28.11.13

Intermezzo VII (14)

















předchozí

Jestli něco nesnáší, je to ultimátum. Natvrdo daný požadavek, podložený termínem. Jistěže přesně toto jsem vyzkoušela, jakmile mi došla trpělivost milostivě čekat, kdy konečně splní, co sám mi přislíbil. Přednesla jsem tedy ryze konkrétní požadavek, na jehož splnění jsem velkoryse dala tři měsíce. Přišlo mi to docela fair, vždyť sám něco takového říkal a vůbec mne nenapadlo, že hodnota těch slov by mohla býti imaginální a symbolická. 
Dnes uznávám, tento nápad nebyl příliš šťastným, neb jeho podstatou bylo přílišné lpění na výsledku, o kterém jsem měla naprosto přesně konkrétní představu, jak bude vypadat. Jistě, dosti věcí se nám společně povedlo. Proč ne i toto. Jenomže předtím kdykoli po provedené operaci mne ani nenapadlo to zkoumat dál, jednoduše jsem dělala své, jak nejlépe jsem uměla, a vše se vždy postupně sehrálo hezky k mému prospěchu. Ne tak zde. Po provedené operaci jsem několik krát znechuceně konstatovala, že to tedy nevypadá. Poslední měsíc jsem div nestála se stopkami v ruce.
Zpětně nechápu, jak mne ultimátum mohlo napadnout. Ovšem zoufalství nebývá spojeno se zdravým úsudkem a intuice je značně okleštěna... Když přednesla jsem ultimátum, řekl jen tiše, dobře, jak chceš. Měla jsem již dostatek zkušenosti na to, bych poznala, kterak se mu to nezajídá.

Ač příliš jsem tomu nevěřila, našel způsob a splnil mé ultimátum. Dokonce několik dnů v předstihu. Tam někde v hloubi duše, měla jsem velice podivný pocit. A oprávněně... po pár dnech bublina splaskla a já si nikdy nepřipadala tolik hrozně. To vše byla jen kamufláž skutečného stavu. Natolik věrohodná, až vyrážela dech. Po této ukázce, co se dá provést v určitý okamžik s jiným člověkem, jen aby vše vypadalo věrohodně, mi hlavou vrtá otázka, zda někdy lidé přeci jen nemají tendence být loutkami vedenými jiným intelektem. Mám i několik etických výhrad k vnucení vůle jinému jedinci, ač skutečně nemohu vědět, zda onomu jedinci v danou chvíli toto "vedení" naopak nepřišlo jako nápad velice dobrý a sám nešel jiné inteligenci na ruku. Možná tak narazil na něco lákavého, avšak ne probůh realizovatelného. Ono působení, vyjma následného trapného objasňování, žádné viditelné následky naštěstí na postiženém nezanechalo.
  Takže již vím, že až někdo bude rozumět mým nevyřčeným myšlenkám, nejde o vzácnou shodu, nýbrž o akci mi známé "firmy", která mé hlasité monology slyší.

Ztracenou důvěru si pomalu získal zpět, vždyť povedlo se po tomto nešťastném incidentu vše, na co sáhl, kde mne podpořil. Postupně samy nabíhaly nové věci, o které jsem kdysi stála, jen to nešlo, protože se řešily aktuální katastrofy. Oprostila jsem se od požadavku daného jako ultimátum. Smířila s tím, že sice většina z toho, co říká, je myšlena na fyzickou realitu, ovšem něco z toho je imaginální natolik, že do fyzické reality se může dostat jen způsobem atypickým, popírajícím běžnou zkušenost, na první pohled znějícím jako fantasmagorie... něco neproveditelného, nemožného. Ovlivnění jiného člověka proti tomu jeví se být jednoduchým. Jsem ráda, že odstoupil od této praktiky a raději svůj slib naplňuje bez mého ultimáta pozvolně, beze spěchu a způsobem, který jeví se být natolik jednoduchým, až je neuvěřitelným. 

pokračování
         

Žádné komentáře: