6.1.13

Strážce prahu

Strážce mezi profánním světem a svatyní. Bytost, jež dá zabrat adeptovi o cokoli okultní projektováním jeho nejhorších obav a strachů do vědomí jen proto, že se odvážil a má ambice věnovat se věcem skrytým za závojem.

V tarotu mu odpovídá  Atu Luna. Pes střežící bránu, za kterou se má adept dostat, překoná-li svůj vlastní práh ... strach, obavu zhmotněnou do příšery (lonza, panthera). Příšera mívá různé tvary, podoby, vyznačuje se vlastní individualitou, spolehlivě nabude tvaru vytvořeného na míru konkrétního jedince. Toto se obvykle odehrává ve snové rovině. Kdo neprojde bránou, neposune se dál.
V Thoth tarotu je strážcem Anubis, jeho sochy stojí u každé ze strážních věží, každá z nich drží v ruce klíč mající podobu znaku Merkura. Je na adeptovi, aby ve tmě našel tu správnou cestu skrze bránu. Hybný prvek zde představují šakali hlídající, aby nemohl projít ten, kdo z cesty sešel. Pochopitelně toto není jediným významem Atu Luna ... .

Chaos magie na rozdíl od pojetí středověkých běsů pracuje s koncepcí psychického cenzora. Carroll výslovně uvádí: "Psychický cenzor nás chrání před rušivými vlivy z jiné reality. Znemožňuje nám telepatické vnímání a jasnozřivost a snižuje naši schopnost všímat si důležitých shod nebo okolností nebo si zapamatovat sny. Psychický cenzor nám nebyl přidělen z nějaké boží škodolibosti, fyzický život bez něho by jednoduše vůbec nebyl možný. Bylo by to jako žít pod neustálým vlivem halucinogenů."
Ve středověku koncipovaná příšera, která se projevuje i ve snech moderního člověka, je projevem onoho mechanismu nebo bytosti (ať každý zvolí, co lépe sedí pojetí jeho), jehož účelem je oddělení normální běžné reality od světa jiného a zabránění jejich vzájemnému pronikání. V podstatě Strážce prahu brání tomu, aby člověk funkčně vykonával magií.

Ovšem bylo by chybou hledět na něj jako na překážku. Chrání člověka před vstupem tam, kam nemá, představuje tak účinný filtr obrany před sebou samým. Neuvědomování si, ještě není zbraní nejtěžšího kalibru pro vědomí. Jakmile člověk začne násilně překračovat svojí osobní hranici mezi tím, co zmůže a co ne, obrátí se proti němu jeho vlastní strach. A strach do magie nepatří. Strach je projevem emotivním a ve své podstatě jej lze považovat za projev pudu sebezáchovy. Nerespektuje-li člověk vlastní strach a jedná v jeho zajetí navzdory němu, s velkou pravděpodobností hraničící s úspěchem si sám vybuduje škálu úzkostných stavů, které, trvá-li jejich intenzivní působení delší dobu, mohou se vyvinout v paranoiu nebo jinou psychoporuchu. Jejím častým projevem bývá agrese vůči okolí, ať již slovní nebo fyzická. Proto, potkám-li na poli okultismu osoby, které do mne startují, aniž bych jím k tomu zavdala bezprostřední příčinu a jaksi jsou posedlé snahou mne shodit, neprožívám toto osobně. Takové situace přijímám logicky. Ona osoba jen nezvládla nějakou iniciaci a já v jejím podvědomí vyvolala asociaci ..., proto se osoba v závislosti na míře své inteligence volí vůči mne způsob a formu agrese.

Carroll naznačuje jasné řešení, jak vypnout některé části psychického cenzora, aby magik mohl vědomě dosáhnout výsledku, který bude mít odraz i do běžné hmotné reality, či po čase se něco odtamtud může  součástí jeho běžné reality stát. Často právě tento mechanismus funguje jako filtr, kdy člověku se projeví zkreslené vize. Mnohdy se tak děje v důsledku projekce ega majícího sklony interpretovat zachycené do obrazů vyhovujících jeho osobnímu zájmu. Zejména, dostane-li se člověk do pasti zvýšeného zájmu o jiné. To potom nastává stav, jenž nelze pojmenovat jinak, nežli shluk (roj) iluzorních halucinací, aneb projekce vzdušných zámků.

Osobně jsem zvolila trochu jiný způsob práce se psychickým cenzorem. Navázala jsem si vlastního Strážce prahu na bytost, s níž jsem přišla do kontaktu již ve školních létech a která mne nevím, proč přitahovala, když jsem věnovala poměrně dosti času studiu příslušné mytologie. Vzájemná komunikace vedla ke konkrétní inspiraci a formování vlastního přístupu. Pro mého psychocenzora evidentně přijatelný způsob, jak nenásilně překračovat postupným formováním hranice do světa Tam - Jinde. "Spolupráce" složky mé psychiky s něčím externím mi umožnila postupně vybudovat základ, od něhož se bylo možno odrazit na cestu dál. Respektovala jsem nastavené bloky, které se, až přišel čas, otvírali sami. Proto se mi nestává ani ve snových vizích, že bych bušila na uzavřenou bránu, dobývala se někam násilím, nebo ve snech bojovala s příšerami. Já s příšerami ve svých snech souzním ..., ať je to cokoli, strach ve mně nevzbuzují.
Nepoužívala jsem pro své "výpravy" cíleně Strom ani jinou mapu. Zde jsem měla naprostou jistotu, že nepustí mne do ničeho, nikam, s čím nebo kde bych to nezvládla. Jistě, také jsem si vyprojektovala roj haluzí, jenomže ty se dají odbourat, naučí-li se člověk nepředpokládat nic a nehrabat do záležitostí, po kterých mu ničeho není :) .

Strážce prahu není Svatým andělem strážným, není ani démonem, či jakoukoli bytostí, která by lákala k uzavírání paktů. Jedná se o část psychiky, filtr bránicí ve sebezničení. Nelze jej obelstít, řešením je sebepoznání, aneb nelhaní si do vlastní kapsy. Umění přiznat si vlastní úspěch a neúspěch. Potlačení nemístné zvědavosti. Zbavení se všeho, co člověka uzavírá do neprostupné pevnosti. Směřování zájmu tím správným směrem. Ponechání vlastní Pravé vůli prostoru, aby měla šanci ukázat se ve spleti chaosu různých (s)myšlenek ... .                                      
 

Žádné komentáře: