28.4.13

5 Holí ... Konfrontace



Karta vypadá v klasickém Rider-Waite provedení jako boj všech proti všem. Situaci, kdy hole jsou natolik zaklíněné do sebe, že s nimi prakticky již ani nelze pohnout. Vše jeví se být bez východiska, to nízké, lidské se projevilo u všech najednou - vzplanuli a navzájem se zablokovali. Při pohledu na figury logicky napadne otázka, odkud ten chumel lidí s holemi zasekanými do sebe začít rozplétat … . O tom by měly být okolní karty. Nemá cenu řešit, kdo začal, jakoby všichni najednou ... není vítěze ani prohry ... ztrácí všichni, neb tento konflikt smyslu nemá, přináší jen balast.

Další rozměr 5 holí - vyšší, nadlidský, představuje Thothův tarot. Vůbec s oblibou stavím proti sobě kartu v mutaci figurální s její obdobou v něm. Vyniká tak kontrast mezi typicky lidským a sílou, která již pouze lidská není. Nejde o zaklíněné figury … zde jedna centrální hůl blokuje další 4 hole za sebou, sama příliš pohybu schopná není. Její jednotlivé symboly jsou postaveny tvářemi od sebe, vzadu plápolají plameny v zápasu o to,  nepodlehnout skomírání.  Blokace síly ... zabránění jakékoli akci. Ty hole by se rozhýbat měly …, ovšem musí tak učinit násilím. Čas vyjednávaní skončil. Lev lapen do pasti. Takže nezbývá, než-li provokovat sílu ... . Jednat krok za krokem, postupně se dopracovat k probuzení vnitřní energie, probrat Bestii – Lva – Sílu a udělat něco ..., rozbit "beton", v němž je Síla uvězněna.

Přistupovat k ní lze různě. Rezignovat.  Brát to jako konflikt, jenž nastane … . Či jen pozorovat v bezpečí krytu, co se bude dít. Anebo, pomalu, ale jistě vyprovokovat akci. 

Často bývá karta označována za negativní. Jistě, nutí zaujmout jednoznačný postoj, ať již rezignaci, pozorování nebo odvážného zásahu do děje, ačkoli tento není tak docela možné provést najednou. Cokoli chce člověk dělat, chce to sérii postupných na sebe navazujících kroků. Uvolnění síly, získání kontroly a prostoru pro konání. Proražení svobodné vůle, ať děje se cokoli. Zde nastaveny mantinely jsou a vůle je potřebuje uvolnit, by se mohla projevit taková, jaká je. Strach z konfliktu omezuje, ovšem ona postupnost spočívá v eleganci udělat to tak, aby se nepříjemné konotace vyeliminovaly. I to, co vypadá jako nepřekonatelné se během času a prosazováním svého poddá. 

Beru kartu jako výzvu, kde pomůže exhibice, provokace a postupné údery kladivem na hřebík. Jak jinak by člověk poznal, že je na správně cestě, než když se to, co zdálo se býti nemožným, postupně naplní. Onu konfrontaci nevnímám ve smyslu vyvolání konfliktu s osobou, která se blokuje nebo vyražení do boje proti všem. Praxe ukazuje mi, že mnohem lepší je vzít jí jako příležitost konfrontovat samu sebe s tím, co je podstatné, za čím si mám stát a pomalu, ale jistě o to usilovat. Stane se, že lidé udělají něco, co je v rozporu s mým zájmem, potom dle mého mínění je na místě otázka, zda vůbec stojí za to, s někým takovým spolupracovat. To by mohla být ta centrální hůl blokující, či jeden z bojovníků v Rider -Waite mutaci (k němuž se sicher přidají další a vznikne z toho guláš). Mnohem lepší je nenápadně ne před centrální hůl, ale  poza ní se odsunout a tiše odkráčet svým směrem. Než se to těžkotonážní železo rozhýbe ... to již bude vše někde úplně jinde ... .



P.S. pro čtenáře, jenž povzdechne si, kterak se mi to píše, když ona osoba je příliš blízká ... nu, zde větší odstup bude jen ku prospěchu věci ... .             

21.4.13

Výprava (9)

předchozí

Myšlenka na něco, co se u mne nenadále objevuje a já to neumím identifikovat, ačkoli to svým způsobem velmi dobře znám, mne tuze znepokojovala. V té době mi chyběly zkušenosti a já si neuvědomovala, že se jedná o průnik ze sfér, které navštěvuji ponořená do hlubin nedosahujících břehu vědomí. Pátrala jsem tedy mezi všemi možnými stvořeními ve snaze o zařazení. Pochopení, o nakolik marnou snahu jde, mi trvalo více, než rok. Nelze klasifikovat nepřirovnatelnou, naprosto unikátní bytost, k ničemu jinému. Nicméně v těchto dnech započalo mé velké "dobrodružství" mající podstatný vliv na moje další směřování.

Bylo to, objevovalo se to a zachytili to i další lidé, když se to vyskytovalo v mé blízkosti. Ona bytost vzbuzovala ve mně respekt a vyvolávala pocit bezpečí. Zvykla jsem si na  panické reakce těch, co zaznamenali jej přímo. Pravda, působilo to nádherně temně apokalypticky. Nedá se říci, že by se to zajímalo o jiné lidi... ohromná síla v podobě černé tajemné bytosti v kápi. O jeho polaritě nebylo pochyb. 

Do mých dalších poznávacích akcí s Tawilem se již nemíchal. Ovšem zneškodnil mi démona. Polapil jej a hodil do ohnivé jámy. Rozhovor s démonem mne sice neuspokojil a o pravdivosti jeho výroků jsem měla jisté pochybnosti, přesto mým úmyslem bylo rozloučit se s ním poněkud zdvořileji. Proběhlo to příliš rychle, neviděla jsem mu do tváře, jen pod něčím jako pláštěm měl holé ruce. Byla by to skvělá příležitost popsat celou musculaturu, kdybych měla časový prostor pro pozorování.

Dovolila jsem si jej tu a tam oslovit skrze různé "posly" s otázkou, co mi chce. Milého přijetí se jím sice nedostalo, ale nikterak je to trvale nepoznamenalo. Moc toho nenamluvil, vždy nechával mi vzkázat, ať dorazím sama. Po x-tém ověření přes různé systémy jsem nechápala jak, ani kam mám jít. Jelikož jsem uvykla, že vše přicházelo ke mně, byla jsem docela bezbranná. O svých snových návštěvách jsem pochopitelně neměla potuchy,  podobné řešení mne nenapadlo. Já o tom chtěla vědět, pamatovat si to, neboli provést celou akci vědomě. 

Pohyboval se přede mnou jako seskupení vrstev v několika rozměrech, byl tak plastický - Tawil - brána do všude a nikde. Jistě, tato ohromná bytost by mne uměla přepravit kamkoli do neznáma... stačilo by rozhrnout závoje vrstev a vlézt... Jemný tlak v hlavě, když zkoumal, co po něm chci. Neodmítl. Zatímco mé tělo zůstalo nehybné, opatrně jsem vkročila mezi vlnící se vrstvy. Omotaly se kolem mne, zlatavé jiskry všude kolem, ...provlečení okem, ...posadila jsem se do chumlu vrstev ... Pohyb té masy... vyvolal ve mne pocit jako bych projížděla na neviditelném eskalátoru tunelem se stěnami zvláštní struktury. Tunelem, jenž žil, hýbal se... a reagoval na mé myšlenky. Souznění mezi námi.

Zajímavý to byl pocit - pohyb prostoru všude kolem pozorovaný z téměř průhledného živého organismu. Na obzoru se objevilo i něco jiného. Skála tonoucí v mlze nad ohromným příkopem. Při přiblížení se, projití mlhou, vše zde se zdálo mít velice ostré hrany. Na skále stála ona bytost, nahlížela do něčeho, co mi připomínalo zrcadlo, a metala blesky na různá místa tam někam dole, po čase i kolem sebe. Mít v té době osobní zkušenost se severskou mytologii, zřejmě bych propadla domněnce, že se jedná o Thora. Podívaná na "ostřelovače" mi přišla zajímavá, jenomže do toho razantního hromobití by vědomě vstoupil jen sebevrah. Těžko říci, jak dlouze jsem ten výjev pozorovala. Neustával a já zaznamenala vzdušný manévr organismu poskytujícího mi útočiště. Živý "tunel" mne směřoval zpět. 

Nedalo se mluvit přímo o přistání, jen ustál pohyb a prostor kolem mne již nebyl uzavřen. Začala jsem po tom organismu lézt. Domnívám se, že na dohled jsem měla maximálně do 10 % ohromně obrovského těla Tawila. Neřešila jsem, zda pohybuji se dostatečně opatrně, ani zda mne onen organismus, jemně se mi pod nohami vlnící... neshodí. Naprostá souhra mezi námi v každém dechu, pohybu..., jeho vrstvy vycházející mi vstříc. Na holých nohou jsem cítila membránovou strukturu vyznačující se příjemnou pevností. Nezarážela mne ani přímo pod nohami se měnící "hmota". Při razantnějším pohybu se kolem mne jiná vrstva omotala. Byla jsem v ty okamžiky přesvědčena, že všude kolem mne je jen prázdnota...   

pokračování                     

5.4.13

O VÝJIMEČNOSTI


Žijeme v době syntetické, kdy původní formy jsou vystřídány formami jejich napodobenin neboli fakes. Doby charakteristické rozmachem padělků potravin, uměleckých děl, designu …, jen aby vše bylo
levnější a dostupnější širokým vrstvám. Velká část populace se honosí falešnými tituly z rádoby vysokých škol pyšnících se požadavky, jaké by zvládl více přemýšlivý absolvent druhého stupně základní školy. Stejně tak i v duchovní oblasti vyvstávají různé směry zdůrazňující svojí jednoduchost, masovost a všem přístupnost, vyzvedávaje toto jako přednost. Přesto nemám v úmyslu vést bojové tažení proti kterémukoli z těchto směrů mající za cíl oslovit široké publikum, není důvodu. Jednak je tyto fakes podléhají procesu diskreditace sami mezi sebou v konkurenčním boji a potom … i průměrnosti je potřeba učinit zadost, něčím ji zabavit, nablýskat falešnými diamanty, dodat ji puncu kvazidůvěry certifikáty, tituly, doporučeními, všeláskou, vysoce postavenými cíly usilující zpravidla o celospolečenské dobro… . Lidé bývají rádi baveni, takže šikovný eskamotér má příležitost. Je na každém, aby si určil, co jeho jest a do čeho svojí energii vloží.

Nedomnívám se, že by průměrnost byla výjimečnosti ke škodě, či ji nějak ubíjela. Výjimečnost se nachází úplně v jiné sféře a její zájem je naprosto odlišný. Nejde ji o masovost, kvantitu, rozšířenost, či snad všemsrozumitelnost. To, co je výjimečné, nemá zájem na ničem vykazujícím některý ze znaků průměrnosti. Necítí zde konkurenci, nevadí ji, její „vody“ jsou úplně jinde, kde průměrnost nemá šanci dosáhnout. Dostane-li se někdy něco výjimečného do sféry povrchnosti, nebude problém se z toho marasmu dostat zpět do čistých vod. Nehrozí ani zatažení do bahna, to výjimečné jde po vlastní cestě, ví, že navzdory okolnostem nemá dát na to špinavé, ačkoli nemá potřebu jej ničit. Nakonec, byl by boj s větrnými mlýny.

Výjimečnost jest rozpoznatelná sama o sobě, prostá pouhé fantazie představuje ušlechtilost imaginace. Není potřeba jí objasňovat, osvětlovat, přiblížit, interpretovat nebo snad prověřovat. Dotýká se jen těch, kteří jsou schopni oprostit se od nízkého, aby jí sami v sobě uvolnili místo. Kdo pozná její dotek, pochopí, jak zbytečné jsou pokusy o její objasnění. Čím více ji člověk ve svém nitru uvítá, tím do více oblasti jeho života ona pronikne. A potom již nebude potřeba vyhledávat dobrodružství, neb na zajímavé a fascinující promění se věci obyčejné…, sám život stane se „dobrodružstvím“, pro nudu (nakonec tolik typickou pro ty, co v ní uvízli) nezbude již místo. Na výjimečnost neexistuje diplom, dekret, ani potvrzení. Nelze za ni udělit kousky nablýskaného kovu. Jak usídlí se v člověku, nutně jej změní, rozbourá vazby staré a vystaví nové …, vše pokrytecké bude zatlačeno do ústraní. Jakékoli označení, slovo ztrácí postupně svůj formální smysl, člověk jednoduše ví.


Člověk, ostatně jako každý živý tvor, je schopen ji prožít či alespoň poznat v určitých okamžicích, které mu přijdou naprosto výjimečné, naprosto obohacující. Pozná-li ji byť na moment a nezapomene docela - jaká byla, je naděje, že možná někdy nalezne odvahu a  nechá proniknout ji do svého života plně… .