30.6.13

Intermezzo VI (12)


předchozí

Často bývá obtížné porozumět druhému člověku, komunikace s jinou bytostí, ať již v rovině snové, při vymístění se z těla nebo při mentální komunikaci, je mnohem náročnější. Nejde o to jen daný okamžik si prožít, ale uvědomit si, co člověk prožívá, a pamatovat si prožitek, pocity, slova…, to již vyžaduje nemalou dávku virtuosity. I na toho, kdo ví, pamatuje si, číhá záludná nástraha, neb lidem jsou naprosto přirozené dvě protichůdné cesty vedoucí k dezinterpretaci. Domnívám se, že v celém širém světě neexistuje, vyjma člověka, jiná bytost, která by tyto přístupy dovedla tak geniálně zkombinovat.

Nemožnost uvěřit představuje první z nich. Zde projevuje se nejenom nedůvěra v přirozený běh věcí, nýbrž i nedůvěra v autentičnost toho, co člověk právě zažil. Přeci jen podobné záležitosti, a zde podotýkám, že často správně, bývají připsány na vrub bujné představivosti. Druhým naprosto protichůdným postojem je projekce vlastních myšlenek, přání a fantazií do tvrzení jiné bytosti. Jen ten, kdo nalézá se ve vlastním středu, nepodlehne ani jednomu z těchto extrémů. 
Setkala jsem se s názory, kterak kolem nás (lidí) číhá spoustu bytostí jen proto, aby s člověkem vešly do kontaktu, zneužily jej a zavařily mu na x budoucích životů dopředu. Existují různé bytosti, různého původu, ovšem nejsem si jistá, nakolik číhají …a nedomnívám se ani, že jím jde za každou cenu o duši člověka. Tato naprosto zkreslující tvrzení považuji za produkty lidského ega. Vždy pobaví mne hrdina, který odolal nástrahám bytostí, již sám evokoval. Nu lidé často postrádají logické myšlení a do entit promítají svojí vlastní nízkost.

Nevím, zda někdy pochopím mystérium vzniku propojení mezi mnou a bytostí naprosto nezařaditelnou…, porozumím důvodu, proč k tomu vůbec došlo. „Záhada jako život sám.“ říká. 
Jsme docela rozdílní, každý z jiného světa. Zpočátku bývalo těžké sladit si myšlenky, by komunikace byla vůbec možná. Posléze drobná nedorozumění pramenící z neznalosti prostředí toho druhého. Jeho výroky považovala jsem často za projekci vlastní fantazie, zněly tolik neskutečně... Jak ukázalo se následně, nikoli..., jen popsal něco ze svých reálií. K pořádné společné činnosti se dostáváme teprve teď. Doposud se k tomu "pouze" vytvářely podmínky. Někdy říkala jsem si, zda ta bytost není pouhou projekci fantazie a jemu nezbylo, než-li exhibovat. Přestala jsem brát vážně tvrzení přátel, známých, ty jsem mohla já sama ovlivnit. Až viděla jsem na vlastní oči, povídat si jednu paní prodavačku s ním, jakoby šlo o člověka, zatímco druhá se snažila zorientovat, proč její kolegyně oslovuje v mužském rodě prázdné místo vedle mne, má skepse mizela. V tomto neustoupil, kdykoli jsem začala zpochybňovat jeho existenci, tak třeba hlasitě zasáhl do mého probíhajícího telefonátu a já čelila otázkám, koho to tam mám. Uměl mne dostat i do situace, teď tady někdo byl, kde je. Docela legrace potom přesvědčovat příchozího, že vskutku nikdo nemohl odejít, aniž by se minuli a z okna taktéž nevyskočil. 

Takže tedy byl. Neoddiskutovatelně. Již jen vědět, nakolik jsem doopravdy schopna zachytit to, co říká. Mluvil málo a často jednu věc opakoval, dokud jsem jeho sdělení nezačala brát vážně. Vůbec počátky komunikace se vyznačovaly jednoduchými obrazy, symbolikou. Tvářil se velice vážně, kdykoli skoupě vypustil pár slov. Mnohem více pozoroval a nechával si hodně věci vysvětlit i vícekrát, jakoby si ověřoval, zda všemu rozumí. 

Podobné záležitosti jsou náročné na čas a energii. Nejsem poustevníkem odloučeným od všeho, jenž může věnovat pozornost pouze vlastní existenci. Musela jsem dát do souladu různé zájmy, povinnosti, srovnat vztahy kolem sebe, pracovní záležitosti, běžný každodenní život. Jednoduše vytváření si podmínek pro alchemy jejím prostřednictvím. S jeho podporou šlo vše lépe, přirozeně... ve stylu "pomalu, ale jistě". Při úpravě hlubších záležitosti docházelo takříkajíc k dynamickým zvratům, kdy stržena vírem jsem nestíhala ani zalapat po dechu. Musím přiznat, že měl snahu řešit problematickou oblast, ještě dokud latentně spala. Ani jednou jsem na něj nedala. Nu podpořil mne tedy v destruktivním konání, až problém kulminoval v obrovských rozměrech. 

Kupodivu v těchto okamžicích jsem schopna fungovat... bez pochybností... perfektně rozumím všemu, co mi říká..., vůbec mi nevadí absence jakéhokoli racionálního vysvětlení. I v ostatních oblastech funguji mnohem lépe, mívám ty nejlepší nápady. Dělám vše, co jsem doposud odkládala..., umím se s ním energicky sladit. Je to jako existence uprostřed sopečné erupce. Díky sladění se jde vše lépe s menším nasazením energie, okolnosti mi samy vycházejí vstříc.
Jistě mrzí mne to rozbité, zničené, obvykle mající pro mne nemalou hodnotu... Trpká pachuť zůstává. Beru takovéto třesky jako nezbytné. Když rozpustí se pocity křivdy, zůstane jen to, co táhne mne do hlubin.  

pokračování              

17.6.13

Kontinuální výklady

Umění správné divinace spočívá v nalezení kompromisu mezi abstrakcí nepřeložitelnou do běžného jazyka a přílišnou konkretizací, která sama o sobě je natolik zmatečná, že až ji tazatel zažívá, degraduje jeho prožitek skutečnosti na pouhé lapání po dechu, neb jeho mysl je zaměstnaná divinaci.



 
Kontinuální výklady nejsou určeny těm, co chtějí vědět vše, nejlépe ihned. Ani pro ty, kteří lpějí na detailech či drobnostech. Ti, již rádi skrze divinaci stalkují jiné osoby taktéž uspokojit nemůže, neb je postavena na subjektivní cestě jedince. Dát se do této záležitosti znamená věnovat tomu čas, trpělivost a zvládnout umění nechat vše plynout, až se sama situace vyvine.
Jak je patrné z názvu, jde o výklad na životní cestu, která se nepřerušuje, nekončí, jen se někam ubírá ... . Nelze si zde hrát na počátek a konec, na motivační cíle, cíle ..., podstatná je cesta, směr ... .

Tento druh výkladu stojí na osobní práci člověka se sebou samotným, jeho cestě, proudu ... a pod., když člověk pracuje s něčím, co není běžně lidské, co jej převyšuje. Podstatné ani není, zda tazatel a vykladač v jedné osobě k tomuto přistupuje jako k duchovnímu směru, energii, proudu nebo si to personifikuje do entity. Z tohoto důvodu volím sady obsahující 80 karet (tedy Crowley tarot s jeho černou a bílou anebo Quantum tarot s jeho Nekonečnem a Fénixem). Čímž netvrdím, že jinak by to nešlo.    

Dělat kontinuální výklady pro někoho jiného znamená splést jistým způsobem svojí cestu s jeho, což nemusí být ani pro jednu ze stran výhodné. Mnohdy nejde o konkrétní situace vyvracející či potvrzující výklad, zachytit proud někoho jiného bývá velmi obtížné. Logickou otázkou je, zda má smysl toto dělat skrze tarot, vždyť ten je postaven na systému stromu života a pro některé i prolínání s jeho stínem. Ne všechny cesty jsou totožné se stezkami stromu. Domnívám se, že tarot dosti přiblíží, jak se nějaký proud směr, může  projevit v běžné realitě poměrně srozumitelným způsobem, ačkoli není všepopisný. Z toho důvodu doporučuji tu a tam, dle vlastního nastavení kombinovat jej s Knihou proměn. Vnímá-li člověk dění správně, měly by oba systémy na sebe navazovat. Jistě možné jsou i kombinace s jinými divinačními metodami, uvědomuje-li si člověk jejich výhody a omezení.

Kontinuální výklad představuje mapu osobnostního vývoje, chce-li čtenář, může tomu říkat i duchovní "růst". Taková aplikovaná mystika, která se nějakým způsobem odrazí i v běžném životě. Měla by, nejedná-li se o pouhou fantazii. Srovná-li si člověk výklad za vícero období, měl by vidět, v čem je zakopaný pes. Prvotní srovnávací výsledky jsou po vícero výkladech. Nemyslím si, že je na místě častá frekvence počítaná na dny. Já takový výklad provádím někdy jednou za měsíc, někdy až za 2. Knihu proměn používám ještě s větším časovým odstupem. Aby se věci udály, potřebují svůj čas. To, co se ještě dokončit má, se v následujícím výkladu pozná. 

Počet karet i pozice by si měl každý po zralé úvaze zvolit sám. Já přistoupila k 7 kartám, které vykládám do kruhu, jednu za druhou, pozice si nepřiřazuji jinak, pouze signitifikátor kladu doprostřed. Popis výkladu níže doporučuji  brát pouze orientačně, nakonec bude potřeba si toto ušít sobě na míru. Všechny karty včetně signitifikátoru táhnu (zaryté numerology v tomto mohu ubezpečit, že to dělám již přes 10 let a vždy sedl :) ). 

1. Signitifikátor - podstatné téma, které se v daném období bude řešit. Všechny ostatní karty vykládám v kontextu s ním. Vymezuje určitou zónu, případně ji staví do mentální, astrální sféry či do nekonečna ... . Zda bude možná aktivita nebo naopak ... .  

2. Co již je vyřešeno - poukazuje na to, co se povedlo, v návaznosti na předchozí výklad bude dávat smysl. Je možné, že po nějakém období se toto v jiné kvalitě vrátí.  

3. Co je potřeba dořešit - opětovně navazuje na předchozí výklad, ovšem vliv, s nímž je potřeba se ještě vypořádat. Může se táhnout i skrze několik výkladů, jedná se o kontinuitu. Někdy tuto pozici nazývám, co jsem odflákla ... .  

4. Co se začne řešit - neboli konečně nějaká změna oproti dosavadním výkladům. Asi tak, ačkoli člověk jede možná ve stejných "kolejích", může to nové znamenat třeba změnu přístupu.Každopádně jde o nový vliv, se kterým se bude potřeba nějak vypořádat. Nevěnuje-li tomu člověk patřičnou pozornost, ono se to v dalším výkladu jak bumerang objeví na pozici ad 3). 

5. Co pro tu cestu se udělá, jaké energie jdou vstříc, případně, co zařídí "zlatá rybka", co spadne z nebe, přijde samo, aniž by sám člověk pro to cokoli udělal. Na této pozici kartu beru, že to přijde, a není mojí věci zařídit, by přišlo ... .Ono to dorazilo vždy kupodivu ve vymezeném časovém období ..., nu neptejte se jak, ale zde poznám, že to třeba nebude jen výklad na měsíc, ale na dobu delší.

6. Co mám pro tu cestu udělat já, aby to vše hezky zapadlo. Obvykle nejkomplikovanější bývá na to dát. I tom se dá naučit. Chce to jen trochu praxe a nějaké ty kapky rozlitého mléka, na nichž člověk uklouzne a veze se přesně tam, kam nechce :)

7. Kam to povede, kam se člověk dostane. Z karty na této pozici, zkušený sebevykladač bude mít naprosto jasno, nakolik zvládne pozici ad 6) ... . Ovšem toto není konec ... život bude pokračovat a ubírat se dál.


Koho tento přístup k výkladu zaujal, přeji hodně trpělivosti a šťastnou ruku při tahu či vrhu. Nezkoušela jsem jiné metody než-li tarot a občasnou "kontrolu" skrze Knihu proměn, třeba někdo jiný má postaveno něco podobného na jiných metodách.  

2.6.13

Návštěva (11)


předchozí

Vhledy odjinud, ze světa běžně neviditelného mne provázejí ani nevím jak dlouho. Sžily se se mnou, samovolně si připlouvaje... Nahlédnutí skrze ně do tajemných zákoutí světa, i do toho, co stane se... Někdy krátké mžiky, kdy vše zastaví se, jindy delší interval... těžko zde měřit objektivně čas, ten zde vládu nemá. Můj zážitek z jednoho zimního večera byl poněkud jiný. Nešlo o vhled mající vazbu k něčemu, co se mne bezprostředně dotýká. Autentická komunikace s jinou bytostí je více, než-li pouhé pasivní pozorování.

Zimním večerům vládne již tma a nejinak tomu bylo i v prosinci před několika léty. Vrátím-li se do atmosféry onoho večera, vzpomenu na potemnění osvětleno jen slabým plamínkem čajové svíčky. Změní-li se plamínek na plamen nepravidelně se chvějící ...,  začne-li roztopený vosk prskat, aniž by k tomu měl zjevný důvod, bývá toto známkou přítomnosti něčeho jiného, co má dostatečnou inteligenci se takto manifestovat a schopnost reálně ovlivnit plamen i roztopený vosk. 
Ačkoli zaujatá svíčkou, neuměla jsem ignorovat přítomnost známé energie. Vosk ve svíci se choval přesně tak, jak jsem popsala tehdy ve svojí povídce. Mojí první myšlenkou bylo, teď mne můj hrdina přišel vyplísnit za to, že jsem z něj udělala nízkého tvora uvězněného v plamenu svíce, jenž to navíc ještě sám o sobě neví. Nu tehdy mi takový závěr přišel jako docela originální pointa. Inspirovalo mne jeho poněkud dynamické vypoklonkování démona, kterého jsem si pracně vyevokovala. To po odvetě přímo volalo. Očekávaje nejhoršího, opatrně jsem posunula svojí ruku dál z dosahu plamene i rozpáleného vosku. Zbytečně. Ona inteligence podle všeho postávala vedle mne.

Zřejmě je na místě onu bytost konečně popsat. Zkuste si popsat něco, čehož obrysy spíše tušíte, než-li reálně vidíte. Nejednalo se o sen, kontakt reálně probíhal za mého plného vědomí. V přímém přenosu jsem nezachytávala tolik detailů, jako v polosnu. Přišel poprvé v situaci, kdy jsem nebyla zaujatá vlastní činnosti. V podstatě jsem si bojkotovala psaní, upíraje rozostřený pohled na svíčku a kolem ní. Co do rozložení, obrys zabíral prostor zodpovídající vysokému statnému humanoidovi, nic chrastícího kostrou. Jevilo se mi, že něco na sobě má... možná i kápi, kdybych pořádně popustila uzdu svojí fantazii, byla by barvy černošedé v nazelenalém oparu a dosti spuštěna do tváře. Popravdě více nežli na pozorování, soustředila jsem se na to, co provedu, až vyjádří nelibost s mým pojetím svojí postavy.

Omluvil se..., že znemožnil mi v noci přijít... nebyly vhodné podmínky, poměrně příjemný hlas - něčím mi trochu známy, dorazil tedy on sám... Vypadalo to, jakoby se posadil na můj stůl. Svíčka jej přestala zajímat a ona si hořela poklidně ve svém původním skomírajícím tempu. 
Tak jsme seděli..., on na stole, já na židli. Ticho mezi námi jsem vyplnila snahou zachytit více, nežli pouhé tušení obrysů v kápi a nohou opírajících se o zem. Jinou židli jsem po ruce neměla a nechtěla jsem narušit kouzlo okamžiku. Třeba by se rozplynul nebo provedl podobný manévr a já bych ani nevěděla, kdo je. Nepředstavil se, ani když jsem jej vyzvala, ...vždyť se známe a víme o sobě již nějakou dobu. Měl pravdu. Znalo jej i několik mých známých, alespoň pár vteřin, než-li u nich nastoupila panika. Ani teď jsem nechápala, co ji vyvolávalo, vždyť jeho energie působily příjemně temně zemitě. Na nikoho se nevrhal, jen stál..., lidé mívají tendence k nevyzpytatelným reakcím.

Starosti mi dělalo, jak jej oslovovat, ...jemu bylo to jedno a nikterak neměl tendence mi napovídat. Zajímalo mne, zda přišel kvůli magii..., ani to ne, jen si v klidu popovídat..., dokonce tvrdil, že to, jak si povídáme, žádná magie není..., když už tak připustil - jen poměrně jednoduchá šamanská technika. Neevokovala jsem jej, neinvokovala..., dorazil mimo můj záměr a sám od sebe se posadil na můj stůl. Evokovat jej já, musel by do plamene svíce. Má představa pobavila..., uměl se i smát. Smějí se přízraky i jinak, než-li ďábelsky? Tento se smál normálně. 

Již dávno měla jsem podezření, že techniky klasické magie nelze brát doslova. Po něčem, co sedí na vašem stole a přátelsky se směje, nejde jen tak práskat hůlkou či bičem a řvát: jméno, hodnost, sféra. Navíc vzhledem k proporcím bytosti, bych natolik odvážného magika chtěla vidět přímo v akci. Nepřišel na setkání s magikem..., opakoval mi, magiky příliš v lásce nemá..., zpravidla jedná se o jedince omezené systémem, v němž se rozhodli fungovat, systémem pod přísnou kontrolou ega... Potom rozloučil se..., prý dnes v noci jsem u něj vítaná. 

pokračování