2.6.13

Návštěva (11)


předchozí

Vhledy odjinud, ze světa běžně neviditelného mne provázejí ani nevím jak dlouho. Sžily se se mnou, samovolně si připlouvaje... Nahlédnutí skrze ně do tajemných zákoutí světa, i do toho, co stane se... Někdy krátké mžiky, kdy vše zastaví se, jindy delší interval... těžko zde měřit objektivně čas, ten zde vládu nemá. Můj zážitek z jednoho zimního večera byl poněkud jiný. Nešlo o vhled mající vazbu k něčemu, co se mne bezprostředně dotýká. Autentická komunikace s jinou bytostí je více, než-li pouhé pasivní pozorování.

Zimním večerům vládne již tma a nejinak tomu bylo i v prosinci před několika léty. Vrátím-li se do atmosféry onoho večera, vzpomenu na potemnění osvětleno jen slabým plamínkem čajové svíčky. Změní-li se plamínek na plamen nepravidelně se chvějící ...,  začne-li roztopený vosk prskat, aniž by k tomu měl zjevný důvod, bývá toto známkou přítomnosti něčeho jiného, co má dostatečnou inteligenci se takto manifestovat a schopnost reálně ovlivnit plamen i roztopený vosk. 
Ačkoli zaujatá svíčkou, neuměla jsem ignorovat přítomnost známé energie. Vosk ve svíci se choval přesně tak, jak jsem popsala tehdy ve svojí povídce. Mojí první myšlenkou bylo, teď mne můj hrdina přišel vyplísnit za to, že jsem z něj udělala nízkého tvora uvězněného v plamenu svíce, jenž to navíc ještě sám o sobě neví. Nu tehdy mi takový závěr přišel jako docela originální pointa. Inspirovalo mne jeho poněkud dynamické vypoklonkování démona, kterého jsem si pracně vyevokovala. To po odvetě přímo volalo. Očekávaje nejhoršího, opatrně jsem posunula svojí ruku dál z dosahu plamene i rozpáleného vosku. Zbytečně. Ona inteligence podle všeho postávala vedle mne.

Zřejmě je na místě onu bytost konečně popsat. Zkuste si popsat něco, čehož obrysy spíše tušíte, než-li reálně vidíte. Nejednalo se o sen, kontakt reálně probíhal za mého plného vědomí. V přímém přenosu jsem nezachytávala tolik detailů, jako v polosnu. Přišel poprvé v situaci, kdy jsem nebyla zaujatá vlastní činnosti. V podstatě jsem si bojkotovala psaní, upíraje rozostřený pohled na svíčku a kolem ní. Co do rozložení, obrys zabíral prostor zodpovídající vysokému statnému humanoidovi, nic chrastícího kostrou. Jevilo se mi, že něco na sobě má... možná i kápi, kdybych pořádně popustila uzdu svojí fantazii, byla by barvy černošedé v nazelenalém oparu a dosti spuštěna do tváře. Popravdě více nežli na pozorování, soustředila jsem se na to, co provedu, až vyjádří nelibost s mým pojetím svojí postavy.

Omluvil se..., že znemožnil mi v noci přijít... nebyly vhodné podmínky, poměrně příjemný hlas - něčím mi trochu známy, dorazil tedy on sám... Vypadalo to, jakoby se posadil na můj stůl. Svíčka jej přestala zajímat a ona si hořela poklidně ve svém původním skomírajícím tempu. 
Tak jsme seděli..., on na stole, já na židli. Ticho mezi námi jsem vyplnila snahou zachytit více, nežli pouhé tušení obrysů v kápi a nohou opírajících se o zem. Jinou židli jsem po ruce neměla a nechtěla jsem narušit kouzlo okamžiku. Třeba by se rozplynul nebo provedl podobný manévr a já bych ani nevěděla, kdo je. Nepředstavil se, ani když jsem jej vyzvala, ...vždyť se známe a víme o sobě již nějakou dobu. Měl pravdu. Znalo jej i několik mých známých, alespoň pár vteřin, než-li u nich nastoupila panika. Ani teď jsem nechápala, co ji vyvolávalo, vždyť jeho energie působily příjemně temně zemitě. Na nikoho se nevrhal, jen stál..., lidé mívají tendence k nevyzpytatelným reakcím.

Starosti mi dělalo, jak jej oslovovat, ...jemu bylo to jedno a nikterak neměl tendence mi napovídat. Zajímalo mne, zda přišel kvůli magii..., ani to ne, jen si v klidu popovídat..., dokonce tvrdil, že to, jak si povídáme, žádná magie není..., když už tak připustil - jen poměrně jednoduchá šamanská technika. Neevokovala jsem jej, neinvokovala..., dorazil mimo můj záměr a sám od sebe se posadil na můj stůl. Evokovat jej já, musel by do plamene svíce. Má představa pobavila..., uměl se i smát. Smějí se přízraky i jinak, než-li ďábelsky? Tento se smál normálně. 

Již dávno měla jsem podezření, že techniky klasické magie nelze brát doslova. Po něčem, co sedí na vašem stole a přátelsky se směje, nejde jen tak práskat hůlkou či bičem a řvát: jméno, hodnost, sféra. Navíc vzhledem k proporcím bytosti, bych natolik odvážného magika chtěla vidět přímo v akci. Nepřišel na setkání s magikem..., opakoval mi, magiky příliš v lásce nemá..., zpravidla jedná se o jedince omezené systémem, v němž se rozhodli fungovat, systémem pod přísnou kontrolou ega... Potom rozloučil se..., prý dnes v noci jsem u něj vítaná. 

pokračování    

Žádné komentáře: