8.12.09

Šaman

Zhluboka se nadechla, zadržela dech a s výdechem začala svojí první samostatnou operaci. Zcela zbavená obav a pochybností cítila, jak se vibrováním těch správných slov postupně vzdaluje od svého průvodce do jiné sféry. Sama oděná do černého roucha s vyšitým červeným drakem části svého mozku zachycovala pomalu se zahalující do mlhy obraz svého průvodce – toho, který ji až doposud vedl – majícího podobu muže oblečeného v černém s ostrými rysy a černými vlasy pod ramena. Postupně začala vnímat temně zelenou auru kolem jeho těla, až viděla pouze tmavozelené světlo s černou skvrnou uprostřed.
V pravé ruce držela hůl stoje před stolem změněným na oltář, jemuž dominovala půl metrů vysoká bytelná černá svíce, již hořící slabým plamínkem opatrně ochutnávajícím knot. Dalším zdrojem světla byla stará petrolejka postavená na kraji oltáře, vedle níž stála socha netopýra. „Když mě budeš v průběhu operace potřebovat, dotkni se hůlkou netopýra.“ říkal ji před počátkem rituálu.
Po ruce měla připravený na oltáři meč, kalich naplněný vodou a kameny velikosti ženské dlaně – oválný hematit a kostku kalcitu.
Kolem svíčky její průvodce namaloval kruh. Teď při operaci viděla, jak svíčku obklopuje sloupec energie.
Vědoma si skutečnosti, že Duchem kterého zaklíná, již může být sledovaná, sebejistě odříkává formule, které jí vždy do černé barvy oděný učitel naučil. Hlavou ji probleskává vzpomínka. „Orichae, „ chraplavě zašeptal drže obě její ruce ve svých dlaních se spalujícím pohledem právě onen muž v černém, „je tvoje jméno pro magii. Dávám ti ho, abys ho užívala.“ Zhypnotizovaná jeho pohledem jméno přijala a opojená jeho energií tehdy slastně usnula.
Teď Orichae ví, kdo je a přikazuje jednomu z Vévodů, aby se jí zjevil. Je nov, půlnoc, ideální čas pro Vévodu vázáného na Lunu. Cítí něčí přítomnost, do levé ruky chytá meč připravena jej použit.
„Ve jménu… .“ nedokončila větu. Nad zhmotňující se hlavou podobnou kočičí patřící Vévodovi se objevilo husté mračno. Záblesk a ohnivá ruka chytá právě dále se zjevujícího ducha jako kotě za kůži na zadní straně krku a v doprovodu ďábelského smíchu, při němž tuhla krev v žilách, a slov, z nichž Orichae zachytí pouze Soras, se trhají mraky a je vidět již plně zhmotněného Vévodu, jak padá se sklopenými křídly do ohnivé propasti.
Orichae vzpomíná na rady svého učitele, kterak vzpurní duchové a jejich hodnostáři mohou chtít operatéra oklamat i (celkem na různé efekty bohatým) představením. Jakoby se nic nedělo, dokončuje zaklínací formule bez ohledu na ohňostroj kolem sebe.
Zaráží ji ticho a ona chce zjistit, zda se ji povedlo spoutat Vévodu do plamene svíce. Nad hlavou ji visí těžký mrak a svíce najednou vzplála vysokým plamenem, v němž se nachází něco, co vypadá jako muž. Tedy žádné pařáty, ploutve, znetvořené obličeje různých biologických druhů smíchaných dohromady. Neviděla postavu celou, pouze od trupu ne zcela marně vypadající nahé torzo s hlavou dlouhých hustých vlasů vlajících v plamenu jako ve větru. Z očí v barvě rozbouřeného moře s temnou hloubkou, podlitých krví šlehají blesky.
Opatrně hůlkou přesunula mračno nebezpečně se blížící ke svíci na druhý konec místnosti v podezření, že ve svíčce uvězněná potvůrka by chtěla zhasnout plamínek. Zřejmě měla pravdu, protože z plamene svíčky se ozvalo poměrně hrubé klení, padla i nějaká ta kletba.
Poněkud zmatená položila hůlku na netopýra a pomyslela na muže v černém.
„Copak Orichae, odmítá démon poslušnost?“ postavil se za ní a ona cítila typické mražení. Podíval se na vysoký plamen svíčky a uznalým gestem dal najevo: dobrá práce. Při pohledu do plamene mu úsměv ztuhnul na rtech. Nadechl se a vše kolem pokryla jinovatka. Bytost v plameni se nadechla také a jinovatka roztála.
„Zkusila jsi na to Boží jména?“ zeptal se muž v černém zamyšleně.
„Boží jména… .“ pomalu zopakovala Orichae.
„Boží jména!“ vykřiklo to z plamene, „proti mně? Tak to ti přeji hodně štěstí!“
„Zvláštní, ono to mluví.“ podivil se muž v černém.
„No, mluví“, tiše odvětila Orichae, "ale nějak jakoby z cesty.“ I vypověděla mu vše o Vévodovi a jeho konci v ohnivé propasti.
„Co je to za příšeru, vždyť to sundalo hodnostáře!“ napůl s obdivem se podivoval muž v černém.
„Taky si myslím, že místo Vévody zde potom přistálo toto.“ bezradně pokrčila rameny a opětovně hůlkou přemístila přibližující se mračno.
„Přistup blíže, bídný červe!“ ozval se řev z plamene svíčky.
Orichae a muž v černém, ačkoli to při rozhovorech s bytostmi odjinud působí nepatřičně, propadli smíchu. Oběma svištěla hlavou myšlenka: ono se to chová, jakoby nás to evokovalo. Nicméně zvědavě přistoupili k plamenu. Bytůstka tam uvězněná se snažila pohledem fixovat Orichae.
„Jméno, sféra, hodnost!“ uhodilo to na ni vyšetřovatelským tonem.
„Myslíš jeho?“ ukazuje na muže v černém.
„Ptám se tebe a myslím tebe, démonko.“ dalo ji to najevo rozhořčení.
„Ty vidíš jenom mně?“ s úsměvem se pozeptala Orichae, přičemž se bavila nad tím, že něco, co sundalo Vládce, přehlíží jejího společníka žijícího tak trochu pod silným vlivem Pluta.
„Vidím tebe a vedle trochu zhuštěné tmavozelené částice, evidentně něco z tvojí aury.“ znechuceně konverzovalo to z plamene. Orichae se tedy v dobré vůli přiblížila k plamenu a objasnila do něho, že onen shluk částic je muž v černém, včetně jeho podstaty. Pomalu přiblížila ruku k plamenu svíce a tu jako sopečný gejzír ji polil ruku rozpálený vosk.
„Pracky dál ode mne, prolhaná démonko. Nic takového, co popisuješ, neexistuje.“ důrazně zasyčelo z plamene. Orichae byla fascinovaná a vyděšená zároveň. Sic uvězněn v plameni, ovládá prostor ve svíčce. Muž v černém ji chytil za ruku a svým dechem zchladil popálené místo.
„Toto není entita, přijde mi jako astrální projekce, která má někde ve hmotě tělo.“ řekl svůj závěr.
„Co si s ním počneme? Chová se, jakoby si nás vyvolal.“ šeptala tiše.
„Přistup blíže zatracená Lilith a odpovídej na mé otázky!“ zařvalo značně rozkazovačným tonem ze svíce.
„Zkus mu říci pravdu, vsadím se, že ti neuvěří.“ smál se tiše shluk tmavozelených částic.
„Jsem Orichae,“ přistoupila ke svíci, „a ty jistě nejsi Vévoda, kterého jsem chtěla vyzpovídat.“
Ten v plameni se zarazil, dokonce plamen na chvíli klesl na svojí standardní velikost. „Jsem Šaman.“ představil se a znovu vyšlehl plamen do předchozí monstróznosti.
„Proč si hodil Vévodu do ohnivé jámy?“ využila momentu jeho překvapení.
„Protože mě nebavil. A ty jsi Vévodu evokovala?“ projevil mírný zájem o osobu Orichae.
„Ano a místo něho jsem dostala do plamenů Šamana. Absurdní.“ obrátila se na oba muže, z nichž jeden odmítal uznat existenci toho druhého.
„Spálil jsi mi ruku.“ vyčetla Šamanovi.
„To mně mrzí“, ovšem zřejmě si Šaman nepřál být podezírán z galantnosti a tak dodal, „ale co jiného jsi čekala?“
Než se Orichae, jejíž hladina adrenalinu stoupala do nebezpečně vysokých hodnot, rozhodla, kterak Šamanovi spálení oplatí, postavil se muž v černém za ní, rukou s její hůlkou přitáhl mračno nad plamen svíce. Ona sama automaticky sekla mečem v druhé ruce od mračna do plamene svíce a dříve, než voda uhasila plamen, dopadl meč na rámě Šamana. Výkřik. Najednou zmizel plamen, Šaman i muž v černém.
Cítila se po tom všem nabitá energií, jenomže divné pocity ji svíraly nitro. Co když to byl opravdu člověk a ona ho rozsekla napůl? Nabuzená touto představou vyskočila a narazila do muže v černém. Ten ji objal a posadil zpět do křesla. Líbila se mu energie, kterou získala z operace.
„Doprovodil jsem Šamana až domů,“ začal, „je to vskutku divoch. Procitnul, nevěřícně prohlížel modřinu na rameni a potom dlouze v telefonu nadával jinému muži, co mu to namíchal za tabák. Následně zbytek tabáku spláchl. Asi jsem za ním neměl dělat tmavozelený prach. Všiml si něčeho v zrcadle a předvedl poměrně agresivní verzi banishingu.“
Uvědomil si, že mluví ke spící ženě. Opatrně jí sundal baleríny, přikryl dekou a než zhasnul petrolejku, jemně ji vtiskl polibek do vlasů. Neuměl Orichae spoutat, přestože ji chtěl jenom pro sebe. Lhal. Šaman se mu vůbec nelíbil. Cítil z něho zabijáka takových, jako je on sám.






(Povídku ilustrovala NickNackPaddywack - děkuji moc, ilustrace vystihly ducha povídky, odkaz na její web v záložce úplně dole) 

4.10.09

Tichá dohoda

Doreen se v hloučku svých přátel cítila příjemně uvolněně. System of a Dawn s Mezmerise dotvářel pohodovou atmosféru, v jejím téměř sto metrů plochy zabírajícím obývacím pokoji, kde tlumené světlo v tom správném úhlu dopadalo na několik historických kousků, jimiž tento prostor promyšleně zaplnila. Vše sledoval nad pracovním stolem pověšený Opilý mnich s rozmařilým úsměvem čekající snad na hezkou šenkýřku. Uprostřed ležel nikým nerušený Éthois. Poněkud přerostlý exemplář plemene komondor se majestátně rozprostíral na koberci, jeho chlupy v provázcích vytvářely na ploše abstraktní obrazce. Nespal. Jedno oko bedlivě monitorovalo okolí, druhé Doreen.


Najednou hudba přestala hrát. Minivěž nevykazovala známky života. Doreen k ní starostlivě přistoupila, neuměla pochopit, kdo a jak ji vypnul. Angee s Katleen téměř ve stejném okamžiku trvaly na tom, že zítra musí do práce, ačkoli byl páteční večer, nekompromisně si oblíkaly pláště. Jindy by John rád pobyl s Doreen sám, nicméně dnes prohlásil, že je příliš ospalý a odešel také.


„Skvělé, teprve deset večer, co podnikneme?“ položila Doreen řečnickou otázku směrem k Éthoisovi. Ten ji moudře sledoval, kterak vybírala DVD Hrabě Dracula s Christopherem Lee. V tom si uvědomila, že se Sam neozval ani dnes. Chyběl ji. Možná chyběl i Éthoisovi, jako jeden z mála se ho nebál pohladit a uměl ho rozdovádět jako štěne. Tedy Éthois snad ani štěně nebyl, jenom vždy vážná a majestátná koule provázků převážně různě padajících, která se postupně zvětšila do rozměrů telete. Prováděl Bůhvípodlečeho selekci lidí do tří skupin: sympa - ty pustil k Doreen vždy, snesitelné – s tichým výhružným vrčením vymezoval hranici jednoho metru mezi nimi a Doreen a zbytek – ten již vůbec neměl šanci se příliš přiblížit. Sama měl zřejmě opravdu v oblibě, jedině s ním se choval jako hravý pes.


Vzala velkou bílou svíci již do pěti centimetrů uvnitř vyhořelou, zapálila ji a pohodlně se usadila na sedačce. Vzpomněla si, že chtěla zhlédnout Hraběte Draculu. Plamen svíčky se náhle zvětšil natolik, že přesahoval pěticentimetrovou hranici mezi knotem a stěnou již částečně vyhořelé svíce. Začal podivně tančit, jakoby zároveň bojoval o přežití. Cítila, že není v bytě sama, jakoby někdo přišel. Éthois byl klidný, tak s nadějí v hlase vyslovila otázku: „Same?“. Odpovědí jí bylo tíživé ticho. Potom na dva metry od ní začal v prostoru tančit zelenočerný plamínek, z něhož následně vystoupil obrys muže.
„Promiň, Sam byl již téměř přede dveřmi, ale poslal jsem ho pryč.“ promluvil cizinec, jehož matný obrys nabíral až hříšně svůdných rysů. Doreen přes sebe rychle přehodila deku a i tak, ji byla v jejím útulném pokoji zima. Éthois cizince jedním okem prolustroval, potom jenom znuděně zívnul.
„Neboj, byl jsem diskrétní, Sam mně neviděl, jenom si svůj nápad s návštěvou rozmyslel.“ doplnil.


Doreen si uvědomila, že nemá strach, ačkoli by ho podle všeho mít měla. Neznámy Éthoisovi nevěnoval svojí pozornost, ovšem dobře o něm věděl. Možná proto pořád udržoval vzdálenost.
„Jsem Andreas a my dva se známe z doby minulé. Tehdy jsi bydlela ve Francii.“ představil se.
„Enchanté de te voir Andreas, ca va?“ pokusila se Doreen o společenskou konverzaci.
„Bože, máš ve francouzštině stejný hlas jako tehdy.“ ze slov Andrease zněla bolest, „nemluv na mně tak.“


Doreen ho chtěla zahrnout přívalem francouzských vět, ale teď, cítila se divně, myslela na Sama. Jeho francouzština byla sice mizerná, ale s neznámým Andreasem by si promluvit uměl. Ona se jenom klepala zimou a do duše se jí vkrádal divný smutek.
„Vždy jsem tento jazyk milovala.“ řekla. Andreas k ní přišel blíže, Éthois ho nevzrušeně sledoval a vyslal k Dorren tichou myšlenku: “Neboj, mám to pod kontrolou.“ Zvedl svojí ruku a velmi jemně ji pohladil po vlasech. Cítila chlad, ale myšlenky na strach zmizely. Měla pocit něčeho kdysi dávno známeho. Pochopila, že Andreas nepřišel jenom tak. „Proč jsi tady?“
„Měla by jsi si vzpomenout, kým jsi byla, oprášit staré časy a převést do doby dnešní.“ Doreen teď již přesně věděla, co konkrétně Andreas myslí. Také věděla, že ho přivolalo její naprosté zoufalství před návštěvou přátel. Měla jasno, proč byla věž vypnuta a večírek najednou ukončen, proč její hosté cítili ospalost a proč Éthois zařadil Andrease do skupiny sympa.


„Andreasi, to ale nebude jednoduché, bude to dlouho trvat, bude to nesmírně zajímavé, ale potřebuji ze všeho nejdříve vyřešit své soukromé problémy.“ vyhrkla příliš spontánně.
„To s tím soukromím, mohl bych ti pomoci naladit ten správný komunikační kanál.“ Snad se Andreas pokoušel i flirtovat, jakoby měl chuť projít Doreen rukou po tváři. Ale Doreen coby profesi historik již přemýšlela nad praktickou stránkou oprašování starých časů. Rozhodla se, že ji to bude bavit, ale nejdříve dá do pořádku soukromí. „Dobře Andreasi, uzavřeme dohodu.“
Překvapený Andreas se vzdálil asi tak na metr a Éthois se dobře bavil. Znal svojí Doreen, ta umí zaskočit každého, dokonce i jeho. Vychutnával si rozpaky Andrease, který si v té chvíli dojat setkáním neuvědomil, že když mozek Doreen analyzuje, žádného pokusu o flirt nevnímá.


„Jakmile budu mít vyřešené soukromé věci, přijmu tvojí zakázku a ty staré časy najdu a přenesu do doby dnešní.“ přednesla návrh.
Úsměv zmizel z Andreasovi tváře. Založil si ruce na prsou a říkal si něco jako: je to ona, nezmýlil jsem se, neuvěřitelné, je pořád stejná.
„Přijímám.“ řekl tiše.
„V tom případě to zpečetíme podáním ruky.“ vstala Doreen.


Oči Andrease zvlhly a jeho zalily vzpomínky. Váhavě přistoupil k ruce Doreen, kterou mu sama nabízela. Pomalu ji uchopil a jemně stisknul. Doreen cítila, jak ji celá ruka zdřevěněla. Sebejistě znovu vyslovila svůj závazek. Dívali se jeden druhému do očí, ty jeho byly neskutečně hluboké, odrážely se v nich staletí. Nepouštěl jí ruku, hladil ji a potom ji vzal za prsty. Prohlížel si ji, říkal si, že je to stejná ruka jako tehdy a pomalu ji zvedal ke rtům.


Doreen již neměla pochyb, s kým má tu čest a snažila se ovládnout svaly na ruce. Ta byla jako ze dřeva, mimo palec, který Andreas před chvíli pustil, zbytek vypověděl poslušnost. Nechala tedy Andrease konat, ale aby si její nečinnost nevykládal jako povolení en blok, cítila potřebu se jednoznačně projevit.
„Andreasi, jenom políbit, nic víc.“ Vyslovila zřetelně, ani se jí netřásl hlas, ačkoli se uvnitř celá chvěla. Věděla, že ji Andreas neublíží, a že i kdyby ty tendence měl, Éthois kouše vše. On zaváhal, možná kdyby chtěla, přečetla by jeho myšlenky. Usmál se a ona taky. Pomalu drže ji za prsty přiložil její ruku ke svým rtům. Zatajila dech a Éthois klidně přihlížel. Pořád se bavil, tiše souhlasně zavrčel, jenomže Andeas byl natolik zaujatý Doreen, že by po něm musel vyjet, aby si uvědomil jeho přítomnost. Potom jí na hřbet ruky přitiskl svoje rty a ona cítila chladivé pálení, které proniklo až skrze dlaň. Pustil její ruku, postupně se vzdaloval, ona mu zamávala a pořád sledovala místo, kam jí políbil.


Byl pryč a s ním i chlad. Éthois se pomalu zvedl a přitiskl své tělo k Doreen. Ta ho jemně hladila a přemýšlela o zajímavé atypické zakázce, kterou právě získala. Už věděla, že dá dohromady své záležitosti, protože ty jsou proti zakázce ještě průhledné a ne příliš komplikované.

1.9.09

Výstraha zvědavcům - Čertovy obrázky




„Tarot není hra na barbínky“, říkal mi nedávno Drak, tedy kamarád, který se výkladem tarotu zabývá několik let a nechápe, jak si holky mohou myslet, že např. zdědí karty po babičce, začnou je vykládat a vše je poho, protože nic nehrozí. V podstatě s Drakem souhlasím a na základě svých pozorování sepisuji první příspěvek v rámci seriálu o odvrácené straně tarotu.

I. Pojmenování problému

Zcela jistě se čtenář setkal s názorem zastávaným převážně duchovními v křesťanských církvích, že tarot je věcí nebezpečnou, jeho prostřednictvím mohou lidé vejít do kontaktu se silami nečistými, někteří zacházejí natolik daleko, že mluví o Bibli Ďáblové. Ráda bych řekla, že tito lidé jenom straší, jelikož chtějí, aby lidé zůstali pouze v jejich vlivu. Lze si to pochopitelně říci a více se tím nezabývat, jenomže to bych nesměla mít za sebou tu praxi, co mám.

Především za síly nečisté je z pohledu duchovních považováno vše, co není Bohem, a to právě způsobem církvi doporučovaným. Takže ano prostřednictvím tarotu se lze spojit s něčím, co existuje v jiných dimenzích. Problematické je identifikovat, o co konkrétně se jedná, zejména, nemá-li vykladač v úmyslu žádných magických kousků se svojí sadou tropit. Je potřeba si uvědomit, že systém tarotu je navázaný na Strom života na jeho stezky a sefiroty. Navíc ten Strom má svůj Stín. Vykladač v podstatě nečiní nic jiného, než míchá – snímá karty (případně pozoruje, jak toto činí tazatel) a interpretuje je v kontextu problému. Přitom se vyskytuje v určitých pozicích Stromu nebo jeho Stínu. Pokud si toto neuvědomuje, tím hůře, jedná se o pohyb z jeho strany naprosto nekontrolovaný.

Nechci zacházet natolik dalece, abych tvrdila, že kdykoli vykladač řeší prostřednictvím svojí sady problém, tak démoni se hostí na jeho duši. Ani, že je průnik do jiných dimenzí zcela běžnou záležitostí. Dokonce si myslím, že pokud vykladač nevykládá sobě, ale někomu jinému přímo (nikoli přes mail, ICQ), je poměrně malá pravděpodobnost, že by si vůbec povšimnul, že se nachází v jiné dimenzi a že by jeho pozornost zaujalo něco jiného (přeje-li si to laskavý čtenář tedy nečistá síla) snažící se navázat s ničeho zlého netušícím vykladačem kontakt.

Také se domnívám, že poměrně v bezpečí před „sílami nečistými“ jsou vykladači, kteří jedou podle významu v knížečce (hm, odborné literatuře ke kartám) a vždy přesně vědí, že kombinace Věž a Blázen znamená přesně toto a nebude nikdy znamenat nic jiného. Rigidní představa je snad tou nejlepší obranou proti čemukoli, co se prostřednictvím karet chce s vykladačem kontaktovat. (Na tomto místě se nemohu ovládnout a neuronit slzu nad ubohou entitou nebo přeje-li si laskavý čtenář, démonkem, marně se snažícím zaujmout vykladače ignorujícího vše, co do jeho rigidního systému nezapadá.) Ovšem tarot se může i rigidnímu vykladači dostat pod kůži, jeho rigidní systém nabourat a vykladač je tak paradoxně skrze zlepšení ve výkladu ohrožen něčím, o jehož existenci netuší.


II. Modelový příklad

Vezmeme si našeho rigidního vykladače jako modelový příklad (ačkoli stejně tak může být ohrožen i ten, kdo spoléhá výhradně na intuici).

Vše začíná vlastně nejistotou. Vykladač najednou neví, zda opravdu neudělal někde v interpretaci chybu a ani jasná slova v jeho knížečce ho neuklidňují, neboť jeho duše jest nahlodána démonem pochybnosti. Něco ho nutí vykládat problém znovu a znovu. Nejdříve padají stejné nebo obdobné karty a potom. Potom se situace naprosto vymkne z rukou. Karty odrážejí pocity tazatele, jeho obavy, strachy, nejistotu, pokud neumí přestat, jeho duše je opravdu vážně ohrožená, neboť začíná být nepřítelem sám sobě. Jeho sada, vždy moudrý rádce se stává jeho pánem. Jakoby někdo ovládal všechny karty a ukazoval vykladači, tentokrát již dávno v roli tazatele, kdože tady vládne.

V těchto stádiích dochází často k tomu, že vykladač perfektně zvládá výklady jiným, ale již nikoli výklady sobě samému. Může dojít k jevu, kdy výklady pro jiné se díky byť nevědomé spolupráci s jinou bytostí (nečistou sílou, vyhovuje-li naturelu čtenáře toto označení), stávají plastickými, úžasnými, neomylnými a velmi rychle se plnicími.
Skvělé je, že v této fázi najednou vykladač sahá po svojí knížečce méně a méně, horší je, že mnohdy místo poprání se s tím, co ovládlo jeho sadu a skrze ni i vykladače, tento rezignuje na jakékoli samovýklady a obrací se výhradně na kolegy.

Jenomže, co si budeme povídat, jsou situace, kdy padají i ta nejlepší přesvědčení a vykladač po samovýkladu opětovně sáhne a vše se rozjíždí znovu a znovu, dokud neovládne svojí touhu vykládat immerwere křížící se s touhou nejlépe si nevykládat vůbec.


III. Závěr

Jedním z řešení, kterak nerezignovat, je zapomenout na jednu ze svých rigidních představ, že člověk měl v úmyslu pouze vykládat karty a nic víc a přijmout realitu. Což může vést k závěru, že se jedná o čertové obrázky končící jejich spálením a člověk přestane karty vykládat, zase na straně druhé, vrhne-li se takový jedinec výhradně na mystiku, má skvělou story pro všechny ostatní zájemce o mystiku, kterak vyhrál svůj boj se silami nečistými skrze karty. Měl-li navíc výsledky a byl oblíbeným vykladačem, jeho ego ví, že tím nešvihnul pro neúspěch a o to má jeho ukončení kariéry vyhledávaného vykladače více mystique hodnotu.


Není zcela od věci přístup vše neobvyklé ignorovat. Když člověk najisto ví, že chce „pouze“ vykládat karty a ne tam dělat pitomou magii, která již nemá téměř nic společného s racionalitou, má dobré výsledky přístup: Jsem tak přízemní. Člověk si otevřeně přizná, že se vlastně diví, kterak jeho výklady, prosím s tímto přístupem se zásadně vyhýbejte slovu DIVINACE jako čert kříži, toto již příliš zavání magii a jak víme, slova mají svojí moc. Tedy kterak jeho výklady sedí. Považuje to za podivnou směsici náhody (přestože má podezření, že nic takového neexistuje), uvědomuje si sílu svého podvědomí a není zcela od věci, vrhne-li se na Junga. Skrze jeho archetypy pochopí, že lidská mysl není zmapovaná přespříliš důkladně, že člověk má sklony chovat se v určitých zaběhaných modelech, že modely existují na různé věci a on má jenom cit, je rozlišit. Není příliš dobré, aby si myslel, že mu to snad vyšší síly něco našeptávají, tím dostává přízemnost ránu. Také je absolutně nevhodné myslet na porozumění duši světa. To zase příliš zavání filosofii alchymie a od té je, jak by známo, k magii nebezpečně blízko.

Jednoduše je na místě připustit, že vykladač je dobrý psycholog-amatér a pomocí symbolů se zorientuje v jakékoli situaci. V podstatě pro bezpečnou kariéru vykladače ten nejlepší přístup a není od věci ho okořenit nějakým tím astrem, numerologii, tyto věci dostatečně zaměstnají touhu tazatele po poznání věcí nových a dostatečně mu umožňují vyřádit se na poli psychologie. Mytologie není špatná, ale nesmí ji vykladač propadnout natolik, aby se nedejbože nedal na neopohanství, to by ho ještě mohlo napadnout rozmlouvat skrze karty se svými bohy (jak neseriózní přístup). Tedy nesmí zapomínat, že se jedná pouze o archetypy, žádné entity přece neexistují. New Age, nu prosím, ale seriózní vykladač riskuje, že bude čelit informacím o rozhovoru prostřednictvím karet s anděly, o nichž bude hodně anděologů mluvit jako o rodinných příslušnících, milencích, přátelích. Reiki zase zosobňuje riziko, že vykladač bude stěží ovládat touhu svojí sadu nabíjet reiki energií. Vyhne-li se vykladač všem rizikům, zůstane vyrovnaným a spokojeným vykladačem, který nenechá svojí sadu ovládnout někým jiným a pokud k tomuto dojde, tak ji moudře na nějakou dobu odloží.


Poslední a ve všech směrech naprosto diskutabilní řešení je připustit, že prostřednictvím tarotu lze navázat kontakt prakticky s čímkoli jiným. Ale toto je již naprosto neseriozní přístup nemající oporu v ničem. Laskavý čtenář si musí uvědomit, že trochu přízemnosti nezaškodí a neměl by v takovémto případě propadnout dojmu, že snad dělá magii. Tedy pokud dělá osvědčené rituály, v nichž je tarot jednou z pomůcek, prosím. To by magie býti mohla, ale přesto jistá míra skepse je na místě. Povídat si jenom tak s entitami prostřednictvím tarotu, zjišťovat jeho pomocí totožnost oné bytosti, ačkoli to zní pro toto praktikujícího vykladače úžasně, je mi líto, nejedná se o evokaci. Tvrdí-li vykladač, že se mu daří svojí sadu ovládat, že kdykoli přivolá kohokoli tahem určitých karet, je sice fajn, ale z pohledu magie obskurní metoda, i kdyby takto naopak nějaké bytosti zaháněl.

Vydat se touto cestou, vede k nepochopení. I přes velkou mírou sebejistoty tazatele okolí jenom stěží přijme jeho výsledky, jakmile zjistí, kterak k nim došel. Na straně druhé, jsou zde jisté praktické výhody. Po nějaké té praxi má tento druh vykladače jasno, kdy jde o pouhý výklad a kdy se mu do karet míchá někdo něco jiného. Prostřednictvím vizualizace příslušné karty si může vyřešit nějakou tu prekérní situaci. Může zavolat o pomoc, dokonce i jiného člověka, stačí nějakou dobu intenzivně na něho vykládat karty. V jakékoli situaci se může umět bleskem zorientovat jenom vytažením jedné karty. Propojí-li svojí psychiku s vhodným druhem sady ve vazbě na konkrétní účel, jeho možnosti jsou nekonečné. Ještě, že je těch sad tolik … Tento druh vykladače může dospět k vyrovnání, jenom nebude vzbuzovat onen dojem serióznosti, jako typ držící se při zemi. (Pokud se tedy nerozhodne hrát na psychologa-amatéra.)



Pozn. vypůjčila jsem si název ze sbírky hororových povídek M. R. Jamese. K přečtení vřele doporučují, pořád méně nebezpečné, než výklad tarotu.

Stanovisko Draka ohledně bezpečnosti karet najdete zde: http://jarda-rattay.blogspot.com/2009/08/tarot-proc-mozna-rizika-jak-zacit.html#comments
.

9.7.09

PARADOX PUNTÍKOVANÉHO SLONA


Existuje svobodná vůle, aneb jde o pouhý mýtus? Má člověk možnost volit podle své vůle, či je dopředu odsouzen svojí vůli vůbec nepoznat? Opravdu člověk ví, co skutečně chce?

Člověk, alespoň ta cílevědomá část lidstva, nemívá problém vytyčit jasný cíl, postupně zdolávat mezistupně k němu vedoucí, vypořádat se s jakoukoli překážkou a dosáhnout toho, o čem se domnívá, že opravdu chce. Ne tak ve zdánlivých maličkostech. Jakoby jím člověk nepřikládal od počátku patřičnou váhu, podceňoval je a neuhlídal svojí vůli. Tedy jinak ani nelze logicky objasnit paradox puntíkovaného slona.

Vše se odehrálo v jeden krásný slunečný den, kdy jsem se spontánně rozhodla, že potřebuji prostor svého obývacího pokoje vylepšit figurou slona. Od sběratelů slonů jsem byla poučena, že slon s chobotem nahoru je nositelem štěstí, přičemž na materiálu a provedení nezáleží.
Vešla jsem tedy do krámku, jenž nabízel figury slonů v různých provedeních, barvách a materiálech. Všichni stáli shromáždění na poličkách, s choboty vztyčenými, byli elegantní a jejich kly pouze dotvářely souměrnou kompozici. Nabízely se různé materiály jako porcelán, santal, slonovina, eben, křišťál, vápenec a jiné druhy kamenů. Procházela jsem od jednoho k druhému, ponechávaje momentální inspiraci, který z nich mne osloví. Najednou mé oko zaznamenalo podivný vjem. Mezi těmi všemi slony úplně vzadu samolibě seděl puntíkovaný slon. Byl vyroben z něčeho bílého a na něm černé puntíky, které nevypadaly, že je někdo namaloval. Mířila jsem v úžasu k němu s myšlenkami na bizarní ztvárnění slona. Při bližším ohledání nešlo opomenout kly vyznačující se nepravidelností rozložení a křivým, tedy z normy rozhodně vybočujícím, jejich umístěním v prostoru. I jeho uši měly do souměrnosti poněkud daleko, byly tu a tam nepravidelně roztřepené, jakoby následek nějakého boje.
„Jeho autor musel být zvrácený.“ vyslovila jsem zřejmě nahlas, když se ozvalo z puntíkovaného slona, z jehož očí málem vyšlehli blesky, něco jako: „Mluvíš o nás?“
„No, evidentně vybočuješ z normy.“ snažila jsem se navzdory momentu překvapení duchapřítomně zachránit situaci, vyčítaje si své nejapné chování k ubohé hříčce fantazie umělce.
„To proto, že evidentně nenosíme štěstí.“ kontroval slon.
Právě v tomto okamžiku můj mozek zaznamenal údiv nad mluvícím slonem. Rychle si vyhodnotil, že slon zřejmě vyjádření údivu očekává, a rozhodl se tento aspekt alespoň prozatím v konverzaci pominout.
„Přinášíš tedy smutek, zmar a zkázu?“ neodpustila jsem si hlasitou ironii.
„To není docela přesně řečeno,“ začal mě poučovat slon, „přinášíme chaos, který v sobě obsahuje potenciál změny v životě člověka. Je jenom na něm, zda konstruktivně využije příležitost změny ke svému osobnímu růstu, nebo ji promarní a potom zbude pouze smutek, zmar a zkáza.“
Nemaje slov, hleděli jsme si navzájem se slonem do očí, ani jeden neuhýbaje pohledem. Dostala jsem absurdní nápad pořídit si právě tohoto slona.
„Ať tě to ani nenapadne. My nejsme na prodej.“ poněkud panovačně zašeptal slon.
„Takže tě mám mrzce odcizit?“ zůstala jsem v rovině šeptání a slon se hlasitě rozesmál.
„Nemáš tak úplně marný způsob humoru.“ oznámil mi, jakmile nabyl kontrolu nad svým projevem veselosti, „nicméně my by jsme se v tvém noblesně zařízeném obývacím pokoji nudili.“
„Nu mám i jiné místnosti…“ nadhodila jsem opatrně nechápaje, proč najednou cítím potřebu přesvědčovat toho divného slona nemajícího valné estetické hodnoty, aby vůbec chtěl pobývat v mém obydlí.
„Opravdu o nás stojíš?“ zkoumavě si mně prohlížel slon.
Nikdy předtím jsem žádné věci nemusela objasňovat, zda vůbec a nakolik po ni toužím. „Nevím. Jenom když odejdu bez tebe, zůstane na mé poličce prázdné místo.“ Mluvila jsem pro změnu vážně.
Slon se zřejmě hluboce zamyslel, jakoby nevěděl, co říci, a já měla pocit, že se každou chvíli musím probudit z absurdního snu. Považte, vedla jsem prapodivnou konverzaci s věci teoreticky neživou.
„Víš, my rádi lidem komplikujeme život, milujeme nástup chaosu v jejich nudných příbytcích, pohled na síly ničící lidské trosky využívaje přívalu sebe-destrukce. Ale teď máme poprvé o člověka strach. Obvykle lidem neradíme, zda si nás mají nebo nemají vzít domu.“ Rozvážně pronesl slon. Vypadal bezradně mile a jeho estetická hodnota výrazně stoupla.
„Takže patová situace.“ nadhodila jsem s porozuměním.
„Přesně.“ Souhlasil slon a já měla pošetilou naprosto iracionální radost, že se alespoň v něčem shodneme.
„Jsme sami překvapení, nikdy jsme s lidmi nemluvili. Nevšímali jsme si jejich roztěkaných myšlenek. Nesnášíme tu jejich nerozhodnost. Neměli jsme na tebe promluvit.“ svěřoval mi část svých myšlenek, „já za chvíli odejdu jinam, ale přijdu tady na toto místo za 856 dnů. Jestli tady budeš, a budeš-li o to stát, najdeme pro mne nějaké to místo v tvém obydlí.“
Než jsem stihla cokoli namítnout, byl tam místo slona jenom prostor. Rozhlédla jsem se po ostatních slonech. Všichni na mně hleděli nesnesitelně soustrastným pohledem.
Místo v mém obývacím pokoji nadále zírá prázdnotou a ani ne za týden uplyne 856 dnů. Stojím tedy před aktuální otázkou, chci mít ve svém obydlí puntíkovaného slona, kterýžto rozhodně štěstí nenosí a jehož estetická hodnota je přinejmenším pochybná, nebo nikoli? Proč bych ho měla chtít? Na straně druhé proč ne? Sic prohlašuje, že nemá lidi příliš v lásce, nicméně lze s ním vést zajímavou konverzaci.
Přemýšlím nad tím, zda to není tak, že chci puntíkovaného slona jenom v opojení z představy, že vlastním něco zvláštního, netypického, ale přitom mi nejde o slona samotného. Anebo naopak toho slona skutečně chci a sama sobě vnucuji představu, že nikoli, jelikož ho chtít není rozumné. Jsem zvědavá, zda se do onoho krámku, kolem kterého každý den procházím, v danou dobu vrátím a jak tento paradox prakticky vyřeším.

29.5.09

Paulo Coelho: Alchymista a Brida



Následující řádky nejsou příliš vhodné pro čtenáře majího v oblibě romantiku. Tentokrát jsem měla náladu na velmi věcný a stručný rozbor.

Paulo Coelho: Alchymista (Argo)

Příběh je ve své podstatě jednoduchý. Jedné noci hlavní hrdina - Santiago má zvláštní sen o pokladu. Vyhledá vědmu, která mu doporučí jít za tím snem, potkává krále, který mu dodá odvahu sen prožít. A tak Santiago prodá své stádo a vydává se na cestu nejistou s nejistým výsledkem.

Proč tuto knihu číst.

Zajímavé úvahy o odvaze jít realizovat svůj sen, o štěstí začátečníka, o vnějším i vnitřním boji, když štěstí začátečníka pomine, o touze a lásce, o filozofii alchymistů, o zkušenosti a knihách, o řeči světa. Ústřední myšlenkou knihy (nejednou, ale nemusím prozrazovat vše) je věta, jíž lze parafrázovat jako: když člověk opravdu něco chce, spojí se celý vesmír, aby toho dosáhl.

Proč ji nečíst:

V podstatě jsou v ní zobecněné zkušenosti, popsány prvky hraničící s magii, nic není náhoda a vůbec celé to leží na pocitech a slovech majících více významů a místo toho, aby se hlavní hrdina zhroutil, zabili ho tak nějak, dosáhne hmatatelného výsledku, kterého prakticky mohl dosáhnout i bez oné cesty, prostě vše ke zlosti zatvrzeného materialisty.

Drobná ukázka:

Byly to zvláštní knihy. Psalo se v nich o rtuti, soli, dracích a králích, ale nebyl schopen ničemu porozumět. Jedna myšlenka však jakoby se skoro ve všech těch knihách opakovala: všechny věci jsou projevem jediné věci.

Dočetl se také, že nejdůležitější alchymistický text má jen několik řádků a byl zaznamenán na pouhý smaragd.

„To je Smaragdová deska“, řekl Angličan pyšný na to, že může chlapce o něčem poučit.

„ K čemu je tu potom tolik knih?“

„Abychom těm řádkům porozuměli,“ odpověděl Angličan, ale sám o tom moc přesvědčen nebyl.

Můj závěr:

Rozhodně nejlepší Coelhova kniha. Co věta, to zahrnuje v sobě pravdu podloženou zkušeností. Autor při jejím psaní zřejmě opravdu naslouchal řeči světa. Je úplně jedno, jestli ji přečtete najednou nebo postupně. Rozhodně na ni nezapomenete.



Paulo Coelho: Brida (Argo)

Osobně k ní mám zvláštní přístup. Než jsem ji začala číst, několikrát jsem ji držela v ruce a po přečtení náhodného odstavce potom odložila. Takže jsem se k ní dostala tak nějak po roce. Přišlo mi, že je příliš pocitová a nějak ryje.

Opětovně děj není komplikovaný, má jít o příběh, který autorovi vyprávěla jedna žena. Brida irská dívka touží po studiu magie. Osloví Mága, který ji ukazuje tradici Slunce a Wiccu, která ji ukazuje tradici Luny. Popis prováděných rituálů a pocitů z nich je komplikovaný o rozhodování hlavní hrdinky mezi dvěma muži, tedy tuto otázku řeší sama, oni muži o tom nemají příliš povědomí. Pragmaticky řečeno jeden z nich, rozhodne za všechny a posílá milou Bridu za tím druhým. Nevím, jestli je to konec šťastný, pro Bridu zcela jistě, toužila po magii, a jak autor naznačuje, pokračovala v cestě dál a stala se mistrem. Otázkou je, jestli s vyvoleným zůstala, to autor zcela ponechává na fantazií čtenáře.

Proč ji číst:

Pokud máte rádi pohled na reinkarnaci, hledání druhé části své duše, neodrazuje vás magii protkaná atmosféra.

Coelho zde vykreslil mistrně pocity těch, kteří rituály provádí, jakož i těch, kteří jsou pouhými pozorovateli.

Myšlenka, že není nic jistého a život je sám o sobě riziko je vám blízka.

Nebráníte se různým podobám lásky.

Proč ji nečíst:

Chcete se dovědět něco konkrétního o wicce, návody jak rituály provádět, dalším podtextem knihy jsou narážky na alchymii, což pokud o ní nemáte povědomí, může svým způsobem naštvat.

Nesnášíte myšlenku, že existuje jeden Stvořitel.

Jste feministka a nesnesete, že vše rozetne protivný chlap. Nemáte rádi paradoxy v lásce.

Opětovně jako přesvědčený materialista budete mít pocit, že hrdinové patří do psychiatrické léčebny.

Drobný úryvek:

"Sedli si na lavičku a ona prohrabávala kabelku, aby našla potřebné peníze. mohla vstát, vzít si taxi a odjet nadobro. Učitelku už měla, věděla, kde bude pokračovat na své cestě. Znala také svou Druhou část, kdyby se rozhodla z té lavičky vstát a odjet, i tak by ještě plnila poslání, které ji určil Bůh.

Bylo jí však jednadvacer let a v tomto věku už věděla, že je možné potkat dvě Druhé části v témže vtělení, a výsledkem je pak bolest a utrpení."

Můj závěr: smíšené pocity, ale za přečtení stojí.

21.5.09

Císařovna aneb pevné ukotvení v realitě i mimo ní


Císařovna jest mnohdy královnou, Afrodité, Venuši i Gaiou nazývána . Vurm o ní píše:“Je to kráska, která si podrobí svou krásou i brutální zvíře. Je tak symbolem sexuálního spojení, tak touhy srdce po ztraceném ráji a jednotě.“

Základní význam:

matka, žena, manželka, dobrá rádkyně, realistka, plodnost, síla, spojení věcí země i nebe, otevřenost, vyrovnanost, zvládnutí hmotné úrovní, tvořivost, praktické myšlení.

Symboly:

Atributy ženskosti:
Postava ženy, půlměsíc, Venuše (planeta) symbolizují ženskost, sexualitu, nikoli vulgární (ačkoli připouštím, že v tomto směru bude záležet na konkrétní sadě), eleganci, mateřskost, plodnost

Insignie moci a bohatství:
Trůn, na němž pevně sedí, ten je také pevně postaven, koruna daná rovně, nepůsobí dojmem neelegance, špatného nasazení a nakonec žezlo, vyjadřující jistou rozhodnost.
Štít mnohdy se znakem orlice svědčí o dobré schopnosti se bránit.

Obilí, pelikán s mláďaty apod. symboly plodnosti

Situace
Císařovna představuje osobu ukotvenou v realitě s upřeným pohledem v dál. Není pro ni cizí vědění jiným skryté a na rozdíl od Velekněžky ho umí pro svůj prospěch využít. Orientuje se spíše do budoucnosti, má jasno o tom, co chce a také jak to uskuteční, vlastně nepřestane, dokud nedosáhne svého cíle. Zosobňuje rozhodnost, sebejistotu.
Ví, že kromě rácia, se vyplatí dát na intuici a nachází rovnováhu mezi oběma těmito protipóly, kterou neváhá využít pro svůj prospěch. Zvládá své emoce, přestože je intenzivně prožívá, nečiní ji problém pohled na věci z odstupu. Je pro ni charakteristická nemalá dávka sebezapření, ovládaní se, jakož i uvědomování si povinností, jímž dostojí.
Je partnerkou Císaře, ale není na něm závislá. Přestože s ním tvoří téměř dokonalý pár, umí být i sama, jednat za sebe a zabývat se vlastními zájmy.


Navenek působí velmi nepřístupně, hrdě a důstojně, vzbuzuje přirozenou autoritu. Může vzbuzovat obavy, strach z autority, také dává poměrně často najevo, že nestojí o neschopné. Svým přístupem, kreativitou mnohé překvapí a nikoho nenechá nepochybách, že umí prosadit svojí vůli. Na první pohled vypadá velmi chladně až ledově, ale to neznamená, že neumí dát najevo své emoce.

Nejjednodušší je respektovat její autoritu, ale vyhnout se podlézání a pochlebování. Boj s ní není nejvhodnějším prostředkem, ideální je ponechat ji prostor pro její vlastní kreativitu. Někdy může mást hranou lehkomyslnosti, jenomže u Císařovny i toto obvykle má hlubší podtext. Asi není vždy jednoduché smířit se s upřímnosti, která nechává prostor pro zachování jejího tajemství.

Pro Císařovnu je typické, že si zachovává odstup, nepouští si kohokoliv příliš blízko, přesto jisté věci se jí dostanou pod kůži a to ji vyvádí z míry. Ustát tuto pozici pro ni samou je náročné, ale s upřímnosti k sobě samé to jde. Neumí si sama sobě příliš něco nalhávat. Když si neví rady, nezbývá, než spoléhat na intuici, vždyť rácio nezná vždy všechny důležité okolnosti.

13.5.09

VELEKNĚŽKA, aneb pohled na věci skryté







Navozuje asociace jako intuice, moudrost, nezávislost absolutní svoboda, ale také samota. Pro velekněžku na rozdíl od mága není důležité materiálno, A.Chrzanowská uvádí konkrétně toto:“Věděla totéž co mág, ale nevyužívala to proti lidem, ani proti Bohu.“




Velekněžka bývá spojována s panenskou bohyní Artemis, jakož i její předchůdkyni egyptskou Eset (překonala smrt). V Řecko-Římské době se s ní stala Isis, kterážto byla nazývanou paní hvězd, vládkyně osudu, vykupitelka.

OBECNÝ VÝZNAM
- intuice, tajemství (podle kontextu zachování nebo naopak odkrytí), věci zapovězené, bojovnost, vědění, setrvání na svém, duchovno, samota.


SYMBOLY:

Srpek Luny
– intuice, nadpřirozené schopnosti, vymykající se logice, umění číst v osudu
- Měsíční bohyně
- Amazonka (tomuto nasvědčuje i symbol luku, který sedící Velekněžka třímá v ruce)
- Světlo luny spíše navozuje iluzi, než skutečný stav, takže to sedí i k níže popsanému závoji
Závoj, zahalení
- Skryté tajemství, nejasná situace (ve smyslu nepřehledná), to co nemá vyjít najevo
- CT závoj nebo utkaná síť (ta, která přede sítě)
- RW oděv připomínající řádovou sestru

2 sloupy černý a bílý
- Poznání temnoty i světla, Velekněžka stojí mezi nimi
- V RW tyto sloupy dle mého soudu připomínají sloupy Jakín a Bóaz Šalamounova chrámu (používané i jako zednářské symboly)
- V Ct možná půjde spíše o nosné symboly vstupu do svatyně
Náboženská pozice nebo i kniha
- CT pohanské ponětí kněžky, která vzývá Bohy, sama připomíná egyptskou bohyni na trůnu
- RW na první pohled křesťanská papežka, ale v ruce svírá Toru



Jednoznačně ví, co chce. Obsahuje v sobě vědění a v ideální situaci to ví, nemá problém žít s vědomím, že ví věci, které ostatním nejsou známy. V praxi vytáhne-li si tazatel tuto kartu, může to naznačovat, že se mu dostalo příležitosti naučit žít se vlastnosti, která mu umožňuje vědět/vidět věci, události, které nastaly, ale v danou chvíli toto není schopen objektivně prověřit, případně události, které teprve nastanou, což již v danou chvíli neprověří vůbec.
Pozná svojí temnou i světlou stránku, stejně tak i jiných lidí a neodsuzuje, naopak snaží se porozumět. Ví, že není pouze světlo a stín, že na jednání člověka může být více odlišných úhlu pohledu.
Jelikož je ve spojení s vyššími silami, nechává věci vyzrát, případně ponechává událostem volný průběh, aniž by měla tendenci jakkoli je vlastním jednáním měnit. Na rozdíl od Mága nemívá tendence hodit osudu rukavici.
Nahlíží trpělivě na pozadí události, ovšem ne vždy je vyjeví.
Zpravidla se projevuje jistou vnitřní moudrosti a pokorou. Netouží po světské slávě a výsluní, její priority jsou úplně jiné. V podstatě jí vyhovuje anonymita.
Vyznačuje se samostatnosti, nezávislosti, spoléhá pouze sama na sebe.

Na jiné působí tajemně, podivínsky, ve slabších jedincích může vyvolávat i strach, děsí je tím, že ví, co nastane (pokud to uzná za vhodné prozradit).
Je nepodstatné, zda skutečně ovládá umění jasnovidectví či telepatie, mnohdy tak působí, když poměrně přesnými fakty o tom, co evidentně nemůže vědět, vyráží jiným osobám dech.
V jistých povahách může vzbuzovat zdání nebezpečné osoby, která bůh ví co vše ještě jenom tak ví.
Na první pohled budí zdání, že je mimo realitu. Omyl, pro ni jsou pouze důležité jiné věci. Ačkoli je laskavá a nezištná, mnoho lidí toto zaměňuje s hloupostí. Jenomže Velekněžka dobře ví, kde má své hranice a nenechá se zneužívat.


JAK USTÁT SEBE V POZICI VELEKNĚŽKY?
Nejhorší je smířit se skutečností, že příliš běh události neovlivní a pouze naslouchání intuici nesvede tazatele na scestí. Je to velká šance naučit se intuitivnímu přístupu, ale to není jednoduché jednat navzdory ráciu, které není schopno adekvátně reagovat.
Také není jednoduché přiznat si, že ví věci jaksi nikoli normálně a naučit se s tímto věděním žít.
V podstatě velmi jednoduchý je v této situaci fatalistický přístup, pokud je člověk odhodlaný přijímat vše, jak přijde a ničemu se nepodivovat.
Každopádně se tazatel v situaci Velekněžky musí spoléhat pouze sám na sebe a musí si být vědom skutečnosti, že ani ta nejlépe míněná snaha druhých mu nepomůže.

JAK JI PŘEŽÍT:
Nejlepší je nechat ji v jejím tajemném oparu a respektovat, že nestojí o společnost, ani nesdílí stejné priority. Na straně druhé je u ní záruka respektování jiných.
Také není na škodu, raději se neptat na věci, které ani raději nechceme znát, mohlo by se stát, že by poměrně podrobně odpověděla.












24.4.09

8 pohárů NETEČNOST


Patří přesně mezi ty negativně působící karty, které když tazatel vytáhne, zalije jej studený pot. Předně chci říci, že karty samy o sobě nejsou negativní ani pozitivní, jenom popisují situace z reálu, tak není důvod je přehlížet spíše naopak. Speciálně Netečnost v CT je oproti jiným sadám ještě více temná s důrazem na Saturnský vliv, kde dlouho pšenka nepokvete, takže cokoli vyřešit je na dlouhé lokty. Antares k této kartě píše: "Namísto snahy po nápravě situace přichází touha ospravedlnit sebe své chyby, jak kdyby se člověk domníval, že není důležité chybu napravit, ale skrýt ji, omluvit. Tím dochází ještě k většímu nalhávání. Stav jájské lži se stabilizuje v řetězu příčin a následků.“ Ve vztahu k vnitřku tazatele, ten i když chce, není schopen nic konstruktivně řešit. Ještě marnější je snaha řešit cokoli s jinou osobou, ani sebeupřímnější záměr nevede k ničemu, nežli nastolení pouhé „iluze rozumu“, jak praví Crowley. Zdůrazňuje, že je to o noci předtím, k níž nedošlo.

Ryby zde představují stojatou vodu a rozklad je Saturnem ještě umocněn, tady není přáno živému. Pohár jsou staré a rozbité... jako trosky něčeho, co kdysi fungovalo. Crowley k této kartě přiřazuje německou spálu křesťanského mysticismu.  

Tazatel obvykle končí s pocitem marné snahy a vnitřní prázdnoty, někdy kombinovaný i pocitem absolutní vyčerpanosti. V podstatě neví, jak dál, jakoby nejenže nemohl nic nabídnout druhé straně, ale ani sám sobě. Opravdu úžasné je, když je tato karta ve výsledku. Jak tuto situaci ustát? Především si uvědomit, že jakákoli snaha nevede nikam a přijmout tuto skutečnost. Také je na místě přehodnotit dosavadní hodnotový systém k dané věci, třeba ji nepřikládat až tak velkou důležitost. Zejména to chce vzdát se zdánlivé stability, která rozhodně stabilní není, a v podstatě nikam nevede. Osobně dávám oné citaci z Antares (Učebnice výkladu Crowleyho tarotu) za pravdu.
Podle Crowleyho tato karta představuje to, k čemu se schylovalo, ale nedošlo. Mohu říci z vlastní praxe, že jde o velice přesnou charakteristiku.

Jediným řešením je přijmout, že situace se vyvinula jinak, než-li člověk předpokládal, že vliv, který nebyl plodným odešel ... Příliš mnoho energie bylo vyplýtváno na jiné (Ziegler). Potom pomine sevření... nastoupí stav svobody, jakou člověk ještě nepoznal, neb se vzdal zdánlivě stabilní situace. Vždyť k tomu to celé od počátku směřovalo, jen si to člověk nebyl ochoten připustit. Z té vody, která zde protéká se čirá  dvojka pohárů skutečně udělat nedá... Ambice zde jsou zabahněné... Nevracet se ... jít dál  a pryč... A vidět důvody, proč se to nepovedlo jen v jiných sice uspokojí ego, ale nic neřeší... kdo skutečně velikým je, nebude se opájet vlastní bezchybnosti a dokonalosti, ale pojmenuje vlastní chyby... Ono odejití nemusí být the End... v určité fázi sebepoznání je spíše ponořením se do hlubiny, neb na povrchu to nestojí za to...

The Black tarot




Popis
Jedná se o tarot poskládaný z obrazů Luise Royo, vydaný nakladatelstvím NAIPES HERACLIO FOURNIER, S.A. Tedy rozhodně obrazy L. Royo nenakreslil speciálně pro tuto sadu tarot, nýbrž naopak tarot je sestavený z obrazů, které nějakým způsobem připomínají tarotové karty a lze je na ně více nebo méně napasovat. Ovšem, toto se dá říci pouze o Velké Arkáně a Dvorních kartách. Jistý obrazec obsahují ještě Esa každého živlu a o zbytku Malé Arkány se dá říci, že jde pouze o kompilaci určitého počtů zástupců příslušného živlů (holí, mečů, poháru a disků) na prostor karty.
Tarot je prodáván samostatně, jak jinak než v černém balení obsahujícím sadu 78 karet a 2 záložek (potištěných výjevy z přední a zadní strany obalu), jakož i velmi stručný a velmi drobným písmem napsaný návod ve španělštině, angličtině, portugalštině a němčině. Stejně tak jsou v těchto jazycích uvedeny i názvy karet, tedy až na portugalštinu, která je nahrazena francouzskými názvy. Karty jsou vytištěny na lesklém papíře a postupem doby je potřeba počítat s jejich opotřebením. Naštěstí jsou dostatečně hrubé, takže nedochází k jejich pokrčení.

Sada pravda příliš symboly neoplývá, což je následkem skutečnosti, že obrazy nebyly původně vytvořeny pro tarot, a začínající vykladač se v ní může lehce utopit, pokud si neuvědomí, že zpočátku je k ní nejlépe přistupovat jako k doplňující sadě, k níž má možná nějaký estetický vztah, ale rozhodně nemůže očekávat, že z ní bude vykládat. Nepomůže zde příliš ani návod, který lze z jakéhokoli jazyka nepochybně přeložit, ale slova „Démoni ukazují své zuby, temnota nemá příliš důvod se usmívat.“ mu stěží objasní, co je myšleno kartou, na které proti centrální holi svrchu a zespodu směřují čtyři méně výrazné hole (9.holí).

Můj přístup
Přesto, že dosavadní technický popis nevyznívá pro Black tarot příliš příznivě, lze se sadou pracovat a dosáhnout s ní jistých úspěchů, ačkoli si nejsem docela jistá, zda toto není spíše výsledkem mých zkušeností s jinými sadami. Nicméně jsou okamžiky, kdy s touto sadou pracuji ráda.
Především je potřeba si uvědomit, že obrázkové karty ukazují (až na Ďábla) vždy člověka a nějakou entitu (sice návod mluví o démonech, ale jelikož je nepojmenovává konkrétně, nevidím důvod, proč toto nerozšířit na entity obecně, ačkoli anděly bych z tohoto opravdu vynechala právě pro neandělskou atmosféru karet). V podobném duchu zní i průpovídky ke kartám Malé arkány.
Karta zobrazuje děj svědčící o nějakém stavu mezi člověkem a entitou, někdy je to stav rovnováhy, jindy boje, anebo i nadvlády jedné či druhé strany. Poměrně zajímavé jsou otázky, zda člověk vůbec entitu vnímá, zda entita jeví o něho zájem, zda jsou ve stejné dimenzi nebo každý někde jinde. Poté je potřeba vyjasnit otázku nakolik jde o konflikt a nakolik o souznění. Vyplatí se přeložit si návod, alespoň anglická verze zní celkem poeticky (na rozdíl od verze německé) a tak má vykládač k dispozici kromě obrázku i průpovídku svého druhu (tu a tam více či méně zdařilou). Nicméně ve spojení s obrázkem tato slova navozuji mnohdy zajímavé asociace a dokonce některé z nich už jenom samy o sobě vystihují pravou podstatu problému tazatele. Potom se ale nabízí otázka, zda práce s kartou a průpovídkami opravdu není komplexní. Podle mých zkušeností, lze obrázek interpretovat v kontextu otázky i bez nich, jenomže ještě se mi nestalo, že když potom si příslušnou průpovídku vyhledám, tak že by mi v kontextu vykládané situace nenaběhly vhodné asociace směrem k podrobnostem vykládaného problému.

Velká arkána popisuje stavy trvalejšího charakteru vnější vlivy a to na vzájemné působení nebo chceme-li vztah mezi člověkem a entitou:
- člověk a entita se navzájem poznávají Blázen – člověk si uvědomuje svojí temnou stranou a začíná tušit, že odraz v zrcadle nemusí zachycovat skutečnost, také může mít podezření, že nemusí být tak docela sám („Prezentuje tajemství a klam. … Iracionálno. … Temná strana každého, která přichází k povrchu, s odlišnou tváří.“)
- entita poskytuje člověku ochranu a našeptává mu jak dál Mág – ačkoli jenom toho, kdo umí stát na vlastních nohou, plášť chrání, ale nemůže úplně zakrýt, to by už nebyl Mág („Zosobnění vůle. Smrt a život jsou pláštěm čarodějnictví…. Příšera, která ze své kostry umí vykouzlit krásu.“)
- umí přijít ke člověku, který ji vyvolá a vystupuje k ní jako partner Velekněžka - jde ale o jedince osamoceného majícího svá tajemství, odhodlaného řešit problém pomocí entit, démonů, nikoli lidí („…Černý oheň imaginace. …Dualita, bez níž nic nemůže existovat. …“)
stav vzájemné koexistence Císařovna – entita zasedá na jejím trůně a částečně ho i tvoří (Obraz inteligence. Žijící matka. Měsíční královna…“)
- vyrovnaný boj Císař – nejde až o tak velký konflikt, jak může karta působit na první dojem, oni sice stojí proti sobě, ale znají své meze, hranice a respektují autoritu toho druhého, spíše se navzájem hlídají, ale umí využít silu toho druhého pro dosažení svých cílů, spolupráce při praní se s čímkoli, co osud přinese Kolo štěstí („…Jakmile jedna situace umírá, jiná dle řádu právě začíná.“)
- snahu o usmíření entity a o hledání kompromisu Usmířenost – snaha dostat entity blíže, lákat je na pevný honosný chrám („Místo, v němž individualita je chráněná“)
- spojení se vším kolem, naslouchání vesmírným silám a konání podle nich Hvězda – nejde ani tak o vazbu na konkrétní entitu, spíše o to přijmout, slyšet cokoli („S mečem naděje a ochrany. …)
- ze saturnské entity zrození humanoidního bílého přízraku Svět – jako ze skořápky vylézá člověk z hlavy entity jaksi jiný („Zrození dokonalosti. Božské a lidské dohromady …).

Dvorní karty jsou o popisu akce člověka a entity. O tom, zda spolu něco tvoří nebo naopak jednomu z nich společná snaha přinese záhubu nebo zda jenom něčeho získá.
- Rytíř holí před ní utíká někam jinam („Neznámy svět otvírá dveře. Duch je ve spojení s ptáky. Myšlenky jsou tak bílé jako sníh. Tvůj domov, tvůj hrad, se rozprostírá za horizontem.“) a povídání ve spojení s obrazem nám ukazuje jednoznačný obraz významu karty. Přesto člověk tuto situaci ustává.
- na rozdíl od situace Páže holí, které podléhá všemu negativnímu, nezdaru, neúspěchu a také svědčí o jisté nepřipravenosti. Také je vidět, jak se slévá v jedno s entitou evidentně proti svojí vůli a má tendenci boj vzdát („Být uvězněn na ďábelském místě.“)
- u královny holí se v této sadě musíme smířit, že jde o opuštěnou ženu, která na troskách toho, co ji zbylo, se snaží nějak jakkoli nalákat zpět, chytit do sítě vše, co ji připomíná slavnou minulost. Umí ale vzbudit iluzi, že to nejsou trosky, nýbrž hrad.
- pevně na trůně sedí Král mečů, jehož meč je připraven a entita za ním mu hlídá záda. Jelikož stojí pevně na zemi, má situaci pod kontrolou, ať již odpočívá před nebo po boji.

Karty Malé Arkány popisují běžné situace, v nichž entita podává člověku pomocnou ruku nebo nikoli a také člověk ji může nebo nemusí vidět, přijmout, reagovat vyplašeně, či brát její pomoc jako velmi žádanou nebo dokonce i vyvolanou. Prakticky zkoumám u MA postavení symbolů pro živly a jejich změnu oproti Esu.
- dvě hole u 2 holí naznačují dvě různé cesty – nejsou v poloze hole u Esa, takže není jednoznačné, kterou si tazatel vybere („Úspěch. Panství fantomů.“). Tu jednodušší, anebo složitější spojenou s ponořením se do temné strany vlastní duše, jejího poznání a ovládnutí.
- podíváme-li se na pozice mečů u 8 Mečů a představíme-li si za nimi tazatele, jednoznačně nám vznikne z tohoto vězení, tedy situaci, z níž se tazatel nemůže vyvléci. („Do uzavřeného místa, kde není žádné světlo, žáden vzduch smíš vstoupit. Je to místo, kde nenajdeš nic, jenom právě sebe.“). Nepomůže nic, než v ní zůstat a spíše hledat cestu, jak přežít.
- naproti tomu u kalichů a disků je zajímavé povšimnout si karty, jimiž došlo k dosažení rovnováhy mezi dvěmi centrálními symboly. Je to přesně to, k čemu by měl tazatel směřovat. Naopak tam, kde se snaha nepovedla a není rovnováhy na ploše karty, to zavání průšvihem.


Není vyloučen ani pohled na člověka jako na zosobnění, jak se nám věci jeví a na entitu, jak ve skutečnosti vypadají. Takto se lze získat zajímavé poznatky o podstatě věcí. Či pohlížet na entitu jako na pozadí nějakého problému, na to, co jest skryté v kontextu otázky. Mám zkušenost, že tyto karty také skvěle charakterizují partnerský vztah s tím, že tazatele beru jako člověka a jeho partnera jako entitu. Ale toto je možné vyzkoušet pouze u otrlejších tazatelů. Mnohým tazatelům nebudou sympatické již jenom barvy. Popravdě příliš mnoho tazatelů tuto sadu pro výklad nevolí, při prohlížení budí zájem, ale když přijde na výklad, dávají v podstatě přednost jiným sadám majícím poněkud světlejší barvy.

31.3.09

I. Mág /realista (alespoň si to myslí)


Základní VÝZNAM:
dovednosti, vědění, přizpůsobivost
síla, moc, velké možnosti
okultismus, magie, hermetismus
rozlet, příležitosti téměř bez hranic
má nástroje k tomu zvládnout cokoli, jediné, co musí umět je zvládnout sám sebe, což může být otázkou sebedůvěry či vystihnutí vhodného okamžiku anebo pokory
suverén, umí si kreativně poradit
místy jakoby se stal centrem vesmíru
společenský, zábavný, okouzlující, charismatický


Něco ze SYMBOLŮ

Symboly živlů
obvykle stejné jaké daná sada používá a Mág jakoby s nimi žongloval (odtud jiný název karty Kejklíř)
možnosti, příležitosti, nástroje, které má po ruce, má je zvládnuté, stačí jenom sáhnout a použít je

Světlo za ním
poznání vědění, moc

Pohyb
akce, pružnost, přizpůsobení se, tvořivost

Jakoby posazený uprostřed vesmíru /nebo přítomnost jiných bytostí
nakloněné jsou mu vyšší síly nebo alespoň jejich využití je u něho možné
další motivy: oblečený nebo zakrytý pláštěm, jinde nahý, Thoth, hadi, Horova hůl, kniha……

Jeho PROJEV:

Mága v sobě či v situaci ve svém postavení ustojí pouze silný jedinec, je to o protikladu mezi sebejistotou, které je dosaženo silnou skepsi. Mág neuvěří ledasčemu a vše prověřuje, také se odmítá vázat a to právě z důvodu potřeby silného pocitu osobní svobody. Má vše jakoby na dosah ruky, ale to díky jistému studiu ale zejména poznání, které není v žádné knize obsaženo. Má zcela jasno v tom co chce, jak toho dosáhnout a jedná, protože to tak chce bez ohledu na cokoli. Vskutku nemá problém si srovnat uvnitř sebe priority.
Obvykle nepřipustí, aby ztratil půdu pod nohami, a snaží se stát nohami pevně na zemi, když ho něco překvapí, postaví se mu do cesty, smete to. Zní to jako bezohlednost, ale z pohledu Mága on si jde za svým s tím, že nikdo nemá právo omezovat jeho osobní svobodu.
Může se stát, že neodhadne hranice svých možností, proto i v této pozici není vhodné dělat si iluze o svých schopnostech a poznat svůj stín. Pokud si uvědomí, že poznáním dojde k odpovědi na všechny otázky, má vyhráno.

Na jiné lidí Mág působí jako tvrdý, neústupný, mnohdy arogantní, ale také jako ochránce a někdo střežící si svá tajemství.
Také působí jako absolutně neproniknutelný, zbytečně riskující a zahrávající si s osudem. Obvykle jeho chování působí nepochopitelně a často umí vzbudit u jiných nadměrná očekávání vedoucí ke zklamání.
Je schopen zahrávat si se vším, takže jistotu u něho těžko dlouhodobě někdo jiný získá.
Ale i Mág je pro jiné přijatelný, pokud si ho buď vůbec nevšímají, neplýtvají na něho svojí pozorností (jakýkoli odsudek a opozice je v podstatě k ničemu). Nebo naopak věří, že on sám ví, co dělá a když nic jiného, Mág nepřenáší odpovědnost za sebe na jiné. Pokud se člověk nespoléhá na to, že Mág nemyslí především na sebe, je v podstatě přijatelný.


POZN: To co Blázen jenom tuší, to Mág má promyšlené, rozhodně se nespoléhá na něco tak nejistého jako osud, náhoda, vše se snaží zvládnout vůli a rozumem.

30.3.09

0. BLÁZEN /více než pouhý začátek







Základní VÝZNAM:

myšlenky, závěry, spiritualita, duchovno, nelpění na hmotě (ale vnímaní ji), nezávaznost, jednání dle srdce, volnost, hravost, vnitřní bohatství, vědění, žádná nuda
často naznačuje i dlouhou cestu, která čeká tazatele
překvapivý nový začátek (místy téměř neuvěřitelný)
pocity, jakože neovlivníme téměř nic, osud si s námi pohrává, myšlenky na zvrácený způsob humoru Nejvyššího
jakákoli snaha o zakotvení o postavení čehokoli na jistotu vede do ztracena

Něco ze SYMBOLŮ:

Šaškovský háv
Šašek neboli blázen mohl beztrestně říkat pravdu, zdánlivě nebyl brán vážně, považován za osobu moderní terminologii řečeno nepříčetnou
klamání tělem, budí zdání nevážnosti, jenomže on se rozhodl jít za svým a za tím jde, ačkoli neví přesně co cestou potká, kudy povede apod.

Místy roztržený oděv
nedává najevo to, k čemu došel, přesto místy probleskne poznání

Skok do propasti /Voda z níž vylézá krokodýl
objevování a vyslovení ukryté pravdy, vydání se na vnitřní cestu, ne sebeklam
odvaha udělat nečekané, poznat něco nové
nejistota jaký bude konec

Pohyb
kráčí vytrvale dál a dál za svým cílem
na pozici vnější vlivy, je tazatel do pohybu tlačen


Jeho PROJEV:

Uvnitř je nejistý, trochu má i strach obavy, ale přes všechny pochybnosti se vydává na cestu do neznáma (jak moc a nakolik která vlastnost převládne nebo se utlumí, lze poznat z dalších karet, MA naznačují, jak se toto projeví na hmotné úrovni). I když se nerozhodne pro svojí cestu sám, ale přijme to, co přišlo samo, po čase i přes původní rozpaky má pocit, že je vše jak má být, že učinil správně.
Z předchozí karty lze zjistit, zda začíná něco nového dobrovolně nebo tak trochu pod nátlakem.
Každopádně se vrhne do věcí, o nichž ani netuší jak dopadnou (nakolik bezhlavě poznáme z další karty). Jedná v podstatě intuitivně, instinktivně, přesto vnímá okolí a může se hodně naučit i zorientovat. Jeho cesta vede k poznání nebo i vědění, v podstatě alespoň místy pochopí, proč se věci dějí (ačkoli úspěchem je už samotné uvědomění si, že se dějí).
Tuto fázi zvládne člověk nejlíp, když ponechá věcem volný průběh.

Ve vztahu k jiným se projevuje jako příjemný, milý, ochotný a vstřícný, také ale působí jako nevyzpytatelný a těžce ovladatelný. Těžko lze přijít na to, cože to vlastně dělá natož, proč to dělá, spíše naznačí, než-li řekne. Z Blázna nelze dostat závazné stanovisko, návod, radu ani odpověď na otázku co bude dál.
Jedinou šanci pro jiné osoby jak zvládnout Blázna bez duševní újmy je ponechání mu volnosti, netlačení na něho a není-li sdílný, raději se příliš nevyptávat (kdo se moc ptá se mnohdy příliš doví).

Několik obecných slov k ATU


Jsou vykladači, jímž velká arkána k výkladu postačí. A potom zbytek, který k výkladu používá celý balíček, tedy vyjma speciálních záležitosti, jako například rozhodnutí.
Mám zkušenost, že právě VA představují trumfy v pravém smyslu slova, tedy ve výkladu přebíjí ostatní karty. Právě proto má smysl vykládat z celé sady.
Tento příspěvek je spíše takovým shrnutím podstatných záležitosti kolem VA, zejména pro ty, kteří s tarotem začínají. A zároveň je úvodem do mého ponímaní jednotlivých karet VA.
Nemám a zřejmě jenom tak nebudu mít ambice zkompilovat něco z literatury, ale spíše tak nějak proplést dohromady své zkušenosti.

a zde něco málo důležitého z literatury:
Klíčové pojmy:
Pravzor člověka
Obrazy prvotního vědění lidstva
Kolektivní paměť lidstva
22 obrazů moudrosti
Etapy vývoje k lidské individualitě
Duchovní cesty člověka


Obecná charakteristika:
Karty Velké arkány (někdy nazývané Atu) představují působení vyšších sil, sil Univerza, které člověk (jejich působení) nemůže přímo ovlivnit, změnit. Je nutné uvědomit si, co nám naznačují a smířit se s jejich působením.
Častou chybou je doslovné chápání těchto karet pouze ve vazbě na nakreslené obrazce, tady je potřeba jít do hloubky a vnímat symboly.
Tyto karty nejsou dobré ani špatné, jednoduše představují způsob, jakým vyšší síly působí, zda toto bude pozitivní nebo negativní lze dovodit z dalších karet kolem nich stojících. Také přítomnost Velké karty ovlivní celý výklad.
Antares v této souvislosti upozorňuje na následující obecné pravidlo, které platí pouze u výkladu Velkých arkán:
Postava ženy představuje něco tajemného, skrytého, vyšší síly pod úrovní vědomí.
Naproti tomu postava muže symbolizuje přímočarost, rozumovost, moc a sílu. Vše, co je jasné, vše vědomé.

Pořadí karet
Obvykle je Blázen kartou 0 a poslední kartou je karta Svět XXI, ale ve francouzském systému ji potkáte jako kartu XXII, přičemž se začíná kartou Mág I.
Také jsou rozdíly v postavení karty Spravedlnost a Síla. V RW tarotu je Síla kartou VIII, a Spravedlnost kartou XI, v Crowleyho je tomu naopak Spravedlnost je kartou VIII a Síla kartou XI. Je tomu tak proto, že Crowley upravil pořadí karet podle kabalistického stromu života. My prozatím budeme při výuce vycházet z RW systému tarotu, tedy první kartou bude Blázen a Síla bude předcházet Spravedlnosti.

Zde je pořadí karet, v závorce jsou uvedeny ostatní názvy karty v různých tarotech.

0 Blázen (Hlupák, Nerozumný, Duch éteru)
I Mág (Kouzelník, Kejklíř, Mág síly, Komediant)
II Velekněžka (Papežka, Brána jasu, Kněžka Stříbrné hvězdy)
III Císařovna (Hospodářka, Vládkyně, Dcera Všemoci)
IV Císař (Hospodář, Syn Jitra, Vládce mezi Všemocnými)
V Velekněz (Papež, První kněz, Hierofant, Mág Věčnosti)
VI Milenci (Zamilovaní, Děti Hlasu, Věštírna všemocných Božstev)
VII Vůz (Povoz, Vládce Triumfu Světa, Dítě Síly Vod)
VIII Síla (Chtíč, Moc, Vláda, Dcera Plamenného Meče)
IX Poustevník (Samotář, Hledač, Prorok Věčnosti, Mág Hlasu Síly)
X Kolo osudu (Kolo štěstí, Kolo života, Vládce 6ivotních Sil)
XI Spravedlnost (Vyrovnání, Zákonodárství, Dcera Vládkyně Pravdy, Vládkyně Rovnováhy)
XII Viselec (Duch Všemocných Vod, Zavěšený)
XIII Smrt (Kosa, Dítě Velkých Proměn, Vládce Bratrstva Smrti)
XIV Mírnost (Umění, Zdrženlivost, Dcera Smíru, Střídmost, Rovnováha)
XV Ďábel (Satan, Baphomet, Dítě Času)
XVI Věž (Dům, Vládce Všemocné Armády, Útočiště)
XVII Hvězda (Dcera nebes, žijící mezi vodami)
XVIII Měsíc (Luna, Dítě Synů Všemoci)
XIX Slunce (Vládnoucí Světovým Ohněm)
XX Soud (Aeon, Boží soud, Poslední soud, Duch Prvopočátečního ohně)
XXI Svět (Universum, Velký v Noci Času, Koruna Mágu)


Duchovní cesta:
Jako Blázen bez ega skočí člověk do tohoto světa, připomíná spíše hravé dítě. Posléze se rodí ego, Mág chce tvořit, chce něco udělat. Velekněžka je jeho protipólem, hloubá uvnitř sebe, promítá intuici. Císařovna nás učí soucitu s druhými potom Císař odpovědnosti. Na základě prožité zkušenosti si umíme vytvářet systém etických hodnot, tomu nás učí Velekněz. Rozlišovat ty pravé od falešných. Člověk se osamostatňuje a poznává svět lásky, vztahů a nezbytnosti volby Zamilovaní.
Nutnost vyjít do světa- Vůz a integrace pudů (Síla). Posléze nastává období nutné k získání vnitřní moudrosti v samotě, kdy člověk nalézá sám sebe Poustevník. Pochopení předurčení, vlastní karmy Kolo štěstí. Člověk je již schopen poznávat souvislosti Spravedlnost.
(Dle CT jakmile poznáme, čeho jsme schopní, nastává Vyrovnání (Spravedlnost), potom můžeme začít pozorovat vnitřní bytost – Poustevník. Potom nemáme potřebu události řídit, ale necháme věci, aby se vyvinuli Kolo štěstí, a znovu objevíme svojí energií Síla.)
Viselec nám umožní opustit vše, co již k životu nepotřebujeme, protože vše mrtvé a dokončené zaniká ve Smrti. Nové síly je potřeba uvést do nového poměru Mírnost/Umění. Teprve potom zažijeme realitu v nás včetně pokušení zvenku Ďábel a necháme padnout zastaralé vzorce chování a přesvědčení Věž. Jen víra v sebe sama Hvězda nás vynáší vzhůru, ale musíme dále do svého vnitra poznat věci vědomí dosud skryté Měsíc. Najdeme svojí vnitřní jednotu, své místo na slunci Slunce. Dosáhneme vysokého stupně vědomí Soud a splyneme s Univerzem v jedno Svět.
Jenomže jeden svět nestačí, tedy život ani v této pozici nekončí a vše pokračuje dál, znovu od Blázna v další vrstvě. Představuji si ATU jako určitou spirálu v životě člověka, přičemž každý cyklus proniká hlouběji.


Literatura:
Alicja Chrzanowska: Mystérium tarotu, tarot jako životní cíl, Ivo Železný, 2000
Zuzana Antares: Učebnice výkladu tarotu pro začátečníky a pokročilé, Spiral energy, 2006
Marlies Burghardt: Tarotové karty nikdy nelžou, Pragma 2001
Mangala Billson: Intuitivní tarot (Crowleyho tarot v praxi)


13.3.09

Hra na Blázna


Hra na Blázna je výkladem netradičním, od něhož lze očekávat přesnější časové určení za předpokladu, že jste schopni jednoznačně na časové ose určit nějakou událost, hra ukáže, co nastane po ní a co před ní.
Také lze touto hrou lze jednoznačně určit, co bylo důležité v okamžiku před výkladem a co bude důležité po něm.
Přijde-li někomu, že je příspěvek laděn do rozverného tónu, není to pouhý pocit, s Bláznem jsem už něco prožila a jinak to ani neumím.


Blázen neboli věčný tulák hledající více než jenom materiálno, nemající problém kdykoli začít znovu a také ve středověku jeho výsadou bylo, že jako jediný mohl říkat pravdu beztrestně. Bláznův šat je v podstatě jenom maskou před vnějším světem, mnohde je roztržený, takže Blázen nám může odhalit i věci, které nevidíme. Blázen se otvírá novým věcem, ale neznamená to, že se k něčemu napevno připoutá. Nechme tedy Blázna, A´t nám označí, co důležité bylo, co bude a zda je věc u konce nebo teprve začíná.
Hra na Blázna je výklad netradiční a lze k němu přistupovat různě. Hajo Banzhaf ho popisuje ve svém Klíči k tarotu (PRAGMA, 2000) jako výklad pro současné stanovisko a perspektivy dalšího vývoje. Odráží chronologický průběh nějaké záležitosti a tazateli ukazuje, co už má za sebou a co ho ještě čeká.
Na rozdíl od ostatních výkladů karty nemají pojmenované pozice co která co přesně znamená, k jakému aspektu se váže a tak je to hodně o intuici. Také celý popisovaný proces může proběhnout najednou nebo se vléct, jediné časově určité místo, pevný bod je Blázen, zbytek výkladu je potřeba pojímat poněkud bláznivěji. Banzhaf výslovně píše:“Hra na blázna naopak příliš často odhaluje, jak si protiřečíme, opakujeme staré chyby, začínáme stále znovu a znovu, bloudíme a chodíme oklikami.“ Co naplat, má pravdu.
Výklad jsem úspěšně prováděla jak s Rider-Waitem, tak s Crowley tarotem, myslím, že nebránila by se mu žádná sada.

Popis hry



1. V celé sadě najdeme kartu Blázen (uznáte-li to za vhodné, můžete trénovat, zda ji umíte napoprvé vytáhnout jenom tak, protože si řeknete, že chcete – pozn. já to umím jenom pod tlakem za velmi neobvyklé situace, normálně ani náhodou).
2. Vyjmeme jakkoli nalezeného Blázna, klidně se na něho usmějeme a dáme ho stranou.
3. Klasicky vytáhneme dalších 12 karet. Klasicky myslím zamíchat, ale pořádně, hledali jsme Blázna, takže si možná i pamatujeme, kde co bylo, a vybrat z vějíře karet (kdo chce zůstat věrný Banzhafovi) nebo nechat vypadnout nebo jakýmkoli jiným způsobem, na který je zvyklý (podstatné je, aby neviděl líc karet).
4. Vydržíme to a nedíváme se na líc tažených karet a zamícháme mezi ně Blázna tak, abychom nevěděli, která karta je Blázen.
5. Takže máme dohromady 13 karet, o jedné víme, že je Blázen, ale nevíme na jaké je pozici, dalších 12 neznáme. Tuto dle tazatele buď začneme svrchu nebo ze spodu podle intuice, chuti, zvyku…. Rozhodíme za sebou do řady.
6. Otočíme karty a zaměříme pozornost na pozici, kde je Blázen. Blázen je předěl mezi minulostí a budoucností v tom smyslu, že nám ukáže důležité vlivy z minulosti a důležité vlivy z budoucnosti.


Výklad:
Karty vlevo do Blázna představují vlivy z minulosti, karty napravo z budoucnosti s tím, že nemáme jasné časové okamžiky. Měl by ale být zachován chronologický postup, alespoň u minulosti by ony představované vlivy měly mít odraz v již prožité realitě.

Předmět výkladu:
Prakticky jakákoli situační otázka, od jak to zvládám v práci ve vztahu s…., až po otázky spojené s duchovnem.
Je zřejmé, že tento výklad nám neodpoví jednoznačně na otázky, zda ano či ne, mám či nemám. Naznačí podstatné vlivy, okolností apod.



Časový okamžik


1. Přítomnost
Banzhaf tento výklad popisuje na pozici teď, tedy blázen představuje na časové přímce hranici teď, tedy vlevo je část cesty již projité, vpravo, kterou je potřeba ujít. Je-li Blázen na konci (pozici 13), tazatel v této záležitosti již došel na konec cesty. Naopak Blázen na začátku naznačuje, že tazatel je teprve na počátku.


2. Budoucnost, neboli tak trochu experiment
Osobně tento výklad používám i pro situace, kdy vím, že v přesně určeném časovém okamžiku nastane zcela nezaměnitelně určená událost. Je to tak trochu divinace na druhou, protože to chce jít do tohoto výkladu s jasnou vizi, že ona událost nastane. Nejde ani tak o realitu, jako o vnitřní přesvědčení, které není vhodné zaměňovat s pouhým přáním.
Například se připravujeme na vystoupení na konferenci na konkrétní den, jasně vnitřně víme, že k tomuto dojde, že konference proběhne a my na ni vystoupíme a chceme vědět, jak se tato záležitost bude vyvíjet před konferencí, s čím se musíme vypořádat a jaké naše vystoupení bude mít potom dopady. Sice nás může mírně znervóznit, že pořadatelé dávají najevo, že se objevily nějaké překážky a tak není postaveno na jisto, zda konference proběhne, či nám navíc do toho onemocní dítě a nevíme, jestli budeme moci vůbec odjet. Ve stavu vnitřního vědění jednoduše víme, že konference proběhne v původně určeném termínu, a že na ni jedeme, ačkoli netušíme, jak pořadatelé problém vyřeší, ani zda se dítě vyléčí nebo seženeme hlídání.
V takovém případě pozice Blázna označuje okamžik, kdy ona událost proběhne. Karty vlevo, jsou do té události a my musíme intuitivně vědět, co již proběhlo a co teprve probíhá. Karty napravo jsou po události. Opětovně v postupnosti pozic od 1 do 13 musí být zachovaný chronologicky průběh.
Upřímně karta Blázna na první nebo poslední pozici by mi signalizovala, že něco není v pořádku, zřejmě naše vnitřní vědění, protože buď konference neproběhne anebo na ni nepojedeme nebo pojedeme a nevystoupíme.
Popravdě neumí si představit, jak se tento výklad dělá jiné osobě, pokud o míře jejího vnitřního tušení nemůžeme nic vědět. Ale zase není to vyloučeno, když bez ohledu na názor tazatele, toto s jistotou ví vykladač.
3. Minulost, i experiment je slabé slovo
Nicméně výsledek je ověřitelný okamžitě. Provedla jsem výklad v situaci, kdy jsem chtěla vědět jak karty ukáži nějaký proces v minulosti s tím, že jsem jistou událost vymezila jako bod, kde by měl být Blázen. Je zajímavé to vidět, ono s odstupem času a řečí tarotu člověk se může poučit ze svých chyb a vzít si z toho i něco do budoucna. Zajímavá je studie a srovnání karet před Bláznem a za ním.
Je praktické promítnou si jako Blázna událost zlomu, určitý tedy zcela konkrétní bod v čase v minulosti a chtít vědět, co nezpracovaného kolem té události máte. Blázen je ona událost vlevo karty před ní a vpravo po ní. Poslední karty již mohou zasahovat do současnosti, třeba se i dovíte, proč jste k této modifikaci hry přistuopili. Mohu říci, že výsledek je přiléhavý.


ZávěrRozhodně tento výklad není odpovědi na otázku, zda nějaký okamžik v budoucnosti nastane, či nikoli. V lepším případě při formulaci takovéto nejisté otázky bude Blázen na konci nebo na začátku, v tom horším karty nebudou dávat smysl a budou zachycovat naše pouhá přání, pocity.
Hra na Blázna je sice rozverná, hravá a vše působí nejistě, ale 2 věci sedět musí. Blázen ukotvený v přesně určeném reálném okamžiku, nejistější je teď přítomnost a potom ještě jde ve zvláštním stavu do budoucnosti, o niž jistě víme, že nastane. A potom chronologie události. Těch do okamžiku i po něm, ačkoli není vyloučeno, aby všechny karty vlevo proběhly v jednom časovém bodě v minulosti a všechny karty vpravo v jednom časovém bodě v budoucnosti.