22.3.12

Příště

Hudba linoucí se v tónech … šedým lesem v bezšeří, prosvítající paprsky světla  -  odnikud …
Tiché místo plné zádumčivých zvuků …, nová vrstva, v níž ještě jsem nebyla. Stíny… .
Tuším přítomnost něčeho známého, ovšem nepoznaného… . Jdu mezi těmi stromy …  .
Spíše se vznáším a našlapuji zároveň. Necítím ani teplo, ani zimu, ani vlhkost, ani sucho … .
Nedotýkám se šedých stromů se šedými snad listy, možná jehličím, či obojím.

Kam jsem se to zase dostala, …říkám si,  zde to ještě neznám … . Pocity vtěsnané do okamžiku,
 ... hudba nabírá pomalejší tempo …, stromy začínají být vidět skrze negativ, obraz okolí se seká …
je tam … stojí mezi stromy, jediný v barvě, dá-li se tak říkat černé …,  nejenom silueta … .
Vteřina bez pohybu, hudba se mění ve zvuk táhnoucí se nehybností …, vpíjíme se pohledem …,
ani jeden neuhneme.  Zná mne zde? Ví kdo jsem? Nikdy nevím v novém prostoru … .

Přistoupí blíže, také napůl vznášejícím se krokem, zázrak, že vůbec stojíme na … pevné zemi …,
Vnímám v jedno splývající proudy energie, linoucí se ze dvou míst …, nebojují, jdou proti sobě…,
poté přirozeně se prolnou - jedna do druhé zapadá …, když zkušeně si ustoupí i vyjdou vstříc …,
Kaleidoskop obrazů … . Takže ví …, nic zkoumavého, vše navazuje přirozeně na to, co bylo … .
Ptám se… , odpovídá, leč já se propadám do hlubin, v níž již vnímat přestávám …
Tak tedy příště … .

(12.3.2012)