23.1.13

Nastolené otázky (5)

předchozí

Nastal čas ponořit se do průlomu jara a léta jednoho roku..., přecházejícího do podzimu... Doba, kdy dělala jsem vše možné, jen poněkud zanevřela na vlastní věci. Bylo opojné hrát si s plamenem, řešit problém jiného člověka, když ten místo dosavadního chladu a klepání se zimou začal i na dálku cítit teplo. Možná to bylo rozumnější, vždyť se mi děly věci, s nimiž jsem zkušenost do té doby neměla, a spíše, než-li na jejich vnímání, kladla jsem důraz na šílené teorie, jak by to asi mohlo být. Z toho "jak by" dnes nezůstalo nic... pouze holý prožitek. 

Byl to předletní večer, takové ticho… až  nezvyklé, zvuky se snad uzamkly a neodvážily vylézt. Rozhodla jsem se tehdy vyzkoušet si rozklad skrze Haindl tarot. Obvykle k tomuto účelu používám 1,5 dlouhý starý pracovní stůl, mající tu správnou patinu. Nikoli esostoleček, který zvedne kdejaký duch jdoucí kolem, nýbrž přes 100 kg masivu. Jedna ruka zaměstnaná zapisováním, v druhé sklenice suchého bílého vína dumaje nad otázkou. Sada karet ležela na druhém konci pracovního stolu. Línou atmosférou horkého večera se prodíralo něco, co lze nazvat neurčitým zájmem, děsil i těšil současně. Zaznamenala jsem cizí hlas, slova jako by se snažila říci, teď sleduj. Na podobné věci jsem v té době nebyla zvyklá, zaraženě jsem se rozhlédla kolem... dostavil se pocit, že nejsem sama.   
Z hromádky karet, na níž jsem pohlédla se záměrem pozeptat se, co se děje, vyletěl Viselec..., byl stejně nehybný jako já v ten okamžik, a za ním Císař, Císařovna, Hvězda a 2 pohárů, dopadly na stůl hezky vedle sebe. Nic víc. Jen toto. Opatrně pokládaje tužku jsem podrobila zkoumání nejprve víno držící v ruce, bariéra ticha se vytratila, atmosféra kolem se vracela do normálu. Jen vytažené karty, jež jsem rozhodně sama nevytáhla, ležely nehybně na stole. Přepadl mne pocit obdivu vůči síle manifestující se skrze levitaci karet. Ne strach, nýbrž fascinace neznámém, mne docela pohltila. Málem bych zapomněla, že karty bych si mohla i vyložit. Vypadalo to jako zajímavé poselství... jeho význam jsem plně docenila teprve po létech, kdy vzala jsem do úvahy vazbu na příslušný znak I-Ching. Celkově situace na mne působila dojmem předtuchy, která se teprve projeví.

Po tarotové levitaci rozptylovala moji pozornost skutečnost, že jsem nikde neuměla nic zapnout do zásuvky, aniž by z ní nevyšlehla série zelených plamínků. Z tohoto jevu již obavy nastoupily, zejména, když mi po zapnutí jen tak spadla na zem 50 kg vážící televize. Letěla se vším, včetně stolku, na němž byla uložena, a kytky Připadala jsem si jako idiot, neb já vše sledovala ve zpomaleném záběru, vychutnávaje každý milimetr pádu na zem, aniž bych byla schopna ji zachytit. Chvíli se nedělo nic, tak jsem ji raději vypnula. Jinak televizi pomoci nebylo. Dosti jsem se naštvala a dosti vztekle vypustila do éteru: ještě jeden zničený spotřebič v domácnosti a s okultismem končím. Následně jsem odrovnala další varnou konvici na návštěvě. Jen jsem zapnula na ni spínač a zelené plamínky ukončily její životnost. Úžasná byla také story, kterak jsem si seděla u notebooku, naslouchaje podivnému cvrlikání. To se mi pálily kontakty v adaptéru. Od té doby mívám ve zvyku kontrolovat jeho teplotu. V IT servisu nechápali, jak k něčemu takovému mohlo dojít. Zásuvky mne častovaly sérii zelených plamínků navzdory tvrzení elektromana, jak vše není v pořádku. Pravda, až jsem mu své číslo předvedla, sám nevěřil tomu, co viděl. Nepomohla ani renovace rozvodů. 
Vše skončilo samo při hledání řešení u jedné speciální zakázky. Začala jsem pracovat s Tawilem - entitou, představující bránu k časoprostoru. 

pokračování
            
   

Žádné komentáře: