Černobílá inspirace

Najdeme je pouze v tarotu A. Crowleyho, jsou dvě a lidé je často považují za záložky. Jedna je bílá, čistá jako sníh, druhá černá a v ní se vznáší krvavě rudý tzv. unikursální hexagram (tj. nakreslený jedním tahem) s ružici uprostřed. Ovšem ve své vlastní sadě je pravděpodobně najdete diplomaticky řečeno ve verzi, kterou si vydavatel tak poněkud přizpůsobil, poupravil podle svých představ. Na bílé kartě černým písmem se Ordo Templi Orientis s citátem A. Crowleyho vyjímá (zde zřejmě zafungovala asociace nepopsaného listu), černá zůstala černou, pouze hexagram byl obohacen o barvy duhy (opravdu nemám chuť pátrat po tom, proč, nakonec imaginace překlene i toto).

Běžně o nich literatura mlčí. Něco málo najdete v českém překladu Knihy Thotovy, nejedná se ovšem o původní text, nýbrž dodatek překladatele a také jim několik řádků věnuje Z. Antares v Učebnici Crowleyho tarotu.

Otázka zní, nakolik tyto karty v praxi používat. V podstatě karty žáden tradiční význam nemají, Crowley je nazýval Temnou nocí duše a Bílým dnem duše. Mnoho vykladačů je vůbec nepoužívá a karty jim nechybí. Dodatek Sana v Knize Thotové mluví o jejich významu v souvislosti s vytažením těchto karet při evokaci. Antares radí vykladači dát na svojí osobní inspiraci, na svůj prožitek při meditaci s nimi.

Netroufám si jednoznačně říci, zda je u výkladu používat nebo ne, to bude záležet na rozhodnutí každého vykladače. Také sama jsem je nepoužívala ihned, popravdě zpočátku jsem nevěděla, co si s nimi počít. Ale jakmile jsem je zahrnula do sady, prakticky jsem je před výkladem pouze zřídka vytáhla, resp. pouze zřídka jsem si vzpomenula, že bych je vytáhnout mohla. Dnes mohu říci, staly se součásti mé sady a dávat je bokem by mne již nenapadlo. Přesto tyto karty nebývají kartami často taženými, jenom výjimečně. 

Jak popsat jejich význam? Velmi těžko, na rozdíl od ostatních karet nejsou v rámu a zde se na základě osobní zkušenosti dávám za pravdu Antares, že jejich význam nelze úplně vystihnout, natož popsat slovy a je potřeba individuálního prožitku, aby si člověk uvědomil jejich rozsah ztrácející se v nekonečnu. Takže níže uvedené slovní spojení a metafory, jimiž se snažím popsat své osobní pocity s těmito kartami, si rozhodně netroufám vydávat za universálně platné.




Černá karta
Solve et coagula (ani Věž XVI a Smrt XIII dohromady nemají tak silný potenciál).
Chaos (ale přece jenom v růžici uprostřed lze najít něco jako pevný bod),
v němž začíná existence něčeho nového,
nemajícího pevné kontury.
Otevřený konec ...
Bez Naděje.
Snad
vnímání vlastního světa,
prolínání světů jiných,
borcení iluzí,
jiný pohled na vše.
Abyss ...


Bílá karta
Ticho, pusto, prázdnota,
žáden pevný bod, nicota.
Nekonečná bílá pláň, bílé peklo,
nehybná ozvěna.
Volný prostor, žádné hranice,
geniální myšlenka.
Žáden začátek ani konec,
bezvýznamná slova,
nedůležitý čas
prosté bytí.
Vše jedno jest.