28.11.13

Intermezzo VII (14)

















předchozí

Jestli něco nesnáší, je to ultimátum. Natvrdo daný požadavek, podložený termínem. Jistěže přesně toto jsem vyzkoušela, jakmile mi došla trpělivost milostivě čekat, kdy konečně splní, co sám mi přislíbil. Přednesla jsem tedy ryze konkrétní požadavek, na jehož splnění jsem velkoryse dala tři měsíce. Přišlo mi to docela fair, vždyť sám něco takového říkal a vůbec mne nenapadlo, že hodnota těch slov by mohla býti imaginální a symbolická. 
Dnes uznávám, tento nápad nebyl příliš šťastným, neb jeho podstatou bylo přílišné lpění na výsledku, o kterém jsem měla naprosto přesně konkrétní představu, jak bude vypadat. Jistě, dosti věcí se nám společně povedlo. Proč ne i toto. Jenomže předtím kdykoli po provedené operaci mne ani nenapadlo to zkoumat dál, jednoduše jsem dělala své, jak nejlépe jsem uměla, a vše se vždy postupně sehrálo hezky k mému prospěchu. Ne tak zde. Po provedené operaci jsem několik krát znechuceně konstatovala, že to tedy nevypadá. Poslední měsíc jsem div nestála se stopkami v ruce.
Zpětně nechápu, jak mne ultimátum mohlo napadnout. Ovšem zoufalství nebývá spojeno se zdravým úsudkem a intuice je značně okleštěna... Když přednesla jsem ultimátum, řekl jen tiše, dobře, jak chceš. Měla jsem již dostatek zkušenosti na to, bych poznala, kterak se mu to nezajídá.

Ač příliš jsem tomu nevěřila, našel způsob a splnil mé ultimátum. Dokonce několik dnů v předstihu. Tam někde v hloubi duše, měla jsem velice podivný pocit. A oprávněně... po pár dnech bublina splaskla a já si nikdy nepřipadala tolik hrozně. To vše byla jen kamufláž skutečného stavu. Natolik věrohodná, až vyrážela dech. Po této ukázce, co se dá provést v určitý okamžik s jiným člověkem, jen aby vše vypadalo věrohodně, mi hlavou vrtá otázka, zda někdy lidé přeci jen nemají tendence být loutkami vedenými jiným intelektem. Mám i několik etických výhrad k vnucení vůle jinému jedinci, ač skutečně nemohu vědět, zda onomu jedinci v danou chvíli toto "vedení" naopak nepřišlo jako nápad velice dobrý a sám nešel jiné inteligenci na ruku. Možná tak narazil na něco lákavého, avšak ne probůh realizovatelného. Ono působení, vyjma následného trapného objasňování, žádné viditelné následky naštěstí na postiženém nezanechalo.
  Takže již vím, že až někdo bude rozumět mým nevyřčeným myšlenkám, nejde o vzácnou shodu, nýbrž o akci mi známé "firmy", která mé hlasité monology slyší.

Ztracenou důvěru si pomalu získal zpět, vždyť povedlo se po tomto nešťastném incidentu vše, na co sáhl, kde mne podpořil. Postupně samy nabíhaly nové věci, o které jsem kdysi stála, jen to nešlo, protože se řešily aktuální katastrofy. Oprostila jsem se od požadavku daného jako ultimátum. Smířila s tím, že sice většina z toho, co říká, je myšlena na fyzickou realitu, ovšem něco z toho je imaginální natolik, že do fyzické reality se může dostat jen způsobem atypickým, popírajícím běžnou zkušenost, na první pohled znějícím jako fantasmagorie... něco neproveditelného, nemožného. Ovlivnění jiného člověka proti tomu jeví se být jednoduchým. Jsem ráda, že odstoupil od této praktiky a raději svůj slib naplňuje bez mého ultimáta pozvolně, beze spěchu a způsobem, který jeví se být natolik jednoduchým, až je neuvěřitelným. 

pokračování
         

8.11.13

0 aneb pryč s nehnutelným

Na to, co si počít v konkrétní situaci, se najde jistě hodně poradců, ať již z oblasti psychologické, vykladačů karet, čteček energií, mluvících s duchy, nahlížejících do budoucnosti, stopařů osudu. Dokonce se dají určit i vektory kudy kam dál. Poměrně široká paleta metod a možností, jak k něčemu přistupovat. Někdo potřebuje jen poradit, jiný zase nejlépe, aby to někdo řešil za něj. Nechat řešení na někom jiném je možná pohodlné, ale následkům se člověk nevyhne a nakonec je to vždy na něm, aby řekl konečné slovo. Udělovat rady jiným samo o sobě až tak těžké není. Jen se u toho člověk nesmí zlobit, když na jeho dobré míněné rady nedojde, neb ona se situace vyvine jinak a klient nemá na to, by vše dle rady ustál.

Sbírat rady se oplatí, podléhá-li člověk jistému obecnému modelovému vzorci chování, který je jakékoli oblasti lidské činnosti určitým způsobem vysledovatelný, probíhají-li v jeho těle typické procesy. Jakmile se objevuje něco ojedinělého, je potřeba býti obezřetný, neb zde to již nepůjde podle osvědčeného receptu. Čím více atypická situace, tím méně kvalifikovaných znalců (Myslím tím skutečné odborníky, nikoli mudrlanty mající recept na vše, kteří se ve zdejších zemích ve značně velikém množství vyskytují v různých obměnách a mutacích.)
Odstranil-li člověk ze svého života klasické modely, jeho problémy budou dosti vymykající se standartu. Odlišný bude i jeho přístup a reakce na ně. Čím méně negativních konotací, tím větší šance na řešení.

Dostala jsem se k druhu problému, jehož klasická obdoba bývá  řešena poznáváním karmické zátěže a jejím odstraňováním. Alespoň takto přistoupilo k odstranění problému několik mých známých. Jednoduše se svěřili do rukou někoho (kvalitu nehodnotím, neznám), by spolu řešili zátěž z minulého života, či dokonce z několika minulých životů. Za jakoukoli situaci stojí vždy nějaký problematický jedinec, který člověka stíhá po několik životů a za tu dobu se mezi nimi narostla přetěžká karmická zátěž. Představa jak v jednom životě onen problematický jedinec zabíjí mne, či je mou nehodnou sestřenkou, která mne vydala inkvizici, a já naopak jsem v dalším jeho katem, vrahem, možná skrývá v sobě něco terapeutického, u čeho se ve nitru něco uvolní. Jenomže zároveň zde číhá hrozba pro životy budoucí, pokud člověk neuchopí jedinečnou příležitost a tu zátěž nerozpustí ještě v tomto životě. (Zajímalo by mne, zda se mezi lidmi zabývajícími se minulými a budoucími životy vyskytují i jedinci, kteří řeší několik současných životů. Logicky vzato, odpoutáme-li se od lineárního vnímání času, proč by to, co platí pro tehdy a potom, nemohlo platit i pro teď.) 

Jak to nakonec mým známým dopadlo popravdě netuším, neb těch sezení bývalo hodně a já si nevzpomínám, že by někdo radostně  rozjásán přiběhl, tak konečně máme rozpuštěno! Pravda, jejich problém na rozdíl od toho mého byl poměrně jednoznačně vyprofilovaný pořád to stejné dokola. Tak to já zaznamenala ne málo inovací. Potvůrka překvapoval mne svojí mnohotvárnosti, schopnosti zaujmout odlišné pozice … svým způsobem jsem jej ráda pozorovala, to se člověk odosobní a místo slova problém začne používat záležitost. Záležitost zní dobře, postrádá negativní zabarvení. Jenomže pořád člověka zaměstnává již jenom přemýšlením o tom, co to jako má být.

Jsou záležitosti, na kterých si jakýkoli způsob řešení i neřešení vyláme zuby. Vyzkoušela jsem vše a získala úžasné přísliby, ovšem k jejich realizaci nikdy nedošlo. Popravdě neumím si ani představit, jakou větší garanci bych ještě mohla dostat. Takže nakonec mne velice mrzelo něco, co přislíbil někdo jiný, ale k plnění se neměl, neb se mu to přestalo hodit do krámu, jakmile mu začalo někde jinde vycházet něco jiného. Nemyslím si, že by mi pomohlo řešení typu, zda to není chudák oběť, jíž jsem ve svém minulém životě prodala Karlštejn, a ona mi to teď vrací. Provedla jsem si to s tou záležitosti nakonec jinak.

Smazala jsem jí. Delete  … bod nula. Není a nic nebylo.