10.12.08

Ještě před výkladem – několik praktických otázek


V sekci nazvané VÝKLADY se chci postupně zabývat různými vzorci výkladů, které jsem si v minulosti sama odzkoušela, postupně zkouším a pokusím se popsat i ty mnou vytvořené.
Obecně mohu říci, že čím déle s tarotem pracuji, tím jsou moje otázky konkrétnější, tím tahám méně karet a tím méně používám něco jako pevně danou konstrukci na výklad. Místo šablonovitého vzorce výkladu postupuji intuitivně nejednom u výkladů pro sebe samotnou, nýbrž i u tazatelů, které již chvíli znám a kteří mi nechávají volnou ruku s tím, že pouze uvedou oblast, která je zajímá.
Úvodem si dovolím nastínit některé praktické otázky, které by si měl vykladač nějak vyřešit ještě před výkladem samotným.




/Pomůcky/

Při výkladu je důležité nějakým způsobem vytvořit atmosféru, při které se navodí pohoda na straně tazatele a vyvolá inspirace u vykladače. Nemyslím si, že existuje něco jako universální pravidlo. Zatímco někteří vykladači sázejí na hudbu, vykuřovadla, svíčky, dekoraci, vhodné prostředí, výklad karet na šátku, různé výkladové podložky a jiní, např. Antares, toto považují za zbytečné rozptylování se rekvizitami.
Přiznávám, že v tomto jsem spíše minimalista hudba mi může tazatele psychicky rozhodit a tak v kartách uvidím spíše jeho momentální rozpoložení, což mi ale nebude zapadat do kontextu výkladu, takže coby vykladač budu bezradná, šátek zbytečně rozptýlí vnímaní obrazů, bude-li černý, může vyvolavat pocity smutku, deprese, bílý zase bude odrážet různé barvy, u vykuřovadla riskuji propuknutí alergie tazatele a příliš mnoho karet a svíček pohromadě je přinejlepším jenom o nové tarotové sadě. Ale také se mohou v místním tisku objevit titulky typu: Vzplanula při výkladu karet. Výkladové podložky nemusím. Jednak se až příliš podobají jedné takové podložce na pečení od výrobce Tupperware a potom je na nich nějaký předem daný výkladový vzorec s rozpisem umístění jednotlivých karet. Pokud jde o prostředí, kdysi jsem vyžadovala striktně své domácí, dnes je mi to jedno, kdekoli, kde je čistá pracovní plocha a soukromí.
Ale abych nepůsobila jako minimalistický suchar přiznávám, že je-li možnost, ráda zapálím jednu svíčku na bezpečné podložce, kterou umístím pokud možno dále od karet. Zase zahledět se semo-tamo do plamene může být inspirativní a jeden jasný bod podpoří koncentraci. (Nervóznější tazatel se také může zbavit napětí, pohledem do plamenu, zažila jsem i případ, kdy měl tendence vzít svíčku do rukou.) Také s oblibou vykládám v čajovnách s dobrou atmosférou, kde si každý hledí svého. Místo podložky bazíruji na čistém podkladu. Jednou, když jsem potřebovala vrátit se a rozebrat jistou situaci, cíleně vybraná hudba pomohla onu atmosféru navodit, což bylo pro onen výklad ideální.




/Přenos/


Mnozí často řeší otázku, kterak zabránit tomu, aby si vykladač přece jenom neodnesl od tazatele něco nechtěného i do svého života. Možná je to na samostatné pojednání, ale obecně lze říci, že je na místě vytvořit si vlastní individuální obranu. Domnívám se, že nežádoucímu přenosu lze zabránit vyrovnáním energií, tedy když vykladač bude vykládat za adekvátní odměnu. Tou může být cokoli. Vykladači, kteří v branži podnikají přivítají peníze, začínající zpětnou vazbu, tzv. nekomerční zpětnou vazbu, případně úhradu útraty v čajovně. Anebo to chce mít promakaný systém vzájemných protislužeb. Nevylučuji, že by mohlo jít řešit problematiku nějakým rituálem.
Osobně jsem se k otázce nežádoucího přenosu postavila tak, že vykládám pouze osobám mi něčím sympatickým. Vím, je to hrubá diskriminace založená na zcela subjektivních kritériích, ale nedělám výklady komerčně, ani se nepovažuji za spasitele (byť malilinkatého), takže není důvodu proč si nevybírat. Potom u stabilních tazatelů je to také o systému různých protislužeb. Vždy před výkladem se domluvím na referencích o zpětné vazbě.
Nepochybuji o tom, že před výkladem lze udělat něco jako mini rituál. Může to být cokoli, co nabudí sebedůvěru vykladače, otevře mu cestu do nitra karet, v podstatě si pod tímto můžeme představit od umytí rukou až po recitaci nebo evokaci cokoli. Záleží jenom na fantazii.


/Zabíječ intuice/

Jednou možná zbytečně tabuizovanou otázkou představuje dilema, zda před výkladem je nebo není vhodné požít nějaký ten alkohol, případně jinou omamnou látku (nemluvím o extrémech, ale o společensky přijatelném množství). Netroufám si stanovit jednoznačný závěr, a to ani pokud jde o mně samotnou. Znám jedince, mající odzkoušeno, že požitím první decky vína intuice odplave nenávratně pryč a navrací se teprve po odeznění změny stavu vědomí. Není to můj případ, ale přesto si netroufám říci, že je vhodné uvolnit se před výkladem i tímto způsobem.
Každopádně mluvím o onom pocitu, kdy člověk hledí na kartu a v hlavě jako vymeteno, málem nevnímá ani barvy. Někdy se mi to stává, když karty ukazují momentální stav rozrušené psychiky tazatele a já hledám odpověď na položenou otázku. Prostě najednou jakoby bylo v prostoru karty pusto. Nic. A porucha koncentrace přitom nezaznamenána. (Popravdě mám v tomto směru poměrně čerstvou zkušenost, takže jsem schopná i tento stav, který jsem začala pozorovat již před delší dobou, pojmenovat.) Když jsem to zaregistrovala asi tak napotřetí, napadlo mně zeptat se tazatele na co myslí a zda má právě pocity, které pojmenuji podle té které karty. Co si pamatuji, byla to mečová 7 a 5 pohárů a prostě nikam ve výkladu nezapadaly. V podstatě se stejným výsledem mi toto potvrdily tazatelé i v dalších situacích.
Prakticky mi popsaná situace nikdy nenastala, když jsme s tazatelem k výkladu (prakticky před výkladem) popíjeli alkohol, asi menší míra alkoholu v tazateli případné obavy zabíjí a mnohdy dostane tazatele do stavu, kdy je mu vše tak trochu jedno.

Poháry plné emocí






































Pohár, kalich, nebo i miska. Původně symbol obětování. V pověstech o Albionovi se setkáváme s používáním lebek nepřátel jako nádob na pití. Podle mýtů a legend bývá pohár mnohdy plný božské ambrózie, nápoje nesmrtelnosti (např. podle indického mýtu pijí bohové životodárný nektar ambrit z měsíční misky). V Evropské kultuře je pohár svázán s legendou o Svatém grálu, který by měl obsahovat krev Ježíše (jenž se obětoval), také i s nápojem lásky např. Tristan a Izolda (John Campbell ve své Tvořivé mytologii- masky bohů, k tomuto píše: "Významný bod úžasné scény pití nápoje je v tom, že dvojice věří, že pije na smrt.") Kalich na náhrobku je symbolem věčného života.

Vodní živel, jehož symbolem pohár je, vypovídá něco o pravdivosti, citech, vztazích, náladách, o něčem klamném, skrytém a plynoucím. Na kartě dominuje modrá. Podíváme-li se na klasický Rider-Wait tarot, jsou to zlaté kalichy, v jejichž okolí je odstín obvykle bleděmodré, která může místy potemnět nebo naopak přejít do šedé. Všude jsou postavy a je důležité, zda kalichy visí ve vzduchu nebo stojí na pevném podkladu. V podstatě obohacený Gilded zobrazuje kalich jako jemnou ruční práci italského kovotepce, duhové barvy v pozadí, ne u všech karet jsou postavy a scény téměř idylické upozorňují na vzdušné zámky, kalichy zde obvykle visí ve vzduchu. Takovou ideální pozici v této sadě je kalich stojící na vodě, pokud je na pevném podkladě, karta dostává zase jiný význam.

V Crowley tarotu potkáme jak nádobu, tak i kalich a klasický pohár. Důležité je zde vyobrazení vody, která teče od někudy někam, jinde je stojatá, bývá téměř průhledná prosvítající energií nebo naopak temná. V podstatě jakmile dochází k zabarvení tekoucí vody do modra, přiostřuje se a stojaté vody, případně sucho (5) napovídají tazateli, že je něco nezdravého ve státě Dánském.
Black tarot pracuje s obětními miskami, podle jejichž pozice, vzdálenosti, velikosti dovodíme významový odstín jednotlivých karet. Obsahem misek není voda samotná, nýbrž její ekvivalent, symbol nacházející se na nejasných hranicích v dimenzi, v níž se potkává svět lidí se světem entit.

Karty pohárů nás provedou plejádou citů a pocitů od začínajícího esa, kde se vše tvoří, formuje, v některých sadách připomíná stav agapé, vzniká, proudí nekonečná láska, pocity, které se postupně dostávají pod kontrolu anebo naopak člověk nad nimi kontrolu zcela ztrácí. Podle formy dotazu je pocit někdy příčinou jindy následkem něčeho, co tazatel vnímá realisticky nebo naopak se není schopen zorientovat pod náporem vlastních emocí. Někdy si je tazatel sám vsugeruje, jindy jde o reakci na faktický stav. Je potřeba si uvědomit, že poháry odrážejí vnitřní stav tazatele nebo i někoho jiného. Umí ukázat co je na povrchu i co se skrývá hluboko uvnitř.

Podle konkrétní karty, její pozice ve výkladu a formulovaného dotazu si vykladač čte o stavech harmonie, či vyvedení z míry, lásky, spojení protikladů nebo naopak o bolesti (ať již ostré nebo tupé) ze ztráty či osamělosti, naději do budoucna ale i nereálných očekáváních, beznaději, o radosti, souznění a porozumění jakož i opuštěnosti, smutku, emocionální vyčerpanosti, o jasných pocitech ale i o ztrátě v emoční bouři, o sebe nalezení, naplnění ale i nemožnosti prožít něco víc.

Analogicky vzato na vztah, je zde proces, který začíná a člověk opatrně noří se do nového vztahu, jímž se zdá být pohlcen, následuje vzájemné okouzlení, pozorování protějšku a samotná realizace vztahu doposud ještě více  či méně platonického. Jenomže ona realizace lásky je náročná na nepodmiňování vedoucí k rozpakům. Vztah se začíná zakalovat, partnerům se něco nelíbí, až dochází ke zklamání a vysušení všech padlých slz. Následuje fáze objasnění a štěstí znovu nalezení cesty k sobě, což bývá mnohdy vystavěno na vzdušných zámcích, neb iluze si má sklony budovat zejména o partnerovi snad každý ... (jistě, toto se netýká čtenáře, jen toho zbytku :) ) . Od těch je nutnost odejít a najít pravou radost v životě. Nakonec se ten proces naplní ... optimista vidí pod poslední kartou šťastnou rodinu, já po praktických zkušenostech konec vztahu, resp. něčeho ve vztahu a ten cyklus začne buď jinak a budou se řešit trochu jiné roviny anebo s jiným partnerem, a zde jak je známo, bývá člověk zamotán do stejných modelů chování ... .  
 

10.10.08

Paulo Coelho: POUTNÍK Mágův denník


Tedy podle originálního názvu pouze Mágův deník (O Diáro de um Mago) popisuje cestu Mága, který přišel o právo mít svůj meč. Ten musí najít, ale k tomu musí vykonat po staré poutnícké cestě pouť do Santiaga de Compostelly. Autobiografický příběh psaný v první osobě není postaven pouze na samotném ději, ale zejména na dialogu mezi autorem a jeho duchovním vůdcem Petrem. Podstatnou roli hrají i popisy pocitů autora, vylíčení historických souvislostí vztahujících se k jednotlivým místům. Najdeme zde prvky tzv. magického románu, ale i mystiky. Je zde obsažen i popis několika ti praktických cvičení.


Nedá mi to nepopsat cvičení krutosti:

Při každé myšlence, která ti podle tvého názoru ubližuje .... postupuj takto:


Nehet ukazováčku zabodni do kořene palce, až tě to hodně zabolí. Soustřeď se na tu bolest: odráží v tělesné oblasti trýzeň, kterou cítíš v oblasti duševní. Tlak povol teprve tehdy, až tu myšlenku pustíš z hlavy.


Na začátku knihy je věnování autora onomu tajemnému Petrovi:


"Když jsme se vydávali na pouť, zdálo se mi, že splňuje jeden z největších snů mého mládí. Ty jsi byl pro mne čarodějem Donem Juanem a já znovu prožíval Castanedovou ságu o hledání čehosi nevšedního.
Ty jsi však skutečně odolával všem mým pokusům udělat z Tebe hrdinu. Našemu vztahu to nijak neprospívalo, dokud jsem nepochopil, že nevšední věci se dějí na Cestě obyčejných lidí. Toto pochopení dnes patří k mým nejcennějším, umožňuje mi dělat cokoli a bude mně provázet navždy."


Cože tím konkrétně autor myslí čtenář pochopí na po přečtení.


Celý román jaksi popírá koncepci, že magie musí nutně stát proti křesťanství. Autor prožívá mystické objevení agapé, ale vede i dialog se svým osobním démonem. Pocítí nejenom přítomnost Boží, ale i armády démonů, kupodivu, jak by se mohlo očekávat, cílem není její zničení, nýbrž směřování k sebeovládání. Nechybí popis iniciace, souboj se sebou samým, osvícení, důležitosti entuziasmu.


" Hledám svůj meč." odpověděl jsem.
" A nač chceš svůj meč?"
" Přinese mi moc a vědění Tradice."
Cítil jsem, že moje odpověď ho zcela neuspokojila. Ale pokračoval:
" Jsi tu proto, že očekáváš nějakou odměnu. Odvažuješ se snít a dělat všechno možné pro to, abys ten sen uskutečnil. Avšak dřív, než se k tvému meči dostaneme, musíš mít úplně jasno, co s ním hodláš dělat. Něco však mluví ve tvůj prospěch:chceš odměnu."

Nebudu se namáhat popisem svých pocitů z knihy, u každého čtenáře mohou být poněkud jiné. Také je považuji za zkušenost nepřenositelnou. Zatím jsem si vyzkoušela, že v případě, kdy se člověk nachází na určité osobní cestě, poslouží kniha i jako orákulum.
K tématu najdete něco málo i zde:

25.9.08

Hole neboli do akce!


Řekne-li se hůl, lze si pod tímto pojmem představit pomůcku mága (Mojžíš s ní udeří do skály a vytryskne voda, Kirké proměňuje parťáky Odyssea ve zvířata, Hermés s její pomocí vyvádí duše z podsvětí, Kristus křísí Lazara. Je také výrazem moci panovníků již od starověké Babylonie. Bez zajímavosti nezůstává ani spojení hada a hole (Mezopotámie, Asklépius). Coby pastýřská hůl Krista je předávána biskupům formou berly.


Teplé barvy, jako červená, výrazně hnědá, oranžová, výhonky, svěží nádech, zkrátka jakoby vše najednou ožilo a vyvolávalo touhu něco udělat. Hole představují oheň v nás a jeho projev. Byť v každém tarotu mají jednotlivé karty trochu jiný významový odstín, promlouvají k mám jaké máme možnosti, zda je jednání na místě, tedy jestli máme volné pole působnosti nebo zda je naše jednání vnitřně či vlivy zvenčí omezeno. Jejich počet na kartě odpovídá číselnému označení.


Vyzývají nás ke smělému jednání s tím, že to chce odvahu, nebát se zariskovat, nebo nám naznačují, že je na místě překonat nerozhodnost, či naopak držíme otěže pevně v rukou. Vidíme v nich, zda je naše jednání v souhře s vnějšími vlivy, partnerem, nebo zda vystupujeme jako outsideři proti všem (což ovšem neznamená, že i takovéto zdánlivě nelogické jednání nevede k dosažení výsledku). Jindy nás odrazují, že takto nebo teď není možné jednat konstruktivně a lepší bude se odmlčet, nebo naopak nás povzbuzují v nakročeném směru, když postupně dosáhneme svého. Připraví nás na možnost překvapivého vývoje, posunou někam, což nám zaručeně vyrazí dech či naopak nás taktně upozorní, že již jsme v dané záležitosti udělali vše, co jenom udělat šlo a teď je na místě posečkat.


V poměrně střízlivém Rider-Wait tarotu jsou hole vyobrazeny jemnou hnědou jako větve, z nichž semo-tamo vyleze výhonek. Jde o naznačení pohybu, jisté schopnosti přetrvání, dosažení výsledku, plodnosti, užitků, smysluplnosti. Gilded tarot - modernější verze Rider-Waita - představuje hole jako žezlo krále. Jemně hnědá, obohacená zlatými ornamenty, kolem ní je vždy světleji nebo výraz dokreslují motivy živé přírody. Obě tyto sady kromě holí obsahují i figuru či figury. Hole v podání Black tarotu představují něco jako odtržené nohy od stolu. Kromě esa a IV. není na nich nic než hole. Význam dovodíme, zda jsou v souladu nebo stojí proti sobě, zda je mezi nimi rovnováha nebo spíše chaos, jestli je některá z nich v popředí .... . V mém oblíbeném Crowley tarotu jsou hole na každé kartě vyobrazeny jinak. Kromě nich obsahuje karta plejádu symbolů, z nichž lze dovodit její konkrétní význam a postavení karty k akci tazatele.

4.9.08

Černobílá inspirace


Najdeme je pouze v tarotu A. Crowleyho, jsou dvě a lidé je často považují za záložky. Jedna je bílá, čistá jako sníh, druhá černá a v ní se vznáší krvavě rudý tzv. unikursální hexagram (tj. nakreslený jedním tahem) s ružici uprostřed. Ovšem ve své vlastní sadě je pravděpodobně najdete diplomaticky řečeno ve verzi, kterou si vydavatel tak poněkud přizpůsobil, poupravil podle svých představ. Na bílé kartě černým písmem se Ordo Templi Orientis s citátem A. Crowleyho vyjímá (zde zřejmě zafungovala asociace nepopsaného listu), černá zůstala černou, pouze hexagram byl obohacen o barvy duhy (opravdu nemám chuť pátrat po tom, proč, nakonec imaginace překlene i toto).


Běžně o nich literatura mlčí. Něco málo najdete v českém překladu Knihy Thotovy, nejedná se ovšem o původní text, nýbrž dodatek překladatele a také jim několik řádků věnuje Z. Antares v Učebnici Crowleyho tarotu.


Otázka zní, nakolik tyto karty v praxi používat. V podstatě karty žáden tradiční význam nemají, Crowley je nazýval Temnou nocí duše a Bílým dnem duše. Mnoho vykladačů je vůbec nepoužívá a karty jim nechybí. Dodatek Sana v Knize Thotové mluví o jejich významu v souvislosti s vytažením těchto karet při evokaci. Antares radí vykladači dát na svojí osobní inspiraci, na svůj prožitek při meditaci s nimi.


Netroufám si jednoznačně říci, zda je u výkladu používat nebo ne, to bude záležet na rozhodnutí každého vykladače. Také sama jsem je nepoužívala ihned, popravdě zpočátku jsem nevěděla, co si s nimi počít. Ale jakmile jsem je zahrnula do sady, prakticky jsem je před výkladem pouze zřídka vytáhla, resp. pouze zřídka jsem si vzpomenula, že bych je vytáhnout mohla. Dnes mohu říci, staly se součásti mé sady a dávat je bokem by mne již nenapadlo. Přesto tyto karty nebývají kartami často taženými, jenom výjimečně. 


Jak popsat jejich význam? Velmi těžko, na rozdíl od ostatních karet nejsou v rámu a zde se na základě osobní zkušenosti dávám za pravdu Antares, že jejich význam nelze úplně vystihnout, natož popsat slovy a je potřeba individuálního prožitku, aby si člověk uvědomil jejich rozsah ztrácející se v nekonečnu. Takže níže uvedené slovní spojení a metafory, jimiž se snažím popsat své osobní pocity s těmito kartami, si rozhodně netroufám vydávat za universálně platné.




Černá karta
Solve et coagula (ani Věž XVI a Smrt XIII dohromady nemají tak silný potenciál).
Chaos (ale přece jenom v růžici uprostřed lze najít něco jako pevný bod),
v němž začíná existence něčeho nového,
nemajícího pevné kontury.
Otevřený konec ...
Bez Naděje.
Snad
vnímání vlastního světa,
prolínání světů jiných,
borcení iluzí,
jiný pohled na vše.
Abyss ...


Bílá karta
Ticho, pusto, prázdnota,
žáden pevný bod, nicota.
Nekonečná bílá pláň, bílé peklo,
nehybná ozvěna.
Volný prostor, žádné hranice,
geniální myšlenka.
Žáden začátek ani konec,
bezvýznamná slova,
nedůležitý čas
prosté bytí.
Vše jedno jest.


25.7.08

Měče neboli šavlový tanec


Mám zkušenost, že tazatelé jaksi nemají příliš v oblibě mečové karty. Možná v nich meče podvědomě vyvolávají asociace na ohnivý meč v Boží ruce coby trestající nástroj, na meč coby symbol justice, kterážto se také netváří nejpřívětivěji, nebo jednoduše považují meč za agresivní zbraň. Meč může být nápomocen (např. legendární Excalibur) nebo naopak nás svede k rychlému činu, který podstatu problému nevyřeší (např. rozetnutí Gordického uzlu Alexandrem Velikým).

Podívám-li se na meče pohledem vykladače tarotu, vidím v nich především zobrazení logiky, intelektu, myšlení. Ačkoli nemusí působit na každého právě vřele, na rozdíl od emočně laděných pohárů, mnohdy nepromyšleného jednání holí, přízemních materiálních disků, jsou v podstatě jistým východiskem, způsobem kterak získat v konkrétní situaci zpět půdu pod nohami pomocí logiky, intelektu a naopak přiznají, kdy je lepší dát na intuici.

Myšlenky lítají vzduchem a mečové karty nám ukazuji, kterak se s nimi vypořádáme, zda zvládneme situaci pomocí logického myšlení, kdy je na místě spolehnout se na intuici, jelikož racionálně je situace neuchopitelná, kdy půjde o jednání promyšlené, kdy naopak zbrklé, kdy nám myšlení pomůže, kdy nás svede na bludnou cestu, jak pomocí myšlení najdeme řešení problému, kdy je problém v tzv. mrtvém bodě a je rozumnější počkat, jak se situace vyvine a pod..

Pochopitelně, i intelekt má své bludné cesty, což se projeví i v některých kartách, nebo jejich stínu. Nemá smysl se mečů bát, nějakým způsobem je mít za nesympatické karty. Když nic jiného, svědčí tento postoj o nevyrovnanosti ve vztahu k potřebě logického myšlení, o ne právě nejlepších stavech mysli.


27.6.08

Malá úvaha k výkladu (vlastních) vztahů

Vykládat prostřednictvím tarotu vztahy je náročné na nadhled, vcítění se, snahu vidět věci bez předsudků, nelhaní si do kapsy, jak pro vykladače, tak i pro tazatele. Často, obrátí-li se tazatel na vykladače, aby mu rozebral určitý vztah, má jistou představu a s pravděpodobností hraničící s jistotou očekává potvrzení svého názoru, ať již příznivého nebo nepříznivého. Jisté procento tazatelů má z výsledku výkladu obavy, ačkoli o výklad stojí. Karta rozebírající postoj tazatele jeho stanovisko prozradí, ale to ještě neznamená, že tazatel vnímá situaci správně (ovšem ani to nelze bez dalšího vyloučit). Myslím, že se jedná o postoje zcela normální, přirozené, otázkou zůstává, zjistit co tazatel od výkladu očekává.

Pohlížeje na problematiku z pohledu vykladače, rozbor vztahů prostřednictvím tarotu patří mezi ty náročnější, jelikož kromě tazatele je potřeba vzít do úvahy ještě i druhou stranu a také se mnohdy jedná o věci citlivé, navíc karty mohou tazateli doporučit změnu jeho chování, což bývá spojeno s popisem dosavadního mnohdy nevhodného, hloupého, chybného.... (prakticky zde můžete dosadit jakoukoli nectnost) chování. Uvědomím-li si tyto souvislosti, jsem v pokušení blahopřát každému vykladači, jemuž se ve své praxi povede vyhnout se podobným výkladům. (Ne že bych někoho takového osobně znala.) Pro vykladače je velmi důležité, aby se tazatelem nenechal zmanipulovat, čemuž se někdy velmi těžko brání.

Všechny výše popsané problémy jsou nic proti tomu, je-li tazatel a vykladač stejná osoba. V podstatě tímto směrem chci dále vést svojí úvahu. Hodně kolegů vykladačů se řídí zásadou, že si sami nevykládají a pokud ano, rozhodně ne své intimní vztahy. Osobně si myslím, že tedy pokud se už má něco takového rozebírat prostřednictvím tarotu, je lépe udělat to sama a pořádně, než-li dávat jiné osobě tak silnou zbraň proti sobě, protože co si budeme povídat, v otázkách intimních vztahů, jsme nejvíce zranitelní. Přiznávám, jedná se o poněkud svérázný postoj, možná někomu zavánějící paranoiu.

Jak ven z bludného kruhu? Buď si člověk řekne, že tedy tyto vztahy raději sám sobě vykládat nebude, ale i přes všechna možná předsevzetí bývá v jistých situacích mnohdy náročné odolat pokušení. Anebo se jako vhodné řešení jeví natvrdo si přiznat, že si svůj vztah rozebrat chceme, že nevadí, byť nechtěná divinace (v tomto případě skutečně nemá cenu předstírat, že je to jenom jako), a zahrát si s tarotem takovou hru na pravdu. Je potřeba si uvědomit, že to, co jsem výše psala o tazateli, hrozí i vykladači v roli tazatele. Jde-li do takového výkladu začátečník, považuji to za celkem brutální školu tarotu. Na straně druhé, metoda pokus-omyl je tím nejlepším začátkem pro to, jak vykládat sám sobě. (Rozhodně si myslím, že nemá cenu nikomu rozmlouvat, aby se v začátcích vyhnul výkladu vztahů, zejména když komplikovaný vztah mnohé k výkladu tarotu dovede. Je to sice cesta lemovaná velkým množstvím "kopanců", ale na straně druhé, proč ne.)



Takže jak na to vykládat sám sobě vztah? Pokusím se popsat určité obecné věci, na které jsem přišla díky svým bohatým zkušenostem. Nemluvím zde pouze o vztazích intimních, ale o vztazích jako takových.

Především si musíme uvědomit, že máme na věc svůj názor, protože jsme do problému tak řečeno vtaženi. Pochopitelně máme i vlastní přání, touhy, očekávání, je vhodné si je uvědomit a pojmenovat. Vůbec není na škodu před výkladem samotným začít dotazy na vlastní názor a na emoce, které námi momentálně cloumají, jakož i na přání, touhy, očekávání. Když nic jiného, pokud nám je karty popravdě vystihnou, je to celkem dobré východisko pro další výklad. Ačkoli je to těžké, ve vypjatých emočních situacích, by jsme se měli výkladu vyhnout. Hrozí tak, že karty nám budou řešit naše emoce, jichž je záhodno se zbavit, nebo se mohou i zavřít a potom se nedočkáme odpovědi na otázku nebo odpověď bude stejně zmatená, jako naše emoce.

Před začátkem výkladu, v němž figuruje kromě mně i jiná osoba, mám ve zvyku se karet zeptat, zda vůbec mohu k výkladu přistoupit. Uvědomuji si, že účelem výkladu není manipulace s někým jiným, ani špionáž, a zároveň tak dávám najevo respekt k druhé straně. Nebylo by-li tomu tak, byl by výklad sám o sobě bezpředmětný. Nicméně netroufám si tvrdit, že se jedná o rigidní pravidlo, které by měli všichni dodržovat.

Přistupuji k výkladu s tím, že ať je výsledek jakýkoli, přijmu ho. Ono bez tohoto přesvědčení si člověk koleduje o to, že karty mu neřeknou, co není sám připraven přijmout. No to je samo o sobě opravdu velmi těžké. Obvykle si před výkladem samotným představím nejhorší možnou variantu a pokud ji zkousnu, tak potom mi přijde, že přijmu jakýkoli výsledek. Tím ale nechci říci, že karty nám nemohou poukázat na výsledek horší, než naše nejhorší představy. Ačkoli vzhledem k mé bohaté fantazii se mi to prozatím ještě nestalo. (Nicméně poslušně třikrát klepu na dřevo.) V této souvislosti si neodpustím poznámku, že kdyby jsme byli klienty jiného vykladače, tak ten by nás před výkladem nějakým způsobem uklidnil a my by jsme si nemuseli dělat starosti navíc. Ale povídejte to někomu jako já.

V takovém případě si karty netahám, ale při míchaní myslím na výkladovou pozici, otázku s tím, že čekám, která karta vyskočí. Ovšem to je náročné na techniku míchání karet, kterou je potřeba bravurně zvládat. Vskutku není žádoucí rozsypání celého balíku nebo jeho velké části. Také je tato fáze náročná i na psychickou pohodu a pevnou ruku. Někdy vyskočí i dvě, tři karty na jednu pozici, ale nezaznamenala jsem případ, že by některá karta byla mimo kontext.

Posléze se snažím o profi přístup. Možná je to praxi, ale přijde mi, že již vytažené karty ke mně promlouvají bez ohledu na skutečnost, zda jsem tazatelem. Možná to někomu přijde zvláštní, ale doposud si nemohu stěžovat, že bych některý z významných aspektů pominula, mám-li pocit, že potřebuji něco rozebrat nemám problém do vytáhnout si na karty, na to, co karta znamená a co neznamená. Přesto, vždy mně fascinuje, kterak se karty nepletou a kterak nádherně v praxi vycházejí. Tím ovšem nechci vzbudit dojem, že po provedeném výkladu mně ve vztahu již nic nepřekvapí, že nedojde k výsledku, řekněme poněkud nečekaným způsobem, a že vždy v rozhodnou chvíli myslím na to, tak a karty říkaly, že mám udělat to a to, a že nastane to i ono... . Čestně přiznávám, že výklad má pro mně význam před rozhodnou situací a po ní. (Před tím psychická podpora a motivace, po tom fascinace srovnání výsledku a výkladu.) V jejím průběhu bývám obvykle příliš zaměstnaná reáliemi, než abych ještě tak taktizovala za pomocí tarotu. Že bych měla v rozhodné chvíli něco jako pauzu, kdy jsem měla čas vzpomenout si na výklad, nebo dokonce nahlédnout do svých poznámek o výkladu, a zařídit se podle toho, se mi stalo snad jenom jednou v životě. (Faktem je, že díky tomu jsem posléze v rozhodné chvíli při překvapivém zvratu nepodlehla panice.)

Samozřejmě, máme-li ohledně výkladu vztahů poskytovat servis sami sobě, je dobré časem se k provedenému výkladu vrátit (aby to vůbec bylo možné, je potřeba přesně zaznamenat otázku, pozice výkladu, vytažené karty a alespoň stručný výklad) a srovnat výklad s výsledkem. Jenom tak lze časem eliminovat případná pochybení a také přijít i na jiné významové odstíny karet, než popisuje i ta nejlepší a nejobsáhlejší kniha věnovaná naší sadě.

V této souvislosti si neodpustím poznámku o intuici, která nás navede na správnou otázku a na to, kdy je vhodné si význam karty objasnit blíže vytažením dalších karet. Naučíme-li se intuici vnímat a řídit se jí, tak v průběhu jakékoli situace s druhou stranou, zvolíme s její pomoci nejvhodnější reakci.
Přesto jsem si vždy vědoma skutečnosti, že rozebírám-li vlastní vztahy, jsem něco jako soudce ve vlastní věci a bez ohledu na dosavadní praxi, mohu dnes, zítra dojít k chybnému výkladu. Mýliti se je lidské a mnohdy trvá příšerně dlouho, než se dostaví výsledek, který výklad předvídá. Přiznávám, že jeví-li se mi výsledek příliš skvělý, podívám se někdy později na vztah ještě z jiného úhlu pohledu, tedy zvolím jiný výklad s jinou sadou. Abych ale unikla neustálému prověřování výsledku, který se nedostaví ihned, volím taktiku Plánu B pro případ, že se mýlím.

20.6.08

Poznávání karet

Tento příspěvek je určen pro ty, kteří se chtějí seznámit se svojí (novou) sadou a také pro ty, kteří s tarotem začínají. Považuji fázi, kdy si tarotista pořídí svojí první nebo i několikátou novou sadu za stěžejní, protože si ji na základě vlastních kritérii vybral a teď dochází k jejímu poznávání, aby s ní vůbec mohl pracovat.

Jaksi někteří si vytvářejí vlastní rituály jako např. očištění sady (nejčastěji nad plamenem svíčky, nebo i pomocí vykuřovadla....), mají-li podezření, že sadu již držel v ruce někdo jiný, případně pro jistotu tak činí vždy. V podstatě je to o jejich pocitu, že karty potřebují očistit a jelikož mají dál s tarotem pracovat, je potřeba, aby z něho nebyli na rozpacích, takže v tomto směru jsem zastáncem toho, ať si každý kdo tuto potřebu cítí očistí svojí sadu od jakékoli cizí energie. Jak jinak by měl svým kartám důvěřovat?

Posléze obvykle dochází k nabíjení karet vlastní energii, což se děje plynule při jejím poznávání. Tedy zřejmě málokdo bude tak odvážný, aby s novou sadou okamžitě vykládal jiným osobám, ačkoli opětovně proti křtu ohněm nemám námitek, snad jenom konstatuji, že mně takový přístup nevyhovuje. Pokud jde o nabíjení karet energií, jsou známy způsoby nechat karty na slunečním nebo měsíčním světle, obklopení karet těmi správnými kameny a pod. Opětovně jedná se o záležitost individuální a je na každém, jak se v toto směru zařídí, protože je to o vytvoření vztahu mezi vykladačem a jeho kartami, aby svým kartám věřil a bral je vážně. (Jinak ani nebude schopen efektivně karty vykládat.)

Osobně sázím na postupné poznávání karet, tedy nejdříve si je zamíchám a vnímám jejich energii, jiskření. Potom se podívám na jednotlivé karty v sadě a snažím se zachytit autorův styl, společné rysy karet, atmosféru sady, emoce, které ve mně sada jako celek vyvolá. Posléze přistupuji k jejich individuálnímu studiu, tedy podívám se na karty velké arkány, dvorní i malé arkány (podle živlů) jako celek a následně je podle svého času zkoumám po jedné. Podle své chuti postupuji buď po pořadí nebo si náhodně vyberu jednu. Jelikož již několik sad mám, tak při individuálním studiu srovnám kartu z nové sady se stejnými kartami svých ostatních sad, což považuji za velmi inspirativní. Tak si uvědomím nejenom obsah nové karty, ale mnohdy vidím svojí známou sadu jinými očima.

V podstatě mám celkem dobrou zkušenost s realizaci následujících praktických nápadů:

  1. Rozdělit si karty podle toho, zda nás oslovily do tří skupin: a) karty, které v nás nějaké emoce vyvolávají, b) karty, které v nás vyvolávají zcela konkrétní emoce, tedy emoce, které umíme pojmenovat, c) karty, které nás nechávají chladnými.
  2. Zkusit pojmenovat karty malé arkány jedním slovem, buď podle symbolu, který na kartě dominuje nebo podle pocitu, který v nás karta vyvolala. Je možné kombinovat oba přístupy.
  3. Rozdělit si karty na velkou arkánu, karty malé arkány do čtyř skupin podle živlů, a dvorní karty do skupin podle postavy, kterou představují. Následně si uvědomit společné znaky v každé skupině.
  4. Rozdělit si karty malé arkány tentokrát podle číselné hodnoty do 10 skupin a uvědomit si společné znaky.
  5. Vytvoření si vlastního "rituálu" před výkladem karet. Důležité je, aby měl pro vykladače význam, jinak půjde o pouhé efektivní divadlo pro tazatele coby publikum.
  6. Promyšlení si, jak se budou karty uchovávat.
  7. Srovnání více sad tarotu podle konkrétních karet.
  8. Snaha o navázání kontaktu se strážcem jednotlivých karet.
  9. Vytažení tzv. denní karty.
Jiné pohledy na zacházení s katami a jejich poznávání, najdete třeba tady:
http://anres-tarot.webzdarma.cz/stranky/ritual.html
http://www.panna.cz/panna/clanek/107--zakaz-pri-praci-s-tarotem.html
http://caroorchydee.webgarden.cz/magie-ritualy/magie-ritualy-ocista-karet.html
http://www.wicca.cz/old/magie/Bel04Mag02.htm
Snad lze v příspěvku najít dostatek inspirace pro vytvoření si vlastního vztahu ke svým kartám. Je pravděpodobné, že tarotista bude mít trochu jiný vztah ke každé ze svých sad, že každou bude používat za jiné situace nebo podle svého momentálního rozpoložení. Domnívám se, že by byla škoda, nechat se pevně svázat praxi někoho jiného a nezkusit experimentovat a najít ten správný přístup pro sebe.

18.6.08

Intiuce a intuitivní výklad



Tak nějak jsem si řekla, že se v tomto příspěvku pokusím popsat nepopsatelné a to pohled na tarot a intuici. Nevím, zda se mi to povede srozumitelně podat, kterak problematiku vnímám, nicméně pokusím se vydat ze sebe to nejlepší.

Jak jsem již psala ve svém prvním příspěvku, záleží na přístupu toho kterého vykladače. Dá se jít cestou naučení se významu jednotlivých karet a jejich vzájemných kombinací (tzv. výklad významový), nebo cestou intuitivního výkladu, čímž rozhodně nemyslím ignoraci symbolů na kartách, spíše intuitivní bude zasazení významového odstínu karty v kontextu otázky a dalších karet. Samozřejmě není vyloučen ani přístup kombinující ve větší nebo menší míře jak významový tak i intuitivní výklad. A to ani nemluvě o použití knih, které se k příslušnému tarotu vztahují. Někdy je používám coby orákulum, tedy k vytažené kartě si otevřu příslušnou pasáž v knize s tím, že aniž bych pořádně vnímala, co čtu, nechám oči, aby sami našli větu, pasáž vystihující vykládanou situaci. Mohu říci, že výsledky jsou pozoruhodné, v praxi se mi tento způsob osvědčil, zejména tam, kde mám pocit, že bych si ke kartě měla otevřít i knihu. No a jsme u toho, tam, kde mám pocit.... .

Ano, je mi zřejmé, že riskuji hodně, protože každý vykladač si časem chtě-nechtě vytvoří svůj vlastní přístup, styl a u každého stejná karta bude mít poněkud jiný odstín zabarvení. V podstatě se snažím donqiuchotsky pojmenovat něco, co možná není pojmenovatelné, nicméně mi to nedá, abych se nechopila příležitosti, kteroužto vnímám jako výzvu.


Pojem intuice

Nahlédla jsem tedy, co o intuici soudí literatura a dospěla k následujícímu poznání:

"Intuice: duševní zření, náhled získaný bez rozumové úvahy" (Lukrer, M.: Slovník symbolů, Praha 2005).

"Protikladem myšlení postupujícího vědomě v krocích až ke konečnému výsledku je myšlení probíhající zčásti pod úrovni vědomí a vyúsťující v náhlem objevení výsledku - první je diskurzivní, druhé intuitivní myšlení. V širším pojetí je intuice chápána jako bezprostřední náhle poznávání, resp. poznání spočívající na vnitřní, blíže neurčené organizaci materiálu předmětu poznávání a vyjádřené často v mimopojmové, obtížně verbalizované formě, přičemž obsah intuice má akcent evidentnosti." (Nakonečný,M.: Encyklopedie obecné psychologie, Academia, 1997).

Zajímavý popis intuice je i na Wikipedii: "Intuice je duchovní schopnost, která nevysvětluje proč, ale jen ukazuje výslednou odpověď. Intuice člověku sděluje, co má udělat, nikdy mu ale neříká, proč tak má jednat. Používá k zhodnocení, pro vědomí, neznámé veličiny a je závislá na duchovní čistotě, či přirozeném nadání subjektu a vlivu dalších podvědomých „hlasů“, jejichž rozeznání je zas závislé na subjektu a jeho zkušenostech s touto oblastí." Více na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Intuice .

Vemi krásně se zde popisuje na pozadí intuice i dedukce: "Problém je šíře a množství skutečností zahrnutých do procesu dedukce. Čím vice parametrů tím přesnější dedukce. Zvláště ve složitějších záležitostech je třeba počítat s veličinami skrytými, které mohou být vlivem vadných výchozích veličin, nebo nepředpokládaným vstupem veličin vyskytujících se velmi zřídka, v neposledním řadě veličinami se zanedbanými odchylkami, zvláště je li jich takových použito více. Výchozí dedukce může být pak sice velmi přesná, ale s nepřesným výsledkem. Podobné je úskalí statistik."

Tedy shrnuto, podtrženo a doplněno mými zkušenostmi, lze říci, že intuice je nepolapitelná, slovy neuchopitelná, obvykle přijde jako blesk z čistého nebe (neodpustím si narážku na 8 holí Rychlost z Crowleyho tarotu) a navede člověka k nějakému závěru, aniž by mu napověděla čím to, jak to, oč to opřít. (Ačkoli v tomto směru lze alespoň při výkladu tarotu najít oporu v jednotlivých symbolech na kartách.) Jaksi dostane-li se člověk do situace, kdy ho intuice (kupodivu obvykle správně, pokud ne, nejedná se o intuici, nýbrž omyl) nasměřuje, je postaven před dilema jednat racionálně, třeba má i něco pořádně promyšleno, nebo dát na nějaký neurčitý pocit? Typická situace jíž vystihuje 8 měčů, v Crowley tarotu pojmenována jako Vměšování, tedy jako situace, kdy člověk je nucen jednat intuitivně, jelikož rácio z různých důvodů (třeba i v důsledku zahlcení informacemi a uvědomění si existenci neznámých skrytých veličin, jak píši na Wikipedii), ačkoli má vše promyšleno nestíhá, neumí situaci správně pojmenovat, natož vyřešit. Rozum si pokoj nedá a vždy nám bude ony neurčité pocity rádoby racionálními argumenty zpochybňovat.



Jak zachytit intuici?

(Hm, tak teď jsem vskutku zvědavá, co ze mne vypadne.) Ono je hezké uvědomit si, co to intuice je, přiznat, že pořádně ani nevíme jak funguje, ovšem těžší je již zapomenout na obavy, zda se nejedná o pouhý omyl, a vůbec nejtěžší je vykašlat se na zdánlivě logické argumenty a podle ní jednat.

Možná je dobré vsadit na své zkušenosti a pocity. Mnohdy jsem byla postavena do situací, kdy jsem najednou uprostřed nějaké akce věděla, že pokud budu postupovat přesně podle plánu, tak to určitě nevyjde a musím udělat něco jiného. Měla-li jsem volné ruce, nebyl problém změnit taktiku a dosáhnout tak příznivého výsledku. V podstatě, když jsem si situaci rozebírala později, zjistila jsem, že ono zdánlivě nelogické jednání logickým bylo, jenom v danou chvíli jsem neznala jisté skryté faktory, které po "bitvě" vypluly na povrch. Jinými slovy, kdybych o těchto věcech věděla v době, kdy jsem musela konat, logicky bych dospěla ke stejné cestě, na kterou mne navedl onen neurčitý pocit - intuice.

Pochopitelně mám i zkušenosti opačné, kdy jsem se zejména v počátcích vykašlala na pocity, nebo jsem měla ruce svázané např. konkrétním pokynem nadřízeného, který nebylo možné obejít. Zajímavé je, že jsem přesně vycítila okamžik, ve který, když jsem jela podle plánu se situace zlomila v můj neprospěch. Ano poté, jsem si uvědomila, že kdybych znala nějaké věci, co vypluly na povrch později, jednala bych jinak. Jenom ona pachuť, že jsem to věděla, ačkoli vlastně jenom nevědomě a stačilo poslechnout pocit, ve mně vždy zůstala.


Zajímavý je onen okamžik, kdy člověk jakoby prozřel a uvědomí si, že pocitově se věci mají poněkud jinak. Někdy to může být "nakopnutí" prostřednictvím déja-vu, mini vize, hlasu odněkud, pohled na nějaký symbol v našem okolí, vzpomínka na sen,... v podstatě cokoli, co vnímáme pouze my sami a nikdo jiný, vlastně kdyby lidé v okolí něco zaznamenali, zřejmě by jsme je přivedli do rozpaků. Je to okamžik, který patří jenom nám (někdy je spojen s pocitem jakoby se zastavil čas) a v jehož důsledku jednoduše víme, že věc se má tak a tak, stane se to a to, musíme něco udělat nebo naopak zůstat nečinní.



Intuice a tarot

Při výkladu vykladač prakticky pracuje se symboly, které by mohly mimo jiné být i bránou otevírající jeho intuici. Tarot představuje symboly vytvářející určité obrazy. Malují ho více či méně uznávaní umělci, svým způsobem lze na něho nahlížet jako na výtvarné dílo. Vykladači usnadní práci, má-li tarot, jehož obrazová stránka jej oslovuje, protože taková sada v něm vyvolává pocity, jejichž prostřednictvím se nám intuice projevuje.

Jak se naučit intuitivnímu přístupu k tarotu? Těžko říci, na každého platí něco jiného. Osobně upřednostňuji nebo mám raději literaturu, kde autor mluví v metaforách, popisuje symboly a nechává čtenáře, ať si sám přichází na jednotlivé významové odstíny. V tomto mi přijde nepřekonatelný Gerd Ziegler. Zajímavá je i kniha Mangaly Billson: Intuitivní tarot - Crowleyho tarot v praxi, Fontána 2006. Autorka má sice poněkud New Age přístup (což ostatně se ani nesnaží zakrývat, právě naopak), ale povedlo se jí v knize formulovat obecné poznatky, které vůbec nejsou špatné.


Jinak pokud jde o mne já sázím na kontakt s kartami a postupné pronikání do jejich jednotlivých vrstev. Myslím, že je velmi důležité uvědomit si, co pro nás karty znamenají. V této souvislosti mne napadá několik otázek, na které každý vykladač může najít jiné odpovědi:

Jsou karty jenom obrázky pokryté symboly? Je to jenom pomůcka nebo něco, co snad vykladač ani neumí pojmenovat, ale cítí, že se dotýká jeho duše? V jakých situacích vykladač tu kterou sadu používá?

Co cítí, když má karty v ruce? Mají v sobě energii? Mění se ten pocit v závislosti na situaci, v níž vykládá? Je-li tazatel vykladači nesympatický, co na to jeho karty? Ví od počátku, zda-li se v daný okamžik výklad vydaří?

Stává se, že někdy jakoby ví, co za kartu si vytáhl, ještě předtím, než ji otočí? Mívá někdy najednou v průběhu výkladu pocit, že něco nesedí, něco není v pořádku?

Mám-li sama odpovědět, tak tedy beru karty jako prostředníka mezi sebou a vyšší moci...., vybírám si sady podle toho jak oslovují to něco ve mně uvnitř, nakolik jsou schopny ve mně vyvolat pocity, poté je to již o jejich správném pojmenování. Vnímám energii svých karet, právě proto jsem zatížená na nové karty v neporušeném obale a nějakou dobu s nimi pracuji výlučně sama a nikdo jiný se jich nedotkne. Nejsem komerční vykladač, tak si mohu dovolit luxus vybírat si tazatele. Popravdě do výkladu nejdu, nemám-li od počátku pocit, že to má smysl, a že se výklad povede. Ano, v jistých emočně zvláštně laděných situacích, vím, jakou kartu jsem si vytáhla, ještě než ji otočím. Pocit, že něco nesedí, mívám obvykle, když tazatel jakoby něco nedořekne, neodpoví úpřimně, nezadá správné požadavky na výklad a to nejde řešit jinak, než pohovorem s ním.

To je jenom několik otázek, na něž existuje odpověď intuitivní. V podstatě intuice provází vykladače počínaje od výběru vhodné sady (proč právě tato sada? proč právě v daný okamžik?), přes její poznávání, tady jsem zastáncem než-li učení se jednotlivých významů, uvědomění si pocitů v návaznosti na symboly. Možná je to cesta delší, ale tarotista tak procítí každou kartu, naváže s ní kontakt. Samotné míchání, rozložení a vytažení karet je také vhodné ponechat na intuici, tedy na pocitu, kdy je právě správný okamžik pro míchání, rozložení a kdy a jak vytáhnout karty potřebné pro výklad. Jsem si vědoma toho, že zejména u starších kartářů existují pravidla, jak správně míchat, rozkládat a vybírat karty v závislosti na tom, co bude předmětem výkladu a jaký výklad bude použit. Ovšem tento přístup mi přijde příliš rigidní (ačkoli apriori nejsem proti a sama jsem ho nejednou vyzkoušela) a raději nechávám tyto věci tak nějak plynout přirozeně. Pochopitelně intuice usnadní mnohé i při výkladu samotném. Je to pohodlnější (alespoň z mého pohledu), než-li lapat v paměti cože jednotlivé kombinace karet znamenají. Nechá-li se vést vykladač intuicí přijde nejenom na jednotlivé odstíny významu té které karty v kontextu, ale objeví i zajímavé vazby mezi jednotlivými kartami.

15.6.08

Jak si vybrat vlastní sadu?


 Výběr vhodné sady tarotu je aktuální nejenom v počátcích, kdy adept na vykladače přemýšlí, jakou že sadu si pořídit, aby se mu s ní pokud možno co nejlépe pracovalo, nýbrž i později, uvažuje-li o nějaké další sadě. V této souvislosti se nabízí otázka, zda je nutné míti více sad. Odpověď zní nikoli, ovšem osobně si myslím, že je to lepší, když tak již jenom proto, aby vykladač měl možnost srovnávat různé přístupy k tarotu. Metodu komparace, tedy uvědomění si podobností a rozdílů mezi dvěma až několikati sadami tarotu, považuji za vhodnou pro to, aby si tarotista nenásilně zvykl na symboliku tarotu a uvědomil si vzájemné vazby mezi jednotlivými kartami.

 Jinak bude přistupovat k výběru sady sběratel, jinak vykladač a jinak člověk, jemuž má tarot sloužit pouze k magickým operacím. Vždy je důležité si uvědomit, co se od té které sady očekává a účel její koupě.

 Aby jakákoli práce s kartami byla efektivní, je potřebné si zvolit sadu, která osloví, nějakým způsobem podnítí kreativitu a fantazii svého majitele a je mu zároveň sympatická i jako celek. Různé sady působí na různé lidi různě. Právě z tohoto důvodu je velmi těžké doporučit jednu sadu pro všechny. Jedná se zejména o pocitovou záležitost, jelikož práce s kartami je z velké části práci s vlastní intuici (tedy v mém přístupu k tarotu zcela jistě). Někdy postačí se na sadu jenom podívat a probleskne jiskra, jindy je potřeba vzít karty do ruky, aby člověk vůbec věděl, zda v něm příslušná sada nějaké pocity vyvolává.
 V podstatě si lze vybrat karty rovnou v obchodě, nebo předem najít on line sady, projít si pokud možno všechny karty, zaměřit se na symboliku, výtvarné zpracování a pod. 

Pomoci při výběru mohou i některé z následujících otázek:

Černobíle nebo barevné? Barvy ruší nebo naopak?

Chci jemné pastelové barvy nebo raději barevnou smršť?

Mám vazbu na astrologii? (Crowley tarot, Astro tarot)

Chci poznat strom života? (Crowley tarot)

Porozumím lépe situacím pomocí postav nebo symbolů?

Je mi blízké pohanství (některý Pagantarot)?


Chci něco ve stylu Gothic?

Chci vyzkoušet práci se stínem (některý Blacktarot)?

Raději klasiku nebo moderní verzi?

Karty by měly být prodány v originálním balení nerozbalené. Přestože v některých obchodech sady rozbalují, v případě koupě nové sady bych trvala na neporušeném obalu, jinak doporučuji zkusit uplatnit slevu. Když nic jiného, u neporušeného balení je záruka kompletnosti sady. Někteří vykladači tarotu mají jednu nebo i několik sad jenom pro sebe, tedy odmítají, aby karty přišli do rukou někoho jiného, takže nic jiného než sadu nerozbalenou si ani nepořídí. Je to otázka přístupu.


Přesto apriori nevylučuji koupi sady rozbalené nebo sady použité tzv. z druhé ruky. Opětovně zde budou důležité pocity, které sada v tazateli vyvolává nemyslím pouze z pohledu druhu karet, ale i přímo konkrétní sada, zejména drží-li ji zájemce v ruce. Je těžké jednoznačně říci nakolik je vhodné pořídit si sadu již použitou. Osobně upřednostňuji možnost mít sadu novou nerozbalenou, tedy nepoužitou. Pominu-li různé "teorie" o přenosu negativní energie založené na universálním tvrzení "bůhví kdo předtím držel karty v ruce" (v tomto kontextu upřímně přiznávám, mne asi více zajímá, co dotyčný/á držel/a v ruce před kartami....), je to u mně otázka dobrého pocitu. Jednoduše musím mít pocit, že si svojí novou sadu sama rozbalím (vskutku úžasný pocit), nějakou dobu ji mám jenom sama pro sebe (tak nějak si zvykám na karty a karty na mně) a potom ji klidně používám i k výkladu jiným lidem. Pokud bych si pořizovala sadu karet tzv. z druhé ruky, muselo by se jednat o sadu, kterou v rámci Střední Evropy neseženu běžně a při kontaktu s ní bych musela mít ten správný pocit.

Co říci závěrem? Výběr a způsob výběru vhodné sady je záležitost ryze individuální a každý zájemce o tarot by měl dát především sám na sebe, protože právě on bude s kartami pracovat. Nemyslím si, že by v souvislosti s výběrem tarotu, bylo něco přikázáno, zakázáno.... . Jde o to zvolit si správný přístup, který plně vyhovuje. Než se mi povedlo dát dohromady tento příspěvek, vybrala jsem si svojí novou sadu. Tedy viděla jsem její obal poprvé asi zhruba před 9 dny a intuitivně jsem věděla, že si ji pořídím. Přesto jsem pátrala na netu a prakticky si na Tarotece (dnes již neexistuje) prošla všechny její karty a zadala objednávku. Pochopitelně jako obvykle, půjde o sadu novou, nerozbalenou.












Proč vůbec začít pracovat s tarotem?

O historii tarotu již bylo popsáno několik stran v různých knihách, ačkoli objektivně nelze dojít k jinému závěru než, že o původu vzniku tarotu nelze říci nic konkrétního. Přesto pro zájemce mohu odkázat alespoň na stručná fakta zde: http://www.panna.cz/panna/clanek/114--puvod-tarotu-a-historie.html Z mého pohledu nemá cenu zabývat se přespříliš otázkami jeho vzniku, na něž beztak nelze najít zcela jasnou a konkrétní odpověď (snad jenom několik romantických spekulací, slovy A.Crowleyho, původ tohoto balíčku karet je velmi obskurní).


Mnohem zajímavější mi přijdou důvody vedoucí toho kterého člověka, aby se tarotem zabýval, učil se jeho systému, snažil se pochopit symboliku a v neposlední řadě i utrácel peníze na pořízení vlastních sad (nepoužívám jednotné číslo, protože jisté nezanedbatelné procento lidí tarotu propadnuvších nezůstane pouze u jedné, ale časem si jich pořídí několik) a pochopitelně i literatury. Takže co nutí lidi karty kupovat, studovat, míchat, vykládat a vůbec s nimi pracovat?

Jsem si dobře vědoma skutečnosti, že neexistuje universální odpověď na tuto otázku. Přesto pro ty, co o tarotu teprve přemýšlejí, může mít několik následujících důvodů jistý význam.


1. Tarot je vždy upřímný, nikdy nelže, odpovídá na dotazy někdy až tvrdě pravdivě.

V této souvislosti upozorňuji na riziko, že ne vždy přijde tazateli jeho odpověď vhod. Také zejména v počátcích a v jistých stavech mysli, hrozí reálné nebezpečí dezinterpretace jejich významu.


2. Ukazuje východisko ze situace, ať je jakkoli špatná, naznačí směr, kterým se vydat, aby se věci obrátili v lepší. Také směr v němž je třeba pokračovat, aby dobrá situace pokud možno co nejdéle vydržela.

Systém tarotu není postaven na principu nezvratného osudu. Neboli to, co bylo dnes, zítra, za několik dnů, může být již jinak. Proto není od věci všímat si v rámci kontextu, kterak důležitý je ten který vliv, ta která událost, případně v nejasnostech se karet doptat.


3. Kvalita okamžiku, tj. mnohem důležitější, než podrobná znalost významu karet, jest vlastní zkušenost vykladače.

Ono k tarotu lze přistupovat různě. Ano je možné se naučit všem odstínům významů jednotlivých karet včetně významů jejich vzájemných kombinací, ačkoli osobně je mi tento přístup cizí. Potom je přístup poněkud méně "vědecký", vycházející z intuice a zkušeností vykladače, který jednoduše při výkladu ví, že v daném výkladu mají karty právě tento a ne jiný význam.

4. Rozvíjí intuici vykladače

Tedy za předpokladu, že vykladač nepřistupuje k tarotu jako k cizím slovíčkům, ale řídí se symbolikou karet, jejich vzájemným vlivem a dá na pocit, který v něm karty a jejich vzájemné vazby vyvolávají. Ačkoli přistupuje-li vykladač ke kartám i více vědecky, není časem vyloučeno, jak postupně získá zkušenosti, že přece jenom k rozvinutí jeho intuice dojde.

5. Umožňuje každému pracovat na sobě samém, na své osobnosti.

Práce s tarotem nekončí u jednoho výkladu. Zpravidla vykladač začíná experimentovat na sobě, ačkoli toto nemusí být vždy pravdou, a je nucen chtě-nechtě, jak proniká do významu jednotlivých karet, zaujímat k nim určitý postoj, řešit své aktuální problémy...., již jenom proto, aby si objasnil otázku, proč jsou mu některé karty sympatické, jiné nesympatické ect.. Stejně tak lze pracovat i na osobnosti jiných lidí, pokud se k vykladači vracejí a mají o práci na sobě zájem.

6. Prostřednictvím tarotu lze rozebrat podstatu vztahů mezi tazatelem a jinými lidmi, jak negativní, tak i pozitivní, pochopitelně i vztahy partnerské.

No popravdě je toto skutečný důvod, proč většina lidi vůbec jde za vykladačem, případně proč někdo začne sám zkoušet vykládat tarot. Co naplat, vztahy jsou poměrně dobrou motivací. Sice tarot problémy ve vztazích sám o sobě nevyřeší, ale tazatel může pochopit, v čem spočívá problém, zda ten problém lze odstranit, nebo je lepší předmětný vztah ukončit, jakož se mu může dostat i náznaku perspektivy dalšího vývoje.

7. Tarot nám může odhalit budoucnost

Jak to jenom kulantně říci. Tarot sám o sobě není pouze o věštění budoucnosti. Jak jsem uvedla v předcházejících a uvedu v následujících bodech, tarot lze využít i k jiným účelům a samotná divinace, bývá mnohdy pouhým vedlejším efektem výkladu tarotu. A také, není-li vhodné, aby tazatel s daném okamžiku budoucí vývoj té které záležitosti poznal, karty to dají najevo.

8. Pochopíme-li symboliku tarotu, dozvíme se hodně o řádu světa.

Přiznávám, že tento důvod může znít poněkud nadneseně. Ale ten, kdo s tarotem nějakým způsobem pracuje, nemůže opomenout, že se jedná o systém, logicky uspořádaný mající vazbu na Strom života, jak jej popisuje Kabala. Tím nechci ovšem říci, že každý tarotista musí být nutně i kabalista.

9. Tarotu lze využít i k magickým operacím a rituálům.

Jelikož se jedná o logicky uspořádaný systém, bylo by podivné, kdyby jej nebylo možné použít k magickým operacím. Jaksi za tímto účelem je přinejmenším vhodné znát strukturu a symboliku tarotu, ovšem není nezbytně nutné, aby ten, kdo užívá tarot k magickým operacím, musel provádět i výklady tarotu a naopak.
V poslední době se v knihkupectvích vyskytlo k několik titulů zabývajících se problematikou tarotu a magie. Popravdě osobně o nich nemám příliš valného mínění. Troufám si doporučit snad jenom Craiga, D.M.: Tarot a magie, Pragma 2002, kde mimo jiné autor popisuje i kterak využít tarotu k astrálnímu cestování.

Pochopitelně lze najít i jiné důvody, proč je dobré poznat tarot, jeho symboliku a jakýmkoli způsobem s ním pracovat. Třeba proto, že to někoho baví, nebo tak nějak jej tarot oslovuje, aniž by měl člověk na počátku své cesty k tarotu jasno, jakým způsobem chce s ním pracovat. V podstatě ani není nutné umět nějaký konkrétní důvod pojmenovat, mnohdy je to jenom pocitová záležitost, což pro práci s intuici, není až tak špatné východisko.