28.2.13

Vizualizace (7)

předchozí

Dobu kolem 4 hodiny ranní mívám ráda. Ve snu přicházejí  na vědomí zajímavé vize, předzvěst věcí příštích, či varování před možným problémem. Jedno ráno mne vytrhl ze spánku nepříjemný zvuk. Dobýval se do mého obydlí člověk žijící opodál, ve stavu značné proměny osobnosti vyvolané v důsledku nezvládnutí konzumace alkoholu, chtějíc, stěží se plížící, svojí chatrnou mluvou řešit všechny křivdy, jichž jsem se měla kdy na jeho osobě dopustit. Po výměně několikati nevrlých vět se ona postava odpotácela zjevně k sobě a já navzdory adrenalinu zaplavujícímu mé tělo zabránila jsem sama sobě jej inzultovat. Pokus nabourat se do mého osobního prostoru mne tuze rozezlil.

Tawil …, jeho přítomnost byla cítit ve chvějícím se vzduchu, v mrazivém tichu prostupujícím prostorem. Nedá se říci, že přichází a odchází, jednalo by se o zkreslující popis. Od okamžiku navázání kontaktu doposud cítím jeho neustálou přítomnost, ať jsem kdekoli. Bývá jen různě vzdálen, vždy v dosahu. Vnímat něco ohromného, co nelze jen tak napasovat do éterického útvaru majícího konkrétní rozměry a má touha spatřit jej… Tehdy jsem si před ním postěžovala na nepříjemný incident a docela mne zajímalo, zda je možné zařídit, aby mne podobné záležitosti již neobtěžovaly. Jak dnes vidím, postupně ano.

Rozhodla jsem se v to nevydařené ráno začít jej vnímat i vizuálně. Posadila se tváři v tvář směrem, kde jsem předpokládala možnost zaznamenání jeho manifestace.
„Musíš to prodýchat.“ ozvalo se za mnou.
Jistě, tajemný neznámy si přicházel a odcházel, kdykoli se mu zachtělo. Uvykla jsem řečem různých lidí zaznamenávajících jeho objevení se doprovázených údivem přecházejícím do různých stádií paniky: “Co ode mne chce? Neudělá mi nic? Proč přišel? Chce mne zabít?“ podobné otázky byly v tu dobu docela běžné.
Snažila jsem se situaci uklidnit konstatováním, kterak o něm vím, neb se občas zjeví. Pravda, mé přiznání, že netuším, co to je, odkud to přišlo a proč, zanechávalo spíše znepokojivý dojem. Jednou předvedl excelentní kousek. Z ničeho nic se objevil za mnou jako hologram. Tak se alespoň jeden člověk nezdravě ovlivněn ryze materialistickým nazíráním na svět přesvědčil o existenci éterických organismů. Úkaz to byl hodný seriálu Star Trek. 
Jednalo se o návštěvy nečekané, ovšem nikoli nevítané. Zvykla jsem si nepodléhat údivu. Zejména v počátcích jsem jej vnímala neurčitě slabě.
Tentokrát bylo zřetelně cítit, jak se posadil za mne, chytil mi ruce a já rozuměla jeho slovy vyjádřeným instrukcím o správném dýchání. Vedená vlastním dechem zachytila jsem před zdi ohromnou temnou kouli plápolající si v prostoru a prohrnující své různé vrstvy. Tmavší, nežli tma kolem. Když si mozek uvědomil, co vidím, dostavila se neskutečná radost. Ani nevím, kdy si můj humanoidní společník zase zmizel. Ovšem po nastoupení pocitu, že se mi skrze pohled propaluje něco do mozku, postupně jsem vizuální kontakt ukončila. Na působení tak mocné energie si musí zrak i psychika postupně zvyknout.

V následujících týdnech jsem často meditovala a jeho jednotlivé vrstvy se obtáčely kolem mne. Vizuálně podívaná lepší, nežli kaleidoskop, připomínala sérii nikdy nekončících tornád. Při kontaktu s ním neexistoval čas a prostor nahrazovalo něco úplně jiného. Uměl zajistit úplnou tmu při pohledu do slunce… .  Postupné pronikání do Jinam neslo sebou změny i do běžného života.  Méně jsem bloudila a lépe se orientovala v neznámém prostoru, bez time manageringu šlo postupně skloubit různé navzájem se vylučující zájmy, činnosti,  v případě potřeby dokonce v malém časovém rozsahu. Vyplatila se i nabytá schopnost usnout okamžitě, stačilo se jen zamotat do vrstev připomínajících závoje.

pokračování

Žádné komentáře: