30.12.11

Lůza a nadčlověk


Stalo se snad všeobecnou módou nadávat na lidi jako na celek. Mám jisté pochopení pro příslušníky žehrající na vlastní druh. Ovšem je to tak trochu jako když zloděj křičí, chyťte zloděje. Lidé jsou, jací jsou. Většina ovládaná primitivními pudy se sklony k nadměrnému projevu emocí, kdykoli k tomu dostanou příležitost, což si vytrvale odmítají sami sobě přiznat. Vždyť odrazy duší v Makuth nabývají vskutku groteskní podoby!

Mívám skony spíše brát lidí takové, jací jsou, a fascinuje mne, že u každého jsou trochu jinak namíchané vlastnosti. Nejde mi o to, zda špatné nebo dobré, jako spíše o míru schopnosti toho kterého jedince využít je v pravou chvíli ke svému prospěchu. Rozumím i tomu, že hodně, možná většina z nich si zaslouží pojmenování lůza. Jenomže i v této kategorii lze najít někdy výjimečný čin, při němž se pozorovateli zastaví dech, na chvíli tak uvěří v existenci lidství a přijde mu, že lidstvo jako takové má budoucnost.
Zde pozor! Lidskost bývá často vyvážená stínem vedoucím ke zklamání v důsledku nepochopení, nadměrných očekávání a nedůvěry.

Hodně z lidí nadávajících na lidi jako celek počítá s podporou jiných lidí v tomto jejich postoji a utvrzení, že se jedná o postoj naprosto správný. Jak lidská vlastnost, typická pro Makuth!
Jsou lidské projevy, jenž nemusím, a Universum ví, že jich není málo. Ale vymezování se do pozice proč mne ti příšerní lidé nenechají žít, mi osobně přijde hodně jako nic neřešící póza. Přeci i uprostřed moře, obklopen oněmi groteskními karikaturami lidského druhu, lze najít vnitřní klid. Záleží na každém, co si z toho všeho pustí do sebe. Nelze se na straně jedné krčit v koutě nechaje po sobě šlapat v komisním úklonu a na straně druhé chtít být nad tím vším pitvořením se. Většina zřejmě namítne, jak, když musím chodit do práce, do školy a tak … . Mám na toto jedinou odpověď, cítí-li se někdo být nadčlověkem, nemělo by mu přesně toto činit problém, jinak sám patří k lůze, nad níž se snaží zoufale vymezit.