27.6.11

Cesta.....

Z filosofie Coelha mne již kdysi dávno zaujala myšlenka, že když jedinec lidského druhu ví, co skutečně  chce a jde si za tím, spojí se síly Universa, aby cíle dosáhl. Může to znít neuvěřitelně, jenže nejedná se o nic jiného, nežli konání pravé vůle. Potom není síly, která by takovémuto jedinci dříve nebo později v jejím nastolení zabránila. Jen ji poznat a umět pojmenovat... .

Nemluvím o tvrdohlavosti, zarputilosti, jak by se nezasvěcenci mohlo jevit, nýbrž o činech zodpovídajících dosaženému poznání... vlastní cestě... sledování konkrétního záměru a nakonec i o víře ve smysluplnost vlastního jednání. O tom všem, bez ohledu na cokoli dalšího.

Takto napsané to vypadá jednoduše, ale nerada bych mátla. Ve skutečnosti není lehké:

Vymanit se vlivu rutiny...., okolí..., pocitu, že je nutné dělat kompromisy.

Vykašlat se na všechny rady, rádce, poradce nastrčené do cesty něčím, co má býti parodii na Ďábla.

Nenechat svůj osud v rukou ulpívačů na vlastních zneuznaných pravdách.

Umět říci Sbohem a potom se již nijak nevracet.

Ponechat ostatní jejich vlastnímu osudu a poznání.

Nezaleknout se křižovatky, kterážto není zkouškou či protivenstvím něčeho vyššího, nýbrž možnosti otestovat si, zda člověk místo pravé vůle nepodlehl bludnému mámení...hře démonických sil uvnitř vlastní mysli.

Zdolání pochybností, ať již drásajících nitro či bušících zvenčí.

Umění být sám sebou i za cenu pocitu osamění.
-----------
          
A  proto Poutníku, ptáš-li se, kdo jsem, odvětím, mne přece znáš.  Na otázku, zda chci, mám odpověď, již jsem zvolila. 

Znamení, že se něco změnilo... . Možná jen Universum zaznamenalo obsah projevu skutečné vůle. Je čas jít dál a ....konat.