21.12.13

Nic

Popsaná stránka
Mrtvá schránka
z Někoho stane se Nikdo.

Není proč
není ani proto
Pusto a prázdno v domě.

Vyhaslá záře
Zlomená růže
bez Těla prochází se Duch.

Není lži
není ani pravdy
Vzpomínkou zdrcený v sobě.

28.11.13

Intermezzo VII (14)

















předchozí

Jestli něco nesnáší, je to ultimátum. Natvrdo daný požadavek, podložený termínem. Jistěže přesně toto jsem vyzkoušela, jakmile mi došla trpělivost milostivě čekat, kdy konečně splní, co sám mi přislíbil. Přednesla jsem tedy ryze konkrétní požadavek, na jehož splnění jsem velkoryse dala tři měsíce. Přišlo mi to docela fair, vždyť sám něco takového říkal a vůbec mne nenapadlo, že hodnota těch slov by mohla býti imaginální a symbolická. 
Dnes uznávám, tento nápad nebyl příliš šťastným, neb jeho podstatou bylo přílišné lpění na výsledku, o kterém jsem měla naprosto přesně konkrétní představu, jak bude vypadat. Jistě, dosti věcí se nám společně povedlo. Proč ne i toto. Jenomže předtím kdykoli po provedené operaci mne ani nenapadlo to zkoumat dál, jednoduše jsem dělala své, jak nejlépe jsem uměla, a vše se vždy postupně sehrálo hezky k mému prospěchu. Ne tak zde. Po provedené operaci jsem několik krát znechuceně konstatovala, že to tedy nevypadá. Poslední měsíc jsem div nestála se stopkami v ruce.
Zpětně nechápu, jak mne ultimátum mohlo napadnout. Ovšem zoufalství nebývá spojeno se zdravým úsudkem a intuice je značně okleštěna... Když přednesla jsem ultimátum, řekl jen tiše, dobře, jak chceš. Měla jsem již dostatek zkušenosti na to, bych poznala, kterak se mu to nezajídá.

Ač příliš jsem tomu nevěřila, našel způsob a splnil mé ultimátum. Dokonce několik dnů v předstihu. Tam někde v hloubi duše, měla jsem velice podivný pocit. A oprávněně... po pár dnech bublina splaskla a já si nikdy nepřipadala tolik hrozně. To vše byla jen kamufláž skutečného stavu. Natolik věrohodná, až vyrážela dech. Po této ukázce, co se dá provést v určitý okamžik s jiným člověkem, jen aby vše vypadalo věrohodně, mi hlavou vrtá otázka, zda někdy lidé přeci jen nemají tendence být loutkami vedenými jiným intelektem. Mám i několik etických výhrad k vnucení vůle jinému jedinci, ač skutečně nemohu vědět, zda onomu jedinci v danou chvíli toto "vedení" naopak nepřišlo jako nápad velice dobrý a sám nešel jiné inteligenci na ruku. Možná tak narazil na něco lákavého, avšak ne probůh realizovatelného. Ono působení, vyjma následného trapného objasňování, žádné viditelné následky naštěstí na postiženém nezanechalo.
  Takže již vím, že až někdo bude rozumět mým nevyřčeným myšlenkám, nejde o vzácnou shodu, nýbrž o akci mi známé "firmy", která mé hlasité monology slyší.

Ztracenou důvěru si pomalu získal zpět, vždyť povedlo se po tomto nešťastném incidentu vše, na co sáhl, kde mne podpořil. Postupně samy nabíhaly nové věci, o které jsem kdysi stála, jen to nešlo, protože se řešily aktuální katastrofy. Oprostila jsem se od požadavku daného jako ultimátum. Smířila s tím, že sice většina z toho, co říká, je myšlena na fyzickou realitu, ovšem něco z toho je imaginální natolik, že do fyzické reality se může dostat jen způsobem atypickým, popírajícím běžnou zkušenost, na první pohled znějícím jako fantasmagorie... něco neproveditelného, nemožného. Ovlivnění jiného člověka proti tomu jeví se být jednoduchým. Jsem ráda, že odstoupil od této praktiky a raději svůj slib naplňuje bez mého ultimáta pozvolně, beze spěchu a způsobem, který jeví se být natolik jednoduchým, až je neuvěřitelným. 

pokračování
         

8.11.13

0 aneb pryč s nehnutelným

Na to, co si počít v konkrétní situaci, se najde jistě hodně poradců, ať již z oblasti psychologické, vykladačů karet, čteček energií, mluvících s duchy, nahlížejících do budoucnosti, stopařů osudu. Dokonce se dají určit i vektory kudy kam dál. Poměrně široká paleta metod a možností, jak k něčemu přistupovat. Někdo potřebuje jen poradit, jiný zase nejlépe, aby to někdo řešil za něj. Nechat řešení na někom jiném je možná pohodlné, ale následkům se člověk nevyhne a nakonec je to vždy na něm, aby řekl konečné slovo. Udělovat rady jiným samo o sobě až tak těžké není. Jen se u toho člověk nesmí zlobit, když na jeho dobré míněné rady nedojde, neb ona se situace vyvine jinak a klient nemá na to, by vše dle rady ustál.

Sbírat rady se oplatí, podléhá-li člověk jistému obecnému modelovému vzorci chování, který je jakékoli oblasti lidské činnosti určitým způsobem vysledovatelný, probíhají-li v jeho těle typické procesy. Jakmile se objevuje něco ojedinělého, je potřeba býti obezřetný, neb zde to již nepůjde podle osvědčeného receptu. Čím více atypická situace, tím méně kvalifikovaných znalců (Myslím tím skutečné odborníky, nikoli mudrlanty mající recept na vše, kteří se ve zdejších zemích ve značně velikém množství vyskytují v různých obměnách a mutacích.)
Odstranil-li člověk ze svého života klasické modely, jeho problémy budou dosti vymykající se standartu. Odlišný bude i jeho přístup a reakce na ně. Čím méně negativních konotací, tím větší šance na řešení.

Dostala jsem se k druhu problému, jehož klasická obdoba bývá  řešena poznáváním karmické zátěže a jejím odstraňováním. Alespoň takto přistoupilo k odstranění problému několik mých známých. Jednoduše se svěřili do rukou někoho (kvalitu nehodnotím, neznám), by spolu řešili zátěž z minulého života, či dokonce z několika minulých životů. Za jakoukoli situaci stojí vždy nějaký problematický jedinec, který člověka stíhá po několik životů a za tu dobu se mezi nimi narostla přetěžká karmická zátěž. Představa jak v jednom životě onen problematický jedinec zabíjí mne, či je mou nehodnou sestřenkou, která mne vydala inkvizici, a já naopak jsem v dalším jeho katem, vrahem, možná skrývá v sobě něco terapeutického, u čeho se ve nitru něco uvolní. Jenomže zároveň zde číhá hrozba pro životy budoucí, pokud člověk neuchopí jedinečnou příležitost a tu zátěž nerozpustí ještě v tomto životě. (Zajímalo by mne, zda se mezi lidmi zabývajícími se minulými a budoucími životy vyskytují i jedinci, kteří řeší několik současných životů. Logicky vzato, odpoutáme-li se od lineárního vnímání času, proč by to, co platí pro tehdy a potom, nemohlo platit i pro teď.) 

Jak to nakonec mým známým dopadlo popravdě netuším, neb těch sezení bývalo hodně a já si nevzpomínám, že by někdo radostně  rozjásán přiběhl, tak konečně máme rozpuštěno! Pravda, jejich problém na rozdíl od toho mého byl poměrně jednoznačně vyprofilovaný pořád to stejné dokola. Tak to já zaznamenala ne málo inovací. Potvůrka překvapoval mne svojí mnohotvárnosti, schopnosti zaujmout odlišné pozice … svým způsobem jsem jej ráda pozorovala, to se člověk odosobní a místo slova problém začne používat záležitost. Záležitost zní dobře, postrádá negativní zabarvení. Jenomže pořád člověka zaměstnává již jenom přemýšlením o tom, co to jako má být.

Jsou záležitosti, na kterých si jakýkoli způsob řešení i neřešení vyláme zuby. Vyzkoušela jsem vše a získala úžasné přísliby, ovšem k jejich realizaci nikdy nedošlo. Popravdě neumím si ani představit, jakou větší garanci bych ještě mohla dostat. Takže nakonec mne velice mrzelo něco, co přislíbil někdo jiný, ale k plnění se neměl, neb se mu to přestalo hodit do krámu, jakmile mu začalo někde jinde vycházet něco jiného. Nemyslím si, že by mi pomohlo řešení typu, zda to není chudák oběť, jíž jsem ve svém minulém životě prodala Karlštejn, a ona mi to teď vrací. Provedla jsem si to s tou záležitosti nakonec jinak.

Smazala jsem jí. Delete  … bod nula. Není a nic nebylo.



29.10.13

4 pohárů Nadbytek

Karta by se mohla jmenovat i chci to jenom pro sebe. Podléhání vášním, náladám a vynakládání energie na to, by člověk za každou cenu dosáhl svého, vyhrál a odnesl si zlato. Na rozdíl od předchozích karet, kdy voda z pohárů protékala zase dál, zde spodní poháry zachytí vše. Koloběh je přerušen právě snahou vlastnit, mít to vše pro jen sebe.  Aniž by si jedinec povšiml, že blýskají se jen poháry, voda již je zakalená a v poháru se mu vytvoří stojatá hladina. Jakoby pozornost byla upnuta na zlato a již se zapomíná na vodu a její cirkulaci. Důraz na ně vede k povrchnosti a nic se nedodělá pořádně.
Máme-li v souvislosti s touto kartou mluvit o lásce, bude to "láska" maskující touhu vlastnit partnera, mít jej jenom pro sebe. Dokazování mu, že právě ve vás má to zlato, upínaní se k závazku bez jakékoli možnosti volnosti. Přemíra pozornosti věnovaná partnerovi jej spíše ubije a vzbudí pocity stísněnosti. Ať se bude dít cokoli, pořád toho bude málo.
Překonat tuto kartu znamená uvědomit si, nakolik rozpačité pocity člověk pod jejím vlivem způsobuje. Jakou tíseň vytváří svým nátlakem. Ať je situace jakákoli, druhá strana zareaguje jakkoli, nikdy to nevede ke spokojenosti, protože přirozený tok energie je narušen právě tím, jak člověk chce vše jen pro sebe, jak energii k sobě směřuje a nepustí ji dál. Mnohdy toto bývá autoritativními způsoby doprovázeno. Dovolávaní se jistoty za každou cenu. Snaha o polapení něčeho, co polapeno přestává fungovat. Takovou situaci lze překonat jen klidem, vylitím pohárů a nejlépe jejich vyhozením někam hodně daleko. Taktéž na straně druhé je potřeba přestat se snažit nalévat svojí snahou do pohárů jiného, zde to k užitku nebude, ne v danou chvíli ... .      

22.10.13

3 Pohárů Hojnost

Vnímání a procítění zde dominuje ...logika do ústraní, kam patří, ustupuje. Prožití emocí, nástup intuice, ponechání volného průběhu všemu. Ne Ego nýbrž splynutí Těla - Duše - Ducha, vše nádherně rovnoměrně protéká, sjednocující energie v proudu tryskající. Síla prochází člověkem ve všech jeho složkách. Tají ledovce toho, s čím nebylo možno pohnout a nánosy starého, mrtvého, dále nepoužitelného, nepotřebného odplouvají. Jako když čerstvý déšť všechnu špínu smyje.
Nejde o to, žít v iluzi, jak je vše krásné. Probíhá proces, kdy člověk smířil se s realitou a přijal vše tak, jak je. Nechce více, nelituje, naopak plně užívá krásy všeho, co má. V partnerské rovině jde zejména o rovnost, nepotřebu vlastnit, užívání přítomnosti okamžiku. Touha milovat se právě naplňuje.

Saint Grail i Devil Grail, oba jsou v kartě obsaženy. Nevinnost zabarvená krví ... životem. Něco odešlo ...  uvolnilo se místo pro příchod a přijetí nového. Vše jde zvolna, zlehka ... samo od sebe. Poznání skrze emoční rovnováhu, nalezení sebe a svého protipólu ve velmi stabilní poloze.
Aktivita si sama cestu, jakoby z ničeho nic nachází. Nebrání ji ani racionální zábrany, není usurpována potřebou fixace na věky. Vše ji vychází vstříc. Člověk není ve stavu bezmoci, naopak se může plně projevit, byť formou pasivní rezistence, neb není potřeba konat, nýbrž prožívat. Dokonale se uplatní umění procítit. Všechny pochybnosti jsou odplaveny, nelze se s nimi ztotožnit.  

Šance této karty lze promarnit nástupem rácia, hledáním logických důvodů, kladením požadavků, snahou nepustit stávající okamžik, přivlastnění si plodů vzešlých ... to vše klade tekoucí energii překážky ve volném prouzení. Neumění přijmout nepodmíněnost. Potom se proces na kartě zobrazený velmi rychle zadrhne a to, co bylo s důvěrou započato, nádherně procítěno, sklouzne do rozpačitých pocitů jako ráno, kdy člověk probere se s podivnou pachuti na jazyku ... .  

Map (hlp)    

29.9.13

Doma (13)

předchozí


Vytažena ze spánku s hlavou rozbitou na tisíce drobných střípků jsem tuze nerada viděla přítele z hlubin. Stál nade mnou nic neříkaje. S nemalým vypětím se mi povedlo zvednout tělo, bych zjistila, že jsou teprve čtyři ráno. I přes výbuch další vlny bolesti proběhla mnou myšlenka, spala jsem teprve necelé tři hodiny!
"Kde to jsi?" zeptal se uvážlivě. Přejel mnou nával zlosti. Neuvěřitelné! Jednou za půl roku si vyrazím na večírek protáhnuvší se do noci a on musí přijít takto nad ránem a klást mi hloupé otázky.
"Jsi u něho?" vyptával se dál. 

Probůh u koho? V mozku mi právě odjistili pojistku dalšího granátu a hodili s ním: "Kristova noho! Hlavou mi projíždí banda proti sobě válčících vojáků, neumím se hnout bez bolesti, trpím absenci spánku a ty mne probereš jen kvůli lokalizaci?"
Projevil nikoli právě soucitný zájem. "Otrava alkoholem?"
Naježila jsem se v očekávání moralistické přednášky. Jemu se to povídá, když má éterickou formu.
"Ani ne, spíše ponocování, nevyspání a následky otravy nikotinem. Neumíš-li mne opravit, nech mne spát." zavřela jsem oči v naději, že se taktně propadne do Jinam. Marně. Usedl na postel, naklonil se nade mne, vzal mi hlavu na chvíli do dlaní ... a válečná zóna z ní vymizela. Otevřela jsem oči, opatrně se nadzvedla a nic. Bylo mi dobře, ...pomalinku vstávaje, jsem očekávala nápor bolesti. Nedorazila.
Chytil mne za ruku: "Měla´s pravdu, byl to nikotin."

Nedbaje na to, že je étericky, radostí jsem jej objala: "Jsi úžasný, je to pryč!"
"Tak kde jsi, u něj nebo u sebe?" evidentně trval na své otázce.

Bylo mi nádherně. Paměťová stopa z večírku zůstala zachována. Ano, byl tam jeden pán, se kterým byla docela fajn zábava... Jenomže poté se objevil závan známé energie, patřící příteli z hlubin, ten chvíli postál za mnou, naklonil se ke mně s přáním dobré zábavy a můj do té doby okouzlující společník, sršící inteligentním humorem, prošel proměnou. Bez zjevné příčiny začal urážet lidi kolem nás a mne samotnou od další zábavy odradil. Někdo jej tam zpacifikoval, vzal bokem, a zbytek jeho přátel jej obhajoval, prý asi přebral, neb takového jej neznají. Nepřebral, poslední hodinu jsme si povídali a nepil. 

Jemně jsem povolila objetí, jeho ruce ovinuté kolem mých ramen se neodtáhly.
"Jsem doma, u sebe. Copak to zde nepoznáváš?"
"Vnímám jen tebe, ne prostředí," prohlásil vážně, "a on je kde?"

"Potřebuji se napít," zvedla jsem se, "netuším, snad u sebe, ale adresu neznám."

Cestou do kuchyně jsem vzpomínala, jak se před závěrem večírku můj společník kajícně vrátil s omluvou. Nerozuměl tomu, proč se začal chovat jako idiot. Já ano..., jenomže ono souznění se vytratilo... kouzlo okamžiku vyprchalo a já neuměla již znovu navázat...  
Tvor z hlubin stál ve dveřích a pozoroval, jak spíše nepiji. Potřebovala jsem vstát a uvěřit tomu, že on se přišel podívat, kde vlastně jsem. Vzal mne za ruku: "Pojď spát, vezmu tě k sobě."
"Probral jsi mne, teď neusnu." oponovala jsem. Nedbaje mých slov mne manévroval do ložnice a opatrně položil na postel. Zachumlala jsem se do přikrývky a on, sedíc na posteli, uchopil mojí levou ruku do svých dlaní. Vnímala jsem teplo, ačkoli jinak by mne mrazilo, neuměla jsem s rukou pohnout.
"Uvolni se." usmál se a svým pohledem zafixoval můj. Mé oči se na malou chvíli vpily do jeho, než se samy zavřely. Možná jen představa, leč pocit, že sklonil se ke mně a studené rty přiložil jemně na mé čelo.


Stála jsem Tam na skále. 
"Opatrně," chytil mne kolem pasu, "tam dole je nejhlubší propast. Poodstoupili jsme dál od kraje, vedl mne k velikému ohništi. Byly tam kameny místo židlí a bokem menhir ode mne větší, temně rudé barvy přecházející do fialova. On sám byl vysoký a mohutný od pasu nahoru bez oděvu. Žel větší pozornost, než-li jeho oděvu, jsem věnovala vlnícím se poměrně živě působícím útvarům nad propastí, které by mohly být mraky, kdyby nevibrovaly. Povšimla jsem ji něčeho připomínající kalhoty a látky kolem hlavy..., jistě, když ne plášť s kápí, tak alespoň toto. Nicméně celkový dojem byl působivý. Sebe jsem neviděla, nacházela jsem se v sobě a žádné zrcadlo se tam nevyskytovalo. Ony útvary znemožňovaly pohled do dáli, ani světlo, ani tma. Plápolající oheň dokresloval atmosféru podivné divočiny na skále nemající pozemské barvy. Galantně políbil mojí levou ruku třímaje ji ve dlaních.
"Vítej doma." promluvil. Popravdě, doposud jsem o existenci tohoto domova neměla potuchy. Nechala jsem se dovést k ohništi, posadila se na balvan a vděčně přijala nabízený nápoj v naději, že si domov vybavím. Nic takového se neudálo. Kdykoli se mne dotkl, cítila jsem teplo a měla pocit hmoty, nikoli jemného éteru. To vše, co nás odlišovalo, zde zaniklo. Teplá kůže, pod ní svaly, nahmatala jsem i tep. Žádné zhuštěné něco, nýbrž pevný organismus. Pobaveně se usmíval. 
"Jakže se to vlastně jmenuješ?" otázala jsem se.
"Říkej mi, jak chceš." odpověď, jenž mi radosti neudělala. Očekávala jsem shluk exotických a nevyslovitelně znějících slabik, mohly by se mi potom postupně vybavovat. Změřila jsem ho zkoumavým pohledem, leč přes ten hadr mu nebylo pořádně vidět do tváře.
"Vzpomeneš si na vše," prohlásil, "chce to jen čas..."


Probrala jsem se a on pořád seděl na mé posteli a držel mne za ruku. Zase éterický, po hmotě ani stopa. Obrysy spíše tušené, než-li viděné.
"Tvé jméno?" zeptala jsem se.
"Říkej mi, jak chceš." ani zde na jménu nesejde. Nu, když jinak nedá, nazvu jej tedy dle hrdiny své povídky, k níž mne inspiroval. Od té doby mu říkám Šaman.

pokračování        

24.8.13

Efektivní práce s energií

Pozitivní energie ... nese se světem a hodně lidí po ní baží. Něco příjemného, u čeho lze relaxovat, ulevit si od strasti běžného života, toho negativního ... stresu, požadavků, koloběhu ... . Její účinky jsou podobné jako u cukru, rychle dobije baterky, ale rychle se spálí. A tak nezbývá, než-li znovu najít něco pozitivního ... . Lze žít v permanentním shonu a následné pozitivní kompenzaci ... kolotoč, v němž člověk běhá stále dokola a nedostane se dole, ale ani nahoru. Navíc většina technik čerpání pozitivní energie je postavena na jemné růžové pěně, postačí nečekaný problém a vše se velmi rychle rozplyne. A ten doprovodný pocit, jak život strašně rychle utíká, jak čas dává všemu "na frak" často doprovázený frustrací z toho, že by bylo možné zažít ještě něco zajímavého, vzrušujícího, kdyby ... .

Energie jako taková sama o sobě je neutrální. Záleží jen na lidském umu, jakou hodnotu ji přisoudí. Nakolik ta hodnota bude vycházet z vlastního pocitu, nebo naopak z pocitu načteného či naučeného, jaký soud tomu či onomu patří. Jedna energie a různé pohledy různých lidí na ni, rozdílné přístupy k její transformaci, jejímu výdeji a příjmu.  

Náš svět je založen na dualitě. Neexistuje pouze kladný náboj, nýbrž i náboj záporný, a k posunu může dojít pouze jejich vzájemným působením. (Nakonec bez tohoto působení bychom si ani nerozsvítili.) Bude-li člověk cíleně vyhledávat zkušenosti mající jednu chuť a barvu, zůstane uvězněn v jejich víru. Naštěstí v tomto směru působí jako pojistka sled událostí a okolností - osud, ten donutí každého jedince více či méně příjemným způsobem ze zaběhnutých kolejí vyjet. Změna, ať již jakákoli, není pasti, tou stává se neměnná, byť příjemná rutina. Pravdou je, že první reakce na změnu bývá podle založení daného jedince opatrná či až negativní. Změna bortí jakoukoli jistotu. Jenomže obohacuje život o nové barvy a chutě, posouvá jedince dál, jen díky ní lze vyběhnout z ustáleného kruhu. 

Lidé mi často pokládají otázku, jak efektivně pracovat s pozitivní energii. Nejde o práci s pozitivní energii, ale s energii. Mnozí vyzkoušeli různé meditace u té zaručeně pravé pozitivní pocity vyvolávající hudby, práci ve skupinách na společném bohulibém zájmu, kterak pomoci shromážděním pozitivní energie lidem postiženým pohromou či neštěstím v daleké zemi. Nemám odvahu učinit jednoznačný závěr, nicméně mám podezření, že ony pozitivní vibrace vysílané do jinam končí nakonec v černé - všepohlcující a nenasytné - díře. Jisté je, že lidem, kteří se obrátili na mne, přijímaní pozitivních vibrací, ani jejich vysílání v dlouhodobé perspektivě nikterak nepomohlo.

Moje odpověď zní: práce se svým vlastním energickým tělem. Je potřeba si uvědomit, že různé meditace, cvičení, práce s čakrami, spontánní tanec, interpretace snů, vizualizace, akumpresura a pod. jsou pouze určitými technikami, jak je možno se svým energickým tělem pracovat. Ovšem obsah té práce si musí nastavit každý jedinec sám - základ, na němž lze stavět. Energické tělo je prostředníkem člověka mezi světy, mezi různými aspekty reality, umí proplouvat vrstvami časoprostoru ...bez něj by naše hmotné tělo bylo pouhou beztvarou hmotou. Někdy jej můžeme spatřit ve snech. Ne lapání pozitivních vibrací, či dobíjení se kontaktem s různými andělskými bytostmi, programovitým pácháním celosvětového dobra, ale právě práce s vlastním snovým tělem je efektivní metodou, při které člověk nemrhá energií jejím vkládáním do cizích egregorů.

Možná nabízí se otázka, jak tomu všemu dát vlastní obsah. Tento klíč musí každý v sobě najít sám ... někdy to může být i sada různých klíčů ... . Oproštění se od cílů kolektivních a nalezení svých vlastních. Hledání v sobě samotném, proces vyznačující se originalitou a kreativitou. Pravděpodobně v tomto procesu člověk přijde o pochopení ostatních, na něž bude působit jako podivín, samorost, individualista, člověk neschopen obětovat něco pro kolektiv ..., ale nalezne své vlastní štěstí..., poklad, jenž si může otevřít, kdykoli bude chtít, nejenom prchavý okamžik, jenž rozplyne se při prvním problému a on bude čekat na další ... .                          

30.6.13

Intermezzo VI (12)


předchozí

Často bývá obtížné porozumět druhému člověku, komunikace s jinou bytostí, ať již v rovině snové, při vymístění se z těla nebo při mentální komunikaci, je mnohem náročnější. Nejde o to jen daný okamžik si prožít, ale uvědomit si, co člověk prožívá, a pamatovat si prožitek, pocity, slova…, to již vyžaduje nemalou dávku virtuosity. I na toho, kdo ví, pamatuje si, číhá záludná nástraha, neb lidem jsou naprosto přirozené dvě protichůdné cesty vedoucí k dezinterpretaci. Domnívám se, že v celém širém světě neexistuje, vyjma člověka, jiná bytost, která by tyto přístupy dovedla tak geniálně zkombinovat.

Nemožnost uvěřit představuje první z nich. Zde projevuje se nejenom nedůvěra v přirozený běh věcí, nýbrž i nedůvěra v autentičnost toho, co člověk právě zažil. Přeci jen podobné záležitosti, a zde podotýkám, že často správně, bývají připsány na vrub bujné představivosti. Druhým naprosto protichůdným postojem je projekce vlastních myšlenek, přání a fantazií do tvrzení jiné bytosti. Jen ten, kdo nalézá se ve vlastním středu, nepodlehne ani jednomu z těchto extrémů. 
Setkala jsem se s názory, kterak kolem nás (lidí) číhá spoustu bytostí jen proto, aby s člověkem vešly do kontaktu, zneužily jej a zavařily mu na x budoucích životů dopředu. Existují různé bytosti, různého původu, ovšem nejsem si jistá, nakolik číhají …a nedomnívám se ani, že jím jde za každou cenu o duši člověka. Tato naprosto zkreslující tvrzení považuji za produkty lidského ega. Vždy pobaví mne hrdina, který odolal nástrahám bytostí, již sám evokoval. Nu lidé často postrádají logické myšlení a do entit promítají svojí vlastní nízkost.

Nevím, zda někdy pochopím mystérium vzniku propojení mezi mnou a bytostí naprosto nezařaditelnou…, porozumím důvodu, proč k tomu vůbec došlo. „Záhada jako život sám.“ říká. 
Jsme docela rozdílní, každý z jiného světa. Zpočátku bývalo těžké sladit si myšlenky, by komunikace byla vůbec možná. Posléze drobná nedorozumění pramenící z neznalosti prostředí toho druhého. Jeho výroky považovala jsem často za projekci vlastní fantazie, zněly tolik neskutečně... Jak ukázalo se následně, nikoli..., jen popsal něco ze svých reálií. K pořádné společné činnosti se dostáváme teprve teď. Doposud se k tomu "pouze" vytvářely podmínky. Někdy říkala jsem si, zda ta bytost není pouhou projekci fantazie a jemu nezbylo, než-li exhibovat. Přestala jsem brát vážně tvrzení přátel, známých, ty jsem mohla já sama ovlivnit. Až viděla jsem na vlastní oči, povídat si jednu paní prodavačku s ním, jakoby šlo o člověka, zatímco druhá se snažila zorientovat, proč její kolegyně oslovuje v mužském rodě prázdné místo vedle mne, má skepse mizela. V tomto neustoupil, kdykoli jsem začala zpochybňovat jeho existenci, tak třeba hlasitě zasáhl do mého probíhajícího telefonátu a já čelila otázkám, koho to tam mám. Uměl mne dostat i do situace, teď tady někdo byl, kde je. Docela legrace potom přesvědčovat příchozího, že vskutku nikdo nemohl odejít, aniž by se minuli a z okna taktéž nevyskočil. 

Takže tedy byl. Neoddiskutovatelně. Již jen vědět, nakolik jsem doopravdy schopna zachytit to, co říká. Mluvil málo a často jednu věc opakoval, dokud jsem jeho sdělení nezačala brát vážně. Vůbec počátky komunikace se vyznačovaly jednoduchými obrazy, symbolikou. Tvářil se velice vážně, kdykoli skoupě vypustil pár slov. Mnohem více pozoroval a nechával si hodně věci vysvětlit i vícekrát, jakoby si ověřoval, zda všemu rozumí. 

Podobné záležitosti jsou náročné na čas a energii. Nejsem poustevníkem odloučeným od všeho, jenž může věnovat pozornost pouze vlastní existenci. Musela jsem dát do souladu různé zájmy, povinnosti, srovnat vztahy kolem sebe, pracovní záležitosti, běžný každodenní život. Jednoduše vytváření si podmínek pro alchemy jejím prostřednictvím. S jeho podporou šlo vše lépe, přirozeně... ve stylu "pomalu, ale jistě". Při úpravě hlubších záležitosti docházelo takříkajíc k dynamickým zvratům, kdy stržena vírem jsem nestíhala ani zalapat po dechu. Musím přiznat, že měl snahu řešit problematickou oblast, ještě dokud latentně spala. Ani jednou jsem na něj nedala. Nu podpořil mne tedy v destruktivním konání, až problém kulminoval v obrovských rozměrech. 

Kupodivu v těchto okamžicích jsem schopna fungovat... bez pochybností... perfektně rozumím všemu, co mi říká..., vůbec mi nevadí absence jakéhokoli racionálního vysvětlení. I v ostatních oblastech funguji mnohem lépe, mívám ty nejlepší nápady. Dělám vše, co jsem doposud odkládala..., umím se s ním energicky sladit. Je to jako existence uprostřed sopečné erupce. Díky sladění se jde vše lépe s menším nasazením energie, okolnosti mi samy vycházejí vstříc.
Jistě mrzí mne to rozbité, zničené, obvykle mající pro mne nemalou hodnotu... Trpká pachuť zůstává. Beru takovéto třesky jako nezbytné. Když rozpustí se pocity křivdy, zůstane jen to, co táhne mne do hlubin.  

pokračování              

17.6.13

Kontinuální výklady

Umění správné divinace spočívá v nalezení kompromisu mezi abstrakcí nepřeložitelnou do běžného jazyka a přílišnou konkretizací, která sama o sobě je natolik zmatečná, že až ji tazatel zažívá, degraduje jeho prožitek skutečnosti na pouhé lapání po dechu, neb jeho mysl je zaměstnaná divinaci.



 
Kontinuální výklady nejsou určeny těm, co chtějí vědět vše, nejlépe ihned. Ani pro ty, kteří lpějí na detailech či drobnostech. Ti, již rádi skrze divinaci stalkují jiné osoby taktéž uspokojit nemůže, neb je postavena na subjektivní cestě jedince. Dát se do této záležitosti znamená věnovat tomu čas, trpělivost a zvládnout umění nechat vše plynout, až se sama situace vyvine.
Jak je patrné z názvu, jde o výklad na životní cestu, která se nepřerušuje, nekončí, jen se někam ubírá ... . Nelze si zde hrát na počátek a konec, na motivační cíle, cíle ..., podstatná je cesta, směr ... .

Tento druh výkladu stojí na osobní práci člověka se sebou samotným, jeho cestě, proudu ... a pod., když člověk pracuje s něčím, co není běžně lidské, co jej převyšuje. Podstatné ani není, zda tazatel a vykladač v jedné osobě k tomuto přistupuje jako k duchovnímu směru, energii, proudu nebo si to personifikuje do entity. Z tohoto důvodu volím sady obsahující 80 karet (tedy Crowley tarot s jeho černou a bílou anebo Quantum tarot s jeho Nekonečnem a Fénixem). Čímž netvrdím, že jinak by to nešlo.    

Dělat kontinuální výklady pro někoho jiného znamená splést jistým způsobem svojí cestu s jeho, což nemusí být ani pro jednu ze stran výhodné. Mnohdy nejde o konkrétní situace vyvracející či potvrzující výklad, zachytit proud někoho jiného bývá velmi obtížné. Logickou otázkou je, zda má smysl toto dělat skrze tarot, vždyť ten je postaven na systému stromu života a pro některé i prolínání s jeho stínem. Ne všechny cesty jsou totožné se stezkami stromu. Domnívám se, že tarot dosti přiblíží, jak se nějaký proud směr, může  projevit v běžné realitě poměrně srozumitelným způsobem, ačkoli není všepopisný. Z toho důvodu doporučuji tu a tam, dle vlastního nastavení kombinovat jej s Knihou proměn. Vnímá-li člověk dění správně, měly by oba systémy na sebe navazovat. Jistě možné jsou i kombinace s jinými divinačními metodami, uvědomuje-li si člověk jejich výhody a omezení.

Kontinuální výklad představuje mapu osobnostního vývoje, chce-li čtenář, může tomu říkat i duchovní "růst". Taková aplikovaná mystika, která se nějakým způsobem odrazí i v běžném životě. Měla by, nejedná-li se o pouhou fantazii. Srovná-li si člověk výklad za vícero období, měl by vidět, v čem je zakopaný pes. Prvotní srovnávací výsledky jsou po vícero výkladech. Nemyslím si, že je na místě častá frekvence počítaná na dny. Já takový výklad provádím někdy jednou za měsíc, někdy až za 2. Knihu proměn používám ještě s větším časovým odstupem. Aby se věci udály, potřebují svůj čas. To, co se ještě dokončit má, se v následujícím výkladu pozná. 

Počet karet i pozice by si měl každý po zralé úvaze zvolit sám. Já přistoupila k 7 kartám, které vykládám do kruhu, jednu za druhou, pozice si nepřiřazuji jinak, pouze signitifikátor kladu doprostřed. Popis výkladu níže doporučuji  brát pouze orientačně, nakonec bude potřeba si toto ušít sobě na míru. Všechny karty včetně signitifikátoru táhnu (zaryté numerology v tomto mohu ubezpečit, že to dělám již přes 10 let a vždy sedl :) ). 

1. Signitifikátor - podstatné téma, které se v daném období bude řešit. Všechny ostatní karty vykládám v kontextu s ním. Vymezuje určitou zónu, případně ji staví do mentální, astrální sféry či do nekonečna ... . Zda bude možná aktivita nebo naopak ... .  

2. Co již je vyřešeno - poukazuje na to, co se povedlo, v návaznosti na předchozí výklad bude dávat smysl. Je možné, že po nějakém období se toto v jiné kvalitě vrátí.  

3. Co je potřeba dořešit - opětovně navazuje na předchozí výklad, ovšem vliv, s nímž je potřeba se ještě vypořádat. Může se táhnout i skrze několik výkladů, jedná se o kontinuitu. Někdy tuto pozici nazývám, co jsem odflákla ... .  

4. Co se začne řešit - neboli konečně nějaká změna oproti dosavadním výkladům. Asi tak, ačkoli člověk jede možná ve stejných "kolejích", může to nové znamenat třeba změnu přístupu.Každopádně jde o nový vliv, se kterým se bude potřeba nějak vypořádat. Nevěnuje-li tomu člověk patřičnou pozornost, ono se to v dalším výkladu jak bumerang objeví na pozici ad 3). 

5. Co pro tu cestu se udělá, jaké energie jdou vstříc, případně, co zařídí "zlatá rybka", co spadne z nebe, přijde samo, aniž by sám člověk pro to cokoli udělal. Na této pozici kartu beru, že to přijde, a není mojí věci zařídit, by přišlo ... .Ono to dorazilo vždy kupodivu ve vymezeném časovém období ..., nu neptejte se jak, ale zde poznám, že to třeba nebude jen výklad na měsíc, ale na dobu delší.

6. Co mám pro tu cestu udělat já, aby to vše hezky zapadlo. Obvykle nejkomplikovanější bývá na to dát. I tom se dá naučit. Chce to jen trochu praxe a nějaké ty kapky rozlitého mléka, na nichž člověk uklouzne a veze se přesně tam, kam nechce :)

7. Kam to povede, kam se člověk dostane. Z karty na této pozici, zkušený sebevykladač bude mít naprosto jasno, nakolik zvládne pozici ad 6) ... . Ovšem toto není konec ... život bude pokračovat a ubírat se dál.


Koho tento přístup k výkladu zaujal, přeji hodně trpělivosti a šťastnou ruku při tahu či vrhu. Nezkoušela jsem jiné metody než-li tarot a občasnou "kontrolu" skrze Knihu proměn, třeba někdo jiný má postaveno něco podobného na jiných metodách.  

2.6.13

Návštěva (11)


předchozí

Vhledy odjinud, ze světa běžně neviditelného mne provázejí ani nevím jak dlouho. Sžily se se mnou, samovolně si připlouvaje... Nahlédnutí skrze ně do tajemných zákoutí světa, i do toho, co stane se... Někdy krátké mžiky, kdy vše zastaví se, jindy delší interval... těžko zde měřit objektivně čas, ten zde vládu nemá. Můj zážitek z jednoho zimního večera byl poněkud jiný. Nešlo o vhled mající vazbu k něčemu, co se mne bezprostředně dotýká. Autentická komunikace s jinou bytostí je více, než-li pouhé pasivní pozorování.

Zimním večerům vládne již tma a nejinak tomu bylo i v prosinci před několika léty. Vrátím-li se do atmosféry onoho večera, vzpomenu na potemnění osvětleno jen slabým plamínkem čajové svíčky. Změní-li se plamínek na plamen nepravidelně se chvějící ...,  začne-li roztopený vosk prskat, aniž by k tomu měl zjevný důvod, bývá toto známkou přítomnosti něčeho jiného, co má dostatečnou inteligenci se takto manifestovat a schopnost reálně ovlivnit plamen i roztopený vosk. 
Ačkoli zaujatá svíčkou, neuměla jsem ignorovat přítomnost známé energie. Vosk ve svíci se choval přesně tak, jak jsem popsala tehdy ve svojí povídce. Mojí první myšlenkou bylo, teď mne můj hrdina přišel vyplísnit za to, že jsem z něj udělala nízkého tvora uvězněného v plamenu svíce, jenž to navíc ještě sám o sobě neví. Nu tehdy mi takový závěr přišel jako docela originální pointa. Inspirovalo mne jeho poněkud dynamické vypoklonkování démona, kterého jsem si pracně vyevokovala. To po odvetě přímo volalo. Očekávaje nejhoršího, opatrně jsem posunula svojí ruku dál z dosahu plamene i rozpáleného vosku. Zbytečně. Ona inteligence podle všeho postávala vedle mne.

Zřejmě je na místě onu bytost konečně popsat. Zkuste si popsat něco, čehož obrysy spíše tušíte, než-li reálně vidíte. Nejednalo se o sen, kontakt reálně probíhal za mého plného vědomí. V přímém přenosu jsem nezachytávala tolik detailů, jako v polosnu. Přišel poprvé v situaci, kdy jsem nebyla zaujatá vlastní činnosti. V podstatě jsem si bojkotovala psaní, upíraje rozostřený pohled na svíčku a kolem ní. Co do rozložení, obrys zabíral prostor zodpovídající vysokému statnému humanoidovi, nic chrastícího kostrou. Jevilo se mi, že něco na sobě má... možná i kápi, kdybych pořádně popustila uzdu svojí fantazii, byla by barvy černošedé v nazelenalém oparu a dosti spuštěna do tváře. Popravdě více nežli na pozorování, soustředila jsem se na to, co provedu, až vyjádří nelibost s mým pojetím svojí postavy.

Omluvil se..., že znemožnil mi v noci přijít... nebyly vhodné podmínky, poměrně příjemný hlas - něčím mi trochu známy, dorazil tedy on sám... Vypadalo to, jakoby se posadil na můj stůl. Svíčka jej přestala zajímat a ona si hořela poklidně ve svém původním skomírajícím tempu. 
Tak jsme seděli..., on na stole, já na židli. Ticho mezi námi jsem vyplnila snahou zachytit více, nežli pouhé tušení obrysů v kápi a nohou opírajících se o zem. Jinou židli jsem po ruce neměla a nechtěla jsem narušit kouzlo okamžiku. Třeba by se rozplynul nebo provedl podobný manévr a já bych ani nevěděla, kdo je. Nepředstavil se, ani když jsem jej vyzvala, ...vždyť se známe a víme o sobě již nějakou dobu. Měl pravdu. Znalo jej i několik mých známých, alespoň pár vteřin, než-li u nich nastoupila panika. Ani teď jsem nechápala, co ji vyvolávalo, vždyť jeho energie působily příjemně temně zemitě. Na nikoho se nevrhal, jen stál..., lidé mívají tendence k nevyzpytatelným reakcím.

Starosti mi dělalo, jak jej oslovovat, ...jemu bylo to jedno a nikterak neměl tendence mi napovídat. Zajímalo mne, zda přišel kvůli magii..., ani to ne, jen si v klidu popovídat..., dokonce tvrdil, že to, jak si povídáme, žádná magie není..., když už tak připustil - jen poměrně jednoduchá šamanská technika. Neevokovala jsem jej, neinvokovala..., dorazil mimo můj záměr a sám od sebe se posadil na můj stůl. Evokovat jej já, musel by do plamene svíce. Má představa pobavila..., uměl se i smát. Smějí se přízraky i jinak, než-li ďábelsky? Tento se smál normálně. 

Již dávno měla jsem podezření, že techniky klasické magie nelze brát doslova. Po něčem, co sedí na vašem stole a přátelsky se směje, nejde jen tak práskat hůlkou či bičem a řvát: jméno, hodnost, sféra. Navíc vzhledem k proporcím bytosti, bych natolik odvážného magika chtěla vidět přímo v akci. Nepřišel na setkání s magikem..., opakoval mi, magiky příliš v lásce nemá..., zpravidla jedná se o jedince omezené systémem, v němž se rozhodli fungovat, systémem pod přísnou kontrolou ega... Potom rozloučil se..., prý dnes v noci jsem u něj vítaná. 

pokračování    

17.5.13

2 pohárů - Love under Will

Milá a něžná .. tak působí na první dojem. Pozice, v níž člověku moc toho nevadí. Naopak je připraven přijímat i dávat v harmonii se sebou samým i svým protějškem. Láska bývá slepá, je-li pojímaná příliš jednostranně. Jde spíše o její procítění a přijetí protějšku ... . Všech stránek sebe, partnera i vztahu.  Projekce duality skrze emoce.

Jedná se o kartu ryze pasivní ..., procítění emocí... . Nalezení cesty pro to, co k člověku patří. Propletení dvou dualit do rovnováhy. Zde individualita veliký význam má, nejde o splynutí dvou duší mimo ni. Umění přijmout nejenom protějšek, ale i sám sebe ... . Ne - závislost na jiném, láska pod vůli, láska, která vůli nesvazuje, naopak, existuje v souladu s ní. Ty ryby tam jsou propletené v dobrovolný svazek. Není povinnosti zde lásku demonstrovat, prokazovat, je potřeba ji pojmout emocionálně se vším příjemným, ale i nepříjemným.

Poklidné vody, bez proudu, jen ve fontáně - v soukromí, cirkulují. Pod tou vodou je bahno, živná půda pro lásku. Je v něm vše, i právě to nepříjemné, ovšem bez temné stránky lásky by ta světlá nikdy nevynikla. Málokdy a málokdo umí si prožít pasivní stránku lásky, emoci samou o sobě, vnímat ji, najít odvahu nechat se jí unášet. Vědění postrádající rácio. Projekce vlastní vůle skrze emoce. Lásku vyživuje v tom bahně vše, i konflikty, emoce, ... co postupně posbíralo se, aby bylo pozměněno v procesu hnití a vytvořilo substrát pro lotos, z něhož vyrůstá další, a voda z něj cirkuluje do spodního a následně do připravených pohárů. Nejsou zde figury, pouze symbolika prožitku emocí sama o sobě.

Pramen z lásky cestu si sám najde,  je na tazateli, zda unese i s tím spojený stín. Pod hladinou tak klidnou číhá zkouška trpělivosti a odvahy, sebedůvěra nabytá v  Esu pohárů, zde zúročí se. Jen neupadnout do smutku a rezignace ..., neb jak zdůrazňuji, karta toto pasivní je. Vstoupit do karty znamená zažít, jak láska (ale i její stín) člověkem prochází. Naučit se vyčkat, ať samo přijde, to co má být. V takovém procesu nelze neuvědomit si sám sebe, vždyť onen protějšek člověku odraz sama sebe přináší.
Jen tak dosáhnout lze propojení bez odlišnosti různých světů či přístupů. Již nebude duality v protikladu, leč spřízněnost stane se vším. Ne jedno, ale dva v jednotě... Kdo nezažil neuvěří.








Map (hlp)

 

6.5.13

Intermezzo V (10)

předchozí

Sedím na neznámém místě, pohlížeje do vody připomínající tekutou rtuť. Temně stříbřitá hladina odráží naše podoby. Stojí za mnou... dívá se na náš odraz stejně jako já... možná zkreslení skrze zrcadlo... zdálo se mi, jakoby měl u oka slzu..., drala si svojí cestu po jeho tváři. Dojalo mne to, ačkoli pomyslela jsem si zároveň - nemožné, u bytosti nemající lidských emocí..., neoblomné až kruté. Okamžik... a já věděla, že to je konec díla, o které jsme přes 2 roky usilovali... shořelo to, jako papírový drak zanechávaje po sobě ohnivou stopu a temný kouř rozprostírající se do okolí... pronikající do hmoty v podobě velmi nepříjemných konsekvencí. Odpálil to najednou..., zničil vše... neohlížeje se na mé pocity.      
"Soucit s tebou mám, však lítost nečekej, sama zvolila jsi." pronesl do ticha.
Vzpomenula jsem na léto, kdy uvedl dvě cesty, jimiž se můžeme vydat. Přemlouval mne, bych zvolila tu mírnou, neb na strmé bude muset vše úplně změnit. Prý bude to drsné, úplně jiné, naprosto se vymykající mým dosavadním zkušenostem. Tehdy neuměla jsem si vůbec představit, jak to bude v praxi vypadat. Nu, již na podzim jsem se nestačila divit. A jaro přineslo definitivní tečku, tedy plamen a kouř. 


Jsem zase o něco jiná oproti létu, ale nevolila bych jinak. To mírnější by bylo fajn..., jenomže mělo by to zase jiné aspekty... tato varianta by mi neseděla, dělala bych něco s pocitem, že musím, zapírala svojí osobnost. Pravda, ohledně díla, byly by zde příjemné okolnosti, postupně by se "lepilo" a věci, jež doposud uměl zařídit pouze v okamžicích, kdy potřeboval si nějaký svůj přehmat u mne spravit, by šly samotné. Bylo by to fajn..., mírné..., seriózní a já bych utonula ve sterilitě. To raději strmý svah, ačkoli dnes vím, že z toho, co doposud povedlo se, vše ztratilo smyslu..., dílo odumřelo. Potom by ovšem ta mírnější cesta spočívala ve vyživování toho, co nakročeno ke skomírání mělo a přesvědčování, aby se to laskavě vzkřísilo.

Plameny ihned pohltily dílo a zbyl jen kouř... Skončila jsem zpět na hmotě ráda, že mohu se opřít o zeď vydlážděnou studenými kachličkami, bílými jako v márnici. Viděla jsem, jak odpálil něco, na čem jsem pracovala také, záleželo mi na tom, a v tom okamžiku jsem měla pocit, jakoby spolu s tím shořela i část mne. Ještě nikdy předtím jsem neslyšela tak hlasitě a rychle bušit své srdce... Šedavé světlo, když ustálo víření v něm, uviděla jsem jej... po létech poprvé takto, přímo face to face v bdělém stavu, nejen obrys... detaily tváře. Chytil mne a opřel o sebe... pevná hmota, nic éterického, rozhodně teplejší, než-li kachlíky. Cítila jsem jeho práci s energiemi mojí srdeční čakry..., trvat to déle, usnu ve stoje. Smutek se odplavil... vnímala jsem jen něhu smíchanou s obavami.         

Pravda, mé následné reakce vykazovaly známky spontánnosti... nařkla jsem jej z podvodu, zavádění, utajování, psychoteroru, že ono dílo sloužilo mu jako zbraň, jíž mohl na mne kdykoli namířit. Možná do konce svého života nepochopím, proč z tolika věcí, co spolu děláme, právě toto padlo. Trpělivě mi ukázal neoddiskutovatelné, co povedlo se nám spolu přímo na hmotě. Rozhlédnu-li se kolem, to, co před 3 léty hořelo a hrozilo výbuchem, dnes nádherně běží. Chci-li se rychle přesvědčit o fungování spolupráce, nevolím nic magického, imaginálního, to je na dlouho. Jsem totálně antitechnická, takže sladění zkouším na něčem technickém. Třeba u vytrhávání hřebíků zatlučených před půlkou století ještě prapředky. Sama jsem s tím ani nehnula. Ovšem, když se toho chopil se mnou poté, co zastavil nakloněnou židli, která se do této pozice dostala díky našemu výškovému nepoměru, a zabránil tak mému pádu, hřebíky se mi krásně pomalu vysunovali pod rukama. Sehráli jsme se a u posledních podobných aktivit již neslyším poznámky typu, být hmotný, tak přijdu o prsty... Naposledy se nám povedlo dát dohromady jeden stroj. Zabránil mi přitom vyhodit takové divné kolíky, jinak by to pohromadě nedrželo. 

"Zboural jsem to. Musíme to postavit znovu a jinak." Polkla jsem naprázdno nevěda, zda nejde pouze o zdání. Sáhla jsem do prostoru před sebe, chytila jej za ruku, byla pevná, teplá, její prsty se ovinuli kolem mých, až je docela znehybnili..., nešlo o vizuální fata morgánu..., jen vnímám správně i slova - otázka uvízla mezi námi. Usmál se, provedl svojí typickou grimasu... podivoval se, že nepřijde mi bláznivé jen tak bez ničeho provádět dle jeho instrukcí pohyby při cílené práci s vlastní energií. Připadá mi to normální stejně, jako dle jeho instrukcí zacházet s compem, ačkoli nechápu, co vlastně dělám, nechat si napovídat, jak se to řekne anglicky, rychle něco přepočítat, udělat společně rituál... Neumím si představit ono znovu... Spíše něco úplně nového. 
Bude-li to znamenat Úsvit, připojím se.

pokračování

28.4.13

5 Holí ... Konfrontace



Karta vypadá v klasickém Rider-Waite provedení jako boj všech proti všem. Situaci, kdy hole jsou natolik zaklíněné do sebe, že s nimi prakticky již ani nelze pohnout. Vše jeví se být bez východiska, to nízké, lidské se projevilo u všech najednou - vzplanuli a navzájem se zablokovali. Při pohledu na figury logicky napadne otázka, odkud ten chumel lidí s holemi zasekanými do sebe začít rozplétat … . O tom by měly být okolní karty. Nemá cenu řešit, kdo začal, jakoby všichni najednou ... není vítěze ani prohry ... ztrácí všichni, neb tento konflikt smyslu nemá, přináší jen balast.

Další rozměr 5 holí - vyšší, nadlidský, představuje Thothův tarot. Vůbec s oblibou stavím proti sobě kartu v mutaci figurální s její obdobou v něm. Vyniká tak kontrast mezi typicky lidským a sílou, která již pouze lidská není. Nejde o zaklíněné figury … zde jedna centrální hůl blokuje další 4 hole za sebou, sama příliš pohybu schopná není. Její jednotlivé symboly jsou postaveny tvářemi od sebe, vzadu plápolají plameny v zápasu o to,  nepodlehnout skomírání.  Blokace síly ... zabránění jakékoli akci. Ty hole by se rozhýbat měly …, ovšem musí tak učinit násilím. Čas vyjednávaní skončil. Lev lapen do pasti. Takže nezbývá, než-li provokovat sílu ... . Jednat krok za krokem, postupně se dopracovat k probuzení vnitřní energie, probrat Bestii – Lva – Sílu a udělat něco ..., rozbit "beton", v němž je Síla uvězněna.

Přistupovat k ní lze různě. Rezignovat.  Brát to jako konflikt, jenž nastane … . Či jen pozorovat v bezpečí krytu, co se bude dít. Anebo, pomalu, ale jistě vyprovokovat akci. 

Často bývá karta označována za negativní. Jistě, nutí zaujmout jednoznačný postoj, ať již rezignaci, pozorování nebo odvážného zásahu do děje, ačkoli tento není tak docela možné provést najednou. Cokoli chce člověk dělat, chce to sérii postupných na sebe navazujících kroků. Uvolnění síly, získání kontroly a prostoru pro konání. Proražení svobodné vůle, ať děje se cokoli. Zde nastaveny mantinely jsou a vůle je potřebuje uvolnit, by se mohla projevit taková, jaká je. Strach z konfliktu omezuje, ovšem ona postupnost spočívá v eleganci udělat to tak, aby se nepříjemné konotace vyeliminovaly. I to, co vypadá jako nepřekonatelné se během času a prosazováním svého poddá. 

Beru kartu jako výzvu, kde pomůže exhibice, provokace a postupné údery kladivem na hřebík. Jak jinak by člověk poznal, že je na správně cestě, než když se to, co zdálo se býti nemožným, postupně naplní. Onu konfrontaci nevnímám ve smyslu vyvolání konfliktu s osobou, která se blokuje nebo vyražení do boje proti všem. Praxe ukazuje mi, že mnohem lepší je vzít jí jako příležitost konfrontovat samu sebe s tím, co je podstatné, za čím si mám stát a pomalu, ale jistě o to usilovat. Stane se, že lidé udělají něco, co je v rozporu s mým zájmem, potom dle mého mínění je na místě otázka, zda vůbec stojí za to, s někým takovým spolupracovat. To by mohla být ta centrální hůl blokující, či jeden z bojovníků v Rider -Waite mutaci (k němuž se sicher přidají další a vznikne z toho guláš). Mnohem lepší je nenápadně ne před centrální hůl, ale  poza ní se odsunout a tiše odkráčet svým směrem. Než se to těžkotonážní železo rozhýbe ... to již bude vše někde úplně jinde ... .



P.S. pro čtenáře, jenž povzdechne si, kterak se mi to píše, když ona osoba je příliš blízká ... nu, zde větší odstup bude jen ku prospěchu věci ... .             

21.4.13

Výprava (9)

předchozí

Myšlenka na něco, co se u mne nenadále objevuje a já to neumím identifikovat, ačkoli to svým způsobem velmi dobře znám, mne tuze znepokojovala. V té době mi chyběly zkušenosti a já si neuvědomovala, že se jedná o průnik ze sfér, které navštěvuji ponořená do hlubin nedosahujících břehu vědomí. Pátrala jsem tedy mezi všemi možnými stvořeními ve snaze o zařazení. Pochopení, o nakolik marnou snahu jde, mi trvalo více, než rok. Nelze klasifikovat nepřirovnatelnou, naprosto unikátní bytost, k ničemu jinému. Nicméně v těchto dnech započalo mé velké "dobrodružství" mající podstatný vliv na moje další směřování.

Bylo to, objevovalo se to a zachytili to i další lidé, když se to vyskytovalo v mé blízkosti. Ona bytost vzbuzovala ve mně respekt a vyvolávala pocit bezpečí. Zvykla jsem si na  panické reakce těch, co zaznamenali jej přímo. Pravda, působilo to nádherně temně apokalypticky. Nedá se říci, že by se to zajímalo o jiné lidi... ohromná síla v podobě černé tajemné bytosti v kápi. O jeho polaritě nebylo pochyb. 

Do mých dalších poznávacích akcí s Tawilem se již nemíchal. Ovšem zneškodnil mi démona. Polapil jej a hodil do ohnivé jámy. Rozhovor s démonem mne sice neuspokojil a o pravdivosti jeho výroků jsem měla jisté pochybnosti, přesto mým úmyslem bylo rozloučit se s ním poněkud zdvořileji. Proběhlo to příliš rychle, neviděla jsem mu do tváře, jen pod něčím jako pláštěm měl holé ruce. Byla by to skvělá příležitost popsat celou musculaturu, kdybych měla časový prostor pro pozorování.

Dovolila jsem si jej tu a tam oslovit skrze různé "posly" s otázkou, co mi chce. Milého přijetí se jím sice nedostalo, ale nikterak je to trvale nepoznamenalo. Moc toho nenamluvil, vždy nechával mi vzkázat, ať dorazím sama. Po x-tém ověření přes různé systémy jsem nechápala jak, ani kam mám jít. Jelikož jsem uvykla, že vše přicházelo ke mně, byla jsem docela bezbranná. O svých snových návštěvách jsem pochopitelně neměla potuchy,  podobné řešení mne nenapadlo. Já o tom chtěla vědět, pamatovat si to, neboli provést celou akci vědomě. 

Pohyboval se přede mnou jako seskupení vrstev v několika rozměrech, byl tak plastický - Tawil - brána do všude a nikde. Jistě, tato ohromná bytost by mne uměla přepravit kamkoli do neznáma... stačilo by rozhrnout závoje vrstev a vlézt... Jemný tlak v hlavě, když zkoumal, co po něm chci. Neodmítl. Zatímco mé tělo zůstalo nehybné, opatrně jsem vkročila mezi vlnící se vrstvy. Omotaly se kolem mne, zlatavé jiskry všude kolem, ...provlečení okem, ...posadila jsem se do chumlu vrstev ... Pohyb té masy... vyvolal ve mne pocit jako bych projížděla na neviditelném eskalátoru tunelem se stěnami zvláštní struktury. Tunelem, jenž žil, hýbal se... a reagoval na mé myšlenky. Souznění mezi námi.

Zajímavý to byl pocit - pohyb prostoru všude kolem pozorovaný z téměř průhledného živého organismu. Na obzoru se objevilo i něco jiného. Skála tonoucí v mlze nad ohromným příkopem. Při přiblížení se, projití mlhou, vše zde se zdálo mít velice ostré hrany. Na skále stála ona bytost, nahlížela do něčeho, co mi připomínalo zrcadlo, a metala blesky na různá místa tam někam dole, po čase i kolem sebe. Mít v té době osobní zkušenost se severskou mytologii, zřejmě bych propadla domněnce, že se jedná o Thora. Podívaná na "ostřelovače" mi přišla zajímavá, jenomže do toho razantního hromobití by vědomě vstoupil jen sebevrah. Těžko říci, jak dlouze jsem ten výjev pozorovala. Neustával a já zaznamenala vzdušný manévr organismu poskytujícího mi útočiště. Živý "tunel" mne směřoval zpět. 

Nedalo se mluvit přímo o přistání, jen ustál pohyb a prostor kolem mne již nebyl uzavřen. Začala jsem po tom organismu lézt. Domnívám se, že na dohled jsem měla maximálně do 10 % ohromně obrovského těla Tawila. Neřešila jsem, zda pohybuji se dostatečně opatrně, ani zda mne onen organismus, jemně se mi pod nohami vlnící... neshodí. Naprostá souhra mezi námi v každém dechu, pohybu..., jeho vrstvy vycházející mi vstříc. Na holých nohou jsem cítila membránovou strukturu vyznačující se příjemnou pevností. Nezarážela mne ani přímo pod nohami se měnící "hmota". Při razantnějším pohybu se kolem mne jiná vrstva omotala. Byla jsem v ty okamžiky přesvědčena, že všude kolem mne je jen prázdnota...   

pokračování                     

5.4.13

O VÝJIMEČNOSTI


Žijeme v době syntetické, kdy původní formy jsou vystřídány formami jejich napodobenin neboli fakes. Doby charakteristické rozmachem padělků potravin, uměleckých děl, designu …, jen aby vše bylo
levnější a dostupnější širokým vrstvám. Velká část populace se honosí falešnými tituly z rádoby vysokých škol pyšnících se požadavky, jaké by zvládl více přemýšlivý absolvent druhého stupně základní školy. Stejně tak i v duchovní oblasti vyvstávají různé směry zdůrazňující svojí jednoduchost, masovost a všem přístupnost, vyzvedávaje toto jako přednost. Přesto nemám v úmyslu vést bojové tažení proti kterémukoli z těchto směrů mající za cíl oslovit široké publikum, není důvodu. Jednak je tyto fakes podléhají procesu diskreditace sami mezi sebou v konkurenčním boji a potom … i průměrnosti je potřeba učinit zadost, něčím ji zabavit, nablýskat falešnými diamanty, dodat ji puncu kvazidůvěry certifikáty, tituly, doporučeními, všeláskou, vysoce postavenými cíly usilující zpravidla o celospolečenské dobro… . Lidé bývají rádi baveni, takže šikovný eskamotér má příležitost. Je na každém, aby si určil, co jeho jest a do čeho svojí energii vloží.

Nedomnívám se, že by průměrnost byla výjimečnosti ke škodě, či ji nějak ubíjela. Výjimečnost se nachází úplně v jiné sféře a její zájem je naprosto odlišný. Nejde ji o masovost, kvantitu, rozšířenost, či snad všemsrozumitelnost. To, co je výjimečné, nemá zájem na ničem vykazujícím některý ze znaků průměrnosti. Necítí zde konkurenci, nevadí ji, její „vody“ jsou úplně jinde, kde průměrnost nemá šanci dosáhnout. Dostane-li se někdy něco výjimečného do sféry povrchnosti, nebude problém se z toho marasmu dostat zpět do čistých vod. Nehrozí ani zatažení do bahna, to výjimečné jde po vlastní cestě, ví, že navzdory okolnostem nemá dát na to špinavé, ačkoli nemá potřebu jej ničit. Nakonec, byl by boj s větrnými mlýny.

Výjimečnost jest rozpoznatelná sama o sobě, prostá pouhé fantazie představuje ušlechtilost imaginace. Není potřeba jí objasňovat, osvětlovat, přiblížit, interpretovat nebo snad prověřovat. Dotýká se jen těch, kteří jsou schopni oprostit se od nízkého, aby jí sami v sobě uvolnili místo. Kdo pozná její dotek, pochopí, jak zbytečné jsou pokusy o její objasnění. Čím více ji člověk ve svém nitru uvítá, tím do více oblasti jeho života ona pronikne. A potom již nebude potřeba vyhledávat dobrodružství, neb na zajímavé a fascinující promění se věci obyčejné…, sám život stane se „dobrodružstvím“, pro nudu (nakonec tolik typickou pro ty, co v ní uvízli) nezbude již místo. Na výjimečnost neexistuje diplom, dekret, ani potvrzení. Nelze za ni udělit kousky nablýskaného kovu. Jak usídlí se v člověku, nutně jej změní, rozbourá vazby staré a vystaví nové …, vše pokrytecké bude zatlačeno do ústraní. Jakékoli označení, slovo ztrácí postupně svůj formální smysl, člověk jednoduše ví.


Člověk, ostatně jako každý živý tvor, je schopen ji prožít či alespoň poznat v určitých okamžicích, které mu přijdou naprosto výjimečné, naprosto obohacující. Pozná-li ji byť na moment a nezapomene docela - jaká byla, je naděje, že možná někdy nalezne odvahu a  nechá proniknout ji do svého života plně… . 

14.3.13

Intermezzo IV (8)

                                         
předchozí

Našla se oblast, ve které zájem můj stojí v protipólu se zájmem mého přítele z hlubin. Dříve nebo později k tomu dojít muselo. Dokud jsou bytosti od sebe vzdálené, jakékoli kolizi lze zabránit, čím více jsou si blízké, tím méně manévrovacího prostoru zbývá a pravděpodobnost střetu se zvětšuje… Při těsném kontaktu vyhnout se mu nelze, a tak nezbývá, než se buď pořádně vzdálit, anebo si zájmy vzájemně sladit. Shodou okolností ona oblast sporu pro mne představuje sen, za nímž si stojím navzdory pocitu, kdykoli se mi přiblíží a natahuji ruku, abych se jej dotkla … do dvou týdnů mrcha jedna nestálá se znovu rozplyne. Vždy si říkám, příště na tento trik neskočím, jenomže okouzlena jeho blízkosti natáhnu ruku, tak jo… a mizí. Nu, momentálně se nachází ve značně rozplynutém  stavu a já doufám, že v létě na mne jako zombie znovu nevyskočí, lákaje mne, tak pojď … .

Stojíme proti sobě, ač může to znít zvláštně, hledíme jeden druhému do očí skrze vrstvy a sféry, až se naše tváře téměř dotýkají. Ani jeden neuhýbáme pohledem. Oba víme, co chceme. On pochází ze světa ne mého, odněkud, kde já nejsem, nepatřím tam. Což je mi poslední dobou nepříliš taktně dáváno  najevo. Přijala jsem jej i vliv, který s ním přišel, a nechala postupně provázat se svým životem. Domluvili jsme se již kdysi, že udělá vše pro splnění a realizaci mého snu. Pomohl mi nastavit tok energie vedoucí k narovnání pokřiveného, odstřižení nakaženého, vytvoření nového.
Radost dělat s ním na čemkoli. Pravda, nejde o rychlé efekty, jenomže vykonané vyznačuje se stabilitou a trvanlivostí. Můj sen bere vážně, jak zjistila jsem, postupně jeho plněním se nabourávám do jeho světa. Jednou, viděla jsem ve snu samu sebe, jak se v nějakém tunelu snažím otevřít hrubé ocelové dveře, nešly…, tak jsem do nich začala kopat. Stál vedle, otočil mé tělo k sobě, dlouze se na mne zadíval a ptal se, kam se to chci dostat, zda si to vůbec uvědomuji, že bych se tam propadla přímo… do světa zapovězeného. 

Můj sen …, spojuje nás a také představuje bod, kvůli němuž se umíme nemilosrdně posekat. Přímou cestu mi zkomplikoval jejím dovedením ad absurdum, řekla jsem tehdy, ještě jednou a končím. Za tři roční období znovu pokus o prosazení varianty ad absurdum. Odmítla jsem jej natolik vehementně, že jsem si rozhodila tok energie, což se ve hmotné realitě odrazilo rozhozením imunitního systému. Vymyslel jinou cestu… tato by mi seděla se vším všudy. Po komunikaci a ověřování v délce dalších dvou ročních období, ji k mému velkému překvapení skutečně otevřel. Pustila jsem se po ní … Nezapomenutelné okamžiky vyznačující se intenzitou…, věřila jsem v realizaci, i když mne odváděl zpět… Na hmotné realitě šel celý projekt k ledu. Nabízel mi jiný vstup, vlezla jsem tam a povedlo se mi přiblížit příliš… Muselo to být zatraceně blízko, neb tak synchronizovanou akci vykopávání odtamtud s přímým dopadem do běžného života jsem ještě nezažila. Nečekala jsem, než mne popadne za límec…, vypadla jsem sama a pořádně za sebou třískla dveřmi. Nehleděl na můj hněv a jakoby nic, mi zase začal ukazovat jiný vstup.

Jeden by řekl, že vyrábíme ementál s dírami končícími daleko od středu. Rozhodla jsem se splnit si svůj sen po svém, bez nabourávání světa pro mne zavřených brán a dveří vykazujícího nepřátelské tendence, kdykoli se přiblížím. Zve-li mne někdo někam jen proto, aby mne mohl praštit, děkuji, nemám zájem. Použil menší trik, na nějž jsem skočila, a tak vznikla další díra v ementálu. Byla jsem dosti nazlobená, když jsem mu v podobě ultimáta buď já, nebo toto podivné lákadlo, dala nůž na krk. Mlčel a z očí mu lítaly blesky. Nad tím, jak úžasné má energie, když je rozezlen, jsem se přestala rozplývat, jakmile našel cestu, jak ten nůž hodit přede mne, až se zabodl do dřevěné desky stolu v běžné realitě. Pravda, ultimáta nesnáší. Ať se týkají čehokoli. Dobře to vím. Já zase začínám vykazovat známky nechuti ke světu, jenž odmítá mne přijmout. 

Kdysi naše rozpory rozmetaly dosti věcí v běžné realitě a my je potom museli nastavovat znovu. Zabralo to hodně času a energie. Po sporech zůstávaly nedořešené záležitosti. Dnes je situace jiná. Ani ten nůž, jak jej zabodl přede mne, mi nerozsekal nic jiného. Nejde o nůž jako takový, ten se objevil a trefil do místa, na něž jsem v běžné realitě nikterak neupozorňovala. Reakce na mojí akci Tam, prosákla přímo Zde. V jiných oblastech dokonce umíme spolupracovat bez zatahování oné nešťastné táhnoucí se záležitosti, bez výčitek a bojkotování dalšího. Máme sklony řešit problémy společně, kompromisem. Snad blížíme se k okamžiku, kdy objasní mi, k čemu ten ementál potřebuje, a domluvíme si pro mne přijatelné hloubení děr. Nakonec tento proces nemusím vázat na plnění mého snu. Bylo by logické, že bytost pomáhající s nastavením něčeho v mém světě, potřebuje zase naopak mé krátkodobé zásahy do světa svého.

Poté, co vytáhla jsem ten nůž…, jednal trochu autoritativně. Jenomže přitom úžasně roztočil vrstvy natolik, až vytvářely obrazce, připomínající 3D spirály. Neskutečně nádherná podívaná. Povedlo se mi vysvětlit, oč mi jde a co mi vadí. S tak trpělivým nasloucháním jsem se u nikoho jiného nesetkala. Následující den prožila jsem ve svém světě něco, o co jsem hodně stála. Okolnosti se seběhly samy do příznivé konstelace. Taktéž mne nesmírně dojal pokus nahradit mi můj nesplněný sen něčím jiným, méně dokonalým… Zvláštní atmosféra podtržená nesmírnou touhou a bylo jen na mne, zda beru či nikoli. Skutečný sen je možno zabít, nechat jej vykrvácet. Ale nikdy jej nic nenahradí…, vše bylo by jen replikou. Vážím si nabídky toho, co možné je. Fair doznání, více na skladě nemám, mohu dodat jen něco takového. Já zvolila raději nesplněný sen, než-li pokusit se jeho plnění imitovat.        

pokračování

7.3.13

Tarot keltských draků

Nedá se říci, že bych si jej zvolila, jestli někdo volil, tak tarot sám, jenž se mi nachomýtl do cesty skrze konzultace a posléze se u mne ocitl. Nejde o standardní tarot ... je trochu jiný, nejenom draky, ale i jinak postavenými živly. Hole reprezentují vzduch a meče oheň. Pomůcka, přehodím význam mečů a holí, platí jen někde ..., je to trochu nevyzpytatelná sada :)

Ústředním motivem je kontakt mezi člověkem, tím, co je hmotné, a drakem či draky, tedy tím, co je astrální, éterické, z jiného světa, to co není zaznamenáno běžnými smysly. Na vzájemné reakci postav, zda si lidé všímají draků nebo naopak jsou plně zaujatí sami sebou při řešení problémů, je vidět, nakolik dochází k souznění mezi těmito rozdílnými světy. Tarot je plný keltských symbolů, které na jednotlivých kartách nejenom dotvářejí atmosféru, ale pro znalce její význam posouvají do jiné roviny. Osobně při jejich výkladu preferuji děj, v němž se postavy ocitají ve vazbě na symboliku.

Než-li o tomto tarotu povídat, popíšu pár, alespoň z mého pohledu, odlišných karet. Jistě, najde se jich více.

 Mágem je zde žena, která čerpá nejenom z grimoáru, literatury, ale především tyto umí využít pro spojení se světem astrálním. Inspirace a magické pomůcky sloužící k navázání kontaktu, prohloubení spojení, jakož i ke stabilizaci kontaktů a jeho provázání na hmotu. Nelze si nepovšimnout, že pomůcky mají v sobě dračí symboliku. Tomu všemu dominuje její postava, právě na ní a její vůli záleží, jaký kontakt to bude a jak bude probíhat.
Draci kolem ní představují nejenom spleť bytostí vizuálně poznatelných, nýbrž i jejich hlasy vedou mága schopného naslouchat jím ..., pozná-li mág toto, knihy již nejsou tak důležité. Neb bere je jako inspiraci, sám vytváří si své postupy a rituály ..., nejde jen o opakování slov několik generací před ním opakovaných ... .
Keltské symboly lze najít na výšivce i špercích. Luna, spojení s nevědomou části, hůl s drakem nahrazuje caduceum ... .

 



Velekněžka je pro mne kartou zavírací, právě ona určuje to, co je tajemstvím a není vhodné do toho v danou chvíli výkladem zasahovat. Zde je zahalená oparem tajemství a vyjeví jen to, co sama díky své síle a moudrosti uzná za vhodné.
Za ni stojící dva draci nejsou k případnému vetřelci příliš přátelští, potřebují, aby byli s ní ve spojení a do cesty vešlo jen to, co sami určují. Ona, ponořena do světa astrálního, ten hmotný až tak důležitý není, s ním ji spojuje jen hůl ukončená drakem. Na rozdíl od ATU I zde je půlměsíc na čele a v jiné poloze, doporučuji oba symboly srovnat a komparací lze dospět k zajímavým závěrům.
Koule v její ruce poukazuje na ponoření se do mimo i z pohledu časového. Není tak docela v reálném čase a prostore, draci ji zavedli do poněkud jiných sfér. Temný a bílý, oba aspekty polarity.
 

Zamilovaní přivádějí vykladače na rozhraní dvou různých světů. Vodní a pozemský drak, Každý z nich žije v jiném prostředí, potřebují jiné podmínky, vnímají jinak, přesto našli v sobě zalíbení a evidentně usilují o sblížení. Hluboký pohled z očí do očí, emoce třískají ..., prozatím neřeší otázky praktického soužití. Dříve nebo později ovšem tato otázka vyvstane. Je jeden z nich schopen přijmou prostředí toho druhého? Dokáží se lépe poznat a umět vyjít tomu druhému vstříc, až opadne opar první zamilovanosti? Půjdou každý svojí cestou, či se naučí potkávat na hranici, jíž budou postupně, pomalu stírat? Ustojí vzájemné rozdíly?
Podobné otázky se při pohledu na kartu přímo nabízí. Pro daný okamžik jde o souznění, ale karta nedává sama o sobě odpověď, jak toto bude dál. Tazatel ji najde v dalších kartách rozkladu.
Volavka a motýl, dva symboly, které vylučují automaticky se nabízející možnost jít od toho. Karta krásně zdůrazňuje aspekt volby. Kdo říká, že jsou možné jen dvě cesty?      

  

 Viselec se ve své situaci ocitl. Takový skok do propasti nedokončený, příliš krátké lano. A tak si tedy visí uprostřed propasti, kdy po stranách jej pozorují draci. Někteří zvesela, ve stylu no potěš, další zase udiveně, co jím to tam přistálo. Každopádně jeho nedokončený skok zaujal jejich pozornost. Vypadá to, že mají společníka na delší dobu.
Neumí jít tam ani zpět, musí čekat, až k němu, chycenému za jednu nohu, poznání dorazí nebo jej utrpí. Bude-li naslouchat drakům, jeho tíže se zmírní a čas zde strávený v průrvě může se ukázat jako příjemným poznáním. Nakonec jiné společníky zde neuvidí. Bude-li dostatečně odvážný a ponechá věcem volný průběh, ony astrální bytosti mu jistě pomohou. Nemá cenu se hnát dál, ani pokoušet šplhat nahoru, až uzraje doba, bude buď nahoře vytažen nebo postupně spuštěn dolu, za jistých okolností si umím představit i přetržení lana a potom pád dolů .... do hlubin ... buď na křídlech draka anebo držkopád ... . Záleží jen na jeho schopnosti ponechat rácio stranou a řídit se jen intuicií ... .


Tarot je vyveden ve velmi jemných barvách a jemně vyvedení jsou i draci. Nepatří k těm kýčovitým, kde jedna barva těžce válči s druhou, vše je v souladu. Svojí pozornost nevnucuje, čeká až osloví jemné smysly vykladače a zavede jej do světa jiného. Není nezbytně nutné, aby vykladač pracoval s draky ... jen někdy se může stát, že zahlédne tu jejich stín, tu let ohnivých bytostí v plamenech svící. Pro dobrodruhy tohoto charakteru doporučuji uspořádat více svíci do jemného kruhu, mezi plameny se potom naskytne úžasná podívaná. Tomu, kdo potřebuje návod, nabízí se kniha přímo od autorek obohacená o kouzla nad svíčkami. Zda fungují nevím, návodům nehovím a vlastní zkušenost, alespoň tu prvotní, ráda zažiji spontánně :).  



  


28.2.13

Vizualizace (7)

předchozí

Dobu kolem 4 hodiny ranní mívám ráda. Ve snu přicházejí  na vědomí zajímavé vize, předzvěst věcí příštích, či varování před možným problémem. Jedno ráno mne vytrhl ze spánku nepříjemný zvuk. Dobýval se do mého obydlí člověk žijící opodál, ve stavu značné proměny osobnosti vyvolané v důsledku nezvládnutí konzumace alkoholu, chtějíc, stěží se plížící, svojí chatrnou mluvou řešit všechny křivdy, jichž jsem se měla kdy na jeho osobě dopustit. Po výměně několikati nevrlých vět se ona postava odpotácela zjevně k sobě a já navzdory adrenalinu zaplavujícímu mé tělo zabránila jsem sama sobě jej inzultovat. Pokus nabourat se do mého osobního prostoru mne tuze rozezlil.

Tawil …, jeho přítomnost byla cítit ve chvějícím se vzduchu, v mrazivém tichu prostupujícím prostorem. Nedá se říci, že přichází a odchází, jednalo by se o zkreslující popis. Od okamžiku navázání kontaktu doposud cítím jeho neustálou přítomnost, ať jsem kdekoli. Bývá jen různě vzdálen, vždy v dosahu. Vnímat něco ohromného, co nelze jen tak napasovat do éterického útvaru majícího konkrétní rozměry a má touha spatřit jej… Tehdy jsem si před ním postěžovala na nepříjemný incident a docela mne zajímalo, zda je možné zařídit, aby mne podobné záležitosti již neobtěžovaly. Jak dnes vidím, postupně ano.

Rozhodla jsem se v to nevydařené ráno začít jej vnímat i vizuálně. Posadila se tváři v tvář směrem, kde jsem předpokládala možnost zaznamenání jeho manifestace.
„Musíš to prodýchat.“ ozvalo se za mnou.
Jistě, tajemný neznámy si přicházel a odcházel, kdykoli se mu zachtělo. Uvykla jsem řečem různých lidí zaznamenávajících jeho objevení se doprovázených údivem přecházejícím do různých stádií paniky: “Co ode mne chce? Neudělá mi nic? Proč přišel? Chce mne zabít?“ podobné otázky byly v tu dobu docela běžné.
Snažila jsem se situaci uklidnit konstatováním, kterak o něm vím, neb se občas zjeví. Pravda, mé přiznání, že netuším, co to je, odkud to přišlo a proč, zanechávalo spíše znepokojivý dojem. Jednou předvedl excelentní kousek. Z ničeho nic se objevil za mnou jako hologram. Tak se alespoň jeden člověk nezdravě ovlivněn ryze materialistickým nazíráním na svět přesvědčil o existenci éterických organismů. Úkaz to byl hodný seriálu Star Trek. 
Jednalo se o návštěvy nečekané, ovšem nikoli nevítané. Zvykla jsem si nepodléhat údivu. Zejména v počátcích jsem jej vnímala neurčitě slabě.
Tentokrát bylo zřetelně cítit, jak se posadil za mne, chytil mi ruce a já rozuměla jeho slovy vyjádřeným instrukcím o správném dýchání. Vedená vlastním dechem zachytila jsem před zdi ohromnou temnou kouli plápolající si v prostoru a prohrnující své různé vrstvy. Tmavší, nežli tma kolem. Když si mozek uvědomil, co vidím, dostavila se neskutečná radost. Ani nevím, kdy si můj humanoidní společník zase zmizel. Ovšem po nastoupení pocitu, že se mi skrze pohled propaluje něco do mozku, postupně jsem vizuální kontakt ukončila. Na působení tak mocné energie si musí zrak i psychika postupně zvyknout.

V následujících týdnech jsem často meditovala a jeho jednotlivé vrstvy se obtáčely kolem mne. Vizuálně podívaná lepší, nežli kaleidoskop, připomínala sérii nikdy nekončících tornád. Při kontaktu s ním neexistoval čas a prostor nahrazovalo něco úplně jiného. Uměl zajistit úplnou tmu při pohledu do slunce… .  Postupné pronikání do Jinam neslo sebou změny i do běžného života.  Méně jsem bloudila a lépe se orientovala v neznámém prostoru, bez time manageringu šlo postupně skloubit různé navzájem se vylučující zájmy, činnosti,  v případě potřeby dokonce v malém časovém rozsahu. Vyplatila se i nabytá schopnost usnout okamžitě, stačilo se jen zamotat do vrstev připomínajících závoje.

pokračování