30.12.11

Lůza a nadčlověk


Stalo se snad všeobecnou módou nadávat na lidi jako na celek. Mám jisté pochopení pro příslušníky žehrající na vlastní druh. Ovšem je to tak trochu jako když zloděj křičí, chyťte zloděje. Lidé jsou, jací jsou. Většina ovládaná primitivními pudy se sklony k nadměrnému projevu emocí, kdykoli k tomu dostanou příležitost, což si vytrvale odmítají sami sobě přiznat. Vždyť odrazy duší v Makuth nabývají vskutku groteskní podoby!

Mívám skony spíše brát lidí takové, jací jsou, a fascinuje mne, že u každého jsou trochu jinak namíchané vlastnosti. Nejde mi o to, zda špatné nebo dobré, jako spíše o míru schopnosti toho kterého jedince využít je v pravou chvíli ke svému prospěchu. Rozumím i tomu, že hodně, možná většina z nich si zaslouží pojmenování lůza. Jenomže i v této kategorii lze najít někdy výjimečný čin, při němž se pozorovateli zastaví dech, na chvíli tak uvěří v existenci lidství a přijde mu, že lidstvo jako takové má budoucnost.
Zde pozor! Lidskost bývá často vyvážená stínem vedoucím ke zklamání v důsledku nepochopení, nadměrných očekávání a nedůvěry.

Hodně z lidí nadávajících na lidi jako celek počítá s podporou jiných lidí v tomto jejich postoji a utvrzení, že se jedná o postoj naprosto správný. Jak lidská vlastnost, typická pro Makuth!
Jsou lidské projevy, jenž nemusím, a Universum ví, že jich není málo. Ale vymezování se do pozice proč mne ti příšerní lidé nenechají žít, mi osobně přijde hodně jako nic neřešící póza. Přeci i uprostřed moře, obklopen oněmi groteskními karikaturami lidského druhu, lze najít vnitřní klid. Záleží na každém, co si z toho všeho pustí do sebe. Nelze se na straně jedné krčit v koutě nechaje po sobě šlapat v komisním úklonu a na straně druhé chtít být nad tím vším pitvořením se. Většina zřejmě namítne, jak, když musím chodit do práce, do školy a tak … . Mám na toto jedinou odpověď, cítí-li se někdo být nadčlověkem, nemělo by mu přesně toto činit problém, jinak sám patří k lůze, nad níž se snaží zoufale vymezit. 

30.11.11

Komplikace v důsledku magie

Také jsem snad ještě před rokem někdy sklouzávala k závěrům, že magie jest něčím, co pořádně umí zkomplikovat život a člověk s tím moc nenadělá. Snad nejlépe toto vystihuje přímo geniální citát Noiry: ‎"Magie - věda a umění o tom, kterak si zkomplikovat život běžně nedostupnými prostředky."  Dá se řící přímo typická vlastnost pro magii.  

Ovšem, přesně takto by to být nemělo. Komplikace života v důsledku magie, magické operace, práce s jistými energiemi, inteligencemi, archetypy...  je typickým ukazatelem skutečnosti, že něco není v pořádku. Varování, takto rozhodně ne. 
Byla jsem svědkem i přímým účastníkem několikati kolizí. Nahlíženo na ně s odstupem, mají jednoho společného jmenovatele - Kompromis mezi pravou vůli a okolnostmi zpravidla pravé vůli bránicí. Ovšem pouze zdánlivě, jelikož pravou vůli, nelze zastavit, lze jen jednat v rozporu s ní. Je jedno zda pod vlivem jiné osoby (např. klient, jemuž se magik snaží pomoc) nebo nedostatku odvahy vlastní vůli projevit. Dlouhodobější takovéto konání nutně vede k propadu, jenž může stáhnout i osoby kolem.  

Není jiné cesty, než-li se zastavit a najít rovnováhu, v podstatě je jedno jakými prostředky (osobně v tomto směru nedám dopustit na alchymii). Netrpí-li člověk duševním masochizmem, jakákoli balanční technika ho dovede k tomu, že si uvědomí svojí pravou vůli, dojde mu, že se mu nedařilo, protože konal něco, co bylo v rozporu s ní a ono podvědomí mrcha zákeřná, vede samo člověka k činům, jenž jeho zdánlivý cíl v podstatě bortí. Pozorováním jsem dospěla k závěru, že čím více do hloubky jdoucí technika, tím větší šance, že člověk k poznání, toho, co skutečně chce, dojde. Ono takovéty New Age praktiky, povrchní zjednodušování, naopak problém zasypává oparem Neviditelna.

Jak ji poznat? Není to až tak těžké, život v souladu s ní se vyznačuje jistou stabilitou vedoucí přesně k tomu, co člověk chce, bez pocitů nespokojenosti, depresí, nutnosti pořádat hony na cokoli, co má někdo jiný, ale on ne.  

 

4.10.11

Alegorie na Krále mečů

Postava muže...vysoko na skále. V rukou meč, ve tváři odhodlání.
Za provolávání jmen v jazyce neběžném...,
rozpoutává běsnění vzduchu.
Nedbá poryvu větru ani začínajícího deště. 
Nic nepřehluší ten hlas .... .

Jdou a poslouchají...tam, kam je směřuje.
Tornádo zvedá vše, co stojí mu v cestě... .
Vše, do čeho byla vložena energie... bere si ji zpět,
vždyť sám ji tam dříve střádal ... .

Poté vkládá ji do postavy ležící na kameni,
není ji vidět, zahalená v mlze.
Kdykoli se rozmáchne těžkým mečem...,
ničivý živel bortí stavení.

Má právo zničit vše....., co postavil, a co se postavilo proti němu... .
Nebojí se volat jmen neznámých Bohů,.... ví, co mu po právu náleží.
Vše kolem pohltil jeho hlas, mocnější než-li svištění meče ve vzduchu.
Než-li hlasitý tanec živlu, který sám rozpoutal.

21.9.11

Hodina Vlků

Ačkoli se v textu zmiňuji o tom, že něco obdobného zažívají i někteří mí přátelé, v konkrétnostech se jedná o popis mých vlastních „zážitků“ a pocitů během nich. Je potřeba pamatovat, že každý člověk bude určité věci vnímat trochu jinak, po svém, v jazyce, který on sám umí nejlépe dekódovat. Jednou se mi možná povede napsat se souhlasem určitých osob, jak vnímají různí lidé tu stejnou věc, ale zde toto nepopisuji.    

Podivný čas, kdy se lámou sféry, noc ustupuje ránu…
Nelze říci přesnou minutu, natož vteřinu, někdy kolem 4 hodiny ranní. Také by bylo zavádějící tvrdit, že se jedná o hodinu ve smyslu 60 minut.
V této době je poměrně pravděpodobné, že se člověk dostane mentálně někam jinam, zachytí informace od Jinud.

Nejsem první, kdo s tímto přichází. Zaslechla jsem o Hodině Vlků poprvé u lidí zabývajících se esoterikou, podávající ji jako vypozorovanou pravdu. Někteří kvůli této hodině hodně brzo vstávají, jen aby nepropásli důležitou informaci. Ovšem nikdo netvrdí, že informace se podávají každý den. Spíše jde o hru na čekanou, co kdyby. Tehdy jsem si říkala, že nemám šanci tak brzo vstávat, ledaže bych šla teprve spát. Znám se, před informacemi od Vyšších Sil dávám přednost spánku. Místo toho jsem konstatovala, že budou-li příslušné „Mocnosti“ chtít, informace se ke mně dostanou.
Posléze jsem si uvědomila na sobě a svých poněkud více na magii zaměřených přátelích, že ona Hodina Vlků „funguje“, ačkoli člověk vědomě není na příjem vůbec připraven. U mne je jedno, zda se nacházím ve stavu spánku nebo bdění. Asi se shodnu s více lidmi na závěru, že půjde o přechod do jiného stavu vědomí. Ve spánku to vnímám, jako bych byla probrána. Naopak v bdělém stavu, to vypadá, jako by mne něco nakopávalo k propadu do Jinam. Pozornost je vybuzena, ovšem fyzicky nastává stav jisté strnulosti, či pomalejšího provozu.
Nejedná se o klasický spánek, co vím, není pro toto předepsána žádná poloha (pokud si někdo něco takového vymyslel, pro mne je to jedno), může se tak dít i za chůze. Domnívám se, že toto je závisle na schopnosti přechodu mezi různými stavy vědomí, či schopnosti koexistence v různých stavech vědomí najednou.

Sama na sobě jsem v tomto směru zažila různé situace. Spát, být probrána do projekce, po jejímž konci následuje stav plné bdělosti, považuji za poměrně příjemnou záležitost. Někdy se zase nějakou dobu před onou hodinou samovolně proberu (nikoli, s tímto záměrem neusínám, ani nemám zajištěno buzení) a potom si doslova užívám stav, kdy je mé vědomí bez mé vlastní vědomé intervence přesouváno do jiné hladiny. Fascinuje mne najet někam, kde jsem ještě nebyla a sledovat, jak dlouho se tam udržím, potom se tam znovu (již vědomě a cíleně) vrátit. Ve stavu výkonu jakékoli jiné fyzické aktivity se jedná o vnímání ve více hladinách, je obtížnější vnímat pocity tento stav provázející (nikoli nemožné…), pozornost je zaměřená spíše na obsah podávaných informací.

Co do formy, toto bude individuální. U mne toto probíhá jako 3D projekce, kde vidím, slyším, některé doteky, vůně i cítím přímo vlastními smysly. V každé hladině je kvalita trochu jiná. Možná, je dobré nechávat tomu volný průběh, ono se to nějak samo naladí, na nejlepší možný přenos. Mé přenosy bývají většinou interaktivní, takže v nich jednám. Obvykle se někde ocitnu sama a potom se tam dostaví i někdo jiný/něco jiného a začíná samotný děj informace.

Počítám s tím, že fantazie je mocná čarodějka a může pracovat i v tomto stavu. Nehledím příliš na kulisy, mimo uvědomění si, ve které sféře se to nacházím. Vyplatilo se mi ovšem dát na vzhled osob, či jména, pod nimiž se představují. Již jsem si zvykla na skutečnost, že zažiji jistou situaci s někým (obvykle Yesod) a ona situace jen v jiných kulisách se skutečně odehraje.  Nejde o jasnovidectví, spíše o upozornění, pozor zde nastane problém, budeš ho muset vykrýt. Sedí jméno a i vzhled účastníků. Pochopitelně, ne vždy půjde o Yesod a ne vždy půjde o problémy, mnohdy se jedná i o příjemné věci, či je mi poskytnuta informace, o tom, co se událo někde, případně, že někdo něco vykonal. Vždy se jedná o věci, které se mne osobně nějak dotýkají.
Jasně, potkávám takto někdy místo lidí i jiné bytosti. Nechodí jen tak, mají nějakou informaci. Stejnou informaci se buď dovím, nebo někdy někdo takovou informaci o příslušné entitě (třeba ve vztahu ke mně) vypustí. I zde se mne toto vždy nějakým způsobem dotýká.

Závěrem chci podotknout, že nepracuji úmyslně s hodinou vlků, nechávám všemu volný průběh. Nikterak neovlivňuji kdy a co za informaci dostanu. Nevyužívám tuto hodinu ani k otázkám, které mne momentálně zaměstnávají (k tomuto je přeci tolik jiných technik!). Dovoluji si ten luxus ponechat hodinu vlků jen tak a odměnou mi je informace, na níž by mne snad ani nenapadlo se vědomě ptát.  

17.8.11

Jako sen


Mlčky pozoruje kouř stoupající k zataženému obzoru přemýšlel. Působilo to vše tak realisticky. Živý sen nebo pravda?

Byla tam jako vždy. Tajemná, trochu neproniknutelná, přesto měl pocit, že se mu povedlo dostat blíže. Spokojený sám se sebou k ní opatrně přistoupil. Ležela na pohovce, křehká jako porcelánová panenka. Jemně ji vzal do náruče, neprotestovala. Nebránila se ani jeho něžnostem a polibkům. Vzpomenul si, jak ho zavalil příval emocí a ona se na něj usmála. Z očí ji četl radost i smutek. A potom ho zarazil kovový pach krve.  
Vytékala z rány na jejím levém zápěstí, udělala louži pod pohovkou, v níž se koupal ocelový skalpel. Reagoval ihned. Snažil se to krvácení zastavit, ale jeho ruce ničeho nezmohly. Neuměly s ránou nic udělat. Nepodléhal panice. Utrhl pruh ze svého oblečení, jenomže ten jakoby nechtěl držet na její ruce.
„Nech toho,“ zašeptala, „toto je doopravdy a ty jsi teď přízrak nemající hmotné tělo.“
Nevěřícně ji držel v náručí a bezmocně sledoval z ní unikající život. Cítil vlastní slzy a propadl se do nevědomí.

Teď seděl s pohledem upřeným za horizont a dumal o příliš realistickém pachu krve, o konci snu, jenž mu zůstal utajen, o tom, zda se stal oběti vlastní zvrácené fantazie… .    

27.6.11

Cesta.....

Z filosofie Coelha mne již kdysi dávno zaujala myšlenka, že když jedinec lidského druhu ví, co skutečně  chce a jde si za tím, spojí se síly Universa, aby cíle dosáhl. Může to znít neuvěřitelně, jenže nejedná se o nic jiného, nežli konání pravé vůle. Potom není síly, která by takovémuto jedinci dříve nebo později v jejím nastolení zabránila. Jen ji poznat a umět pojmenovat... .

Nemluvím o tvrdohlavosti, zarputilosti, jak by se nezasvěcenci mohlo jevit, nýbrž o činech zodpovídajících dosaženému poznání... vlastní cestě... sledování konkrétního záměru a nakonec i o víře ve smysluplnost vlastního jednání. O tom všem, bez ohledu na cokoli dalšího.

Takto napsané to vypadá jednoduše, ale nerada bych mátla. Ve skutečnosti není lehké:

Vymanit se vlivu rutiny...., okolí..., pocitu, že je nutné dělat kompromisy.

Vykašlat se na všechny rady, rádce, poradce nastrčené do cesty něčím, co má býti parodii na Ďábla.

Nenechat svůj osud v rukou ulpívačů na vlastních zneuznaných pravdách.

Umět říci Sbohem a potom se již nijak nevracet.

Ponechat ostatní jejich vlastnímu osudu a poznání.

Nezaleknout se křižovatky, kterážto není zkouškou či protivenstvím něčeho vyššího, nýbrž možnosti otestovat si, zda člověk místo pravé vůle nepodlehl bludnému mámení...hře démonických sil uvnitř vlastní mysli.

Zdolání pochybností, ať již drásajících nitro či bušících zvenčí.

Umění být sám sebou i za cenu pocitu osamění.
-----------
          
A  proto Poutníku, ptáš-li se, kdo jsem, odvětím, mne přece znáš.  Na otázku, zda chci, mám odpověď, již jsem zvolila. 

Znamení, že se něco změnilo... . Možná jen Universum zaznamenalo obsah projevu skutečné vůle. Je čas jít dál a ....konat.

    

27.4.11

Heidi Darras, Barbara Moore: Tarot magického měsíce,Synergie

Barbaru Moore znám coby spoluautorku k Marchettiho Gilded tarotu, což bezesporu poznamenalo i tuto sadu, která je mutací Rider Waita. Z mého pohledu podobný Gilded tarotu, jakoby někdo postavám strhl karnevalové masky a zasadil je do romantického Gothic ladění. Nic příliš vampýrského, ponechávající na fantazii vykladače, aby si "evokoval" konkrétní či nekonkrétní bytosti. 


Můj pocit: tajemno  zavánějící jistou laciností, lákavé pochmurno. Po estetické stránce jemný kýč, ale to je u většiny moderních sad. Jinak poměrně vydařená záležitost.


Technické zpracování není špatné, karty jsou vytištěny na tvrdém papíře, jehož obrysy lemuje zlatý potisk. Možná proto držely hodně pohromadě a byl trochu problém je oddělit. 


Závěr: sběratelsky se může jednat o zajímavou věc, jinak pocitová záležitost, pro každého, kdo má rád pochmurno a temnotu. Pokud jde o symboliku je značně ošizená a má blíže ke Gided tarotu, než-li klasice. 


Omlouvám se, že nejdu více do hloubky. Ovšem sadu jsem pouze držela v rukách a prohlídla ji v knihkupectví. Nepocítila jsem touhu ji vlastnit, a to ani přes příznivou cenu do 500 Kč.