29.5.09

Paulo Coelho: Alchymista a Brida



Následující řádky nejsou příliš vhodné pro čtenáře majího v oblibě romantiku. Tentokrát jsem měla náladu na velmi věcný a stručný rozbor.

Paulo Coelho: Alchymista (Argo)

Příběh je ve své podstatě jednoduchý. Jedné noci hlavní hrdina - Santiago má zvláštní sen o pokladu. Vyhledá vědmu, která mu doporučí jít za tím snem, potkává krále, který mu dodá odvahu sen prožít. A tak Santiago prodá své stádo a vydává se na cestu nejistou s nejistým výsledkem.

Proč tuto knihu číst.

Zajímavé úvahy o odvaze jít realizovat svůj sen, o štěstí začátečníka, o vnějším i vnitřním boji, když štěstí začátečníka pomine, o touze a lásce, o filozofii alchymistů, o zkušenosti a knihách, o řeči světa. Ústřední myšlenkou knihy (nejednou, ale nemusím prozrazovat vše) je věta, jíž lze parafrázovat jako: když člověk opravdu něco chce, spojí se celý vesmír, aby toho dosáhl.

Proč ji nečíst:

V podstatě jsou v ní zobecněné zkušenosti, popsány prvky hraničící s magii, nic není náhoda a vůbec celé to leží na pocitech a slovech majících více významů a místo toho, aby se hlavní hrdina zhroutil, zabili ho tak nějak, dosáhne hmatatelného výsledku, kterého prakticky mohl dosáhnout i bez oné cesty, prostě vše ke zlosti zatvrzeného materialisty.

Drobná ukázka:

Byly to zvláštní knihy. Psalo se v nich o rtuti, soli, dracích a králích, ale nebyl schopen ničemu porozumět. Jedna myšlenka však jakoby se skoro ve všech těch knihách opakovala: všechny věci jsou projevem jediné věci.

Dočetl se také, že nejdůležitější alchymistický text má jen několik řádků a byl zaznamenán na pouhý smaragd.

„To je Smaragdová deska“, řekl Angličan pyšný na to, že může chlapce o něčem poučit.

„ K čemu je tu potom tolik knih?“

„Abychom těm řádkům porozuměli,“ odpověděl Angličan, ale sám o tom moc přesvědčen nebyl.

Můj závěr:

Rozhodně nejlepší Coelhova kniha. Co věta, to zahrnuje v sobě pravdu podloženou zkušeností. Autor při jejím psaní zřejmě opravdu naslouchal řeči světa. Je úplně jedno, jestli ji přečtete najednou nebo postupně. Rozhodně na ni nezapomenete.



Paulo Coelho: Brida (Argo)

Osobně k ní mám zvláštní přístup. Než jsem ji začala číst, několikrát jsem ji držela v ruce a po přečtení náhodného odstavce potom odložila. Takže jsem se k ní dostala tak nějak po roce. Přišlo mi, že je příliš pocitová a nějak ryje.

Opětovně děj není komplikovaný, má jít o příběh, který autorovi vyprávěla jedna žena. Brida irská dívka touží po studiu magie. Osloví Mága, který ji ukazuje tradici Slunce a Wiccu, která ji ukazuje tradici Luny. Popis prováděných rituálů a pocitů z nich je komplikovaný o rozhodování hlavní hrdinky mezi dvěma muži, tedy tuto otázku řeší sama, oni muži o tom nemají příliš povědomí. Pragmaticky řečeno jeden z nich, rozhodne za všechny a posílá milou Bridu za tím druhým. Nevím, jestli je to konec šťastný, pro Bridu zcela jistě, toužila po magii, a jak autor naznačuje, pokračovala v cestě dál a stala se mistrem. Otázkou je, jestli s vyvoleným zůstala, to autor zcela ponechává na fantazií čtenáře.

Proč ji číst:

Pokud máte rádi pohled na reinkarnaci, hledání druhé části své duše, neodrazuje vás magii protkaná atmosféra.

Coelho zde vykreslil mistrně pocity těch, kteří rituály provádí, jakož i těch, kteří jsou pouhými pozorovateli.

Myšlenka, že není nic jistého a život je sám o sobě riziko je vám blízka.

Nebráníte se různým podobám lásky.

Proč ji nečíst:

Chcete se dovědět něco konkrétního o wicce, návody jak rituály provádět, dalším podtextem knihy jsou narážky na alchymii, což pokud o ní nemáte povědomí, může svým způsobem naštvat.

Nesnášíte myšlenku, že existuje jeden Stvořitel.

Jste feministka a nesnesete, že vše rozetne protivný chlap. Nemáte rádi paradoxy v lásce.

Opětovně jako přesvědčený materialista budete mít pocit, že hrdinové patří do psychiatrické léčebny.

Drobný úryvek:

"Sedli si na lavičku a ona prohrabávala kabelku, aby našla potřebné peníze. mohla vstát, vzít si taxi a odjet nadobro. Učitelku už měla, věděla, kde bude pokračovat na své cestě. Znala také svou Druhou část, kdyby se rozhodla z té lavičky vstát a odjet, i tak by ještě plnila poslání, které ji určil Bůh.

Bylo jí však jednadvacer let a v tomto věku už věděla, že je možné potkat dvě Druhé části v témže vtělení, a výsledkem je pak bolest a utrpení."

Můj závěr: smíšené pocity, ale za přečtení stojí.

21.5.09

Císařovna aneb pevné ukotvení v realitě i mimo ní


Císařovna jest mnohdy královnou, Afrodité, Venuši i Gaiou nazývána . Vurm o ní píše:“Je to kráska, která si podrobí svou krásou i brutální zvíře. Je tak symbolem sexuálního spojení, tak touhy srdce po ztraceném ráji a jednotě.“

Základní význam:

matka, žena, manželka, dobrá rádkyně, realistka, plodnost, síla, spojení věcí země i nebe, otevřenost, vyrovnanost, zvládnutí hmotné úrovní, tvořivost, praktické myšlení.

Symboly:

Atributy ženskosti:
Postava ženy, půlměsíc, Venuše (planeta) symbolizují ženskost, sexualitu, nikoli vulgární (ačkoli připouštím, že v tomto směru bude záležet na konkrétní sadě), eleganci, mateřskost, plodnost

Insignie moci a bohatství:
Trůn, na němž pevně sedí, ten je také pevně postaven, koruna daná rovně, nepůsobí dojmem neelegance, špatného nasazení a nakonec žezlo, vyjadřující jistou rozhodnost.
Štít mnohdy se znakem orlice svědčí o dobré schopnosti se bránit.

Obilí, pelikán s mláďaty apod. symboly plodnosti

Situace
Císařovna představuje osobu ukotvenou v realitě s upřeným pohledem v dál. Není pro ni cizí vědění jiným skryté a na rozdíl od Velekněžky ho umí pro svůj prospěch využít. Orientuje se spíše do budoucnosti, má jasno o tom, co chce a také jak to uskuteční, vlastně nepřestane, dokud nedosáhne svého cíle. Zosobňuje rozhodnost, sebejistotu.
Ví, že kromě rácia, se vyplatí dát na intuici a nachází rovnováhu mezi oběma těmito protipóly, kterou neváhá využít pro svůj prospěch. Zvládá své emoce, přestože je intenzivně prožívá, nečiní ji problém pohled na věci z odstupu. Je pro ni charakteristická nemalá dávka sebezapření, ovládaní se, jakož i uvědomování si povinností, jímž dostojí.
Je partnerkou Císaře, ale není na něm závislá. Přestože s ním tvoří téměř dokonalý pár, umí být i sama, jednat za sebe a zabývat se vlastními zájmy.


Navenek působí velmi nepřístupně, hrdě a důstojně, vzbuzuje přirozenou autoritu. Může vzbuzovat obavy, strach z autority, také dává poměrně často najevo, že nestojí o neschopné. Svým přístupem, kreativitou mnohé překvapí a nikoho nenechá nepochybách, že umí prosadit svojí vůli. Na první pohled vypadá velmi chladně až ledově, ale to neznamená, že neumí dát najevo své emoce.

Nejjednodušší je respektovat její autoritu, ale vyhnout se podlézání a pochlebování. Boj s ní není nejvhodnějším prostředkem, ideální je ponechat ji prostor pro její vlastní kreativitu. Někdy může mást hranou lehkomyslnosti, jenomže u Císařovny i toto obvykle má hlubší podtext. Asi není vždy jednoduché smířit se s upřímnosti, která nechává prostor pro zachování jejího tajemství.

Pro Císařovnu je typické, že si zachovává odstup, nepouští si kohokoliv příliš blízko, přesto jisté věci se jí dostanou pod kůži a to ji vyvádí z míry. Ustát tuto pozici pro ni samou je náročné, ale s upřímnosti k sobě samé to jde. Neumí si sama sobě příliš něco nalhávat. Když si neví rady, nezbývá, než spoléhat na intuici, vždyť rácio nezná vždy všechny důležité okolnosti.

13.5.09

VELEKNĚŽKA, aneb pohled na věci skryté







Navozuje asociace jako intuice, moudrost, nezávislost absolutní svoboda, ale také samota. Pro velekněžku na rozdíl od mága není důležité materiálno, A.Chrzanowská uvádí konkrétně toto:“Věděla totéž co mág, ale nevyužívala to proti lidem, ani proti Bohu.“




Velekněžka bývá spojována s panenskou bohyní Artemis, jakož i její předchůdkyni egyptskou Eset (překonala smrt). V Řecko-Římské době se s ní stala Isis, kterážto byla nazývanou paní hvězd, vládkyně osudu, vykupitelka.

OBECNÝ VÝZNAM
- intuice, tajemství (podle kontextu zachování nebo naopak odkrytí), věci zapovězené, bojovnost, vědění, setrvání na svém, duchovno, samota.


SYMBOLY:

Srpek Luny
– intuice, nadpřirozené schopnosti, vymykající se logice, umění číst v osudu
- Měsíční bohyně
- Amazonka (tomuto nasvědčuje i symbol luku, který sedící Velekněžka třímá v ruce)
- Světlo luny spíše navozuje iluzi, než skutečný stav, takže to sedí i k níže popsanému závoji
Závoj, zahalení
- Skryté tajemství, nejasná situace (ve smyslu nepřehledná), to co nemá vyjít najevo
- CT závoj nebo utkaná síť (ta, která přede sítě)
- RW oděv připomínající řádovou sestru

2 sloupy černý a bílý
- Poznání temnoty i světla, Velekněžka stojí mezi nimi
- V RW tyto sloupy dle mého soudu připomínají sloupy Jakín a Bóaz Šalamounova chrámu (používané i jako zednářské symboly)
- V Ct možná půjde spíše o nosné symboly vstupu do svatyně
Náboženská pozice nebo i kniha
- CT pohanské ponětí kněžky, která vzývá Bohy, sama připomíná egyptskou bohyni na trůnu
- RW na první pohled křesťanská papežka, ale v ruce svírá Toru



Jednoznačně ví, co chce. Obsahuje v sobě vědění a v ideální situaci to ví, nemá problém žít s vědomím, že ví věci, které ostatním nejsou známy. V praxi vytáhne-li si tazatel tuto kartu, může to naznačovat, že se mu dostalo příležitosti naučit žít se vlastnosti, která mu umožňuje vědět/vidět věci, události, které nastaly, ale v danou chvíli toto není schopen objektivně prověřit, případně události, které teprve nastanou, což již v danou chvíli neprověří vůbec.
Pozná svojí temnou i světlou stránku, stejně tak i jiných lidí a neodsuzuje, naopak snaží se porozumět. Ví, že není pouze světlo a stín, že na jednání člověka může být více odlišných úhlu pohledu.
Jelikož je ve spojení s vyššími silami, nechává věci vyzrát, případně ponechává událostem volný průběh, aniž by měla tendenci jakkoli je vlastním jednáním měnit. Na rozdíl od Mága nemívá tendence hodit osudu rukavici.
Nahlíží trpělivě na pozadí události, ovšem ne vždy je vyjeví.
Zpravidla se projevuje jistou vnitřní moudrosti a pokorou. Netouží po světské slávě a výsluní, její priority jsou úplně jiné. V podstatě jí vyhovuje anonymita.
Vyznačuje se samostatnosti, nezávislosti, spoléhá pouze sama na sebe.

Na jiné působí tajemně, podivínsky, ve slabších jedincích může vyvolávat i strach, děsí je tím, že ví, co nastane (pokud to uzná za vhodné prozradit).
Je nepodstatné, zda skutečně ovládá umění jasnovidectví či telepatie, mnohdy tak působí, když poměrně přesnými fakty o tom, co evidentně nemůže vědět, vyráží jiným osobám dech.
V jistých povahách může vzbuzovat zdání nebezpečné osoby, která bůh ví co vše ještě jenom tak ví.
Na první pohled budí zdání, že je mimo realitu. Omyl, pro ni jsou pouze důležité jiné věci. Ačkoli je laskavá a nezištná, mnoho lidí toto zaměňuje s hloupostí. Jenomže Velekněžka dobře ví, kde má své hranice a nenechá se zneužívat.


JAK USTÁT SEBE V POZICI VELEKNĚŽKY?
Nejhorší je smířit se skutečností, že příliš běh události neovlivní a pouze naslouchání intuici nesvede tazatele na scestí. Je to velká šance naučit se intuitivnímu přístupu, ale to není jednoduché jednat navzdory ráciu, které není schopno adekvátně reagovat.
Také není jednoduché přiznat si, že ví věci jaksi nikoli normálně a naučit se s tímto věděním žít.
V podstatě velmi jednoduchý je v této situaci fatalistický přístup, pokud je člověk odhodlaný přijímat vše, jak přijde a ničemu se nepodivovat.
Každopádně se tazatel v situaci Velekněžky musí spoléhat pouze sám na sebe a musí si být vědom skutečnosti, že ani ta nejlépe míněná snaha druhých mu nepomůže.

JAK JI PŘEŽÍT:
Nejlepší je nechat ji v jejím tajemném oparu a respektovat, že nestojí o společnost, ani nesdílí stejné priority. Na straně druhé je u ní záruka respektování jiných.
Také není na škodu, raději se neptat na věci, které ani raději nechceme znát, mohlo by se stát, že by poměrně podrobně odpověděla.