29.6.12

GLOSA KE ZNAMENÍM

Příspěvek lze číst různými způsoby. Ten nejvíce jednoduchý je vztahovat napsané pouze na sluneční znamení. Nu, má-li čtenář dostatek invence, třeba se v tom najde.
Jak říká Steven Forrest: "Každé znamení je sice popisováno jako osobnost, ale tato osobnost je ve skutečnosti stejně reálná jako westernový hrdina třicátých let."
Poučený laik zná svůj ascendent a může si tedy vztáhnout k sobě znamení dvě.

Každý z nás má ve svém horoskopu zastoupených všech 12 znamení. Archetypy představující potenciál, který se projeví či neprojeví prostřednictvím působení energií planet na příslušném jevišti života v domech.
Žádné znamení není špatné ani dobré, každé má svůj náboj i stín.
Takže mé glosy ke znamením:

Beran

Koncentrace energie a její vypuštění v jediném okamžiku, stres, adrenalin, volba krize, která může velmi rychle přerůst ve zbytečný konflikt.


Býk
Hledač životních jistot, pro nalezení klidu, udělá vše. Ovšem i on musí podléhat změně. 


Blíženci
Mistr okamžiku, nerad plánuje, pozoruje a sbírá dění. Strefí se do černého, ale nevědomky, nemůže často za to.

Rak

Potřeba najít a ochránit svůj vnitřní svět, jakož i ty, které do něj zahrne. On přežije vše, ale jeho péči nemusí přežít každý.


Lev
Působí netečně povýšeně, ovšem jeho projev přímý je. Má dar projekce vnitřního světa ven. To, co jeví se exhibici býti, je voláním po lásce a porozumění.


Panna
Mezi ideálem a praxi může být v past lapena. Vyčítá se jí nedostatek pokory, ovšem ona slouží myšlence dokonalosti, což nemusí být dokonalost samotná.


Váhy
Situaci napíná dokud to jen jde, má dar nepřetrhnout lano. Subjektivnímu vnímání pravdy příliš velkou váhu přikládá, pak těžko cestu volí, neb žádná není správná.


Štír 
Byť se smrtí srovnán, ne vždy má jasno, podléhaje náladám, oč vlastně mu jde. Pravda, málokdo umí tak efektivně bodnout nepřítele.


Střelec
Věčný hledač smyslu života, pro smysl samotný. není konce, jenž by uznal. ten jistotu nehledá, spíše dobrodružství přednost dá. Jen přílišná důvěřivost jej zraňuje.


Kozoroh
Exhibicionista hrající před davem sebe samého. Moc pouze symbolem svobody je. Své sny převádí do reality, i kdyby to mělo trvat věky. Neumí snít o ne-realitě a maska bezcitnosti jej do osamění vrhá.


Vodnář
Nespoutaný světem, kolektivním vědomím, představuje jen sám sebe. Dokáže se postavit vlivu i těch nejbližších. Najít tak tu správnou hranici mezi svobodou a pózou.


Ryby
Pozorují realitu skrze její odraz v hladině oceánu, hledaje záblesky světa za oponou. Mysl nezná hranic, ovšem té jejich hrozí útěk od objektivní reality, jíž se vytrvale brání. 

19.6.12

O chtění ....

Doba spoutaná okovy času, chce-li člověk něčeho dosáhnout, nezbývá, než-li s cílem navázat kontakt ve všech možných rovinách. Je jedno, oč jde, není cíle, který by nebyl dosažitelný, ... pokud se skutečně chce.
Nejde o to zvládnout praktiky hodné guru, postačí zaměřit pozornost správným směrem, nerozptyluje se ničím jiným. V tomto stavu sama od sebe odpadá touha dosáhnout za každou cenu výsledku. Již samotná cesta přijde člověku zajímavá. Nastupuje odtažitý postoj, v němž není soudu. Úsudek je vystřídán zábleskem reality, skutečnosti.
Zastavuje se vnitřní dialog, mizí pochybnosti v splynutí s proudem, tím pravým, jakoby  utkaným na míru jeho vlastní podstatě.
Na hmotě započne proces odbourávání balastu, zbytečných vazeb, všeho co zdarma požírá energii. Matrix a jeho chyby pozbývají smyslu ... . Realita světa za závojem, pomalu - tiše - kradmě a nenápadně, prolne se s realitou světa běžného. A Malkuth tak získává úplně jiný rozměr.
Myšlenky zda, či vůbec ztrácejí opodstatnění. Není již síly, která by bránila rozhodnému kroku. Čas ani prostor neskýtají omezení již.

.... nevím, zda dosáhnout tohoto je jednoduché, nicméně ... jde o přirozený proces ... .

10.6.12

Meditace ....


Píši ve stavu apatie, bez chuti cokoli dělat ... . S pocitem, že nade vším jsem zlomila hůl a jen tak tiše sedím, pozoruje tok vlastních myšlenek. Naslouchám zvuku charakteristickému jeho příchodu. Vzdálené kroky ..., koutkem oka zahlédnu temnou šmouhu, snad vešel do dvěří. Poprvé mne toto zarazilo, jenomže jeho přítomnost mne vždy dovede spolehlivě uklidnit.
Zůstavám v naprosté nehybnosti ... . Najednou stojí u mne. Dotek, jak prochází po prstech levé nohy, skrze lýtko, jemně nad koleno ...; posléze od páteře k vlasům, to již drží mojí levou ruku. Pocit obalení jinou energií. Bere do dlaní moji tvář. Jemně přivírám oči vychutnávaje si příval jemně kořeněné teplé energie. Vstanu, postoupím několik kroků blíže k němu. Pohladí mojí tvář, projde mi rukou po očích a přesune se za mne.  
Propadám se někam do Jinam ... zajímavě strukturované obrazce na tmavém podkladu vzájemně se prolínající ve vrstvách. Uměla bych je sledovat nekonečně dlouho. Mají tvary, úplně jiné, než-li cokoli v běžné realitě. Zároveň cítím, jak mne drží. Zvykla jsem si časem opřít se o něj. Znám se. Zapomněla bych stát a pád na zem by mne rychle vrátil do běžné reality. Někdy mezi vrstvami prolítne stříbřistá jiskra, po ní následuje změna struktury a tempa. Ponořím-li se hlouběji, slyším i zvuky připomínající hudbu. V pozici leže, se právě v těchto okamžicích odporoučejí zbytky vědomí.
Teď stojím. Pořád mne drží, ovšem přesouvá se opatrně pomalými pohyby přede mne. Když před léty to udělal poprvé, musel mne při tomto manévru opřít o zeď, abych neupadla. Vzpomínám, že jednou jsem opřít nechtěla. Jakmile mne přestal fixovat sebou, roztřásly se mi příšerně nohy. Ukázka jako vystřižená z filmu o malém v dešti zatoulaném pejskovi s nožičkami klepajícími se zimou. Tehdy jsem to nakonec ustála a nechala se postupně vrátit do běžné reality. Později v parku, u cigára, jsem si uvědomila ohromnost té síly umějící proplouvat různými sférami, včetně běžné reality.Teď se týči přede mnou, jasný stín ve tmě. Usměji se a natáhnu ruku pátrající po obrysech jeho tváře. Za tu dobu ji mám v rukou jako slepec odkázán jen na hmat. Baví mne potom procházet po jeho ramenou, to přitáhne mne blíže. Cítím dech, někdy i něco, co připomíná tep. Nedá mi to a opřu se o něj v poloze, že být to jen imaginace, musela bych přistát na zem přímo tváři :)

Apatie zmizela ... . Po tomto nelze být apaticky. Je vedle mne a tu a tam si potáhne z cigarety, kterou mu nabídnu. Napadlo mne to teď spontánně poprvé, takže se rozhoří jen slabě. Nicméně, znatelně...