuvěří tomu, co viděli)...................................
a podobně zvláštní věcí, které většina populace považuje za podivné, mrazící, strach vzbuzující.
Zvyknete si, že jde o věci normální, které třeba běžně lidé nezažívají, ale zase nejde o raritu, protože až poznáte více praktikujících, zjistíte, že nejste sami. Jde jenom o to to ustát a neskončit v péči psychiatra.
Jistě, vždy je možné z tohoto vypadnout, ukecat sám sebe, že to byly vše jenom přeludy, že se nic nedělo a podívat se na různé imitátory a podvodníky.  Po čase si člověk odvykne myslet magicky a může se zaměřit na jiné věci, které si třeba před tím sám z bůhvíjakého důvodu odpíral.
V opačném případě se člověk ocitá v systému, v němž sbírá nové zkušenosti a poznatky, prochází jakoby dalšími a dalšími dveřmi a různými iniciacemi. A co je krásné, přitom se může věnovat i jakékoli jiné činnosti, která udělá jeho život lepším, či jej alespoň na čas obohatí. 

16.10.17

10 mečů - ZKÁZA



Zatímco esoterici mluví o negativních energiích, strachu z destrukce, nahromadění zlosti, tak Crowley rovnou spatřuje v kartě jako jediné východisko nový začátek. Prostě vše, co bylo uděláno vyšlo vniveč. Karta je poučením, jak rozhodně ne.
Mám i osobní zkušenost, že tato karta často vychází, pokud se člověk ptá na mrtvého člověka. Nicméně chtěla bych varovat před tím, brát tuto kartu jako fyzickou smrt. Podobný přístup pouze rozmazává ony negativní energie, o nichž mluví esoterici. Ono jejich pozorování nejsou úplně marná, ovšem samotný autor přece jenom ví, jak kartu vykládat.

Nebudeme si namlouvat, že u vytažení této karty je situace dobrá. Ani náhodou, budiž nám ale útěchou, že spěje ke konci. A jak rychle, to záleží jenom na nás. Snaha o to, aby se něco zachránilo, ne že by to nemuselo jít, lidská vůle nemá hranic, a již vůbec ne, pokud jde o destrukci vlastního ega. Jen pomstychtivě čeká, zda tělo půjde s egem, anebo dá konečně na ni a posbírá se.

Ale k symbolice. Slunce ve Váhách stojí oproti Luně v Blížencích. K dané symbolice není potřeba přistupovat jako k horoskopu. Tyto dva meče spolu s ostatními rozbíjejí a likvidují meč se srdcem, což dramatičnost situace podtrhuje. Kdo chce, ať pateticky přemítá nad zlomeným srdcem. Nicméně podobný přístup je pouze projekci sebelítosti, kterou ego tolik rádo.

Nesmíme zapomenout, že se nacházíme ve sféře Malkuth, tedy ve sféře ryze hmotné. Popravdě tato sféra pokazí kde co. Ledacos, co se vyvíjí ideálně, se zvrtne. V této sféře je rozhodný akt, čin, kterým mág ukazuje ne světu, tomu je to popravdě ukradeno, ale sobě, co skutečně svede. Bez výmluv na okolností, jiné osoby, prostě do Malkuth jsme všichni spadli sami za sebe.       

14.10.17

10 Disků - Bohatství


Disky jsou v neustálém pohybu... a ten jím svědčí. Byť se zdají být statické, není tomu tak. Ale to žádná tarotová karta, jde pouze o momentku v daný okamžik. Nakonec i ignorantovi musí být jasné, že to fialové vzadu je pohyb.
Tvar stromu života je typický pro uspořádání stromu i na této desítce.

Dominujícím znamením na kartě je Panna. Tedy sklizeň, disky zde nejsou jenom tak, je to výsledek nějaké naši práce či odměna za ni, případně za dobrou službu. Služba ve smyslu esoterickém má trochu jiný náboj, myslí se tím pragmatické a účelné jednání, které je ke prospěchu člověku, služba sobě, jeho blízkému okolí, služba blízkým, a také může být i ke prospěchu společenství. Nedá se jednat nezištně jenom pro ostatní a hromadit problémy u sebe, to se potom vymstí nejenom člověku, ale i těm, co se o něj budou muset postarat, neb svéhlavička si dokazovala, že spasitelský komplex je její povolání ke službě. Navíc popravdě ono očekávání "kdy mně již konečně někdo ocení za to, jak se obětuji" je nesmírně otravní.

Skutečné bohatství, nakonec proč ne i to, jehož část je  vyjádřená v penězích, je to, které dotýká se jiných sfér, než-li pouze té v Malkuth. Nakonec insignie ke každé sféře lze najít na sigiliích přímo. Jednak je tím již nastíněná Panna, ale také i Merkur, který se vyznačuje pružností a šikovností. Než-li donekončna něco rozebírat, zde je tato síla prakticky a pragmaticky manifestována. Merkur jako posel inspirace, která, pokud bude realizována v souladu s principy Panny se zaměřením na možnosti, které hmota inspiraci  poskytuje.... Sebevíce geniální idea je k ničemu, pokud jí nelze alespoň částečně realizovat...

Bohatství na této kartě není cílem samotným, ale je vedlejším důsledkem jiného snažení, pokud toto je prováděno správně a s tím správným nábojem,  vše v rovnováze. 

Tato karta také v praktickém významu naznačuje, že pokud někdo potlačuje tělesno na úkor duchovna a domnívá se, jak není super, jeho představy budou zanedlouho v praxi vyvráceny. Bude nucen buď ono duchovno protlačit a praktikovat na hmotě, anebo si přiznat, že to holt vzal za špatný konec, neb stoje před onou obyčejnou hmotou, nezmůže ničeho. Jako ten muž, který ve snech byl princem, ale na hmotě ani nájem uhradit neuměl. 

11.10.17

10 pohárů - NASYCENOST



Se sférou Malkuth, tedy hmotným světem je spojena desítka. Poháry zastupují živel vody, tedy co jenom se do hmotné sféry, která je v případě naší planety vodou tvořena, vleze.
Kromě pohárů a marktické červeně je doménou této karty velký Lotos, podle indické tradice, celá země pluje na velkém lotosovém květu. Do lotosu se umí převtělit i lidská duše, motiv pádu do hmoty, s nímž se duše krásně vyrovnala, je zde patrný. 

Na této kartě je síla Marsu (demonstrována i zlatými beraními rohy na pohárech) silou života, který našel v něčem naplnění a nemá problém jít dál, zase znovu do něčeho dalšího.
Voda je zde ve stavu tekoucím, má čistou barvu, prosvětlenou. Krása vody. Podle buddhistické tradice je červený lotos symbolem čistého srdce, lásky, vášně....   
Pohled na Nil se shora, na jeho deltu připomíná lotos na dlouhém stonku.

Voda zde protéká přesně z poháru do poháru a dole. Vše je v harmonické jednotě. Pokud jde o vášeň a lásku, jde o zápal životní, cit hluboký, který není potřeba demonstrovat do okolí a dávat najevo před davem, podívejte, jak se milujeme. Láska je zde patrná i z běžného pohybu, z plynutí v životě, s vyrovnáním se se vším, co život postavil do cesty, bez velkých teatrálních gest. 

Zlato bylo nalezeno. V esoterickém pohledu je tato karta naskrz vnímána pozitivně, neb všeho bylo dosaženo. Jenomže tato karta má i jiný aspekt, a to, v dané věci bylo vše provedeno, uděláno, dosaženo, takže jisté záležitosti dospěly do konce. Aneb na hmotě již nic. Dá se k tomu dodat, není potřeba se více věcí zabývat. Ale vysvětlujte to tazateli, jemuž na  něčem tak moc záleží, že by chtěl pokračovat dál.

Přínos této karty spočívá právě v tom, že ať je situace jaká je, člověk se s ní smíří a je nucen ji zpracovat. Možná mění i postoj k přáním, neb není nic horšího, než-li jejich doslovné naplnění v rovině hrubé hmoty. Zároveň vede i k laskavému a tolerantnímu přístupu k věci, o níž se jedná. Protože bez toho se člověk nemůže odrazit k dalšímu skoku tam do neznáma.
Zanedbatelné není ani jisté varování karty, již nic nedělat a  nechat věci, ať vyvinou se samy. 

Jakmile člověk pochopil, co má, postačí vylézt na vrchol a nechat se přes centrální linii stromu vodou odplavit do dáli, někam níže, někam za horizont karty, za dobrodružstvím, která z dosavadní zkušenosti vychází, ale jeho scénář bude jiný.

9.10.17

10 Holí Thoth tarot ÚTLAK


Desítka holí se jmenuje ÚTLAK. Koresponduje se sférou Makuth, tedy její děj je úzce spjatý s hmotným světem. Lze si ji prakticky představit jako hořící oheň, v přírodě či krbu. Tento živel umí rychle vydobýt si velkou část prostoru, stačí málo a vše změní se ve vypleněné  bojiště.
Můj pohled na Malkuth dnes je chápající, jde o věci kolem nás, jichž se dotýkáme, žijeme nimi. Jak krásná je sopečná erupce, láva deroucí se ven, když  člověk stojí opodál, nejlépe na druhém konci obrazovky.

Na této kartě jsou dvě centrální hole, drsně železné a ty nechávají za sebou další menší hole plápolat, ovšem nepustí je ven do světa, to by byl teprve ten správný chaos. Udržují oheň v pozici služebníka, ale  nedovolí mu vládnout. Jistě tváře na doržích jsou spíše démonické, než-li vznešené. Jenomže kdo hodlá překročit bránu z hmoty do světů z jiných sfér, musí se umět potkat s démony, svými největšími obavami a strachy a tyto umět překonat a naopak je časem umět použít.

Saturn ve Střelci.

Rozšafný Střelec, který by nejraději nechal hole rozletět se jako ohnivé šípy (Střelec je šíp) po šírém světě. Způsobily by válku anebo by se utopily ve vodě? Je zadržen Saturnem, který mu jasně vymezuje působiště.

Esoterické vnímání této karty je více negativní, bere se jako zábrany, potlačování a za tím vším se vidí strach. Ano, 10 holí konfrontuje člověka se strachem, ať již je jakýkoli, mnohdy strach drží věci pohromadě. Asi by svět nevypadal jako fajn místo, kdyby každý překonal své zábrany a nechal svůj vnitřní oheň plápolat a spalovat ním vše kolem. To by metaforicky řečeno, svět mohl vypadat jako setkání exhibicionistů v parku, kteří se snaží kolemjdoucí agresivně vtíravě ohromit svým nahým tělem, jež vystavují zbavení jakýchkoli zábran.

10 holí v klasickém pojetí znamená, že člověk si toho naložil příliš, je to dřina... Jenomže pokud se člověk bude dál šetřit, hlídat sily, vše řešit v pohodlí, asi se jenom tak dál neposune... Chce to nějakou výzvu.

Takže kudy z kola ven? Zábrany potlačování na straně jedné a chaos, žádná sebekontrola na straně druhé. Poprosím čtenáře, aby se na kartu podíval znovu. Obě centrální hole jsou vzpřímené, vytvářejí hezkou rovnovážnou kompozici a ve stejné vyváženosti a vycentrovanosti se nacházejí hole za nimi. Ty centrální jejich oheň nepotlačují, ani nebrání výhledu na ně. Když srovnáme tuto sadu s jinými, trochu více modernějšími, jen málokde je vidět vyvážené rozložení, ve srovnání s touto kartou působí dojmem  nahodilé pohozenosti, ač autoři mají snahu je trochu srovnat, aby je figura na kartě vůbec mohla zvednout..

Extrémem je potlačování, žití pod bičem strachu a neschopnost se projevit. Také sebe-disciplína dotažená do maxima může zabít vnitřní zápal.  Nejednou člověk začal něco s nadšením, ale povinnost nadšení proměnila ve zvyk. Ať člověk dělá cokoli, potřebuje na hmotě udržet rovnováhu mezi nadšením a disciplínou. Pouhé nadšení myšlenku nezformuluje a stejně tak pouhá disciplína nenese sebou onu lehkost entusiasmu.

Napadá mně podobenství s krbem, člověk musí sehnat topivo, umět správně zatopit a umět oheň udržet, pokud možno v prostoru krbu. Jinak mu buď bude zima anebo naopak, zažije tepla, až se z těch následků bude několik let vzpamatovávat.

Možná teď vidí čtenář se mnou živě a plasticky za železnými holemi plápolat věčné plamínky, v nádherném tvaru, přesto proměnlivé a kochá se jimi, protože ví, že rovnováha přináší sebou zdravé oproštění se od trémy, úzkosti, strachu a dodá odvahy pro projevení vůle. Jen její realizace, což je akt typický pro sféru Malkuth, vyžaduje železnou vytrvalost, disciplínu a trpělivost, by se myšlenka dotáhla do konce a získala formu převedenou na hmotu.

8.10.17

Rozchod fair play

Rozejít se fair není samozřejmostí,  ať již jde o vztah nebo přátelství. Lidé berou partnery i přátelé jinak, jako lidí blízké, a neférové jednání je zraňující.  Vzniká z toho pocit křivdy, který cokoli dalšího pouze umocňuje.
Článek nedoporučuji číst těm, kteří mají svá malá tajemství před partnerem a jejich noční můrou je, že by vyšly najevo a partner by v jejich verzi objasňující vše hledal logické mezery.   





Nelze nikoho nutit, ani tlačit do toho, aby byť jenom chvilinku setrval ve vztahu, který mu nevyhovuje. Nakonec i civilní právo zahrnující některé  osobní vztahy pod pojem smlouva (např. manželství, v minulosti zasnoubení) umožňuje ukončení i takovéto smlouvy. I v minulosti, byť katolická církev považovala platné manželství (tedy manželství konzumováno manželským stykem - pro zvídavé, styk před jeho uzavřením se nepočítal) za instituci, která končila smrtí jednoho z manželů, řešila situaci rozlukou od stolu a lože. Tak zajistila, že v důsledku nerozlučitelného vztahu nedocházelo k předčasným úmrtím.


Nelze nikoho nutit, ani aby setrvával ve vztahu méně oficiálním či dokonce jenom přátelském. Pokud jedné straně vztah nevyhovuje, je na místě situaci změnit, či rovnou ukončit. Považuji za nezadatelné právo každého ukončit jakýkoli vztah. 


Ovšem ukončit jej férově, narovinu, čestným postavením se situaci i za cenu čelení výčitkám, hrozbám a různým reakcím druhé strany způsobené šokem, neb v mnohých případech bývá rozchod pro toho druhého překvapením. 


Ukončit fair neznamená prohlásit, že nic nebylo, nebo light verze nic to neznamenalo, vše se ti jenom zdálo. Zdá se, že pokud jde o negaci a popírání, jde o taktiku, kterou dosti lidí neumějících jednat na rovinu používá. S velkou pravděpodobností tento extrémní způsob ukončení vztahu volí písemně, neb neriskují osobní jednání. Dokonalí srabíci se jenom tak zmíní během něčeho neurčitého a snaha o jakoukoli konfrontaci a vyjasnění situace vede k  jejich agresivnímu jednání. Lidé nedělají věci jen tak pro nic za nic. Častou motivaci takového jednání je strach, u vztahů mileneckých či hodně přátelských, jde o strach z vlastní manželky (potkala jsem ženy, které situaci dávají mnohem lépe), jejíž existence se mnohdy i náhle u pána projeví trochu v jiném světle. 

Ukončit fair neznamená, že člověk musí něco sálodlouze zdůvodňovat či dokonce si nechat své námitky vyvracet. Ukončit fair znamená narovinu říci, že již dál nic nebude bez idiotské berličky, nic to neznamenalo a podobně. Je iluzorní spoléhat, že lze něco ukončit bezbolestně. V danou chvíli, kdy to toho druhého zaskočí, pokud mu na vztahu záleželo, se nelze bolesti vyhnout. Jen srab si myslí, že rozchod bude (zpravidla pro něj) pohodlnou záležitostí. Nikdy nebyl a nebude, jenomže při fair jednání nezůstane po čase stopa hnusu a hořkosti v tom druhém.    

Jednat férově znamená chápat, že někomu svým rozchodem ubližujeme, a nepřehrávat pocit viny na druhou stranu. Poznámky typu, "kdybys byl lepší", nebo "neztěžuj mi to, už tak mně bolí, jak ti ubližuji", jsou vážně trapné. V dané chvíli to asi tomu druhému nedojde, nicméně po čase ano.

Pokud se člověk chce rozejít, měl by toto předpokládám rozhodnutí promyšlené srdcem, neodkládat a nenaznačovat. Na rozchod se nedá toho druhého předem připravit. Nepomůže ani vyčůraná taktika, teď ti polezu na nervy přesně tím, co nesnášíš. Jako naschvál se ten druhý stane tolerantním. Budiž to bráno jako naschvál ze strany Univerza. 

Co již vůbec nepochopím jsou lidé, kteří iniciují rozchod a potom ještě chtějí s tím druhým mít nějaký alespoň letmý kontakt a vyhledávají jej. Míra idiocie je v takovém případě nebetyčná. Vážně si myslí, že nevzbudí naděje na návrat či nebudou rozdírat starou ránu? Možná je za tím vším jen postižení jistou formou duševního sadismu. Často se takto děje u lidí, kteří se nerozešli fair. Než-li obšmejtat (jinak se ani výskyt pod různými záminkami tam, kde již člověk nemá co pohledávat, ani nazvat nedá) kolem bývalé přítelkyně či přítele, je asi lepší si narovinu s ním promluvit a přiznat, že ten rozchod se nezvládl, protože se zachoval/a neférově. Každý dělá chyby a je velmi statečné se alespoň pokusit napravit své kreténství. 

Lidé se scházejí a rozcházejí. Jsou období, která trávíme s různými lidmi. Jistě, rozchody nebývají příjemné, ale když neprobíhají čestně, jejich následky se táhnou. Universum je mrcha a umí je předložit v nečekanou chvíli. Nemyslím ty varovné, kdy o nic nejde, ale něco, co potom člověku nastaví obraz, který již nemusí umět unést. 

Pokud někdo něco nechce, je jedno proč, není potřeba jej nutit, aby to dělal. Výsledek, v tomto případě vztah, za moc nestojí. Být v pozici toho, komu je sděleno, že vlastně nic nebylo (jakoby se ty roky jenom zdály), je hnus, protože z ničeho nic je člověk sám na to, aby si uvědomil,  že naletěl kreténovi,  což je nesmírně těžké a bolestivé. Jakýkoli rozhovor s kreténem cenu nemá, neb ten právě uvěřil vlastní lži, které se drží jako záchranného kruhu před potopením. 

Popravdě nerozumím tomu proč. I kdyby mělo jít o milenku a důvodem rozchodu by měla být záchrana manželství. Jistě, málokterá manželka toleruje, že je ještě někdo jiný a málokterá milenka nechce časem nahradit manželku. Jenomže v manželství, které je pevné, se lidé umí vypořádat i s kroky faux pas. Je to jenom o tom, zda je manželství založeno na iluzi o tom druhém, anebo na reálném poznání.

Je těžké se vypořádat s rozchodem pro toho, kdy byl postaven před hotovou věc a mnohem těžší, byl li ten rozchod neférový. Nemá cenu očekávat, že se ten druhý vrátí, byť jenom proto, aby se omluvil za nečestné jednání. A již vůbec nemá cenu snaha o jeho převýchovu, pokud, což je poměrně pravděpodobné, se vetře nějak do vaší blízkosti. Vše, co prožíváme  a přežijeme, nás posílí. Třeba nastanou chvíle, kdy se člověk dostane do úzkých a bude si umět říci, co je to proti tomu když...., toto dávám levou zadní. Právě v tom je velký smysl událostí a činů, které vnímáme jako nespravedlivé - jako křivdu. Nemá cenu pořád se křivdou zabývat. Jednoduše se stalo. A právě to je důvod, proč většina lidí by chtěla být znovu mladými, ale se zkušenostmi, které mají již za sebou.           


4.10.17

Co mně rozčilovalo




Řekla jsem si, že popíšu situace, které mně kdysi spolehlivě rozčilovaly, nadzvedávaly, rostla jsem u nich a dnes je beru jinak, z nadhledu. Důsledek změn, kterými si projde téměř každý z nás. Možná nezaškodí, když si čtenář udělá bilanci se mnou... Nelituji toho, čeho jsem se postupně vzdala, ani toho, co samo odešlo, neb spojeno to bylo právě s přístupem, který život komplikoval.
Lidé se mění, tedy alespoň doufám, že většina prochází svojí osobní evoluci spojenou se zkušeností a vylepšováním osobnosti. Popravdě bojím se spíše těch, co jsou stále stejní...

musí to být hned

Možná neduh mládí, který člověka vede k rychlým závěrům a ukvapeným rozhodnutím. Jistě, nerozhodnost není fajn, ale člověk by se neměl ukvapovat a raději si v klidu počkat co se ještě vyvrbí a jaká inspirace vyjde vstříc k nalezení nejvhodnějšího řešení. Dosti věci se samo nějakým směrem pohne a následky jsou dokonalé, jen nepokazit si přirozený běh nepodloženou rychloakci. Nakonec ono "práce kvapná, málo platná" je představuje zkušenost předků. Výsledek rychle provedený často vyvolává v člověku zoufalství. K překonání onoho nutkání "rychle a za každou cenu" není potřeba velké zkoušky trpělivosti, ono postačí začít dělat cokoli jiného.


vnitřní napětí

Velká tenze, kdy člověk má obavu o desítky věci, aby dopadly dobře, není udržitelná. Tedy pokud člověk rezignuje na zdraví a nevadí mu, že vypadá jako utahaná mátoha. Nelze mít pod kontrolou naprosto vše, vůbec něco křečovitě sledovat vyvolává efekty zákona schválnosti, který snaží se vše překazit a dělat naopak, než-li člověk zamýšlí. K prohloubení tohoto efektu je dobré začít hledat příčinu v okolí, zdůvodnit si, proč je potřeba ještě větší kontrolu nad věcmi, bát se všeho, co přijde. Vnitřní napětí bývá spojeno s obavami a člověk jakoby měl tendenci vše kolem sebe hlídat, aby se nedejbože něco nezačalo špatně vyvíjet. Opravdu nepomůže v každém okamžiku znát přesně vše. Právě přílišná kontrola spolehlivě zabrání tomu, aby se věci samospádem vrátily k původnímu stavu.  Jde o stejně efektivní proces jako vytahování rostlin z půdy, by se člověk přesvědčil, že skutečně, doopravdy zakořeňují.      

co přišlo samo

Jistě to zná více lidí, člověk se o nic neprosil, přišlo to k němu samo, vzbuzovalo jeho zájem a když jej vzbudilo, vycouvalo. Pod tím si lze představit cokoli od dvoření se až po lanaření k zajímavému projektu, akci. Čím více jsem se nad něčím takovým rozčilovala, tím více jsem podobných situací zažívala. Bylo chybou myslet si, že po vzbuzení zájmu o něco bude člověk kráčet cestou s parťákem. Často jde o způsob, jak universum dostane člověka k něčemu, co mu sedí a co by třeba jinak ani nezačal. Není potřeba zpytovat myšlenky, jak to, že si člověk od toho něčeho sliboval hodně, spíše to brát jako vedlejší efekt nutný k tomu, aby se člověk odrazil a začal něco jiného. Že nezačal? Nu, možná je na místě vykašlat se na to, co přišlo samo a zaměřit se na náš život, určitě zde není žádný nový prvek, který nepovšimnutý vplul jakoby mimochodem? 


neloajalita od přátel 

Automaticky jsem předpokládala, že když se příteli s něčím svěřím a ten projeví pochopení, s chutí si se mnou zanadává, poplácá mně po zádech, jak dobře k něčemu přistupuji... , že se bude v dané situaci, kdy dojde na lámaní chleba, chovat jako já, zaujme stejný postoj. Jenomže lidé na různé věci reagují jinak a nakonec proč by si měl ten druhý pálit prsty pro někoho, kdo si sice v obdobné situaci pálil prsty pro něho, když sám k takovému chování neinklinuje nebo mu je proti srsti. 
Občas jsem mívala pocit, že jsem s přítelem na jedné lodi, protože řešíme stejné problémy, byť za jinde. Mnohdy jsme byli postižení  obdobným či až stejným během okolností. Mohlo mně údivem podtrženým bezmocí porazit, když jsem viděla, jak ten člověk prožívající obdobné, ještě podporuje naprosto přesně to, co mi ubližovalo, co sám u sebe by nechtěl. Omyl byl vyloučen, neb sám si toho všeho byl vědom. Evidentně si člověk umí před sebou zdůvodnit vše, i to, proč dělá jinému přesně to, co nechtěl, případně, že se jedná o úplně jinou situaci. 
Zdá se, jakoby dlouhodobá podpora toho, co by člověk sám u sebe nechtěl, ale neva mu, že u druhého se tak děje, naváděla u těchto lidí universum proti jejich vlastnímu záměru. Přiznávám, že mně tento jev nesmírně zaujal. Není možné si nepovšimnout, že podpora "mé protistrany" u těchto lidí vedla k tomu, že jím samotným na jejich frontě vyvstal ten samý problém. Jakoby podpora "mé protistrany" byla pro ně důležitější, nežli vlastní štěstí. Anebo tuto situaci jen universum využilo, by dalo najevo, takto vážně, ale opravdu ne...

vláda hněvu

Vzedmutá hladina emocí vyúsťující do velkého naštvání je přirozenou reakcí, až pudovou. Jistě, kdysi stačilo tak málo a ve mně to vřelo. Ovládnout se, nenechat prorazit hněv stojí za to. Alespoň u mně tyto energie samy o sobě, aniž bych musela něco dělat či křičet (o mluvení se v tomto stádiu vážně mluvit nedá), ony samy uměly natolik paseku kolem, že trvalo další hodinu, než se vše dalo do pořádku. 
V tomto stavu padají silná slova bez zázemí, vykonávají se patetická gesta a vůbec vzato zpětně, je to vše směšné a hodné tak akorát parodie. Pád nafouklého majestátu bolí. 
Jde o slabost. Ať se člověk sebevíce snaží omluvit pohnutky svého "spravedlivého" hněvu, jde o trapnou frašku, poctivější, zejména vůči sobě, však ostatním může být jedno, čemu se zasmějí, je přiznat si slabost. Neb není nic politování hodnějšího, nežli vzedmutá pýcha rozhořčení z těch správných důvodů. Pouze alibi pro nedostatek sebeovládání... 
Hněv je jedním z projevu ohně v nás v situaci, kdy přebírá až démonicky kontrolu nad osobností. Je vhodnou záminkou pro projekci ega. Na straně druhé je lidským, není potřeba se obávat přiznat si jej. Vždy se dobře bavím, když na okultní scéně narazím na individuum mající zvýšenou potřebu hádavosti a rýpavosti, jehož křik, vřeskot a pištění je slyšet skrze několik energických vrstev méně hmotné reality a ono se to snaží vzbuzovat dojem, že je v klidu a nic jej nerozhodí :)    

19.9.17

Ne vše je jen jemná hmota (Ke tvorům méně hmotným 7)


























Lidé mnohdy věřili, že i člověk, čaroděj či čarodějka (ale mnohdy o nich mluvili jako o strigach či čarodějnicích) se umí vymístit z těla a nějakým způsobem ovlivňovat v této formě lidi jiné. Třeba v Beskydech věřili tomu, že tzv. sotona, která v noci přijde ke spícímu a může jej udusit ve spánku, je ve skutečnosti zlá čarodějnice vymístěna z těla. Podobných zmínek o tom , že člověk se uměl vymístit do formy méně hmotné a skrze ni působit na hmotu, najdeme v různých šamanských kulturách. Nakonec, pokud má člověk chuť si vyzkoušet projekci mimo vlastní tělo, pokud se naučil vnímat a má někoho, kdo je také vnímavým, lze něco takového realizovat.

Moderní magie pracuje s koncepci Svatého anděla strážného, átmana, kterého má každý z nás. S méně hmotnými složkami člověka. Je poměrně běžné, že člověk využívá intelekt, který také nelze zachytit a ukázat na těle podobně jako ruku... tak toto je ten intelekt. Nelze myšlenku polapit doslovně a ukázat, takto vypadá moje myšlenka, vidíte, jak je krásně průhledná a leskne se? Přesto o myšlenkách, jelikož jsou v lidské populaci poměrně běžné, nikdo nepochybuje. Nu a část lidí se umí propojit i s jinými, již ne tolik obvyklými složkami svého těla, a někteří z nich s tímto umí cíleně pracovat.

Myšlenku sice nelze ukázat v jejím hmotném tvaru, ovšem lze ji manifestovat, projektovat a realizovat. Zde bude záležet na tom, jak ji dotyčný člověk umí popsat, nakreslit, formovat do podoby pro jiné srozumitelné. Což ještě neznamená, že ji bude umět realizovat. A podobně to je i s méně hmotnými částmi člověka.

Někdo vidí energický obal těla, auru, no hurá, dovednost, ale to ještě neznamená, že s tím svede kromě popisu i něco dalšího. Protože ono méně hmotné je jistá energie, má to kolem sebe energické pole.

Objeví-li člověk své jemnohmotné tělo, je jenom otázkou času, kdy dostane se dál, pokud se sám ze sebe nevyděsí. Časem toto propojení vede k projekci méně hmotných složek. Potom člověk ví... Jeho myšlenky obsahují správná vnuknutí, která se po sérií příhod ve stylu, že já debil to neposlechl, naučí aplikovat a řídit se jimi. Je to jakoby organismus zažil řízení ve vyšším levelu. Není potřeba se obávat, ono méně hmotné si moc dobře hranice hmoty uvědomuje. Mnozí lidé mají zkušenost, že něco takového jím zachránilo i život.  Je-li vytvořena pevná vazba mezi hmotným tělem a méně hmotnou složkou (v podstatě k tomuto magie směřuje a za tímto účelem je provozována promyšlená ritualizace v moderních magických systémech), je takové "převzetí kontroly" automatickou reakcí a člověku se otvírá pohled do dalších vrstev světa.    

2.9.17

Zrcadlo...


v zrcadle, kde kdysi býval Tvůj odraz je prázdno...
prolnul jsi do sfér, kde hmota je jemnější, než pavučina...
dotknout se pouze myšlenkou je nesmírně těžké...
neb sféra nachází se daleko...

jistě, nelze věčně setrvat ve stavu Zemi blízko,
ne, když posunout se dál je potřeba a muset
získat vazbu na něco staršího, než naše představy
zvládnou...

a tak nahlédli jsme do světa tam dalece, kam nedostane
se ten, kdo pozván nebyl či zatížen nectnostmi Země
odmítá proložit svůj život nově neznámým voláním...
s díky je odmítnut...

ten most, přes který jsme se potkávali, již zmizel v nic
zaměřený marnou a zoufalou naději padlou a
roztříštěnou na dně propasti, neb strach, že ona...    
již není...

zrcadlo, kde kdysi býval Tvůj odraz je rozbito...
však nastavit lze tvář i přímo, bez prostředníka více není
potřeba vázat se na hnutí mysli zasypaného Zemí...
ne teď...

tam, kde kdysi stávalo zrcadlo, kde kdysi býval Tvůj odraz, se opatrně rýsuje hmota v podobě
Tvé...  

31.8.17

O zmařeném a nenaplněném


























O tom, jak si co prožijeme, si rozhodujeme sami. Ne záměrem, ale přístupem v dané situaci. Pro někoho je svět pouze shlukem částic, které jsou nějak udržované a vzájemně na sebe působí. Pro jiného zase svět sám o sobě představuje výzvu a dobrodružství.

Mystika není jenom meditace a ponoření se do prázdna (které není jednoduché nastolit). Mystika je o přístupu k životu. Ona jej trochu mění.

Lidé podléhají zoufalství, když do něčeho vložili energii, dali tomu srdce, krásně se to rozjelo a najednou... najednou z ničeho nic je člověk postaven před fakt, že to prostě projel.  Jistě při zpětné reflexi si lze uvědomit okamžiky, které tomu nasvědčovaly a varovaly, jenomže v rauschi, nemožné si povšimnout, protože pokud člověk vloží do něčeho své srdce, nemůže tomu nevěřit, myslet si, že to nedá, nejde to, je potřeba pokračovat do třeba i předčasného konce. Jistě ve zpětné reflexi se to může jevit jako naivita a špatné vyhodnocení situace... jenomže...

Pokud člověk do něčeho vloží srdce, a je jedno, zda jde o lásku k člověku, lásku k dílu, k práci, k akci..., neobejde se bez důvěry či až slepé víry.  Jde o něco spontánního, entuziastického, vášnivého... a přesto, nemusí se výsledek přiblížit, může to skončit před tím, protože podmínky jsou závislé na někom jiném či jiných... Takto to ale je, málokdy se nějaký výstup při jeho zhmotnění obejde bez spolupráce s okolím. S láskou, ať již jakoukoli, pojí se nutnost riskovat, nejde kromě jiného se obejít bez toho, co cynici nazývají citovou investici. Protože jinak je  to vše plané, bez chuti a prožitku...

Nejde nedělat si iluze, protože přitom člověk letí hodně vysoko, a nějaký propad či pád je jen otázkou času. Prostě takto to chodí a nelze tomu zabránit. Jen je rozdíl mezi drsně spadnout a pomlátit se a tím, když se pád nějak koriguje. A právě ona korekce  spočívá v přístupu.

Lidé jsou, jací jsou. Stejně tak někdy bývají nastaveny i podmínky a okolností. Ne vždy vše probíhá, jak jsme si představovali. Pokud člověk není pouze ponořen do imaginárna, nějaká odezva na hrubé hmotě je, a ta tedy bývá trochu jiná, než-li imaginální vize.

To, že něco nevyjde, není důvodem dlouhodobého utápění se ve frustraci a sebelítosti, či hledání viníka kolem. Ne jak se zdá, kdo co hledá, vždy najde. Ačkoli něco nevyjde, spadne, projede se, vždy zůstane něco, na čem lze se postavit a třeba začít znovu jinak. Právě pád může člověka nasměrovat správně, pokud nezatrpkne a je ochoten chápat. Nic nikdy nejde jenom tak do prázdna, vždy něco zůstane, ač tedy to právě není ono vysněné. Žal mnohdy brání vidět to, co se povedlo či příznivý vedlejší efekt.

I bolestná zkušenost posouvá dál, je-li správně pochopena. Potom, když tedy to nevyjde, by si měl člověk položit otázku, zda-li by si opravdu přál to vše vymazat ze svého života jako totálně fatální chybu. Jakmile si člověk řekne, že ne, protože prožil okamžiky, které jej obohatily a které jen tak někdo nezažije, nešlo o blud a klam.
Jen někdy věci holt nevyjdou podle naších představ. Právě velká mystická práce spočívá v přijetí nepříznivého výsledku. Je potřeba si uvědomit, že láska bez smutku a bolesti, je něčím pouhým povrchním, kde člověk jako loutkář vším pohybuje, proto vše jde jak na drátkách.

Nakonec Cesta samotná je také hodnotou, mnohdy předčí i cíl, neb donutí člověka překonávat své hranice ... a ono "projel jsem to", je její součástí. Když si to člověk uvědomí, nalezne úlevu, neb každý z nás něčím podobným prošel, prochází, projde... Universum umí proškolit...