4.10.11

Alegorie na Krále mečů

Postava muže...vysoko na skále. V rukou meč, ve tváři odhodlání.
Za provolávání jmen v jazyce neběžném...,
rozpoutává běsnění vzduchu.
Nedbá poryvu větru ani začínajícího deště. 
Nic nepřehluší ten hlas .... .

Jdou a poslouchají...tam, kam je směřuje.
Tornádo zvedá vše, co stojí mu v cestě... .
Vše, do čeho byla vložena energie... bere si ji zpět,
vždyť sám ji tam dříve střádal ... .

Poté vkládá ji do postavy ležící na kameni,
není ji vidět, zahalená v mlze.
Kdykoli se rozmáchne těžkým mečem...,
ničivý živel bortí stavení.

Má právo zničit vše....., co postavil, a co se postavilo proti němu... .
Nebojí se volat jmen neznámých Bohů,.... ví, co mu po právu náleží.
Vše kolem pohltil jeho hlas, mocnější než-li svištění meče ve vzduchu.
Než-li hlasitý tanec živlu, který sám rozpoutal.