10.12.08

Ještě před výkladem – několik praktických otázek


V sekci nazvané VÝKLADY se chci postupně zabývat různými vzorci výkladů, které jsem si v minulosti sama odzkoušela, postupně zkouším a pokusím se popsat i ty mnou vytvořené.
Obecně mohu říci, že čím déle s tarotem pracuji, tím jsou moje otázky konkrétnější, tím tahám méně karet a tím méně používám něco jako pevně danou konstrukci na výklad. Místo šablonovitého vzorce výkladu postupuji intuitivně nejednom u výkladů pro sebe samotnou, nýbrž i u tazatelů, které již chvíli znám a kteří mi nechávají volnou ruku s tím, že pouze uvedou oblast, která je zajímá.
Úvodem si dovolím nastínit některé praktické otázky, které by si měl vykladač nějak vyřešit ještě před výkladem samotným.




/Pomůcky/

Při výkladu je důležité nějakým způsobem vytvořit atmosféru, při které se navodí pohoda na straně tazatele a vyvolá inspirace u vykladače. Nemyslím si, že existuje něco jako universální pravidlo. Zatímco někteří vykladači sázejí na hudbu, vykuřovadla, svíčky, dekoraci, vhodné prostředí, výklad karet na šátku, různé výkladové podložky a jiní, např. Antares, toto považují za zbytečné rozptylování se rekvizitami.
Přiznávám, že v tomto jsem spíše minimalista hudba mi může tazatele psychicky rozhodit a tak v kartách uvidím spíše jeho momentální rozpoložení, což mi ale nebude zapadat do kontextu výkladu, takže coby vykladač budu bezradná, šátek zbytečně rozptýlí vnímaní obrazů, bude-li černý, může vyvolavat pocity smutku, deprese, bílý zase bude odrážet různé barvy, u vykuřovadla riskuji propuknutí alergie tazatele a příliš mnoho karet a svíček pohromadě je přinejlepším jenom o nové tarotové sadě. Ale také se mohou v místním tisku objevit titulky typu: Vzplanula při výkladu karet. Výkladové podložky nemusím. Jednak se až příliš podobají jedné takové podložce na pečení od výrobce Tupperware a potom je na nich nějaký předem daný výkladový vzorec s rozpisem umístění jednotlivých karet. Pokud jde o prostředí, kdysi jsem vyžadovala striktně své domácí, dnes je mi to jedno, kdekoli, kde je čistá pracovní plocha a soukromí.
Ale abych nepůsobila jako minimalistický suchar přiznávám, že je-li možnost, ráda zapálím jednu svíčku na bezpečné podložce, kterou umístím pokud možno dále od karet. Zase zahledět se semo-tamo do plamene může být inspirativní a jeden jasný bod podpoří koncentraci. (Nervóznější tazatel se také může zbavit napětí, pohledem do plamenu, zažila jsem i případ, kdy měl tendence vzít svíčku do rukou.) Také s oblibou vykládám v čajovnách s dobrou atmosférou, kde si každý hledí svého. Místo podložky bazíruji na čistém podkladu. Jednou, když jsem potřebovala vrátit se a rozebrat jistou situaci, cíleně vybraná hudba pomohla onu atmosféru navodit, což bylo pro onen výklad ideální.




/Přenos/


Mnozí často řeší otázku, kterak zabránit tomu, aby si vykladač přece jenom neodnesl od tazatele něco nechtěného i do svého života. Možná je to na samostatné pojednání, ale obecně lze říci, že je na místě vytvořit si vlastní individuální obranu. Domnívám se, že nežádoucímu přenosu lze zabránit vyrovnáním energií, tedy když vykladač bude vykládat za adekvátní odměnu. Tou může být cokoli. Vykladači, kteří v branži podnikají přivítají peníze, začínající zpětnou vazbu, tzv. nekomerční zpětnou vazbu, případně úhradu útraty v čajovně. Anebo to chce mít promakaný systém vzájemných protislužeb. Nevylučuji, že by mohlo jít řešit problematiku nějakým rituálem.
Osobně jsem se k otázce nežádoucího přenosu postavila tak, že vykládám pouze osobám mi něčím sympatickým. Vím, je to hrubá diskriminace založená na zcela subjektivních kritériích, ale nedělám výklady komerčně, ani se nepovažuji za spasitele (byť malilinkatého), takže není důvodu proč si nevybírat. Potom u stabilních tazatelů je to také o systému různých protislužeb. Vždy před výkladem se domluvím na referencích o zpětné vazbě.
Nepochybuji o tom, že před výkladem lze udělat něco jako mini rituál. Může to být cokoli, co nabudí sebedůvěru vykladače, otevře mu cestu do nitra karet, v podstatě si pod tímto můžeme představit od umytí rukou až po recitaci nebo evokaci cokoli. Záleží jenom na fantazii.


/Zabíječ intuice/

Jednou možná zbytečně tabuizovanou otázkou představuje dilema, zda před výkladem je nebo není vhodné požít nějaký ten alkohol, případně jinou omamnou látku (nemluvím o extrémech, ale o společensky přijatelném množství). Netroufám si stanovit jednoznačný závěr, a to ani pokud jde o mně samotnou. Znám jedince, mající odzkoušeno, že požitím první decky vína intuice odplave nenávratně pryč a navrací se teprve po odeznění změny stavu vědomí. Není to můj případ, ale přesto si netroufám říci, že je vhodné uvolnit se před výkladem i tímto způsobem.
Každopádně mluvím o onom pocitu, kdy člověk hledí na kartu a v hlavě jako vymeteno, málem nevnímá ani barvy. Někdy se mi to stává, když karty ukazují momentální stav rozrušené psychiky tazatele a já hledám odpověď na položenou otázku. Prostě najednou jakoby bylo v prostoru karty pusto. Nic. A porucha koncentrace přitom nezaznamenána. (Popravdě mám v tomto směru poměrně čerstvou zkušenost, takže jsem schopná i tento stav, který jsem začala pozorovat již před delší dobou, pojmenovat.) Když jsem to zaregistrovala asi tak napotřetí, napadlo mně zeptat se tazatele na co myslí a zda má právě pocity, které pojmenuji podle té které karty. Co si pamatuji, byla to mečová 7 a 5 pohárů a prostě nikam ve výkladu nezapadaly. V podstatě se stejným výsledem mi toto potvrdily tazatelé i v dalších situacích.
Prakticky mi popsaná situace nikdy nenastala, když jsme s tazatelem k výkladu (prakticky před výkladem) popíjeli alkohol, asi menší míra alkoholu v tazateli případné obavy zabíjí a mnohdy dostane tazatele do stavu, kdy je mu vše tak trochu jedno.

Poháry plné emocí






































Pohár, kalich, nebo i miska. Původně symbol obětování. V pověstech o Albionovi se setkáváme s používáním lebek nepřátel jako nádob na pití. Podle mýtů a legend bývá pohár mnohdy plný božské ambrózie, nápoje nesmrtelnosti (např. podle indického mýtu pijí bohové životodárný nektar ambrit z měsíční misky). V Evropské kultuře je pohár svázán s legendou o Svatém grálu, který by měl obsahovat krev Ježíše (jenž se obětoval), také i s nápojem lásky např. Tristan a Izolda (John Campbell ve své Tvořivé mytologii- masky bohů, k tomuto píše: "Významný bod úžasné scény pití nápoje je v tom, že dvojice věří, že pije na smrt.") Kalich na náhrobku je symbolem věčného života.

Vodní živel, jehož symbolem pohár je, vypovídá něco o pravdivosti, citech, vztazích, náladách, o něčem klamném, skrytém a plynoucím. Na kartě dominuje modrá. Podíváme-li se na klasický Rider-Wait tarot, jsou to zlaté kalichy, v jejichž okolí je odstín obvykle bleděmodré, která může místy potemnět nebo naopak přejít do šedé. Všude jsou postavy a je důležité, zda kalichy visí ve vzduchu nebo stojí na pevném podkladu. V podstatě obohacený Gilded zobrazuje kalich jako jemnou ruční práci italského kovotepce, duhové barvy v pozadí, ne u všech karet jsou postavy a scény téměř idylické upozorňují na vzdušné zámky, kalichy zde obvykle visí ve vzduchu. Takovou ideální pozici v této sadě je kalich stojící na vodě, pokud je na pevném podkladě, karta dostává zase jiný význam.

V Crowley tarotu potkáme jak nádobu, tak i kalich a klasický pohár. Důležité je zde vyobrazení vody, která teče od někudy někam, jinde je stojatá, bývá téměř průhledná prosvítající energií nebo naopak temná. V podstatě jakmile dochází k zabarvení tekoucí vody do modra, přiostřuje se a stojaté vody, případně sucho (5) napovídají tazateli, že je něco nezdravého ve státě Dánském.
Black tarot pracuje s obětními miskami, podle jejichž pozice, vzdálenosti, velikosti dovodíme významový odstín jednotlivých karet. Obsahem misek není voda samotná, nýbrž její ekvivalent, symbol nacházející se na nejasných hranicích v dimenzi, v níž se potkává svět lidí se světem entit.

Karty pohárů nás provedou plejádou citů a pocitů od začínajícího esa, kde se vše tvoří, formuje, v některých sadách připomíná stav agapé, vzniká, proudí nekonečná láska, pocity, které se postupně dostávají pod kontrolu anebo naopak člověk nad nimi kontrolu zcela ztrácí. Podle formy dotazu je pocit někdy příčinou jindy následkem něčeho, co tazatel vnímá realisticky nebo naopak se není schopen zorientovat pod náporem vlastních emocí. Někdy si je tazatel sám vsugeruje, jindy jde o reakci na faktický stav. Je potřeba si uvědomit, že poháry odrážejí vnitřní stav tazatele nebo i někoho jiného. Umí ukázat co je na povrchu i co se skrývá hluboko uvnitř.

Podle konkrétní karty, její pozice ve výkladu a formulovaného dotazu si vykladač čte o stavech harmonie, či vyvedení z míry, lásky, spojení protikladů nebo naopak o bolesti (ať již ostré nebo tupé) ze ztráty či osamělosti, naději do budoucna ale i nereálných očekáváních, beznaději, o radosti, souznění a porozumění jakož i opuštěnosti, smutku, emocionální vyčerpanosti, o jasných pocitech ale i o ztrátě v emoční bouři, o sebe nalezení, naplnění ale i nemožnosti prožít něco víc.

Analogicky vzato na vztah, je zde proces, který začíná a člověk opatrně noří se do nového vztahu, jímž se zdá být pohlcen, následuje vzájemné okouzlení, pozorování protějšku a samotná realizace vztahu doposud ještě více  či méně platonického. Jenomže ona realizace lásky je náročná na nepodmiňování vedoucí k rozpakům. Vztah se začíná zakalovat, partnerům se něco nelíbí, až dochází ke zklamání a vysušení všech padlých slz. Následuje fáze objasnění a štěstí znovu nalezení cesty k sobě, což bývá mnohdy vystavěno na vzdušných zámcích, neb iluze si má sklony budovat zejména o partnerovi snad každý ... (jistě, toto se netýká čtenáře, jen toho zbytku :) ) . Od těch je nutnost odejít a najít pravou radost v životě. Nakonec se ten proces naplní ... optimista vidí pod poslední kartou šťastnou rodinu, já po praktických zkušenostech konec vztahu, resp. něčeho ve vztahu a ten cyklus začne buď jinak a budou se řešit trochu jiné roviny anebo s jiným partnerem, a zde jak je známo, bývá člověk zamotán do stejných modelů chování ... .