20.12.14

7 pohárů aneb bolestná touha po nemožném

Zkuste si představit, že se ocitnete v této kartě namalované lady Harris, v žabinci padlé Venuše, kde pití neidentifikovatelné tekutiny z pohárů tam navozuje stav podobný halucinaci. Člověk nemožné vidí jako reálné. Dokonce si namlouvá, že se ono nemožné realizuje bez ohledu na konkrétní okolnosti. Právě při vědomém snění s touto kartou, si lze ujasnit, v čem a čeho se ony iluze týkají. Když již tam jsme, lze se napít z každého z těch pohárů. Je jedno, v jakém pořadí. Bezpochyby vyjeví se tak nejvíce zrádné touhy vedoucí do světa projektovaného vlastními přáními. Je to poznání malosti i velikosti v jednom... Jde-li o sen, je dobré povšimnout si, zda je v tom bahně ještě i někdo jiný s vámi a jak se chová. Snaží se z vás to bahno dostat pryč nebo naopak podává pohár ve stylu: napij se milá má z číše plné jedu... Pijete-li oba, není to ještě tak zlé :) Můžete si srovnat své iluze navzájem a vidět, co s kým nápoj z toho kterého poháru dělá... 
Způsob, jak zaměřit se na sebeklam...

Osobně mi sedí pojetí Thotova tarotu, kdy tato karta představuje "pád do bahna falešné rozkoše"  Půda pod nohami není pevná, ani voda průzračná, bahno táhle a nazelenalé, plné slizu, Crowley píše o "močálu zamořeném malárii", ač předtím to bylo moře. Nic, co by člověk chtěl, ale tomu, kdo uvízl, to tak ani nepřijde... Smilstvím je tato karta zvána, "obscénní a provinilé svědomí" odklonilo člověka od pravé cesty. Člověk je ubit malostí ega, ztrácí kontakt na to, co činí jej velikým, neslyší volání své duše a jeho srdce je zahleněno slizem. Potácí se mezi rádoby odvážnou karikaturou činu a vlastní zbabělosti. Výčitky svědomí z něj dělají lháře, co především sám sobě nalhává. Jako opilec dojíždějící flašku levného rumu, vidící ve svém potácení se a tápání smysl. Místo soudné mysle, zde halucinace vládne. Množství sebeklamu vrhlo postiženého do izolace jeho vlastního světa, nevidí, neslyší nic jiného. Až procitne, bude to nesmírná bolest... Může být tento stav i následkem toho, že člověk pro výčitky svědomí podlehl tlaku okolí a zradil sám sebe. 


V tak příšerném stavu se někdo může nacházet celkově, pravděpodobně si ji vytáhne člověk pod vlivem alkoholu, drog... , anebo se iluze mohou dotýkat pouze nějaké jedné záležitosti, oblasti života... a nebudou-li rozpoznány včas, mohou zamořit okolí a postupně vše... Však typickým znakem je nevidění vlastní chyby, ovšem o to větší moralizování a kritika zamířená na život jiné osoby, v níž je spatřován viník stavu.


Téma iluzí s kartou spojených najdeme i v jiných sadách. Hezky je toto pojato v Kosmickém tarotu (Norbert Loesche). Zde muž pod vlivem bludu svůj život uvedl v trosky. Utíkaje před realitou do klamu. Vidí s tou ženou možná neoprávněně sám sebe, ale také může ji vidět s někým jiným. Každopádně ona je dle jeho padlých myšlenek (nelze opomenout symboliku mečů) tím vinná, ač právě jeho "chorý" mozek situaci neustál. Pentakl zde naznačuje, že tyto představy žel dopadají přímo na hmotu a muž odmítá vidět to cenné, hodnotné. Možná podlehl alkoholu, či omamným látkám, možná jenom falešnému moralismu. Každopádně jeho poháry jsou pevně zasazeny do země, neb vzdát se sebeklamu snad pro něj možné není. 



Poněkud mírnější verzi nabízí Tarot skrytých světů (Barbara Moore, Stephanie Pui-Mun Law). Zde je muž stojící nohami na pevné zemi, snažící se zorientovat v mapě, kudy kam. Ovšem žena vedle něj je naprosto mimo realitu. Představuje touhy nenaplněné, které by naplnit chtěla naprosto nereálným způsobem. Odmítá vidět možné cesty, tvrdohlavě si představuje tu svojí. Lze na kartu nahlížet i tak, že jedna část osobnosti člověka zůstává v realitě, zatímco ta druhá láká do nereálná. Jistě,  bez té druhé by člověk byl velice přízemním jedincem, ovšem nedá se jí poslechnout bez ohledu na nic (takovou zde mají jinou kartu). Poslechnout jí by také mohlo znamenat roztříštění se o skály, neb nedá se chodit po vzduchu. Vzdušné zámky by byl milosrdný název této karty. 
Jak sama autorka v knize ke kartám varuje, pokušení, které by mohlo člověka přivést do záhuby.






Co s ní?

Především by si měl každý při vytažení karty uvědomit, že nikdo není vůči iluzím imunní. Každý z nás má své touhy a přání. I ten nejvíce svobodomyslný člověk se tu a tam rád zaštítí pravidly morálky. Nic z toho není špatné, pokud touhou člověk není bezmocně vláčen a morálka nepředstavuje alibi pro špatné svědomí.
Ukazatel toho, že něco není v pořádku, je zřejmý. Jakmile člověk spatřuje v jiném příčinu nezdaru, zdržení, najednou vidí jen chyby toho druhého... . Když již toto někdo vysloví v doprovodu s výčitkami či krásně vykonstruovanou verzi, ve které on sám vypadá jako svatý a vy jako ten největší padouch, střežte se napodobovat toto jednání. V tomto stavu nemá cenu cokoli rozmlouvat člověku, který sám sobě si něco nalhává. Oplácet mu jeho jednání, může do stejné bažiny strhnout i vás. Jde-li o vztah, nějaké iluze tam zřejmě budou z obou stran...

Kdo umí z bažiny sebeklamu procitnout, je hrdinou... a jeho bolest vyléčí jen čas...      

16.12.14

jen sen prošel se kolem...



dýchám plamen v tvých vlasech... tonu v hlubině tvých očí... doufaje v objetí tvé duše.
mé srdce bije se zatajeným dechem...  rty svádí k polibku bez přestání.

Osamělý jezdec v poušti, hledač ztraceného snu. Meteorit bloudící oblohou chtěje dopadnout ...
Pro tebe celým svým světem pohnu... Nic nebude již jako dřív...
Snad odpustíš zničené kresby v písku.

9.12.14

O vztazích a kolem nich

Úvodem žádám čtenáře, aby k mé úvaze přistupoval s otevřenou myslí a vyvaroval se toho, brát má slova jako dogma. Každý vztah je něčím specifický, v tomto příspěvku pouze zobecňuji (lépe řečeno pokouším se zobecňovat) své vlastní zkušenosti se vztahy. Ovšem ne ty se životními partnery, na tomto poli naopak dostatek zkušeností nemám. 
K objektivnímu srovnání by to přeci jen chtělo člověka, který zažil více životních partnerů, ať již paralelně nebo postupně.

Mé vztahy, ty, které přetrvaly, ale především ty,  které odvál čas, mne naučily jinému přístupu. A také mnohému o mně samotné. Vejít do jakéhokoli vztahu s kýmkoli znamená vzdát se svobody v jistém smyslu, neb ten druhý nám bude ukazovat svět jinými očima. Jistě, neznamená to automaticky jeho pohled přijmout, nicméně pramení-li z autentického prožitku, v něčem naše nazírání na svět ovlivní. Třeba již jenom proto, abychom se vypořádali s něčím, co v nás vyvolává nesouhlas... Mi samotné zlomily se vztahy přátelské, když jsem se s tím kontroverzním mezi námi zabývala více. Stejně tak dopadly i ty, když naopak někdo to kontroverzní pro mne vytahoval a vytahoval. Je totiž nelidské o tomto vydržet mlčet a nehodit to po tom druhém tak, že jej to skutečně zasáhne. 

Až přejde euforie z přesné mušky, často člověk zjistí, že již nemá do koho se strefovat. Někdo tyto praktiky přestane pěstovat docela, jiný jen nalezne si jinou oběť. Nejvíce tragikomicky působí ten, kdo se do osoby bývalého přítele strefuje nadále, což při větším nasazení vede k žití jeho fiktivního života. Jak zjistila jsem, stát se nezapomenutelným "archetypem", až tolik těžké není. Stačí to jen vydržet a neprojevovat obdiv, zejména, je-li očekáván. To se konečně dovíte, že váš protějšek umí na vás objevit nejednu chybu, jen aby si dokázal, že tak bídná persona (jako vy) není s to jeho genialitu pochopit. 

Nicméně čím to je, že nám najednou začne někdo, koho jsme měli docela rádi, překážet? Reakce tolik lidská, až z toho mrazí. Ať chceme nebo ne, tento jev neodráží jen mrzkou povahu překážejícího jedince, což napadne každého ihned, ale především poukazuje na naše slabé stránky. Velice nepříjemné je, když protějšek bortí ideály a přináší skrze vztah dotek nepříliš příjemné reality. Horší, povedlo-li se narazit na vlastní slabinu, na situaci, kdy "osud" skrze tu osobu, jíž jste se rozhodli pojmout za přítele, vám drze nacpal vaše vlastní slova a prohlášení do chřtánu. A slova stala se jen prázdnými hesly... Hodně lidi ješitně místo vztahu zachraňuje vyčpělá dogmata a předsevzetí.  

Domnívám se, že smysl má pouze přístup - brát vztahy jako obohacení života. Příležitost vzít lidi takové, jací jsou. S jejich slabinami a při jejích poznávání nezapomínat na přednosti... V opačném případě je docela dobře možné, že se bude člověk dostávat do obdobných či stejných situací, jen s jinou tváří tam naproti.  

12.11.14

K čemu je astrologie...

Úvodem na rovinu říkám, že nepatří-li čtenář k lidem s oblibou studujícím podivně zakreslené čáry mezi různými symboly ve snaze porozumět něčemu a najít něco, naučit se třeba i to, co se naučit nechtěl a nesmírně dlouze hledat odpovědi na to, o čem se poučit chtěl, tak k ničemu. Lidé se docela dobře obejdou v jakékoli své činnosti, i té, která se dotýká okultismu, bez ní. 

Pro mne, zde nemohu mluvit za ostatní, jde o pohled na svět a jeho popis skrze speciální symboliku. Ta umožňuje na rozdíl např. od tarotu mnohem celistvější pohled prakticky na cokoli, co je dáno konkrétním místem a časem. Případně jak se něco nemající toto přesné ukotvení v tomto prostoru (či kdy) projeví. Lze s ní stejně dobře díky doslovnosti klouzat po povrchu, jakož i vydat se do hlubin více imaginálních. Záleží jen na úhlu pohledu, který ten či onen astrolog zvolí, neb každému dává smysl trochu jiný přístup. Je možné přijmout přístup někoho jiného a nějak si jej modifikovat, stejně tak zvolit přístup vlastní. Nechat se vést zvolenou literaturou (v tomto směru jakkoli založený čtenář nezůstane zklamán), anebo být kreativním (více či méně...). Je docela možné, že kdo nalezl cestu a dogmaticky si za ní stojí, tuto mnou nastíněnou škálu možností nepřijme, protože on přeci velice přesně ví, co je správně. Má-li čtenář tento pocit, doporučuji, aby se nerozčiloval dalším čtením tohoto příspěvku :)



Proč s astrologií vůbec ztrácet čas? 

Opětovně zdůrazňuji, pouze můj pohled, nemohu jednoznačně tvrdit, že toto se zájemce o astrologický rozbor doví od každého, kdo tyto služby nabízí. (Kdyby nebyla astrologie tolik zprofanována, nebylo by potřeba ani této úvodní věty. Pro případného zájemce rovnou říkám, že nedisponuji seznamem astrologů ani řebříčkem jejich hodnocení a nic podobného nehodlám ani pro futuro vytvářet.)
Astrologie ve svém komplexním pohledu umožňuje, aby člověk nejenom poznal své silné a slabé stránky, vlohy, dispozice, povahu, opakující se vzorce chování, včetně těch, které člověka odklánějí z jeho vlastní cesty. Nýbrž, a to mne na astrologii fascinuje, umí ukázat, jak nechat možnosti zvěrokruhu ve hře planet "ušité" na míru, projevit se tak, aby člověk byl na svojí cestu právě díky svojí vůli naveden, setrval na ní, nenechal se odradit protivenstvími a vše kolem něj jej podporovalo. Potom již astrologie není pouhým systémem poznávání a popisu skutečnosti, ale kreativním nástrojem umožňujícím měnit věci ve všech úrovních Bytí, což nakonec dopadne i na hmotu. Možnost konat svobodně bez ohledu na omezení, která při odvaze, vytrvalé a trpělivé činnosti, jakož i otevřené mysli, postupně odpadávají.

Ovšem netvrdím, že toto je možné pouze skrze astrologii. Jsou i jiné způsoby, které lze s astrologií provázat nebo provádět bez jakéhokoli vztahu k ní. Podstatná je odvaha, trpělivost, vytrvalost a kreativita. Astrologie v tomto kontextu může představovat odrazový můstek k tomu, aby člověk ve svém životě mnohé změnil a naplnil svojí Pravou vůli. 

Uznávám, toto nejde dělat v masovém měřítku a kdo má astrologii jako živnost, musel by k ní přistupovat jako konzervativní investor k ne příliš zavedeným dluhopisům (a stejně bude hrozit velká devalvace této hodnoty, jíž astrologie poskytuje). Jistě si toto nebude moci dovolit u každého klienta, neb většina klientů podobných služeb nejvíce platí za to, aby se měnit nemusela. Paradigma neměnného osudu je z krátkodobého ekonomického hlediska velice lukrativní. Proto také většina poskytovaných astrologických služeb je zaměřena na prognózu pro futurum, ať již ve formě popisu toho, co člověka čeká a nemine v určitém čase, nebo kreativnější hledání vhodného časového okamžiku pro uskutečnění něčeho. Poněkud jiný přístup volí astrologická psychologie nabízející přeci jen hlubší astrologický rozbor osobnosti, což není pro klientelu v masovém měřítku. Z velice pestré nabídky usuzuji, že poskytování astrologických služeb se vyplatí a i zde pronikl běžný marketing. 

Nicméně u astrologického rozboru z jakéhokoli pohledu, je potřeba mít na paměti, že každý astrolog do něj vloží nějaký svůj subjektivní prvek, nejedná-li se o práci ve stylu takováto konstelace znamená přesně toto. Potom by se nešlo o vlastní rozbor, ale pouze o papouškování toho, co již někdo jiný někde napsal. Levnější bude již v takovém případě obrátit se na nějaký astroautomat :) Tento subjektivní prvek na straně druhé nese sebou nebezpečí, že astrolog do rozboru osobnosti klienta bude manifestovat nějaké své nevyřešené věci, případně svůj pohled, který od pohledu klienta může být naprosto odlišný. Toto je ovšem riziko jakéhokoli výkladu, který si člověk nedělá sám. Nelze se všeobecnou platností říci, zda je lepší pohled na sebe sám nebo pohled někoho jiného, to již závisí na míře sebepoznání jedince.



Fungování astrologie

Otázka, kterou domnívám se, nemá ani smysl řešit. Je chybou považovat astrologii za vědu, navíc za vědu pracující s absolutními hodnotami. Nakonec i každý astrolog dochází ke svým závěrům trochu jinak. "Metodika" bezvadně fungující u jednoho, může být druhému překážkou. Je potřeba vlastní zkušenosti, aby člověk smysl astrologie sám pro sebe pochopil. 
Objektivně určit, toto je správně a toto špatně, možné není. Astrologie vědou není a být již ze svojí povahy nemůže. Interpretace symbolů je více závislá na intuici a stojí natolik mimo rácio, že hra na větu a důkaz, je pouhou iluzí. Ovšem kdo na tomto si bazíruje, budiž mu to přáno :)  Ostatně proto akce spolku Sysifos (např. zde http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1214828381 ) postrádají smyslu.

Taktéž nepovažuji za přínosné přesvědčovat kohokoli zastávajícího názor, že na něj se astrologie nevztahuje, o opaku. Na rozdíl od přírodních zákonů jsou symboly astrologické určené duši, jiné zachytávají odraz ducha. Neznám universální recept, jak toto provázat i na rovinu hrubé hmoty, neb k tomu je nutná spolupráce toho, jehož horoskop je rozebírán. 
Není-li zrozenec (nejde o urážku, ale obecné pojmenování, používá jej běžně Forrest i Szabó, takže s klidem jej budu používat také :) ) přímo astrologem provádějícím rozbor sám sobě, považuji za vhodné jej do tvorby popisu horoskopu a interpretace symbolů co nejvíce vtáhnout. Uvědomí-li si mnohé na doposud prožitém, pochopí i, že pouze on sám může svůj osud tvořit. Astrolog mu poskytne jen příležitost pro to, aby nebyl jen bárkou na vlnách osudu, nýbrž sám mnohé změnil a naplnil své sny a vize.    

2.11.14

Neznámý génius nicoty









Vládne jemné hmotě a skrze ni na hrubou proniká, 
jednoduchost ukrytá v mnohoznačnosti...
Záměr utkaný skrze sílu ducha postupně zjeví se.



Dovolit mu, by přiblížil se, znamená zažít neuvěřitelné...  
O čem si člověk pouze snil, se stane realitou... zhmotnění snů. Drsné lekce z umění  "nechat věci být" ... Neb to, co chce mít člověk urputně pod kontrolou vědomí, nechá dojít do stádia na dosah ruky, a potom... rozdrolí v prach... mizící do neprostoru... 
Jemný a laskavý k potřebám duše, krutý vůči ráciu...  

Je úžasné přijímat naplněný sen, co s životem splynul... a nesmírně těžké smířit se s rozplynutým, ač původem matérie hrubé...
Postihnout jej celého nejde, vždyť odlesk génia dopadá pokaždé z jiné strany... jen spojit vše dohromady a jako jeden celek brát...


Ach, již moc dobře vím, že doslovnost pouhou pasti bývá,
že slovo vyřčené člověkem rozprchne se před prvním zádrhelem, že lidský slib žádné ceny nemá a předsevzetí velice rychle mění se. Ač hrubá matérie pevností vyniká, nevydrží otřesu menšího.

Je potřeba povznést se nad viděné, jít po cestě nevyznačené..., potom člověk prolne svojí duši s velikostí ducha... A poznání pojí se s okamžikem trapnosti, když nebylo pochopeno hned...

Neviděné stane se zahlédnutým...
Cizí něčím známým...
Jemná hmota zahuštěnou...
v procesu kreativním...

31.10.14

živý sen...


smutek ..., nemožnost uvěřit,
prý nemáš již více být ... .
Dunivý, pomalý praskot,
zlomený strom, padající na zem,
ozvěna pádu nesoucí se v dáli ...

Hledám tě, se ztrátou nesmířená,
vzdorovitě volám tvé jméno,
leč tíživé ticho odpovědí mi je ...

Ač vím, že musíš být,
vzpomenu na zmařenou naději ...
Bolest, slza, možná dvě stékající po tváři...
někdo zachytil ji.

Otevřu oči, hladíš mojí tvář... .
Byl to snad krutý žert?

Pomlka.

Jen pravdu jsem chtěl znát ... .
(leden 2012)

15.10.14

Archiv vzpomínek


zaprášené vzpomínky pozbyly významu, jen někdy lze je na chvíli vychutnat...
když zastaví se čas...
již nepoznáváš mojí tvář a má slova tvojí inspiraci se nestanou více...
jen iluze blízkosti...
bezvýznamná lež... imitace citu... nepřežila v poryvech krutosti...
jsme někým jiným...



14.10.14

6 pohárů aneb o síle okamžiku...

Karta bývá vnímaná velice pozitivně, příjemná po stránce pocitové i fyzické, tazatel se v této pozici cítí veskrze příjemně. Je jako lahodící masáž z pohledu tělesného a ve vztahu k duchovnu, lze říci jediné, tantra...  
Figury na ni vypadají spokojeně ve stabilní pozici..., milenci mají k sobě blíže..., vztahy krásné, jak si jen člověk může přát v jakékoli oblasti..., často děti nacházející se až v křiklavě fantastické zemi... Vše zde vyvolává myšlenky na štěstí, inspiraci, časy, kdy se velice daří, na tom shoduje se více autorů. Ne myšlení, ale intuice nabíhá na vědomí...
To, co bylo rozvrácené, pochmurné, se dalo do pořádku... Barbara Moore podtrhuje aspekt, že zde na rozdíl od Milenců již volba učiněna byla. V Tarotu Keltských draků je kladen důraz na shledání a nečekané dary... Banzhaf zde spatřuje především romantické vzpomínky či romantické zasnění, pravda v tomto stavu, ono je to poměrně blízko...


Mojí nejoblíbenější 6 pohárů je ta Crowleyho. Slunce odrážející se na hladině vody, nad ní obrovské poháry na velkých rostlinách, připomínající mutaci mezi pohárem a kalichem květů, jímž právě slunce dodává zlatavou barvu..., voda do pohárů opatrně vtéká z lotosu nad každým z nich, není ji mnoho, ovšem vytváří skrze pohár velice zajímavé obrazce, nevidět, co přesně tam vzniká..., ty obrazce mohou připomínat i hada...Nicméně zde harmonie vládne, šance dát do souladu intuici s myšlenkou..., vše jasné je...
Slunce ve Štíru... 
Proces Smrti a Znovuzrození...
Přítomnost okamžiku, který je vychutnáván... čas zapomenul na svůj běh..., ač někteří autoři zde hloubku nevidí a mají kartu jen jako užívání si běžných radostí..., ona zde je a skýtá šanci na spojení ducha a duše... 
Chybou je plout jenom v temných vodách a nevidět Slunce, stejně jako koupat se pouze v odlesku jeho paprsků.
Antares upozorňuje na stonky vedoucí mimo kartu. Velice zajímavý aspekt, protože kdo vykládá více karet do řady, může si představit, jak se propojují s kartou vedlejší, či ležící pod ní... pro divinovanou situaci toto může být zajímavým prvkem.    

28.9.14

O pomoci... přísavkám

Úvaha vycházející z nejenom mých zkušeností s mělčinou, od které je potřeba si držet veliký odstup, neb nedá se vytáhnout toho, kdo v plytkosti si libuje. Jen ať si tam zůstane a dál se srovnává s jinými, nechá se ovládat tím, co kdo o něm říká..., ať mu do života zasahuje kde jaká čakra bába a zejména krutý osud, jež je alfou a omegou...

Pozn. Archetyp přísavky je popsán obecně, nejde o popis konkrétní osoby a jakákoli podobnost je čistě náhodná.


   

Příliš často slyším z úst některých jedinců, je potřeba si pomáhat. Tím zejména myslí pomoc ostatních vůči sobě, a pokud možno za nic, protože oni jsou přeci bezbranní, nejsou tolik odvážní ani silní, a kde kdo si na ně dovoluje, jen aby jím ztrpčoval jejich již tak bídný život. Umí každého vhodného kandidáta na nezištnou pomoc zahltit detaily svého nešťastného osudu lemovaného sérií protivenství, kdy i to, co jím ještě fungovalo, spadlo. Jistě, každý z nás se může dostat do situace těžce řešitelné, jenomže i po době zoufání si, člověk přijde na to, že zůstane-li svým, zmůže hodně a postupem času se karta otočí. Čím více a déle na sobě pracuje, tím stabilnější má kolem sebe struktury.
Ne tak bezbranný tragéd, který i tu nejvíce banální informaci sděluje hlasem lezoucím na nervy svojí ufňukaností. Má pocit, že jiní jsou zde od toho, aby mu pomohli a starali se o něj. Nedejbože, když se taková fňukna do někoho zahledí, to z jejího vyprávění lze lehce nabýt dojmu, že existence dozahleděného se dává smysl, pouze uspokojuje-li její potřeby. Nešťastník má často smysl pro osudovost a umí navodit stav, kdy to vypadá, jak moc není osudově spjatý... Osudově spjatý umí být prakticky s kýmkoli a esotericky laděný ubekánek má i dobrou story skrze minulé životy. Dobrá recese, terapie, odreagování, pokus o náhled z jiného úhlu, alespoň zpočátku se to tak jeví. Jenomže ufňukanec toto bere velice vážně a doslova...
Právě svým přístupem a neskutečně stoupajícími nároky své známé, kamarády a přátelé postupně odrovná. Požaduje totiž, aby oni nějak spojili svůj život s jeho a libovali si s ním v jeho trpkém osudu. Jistě, někdy vzpomene tento tragéd života i nějaký úspěch, obvykle banalitu. Je to marné, v jeho životě nelze najít světlý bod, a pokud ano, jen proto, aby později byl vyvážen trpkým zklamáním, majícím nesmírně tragické následky.
Být poctěn důvěrou takového kňourajícího jedince je za trest. Zahltí "přítele" neskutečnými detaily ze svého života, jakákoli banalita má osudový význam a neustále má z něčeho strach, obavy, často potřebuje prášky na uklidnění nervů. Vyvede jej z míry sebemenší drobnost a ihned bouchá.

Pesimistické ladění v určité míře může postihnout každého, stačí, seběhnou-li se špatné okolnosti najednou..., jenomže u psychicky jinak zdravého jedince jde pouze o přechodný stav. Jistě, hodně lidí si stěžuje svým přátelům, ale má to míru. To, o čem píši, je právě velice dlouze trvající stav, když osud nenadělí tomuto jedinci (zde je možná a často bývá varianta v obou pohlavích) to, co on sám by si přál. A neví, jak se toho domoci. Sám sílu nemá, proto obtěžuje kde koho. Tito lidé, sklouznou-li do vod esoterických, milují karetní výklady (má poslední známa tohoto ražení má 3 stabilní kartářky a musela se smířit s tím, že nebudu 4.), astrologické rozbory, věštění z kdečeho. Právě tímto se pokouší zbavit svých nikdy nekončících obav, potvrdit si, zda situaci vnímá správně. Jistě, lidé právě kvůli tomu navštěvují kartáře, astrology apod, ale normální jedinec toto nepotřebuje denně :) ani týdně...). Přese vše, sebe považují za ty nejdokonalejší, pouze ostatní jím nerozumí a neumí docenit štěstí, které jím jejich přítomnost přináší.

Jednu věc jím upřít nejde, velice zdatnou manipulaci, zejména co do vyvolání účasti se svým neštěstím. Nepomůže vám ani obrana typu, co strašného mne postihlo, neb takový jedinec vám velice rychle objasní, jak je vaše neštěstí nicotné ve vztahu k němu. Mnozí velice rádi operují s tím, již brzo tady nebudu, bůh si mne vezme, vypadám tak dobře, protože jsem před smrtí... Kdo žije v tomto dlouho, universum mu jeho vyslovená přání skutečně splní, aby si mohl libovat ve svém krutém osudu. Vše kolem nich je jako na bojišti a oni jen lepí jednu díru za druhou, ač za chvíli se na stejném místě objeví díra ještě větší. Běda, pousměje-li se člověk jejich bídě, to bývá zahnut výčitkami bez konce... Strašně milují vracet se k jakékoli křivdě. Velkorysost neznají, jen ostatní k nim by velkorysými být měli.

Když již se stane, že se člověk s takovým jedincem zaplete, je potřeba velkého odstupu a nevázat jej do svého života. Povedlo-li se takové přísavce přisát, rychle s pijavicí pryč, neb ona zdánlivě bezbranná osůbka umí odčerpat energií způsobem, při kterém by i hrabě Drácula bledl závistí. Při odpojování se je potřeba počítat s výčitkami všeho druhu, včetně argumentů, jak by člověk bez takového ukňourance nic nezmohl, někteří tohoto druhu umí i vyhrožovat. Jenomže bez takové zátěže si člověk může leda polepšit :)
 Je téměř jisté, že i po přerušení kontaktu, taková přísavka si dál na člověka činí nároky. To se projevuje dle temperamentu a povahy různě. Někdo jenom pomlouvá, dehonestuje, jiný k tomuto přidá i obavy z možného prokletí, magického útoku, může se stát, že si najde sobě podobné a div s nimi proti vám nevytvoří společenství.
Co se dá dělat, parazit byl zvyklý na pozornost, a když se mu jí nedostává, udělá pro to, aby ji měl, opravdu hodně. Někteří jsou natolik vytrvalí, že i bez vaší účasti, žijí nadále váš fiktivní život, to zjistit po létech, je docela legrace :) Nicméně není to neštěstí, když má člověk najednou příliv energie ze zdroje nenadálého, pozitivní-negativní, je pouze iluze...
Přesto ono odtržení je nádherná věc, protože tak člověk nemrhá energii na někoho, kdo chce jen brát a o dávaní pouze řeči vede...
   

27.6.14

Neumění pohlédnout na vlastní stín



Máte prazvláštní pocit, že něco není v pořádku, děje se něco podivného, doléhá na vás prazvláštní tíseň ... možná i dospějete k přesvědčivému závěru, někdo na mne útočí, musel mne očarovat, proklít a podobně. Najednou vidíte v tom příčinu dosavadních potíží ... . Tak tyto pocity časem přejdou. Dochází pouze ke konfrontaci mezi člověkem a něčím "mimo" pozemským. Je přirozenou součástí člověka svalovat toto na někoho jiného, stojícího mimo něj, nejlépe na jinou osobu ..., a pro tento případ se vždy někdo vhodný najde.

Silnější povahy začnou okamžitě s odvetou, případně si na toto někoho objednají, či najdou literaturu a nastává období sekání. Vypadá to jako boj proti dřevěnému panákovi, který vrací rány zpět. Slabší se tomu poddají a budou si zdůvodňovat, že neudělají nic, protože je má v moci určitá zvláštními schopnostmi nadaná osoba. 
Je vždy jednodušší najít si někoho mimo sebe, na koho lze přehodit všechno to, co se člověku právě moc nehodí do krámu. Lze na to svalit cokoli, počínaje nemoci, konče neúspěšným obchodem, či krachujícím vztahem. Nacházet vnějšího nepřítele a konkretizovat jej do určité osoby je typické, když to nejde se vypořádat s vlastním stínem.

Čím více člověk bojuje proti vnějšímu nepříteli, nejenom, že narůstá jeho paranoia, ale je pohlcován vlastním stínem, na který se paradoxně bojí jen pohlédnout. Možná by bylo na místě vyzvednout, jak prabídně dramaticky jedinec potom končí, jenomže domnívám se, že výsledkem bude spíše vnitřně prázdný život, kdy si člověk nevystačí sám se sebou a pořád bude pokukovat, kde a jak by mohl proti komu bojovat a vymezovat se. Vytvoří-li něco, tak často jenom proto, aby ukázal, oč je on lepší, než-li někdo jiný. Stín nemá rád, je-li přehlížen, a tak zasazuje rány dopadající přímo na ego, jemuž nic a nikdo na tomto světě se nevyrovná, neb právě ono je ze všech to nej ... a jen ono pochopilo božskou pravdu. Jelikož člověk je tvorem společenským, často s oblibou do svého boje zatahuje i jiné jedince. Běda, napadne-li někoho otevřít postiženému oči. To bude na věky vyobcován :)

Období jisté paranoie patří k vývoji osobnosti, jde o jednu z překážek, jíž je potřeba překonat. Je docela možné, že ono sekání do dřevěného panáka a lámání větrných mlýnů k tomu přispěje. I kdyby jen tím, aby se jedinec zamyslel, co se s jeho energií stalo, kam vymizela, protože objekt jeho nevraživosti nějak funguje dál :) .
Osobně věřím tomu, že každý má potenciál toto období dříve či později zvládnout. Ať již díky porozumění nebo naopak únavě materiálu. Vyhovuje-li někomu tento druh duchovního růstu i po několik let, asi jeho duše potřebuje projít dlouhým obdobím neumění pohlédnout na svůj stín. Je docela možné, že existují i jedinci, kteří pro to, aby vůbec fungovali, potřebuji mít nějakého vnějšího nepřítele. Ti mají úžasnou schopnost odvetou a mstou vyrobit si fungující perepetum mobile.    


Narazíte-li na někoho takového, není potřeba se vzrušovat. Možná ta srážka přišla proto, aby jste si uvědomili, nakolik vy sami si vystačíte se svým nitrem ... , zda umíte odolat svodům nevraživosti ..., či naopak falešnému samaritánství. Nepochybně je tímto testována i odolnost nervové soustavy :) .

26.5.14

Intermezzo IX (18)

předchozí

Vešla jsem nějakými dveřmi do hospody, která jevila se být spíše potemnělým barem v podzemí. Nepamatuji si, jak jsem se do podzemí dostala, pro mé vědomí začínal sen otevřením dveří. Naskytl se mi pohled na interiér s dřevěným barem, u něj dřevěné barové židle s červeným polstrováním, výčepní zařízení, spousta lahví na dřevěných policích. Váhavě jsem přistoupila k baru. Byl tam, tentokrát žádná kápě ..., normálně civilně oblečený, tak obyčejně běžně. Čepoval něco, co poměrně věrohodně připomínalo pivo. 
"Jsme teď o něco blíže ...", začal, aniž by přerušil svojí činnost, "chvíli se zde zdržíme, někam se posaď." 
Rozhlédla jsem se kolem, kromě stolečků nedaleko baru se tam vyskytovaly i dřevěné boxy. Zamířila jsem k jednomu z nich. Rozsvítil světlo nad ním. "Mám již zavřeno, chystám si jedno po všem." Přiznávám, že mne prostředí poněkud vyvádělo z míry. Byla jsem zvykla na probírání naších věcí někde v hlubině vodní, jeskyni, nad propasti, či v ní, anebo jen tak bez jakéhokoli ukotvení v prostoru, jednoduše v ničem, kde jsme jen my dva. Něco natolik jednoznačného, jsem ještě nezažila. Má ruka prošla po desce boxu, než jsem usedla. Skutečně dřevo, dřevěný stůl, zelené, spíše tmavě, polstrování (nevím, proč ne červené, jako u baru, kdybych toto prostředí vymyslela já, sedíme více na fialovém nebo černém a vše je sladěno, stoly by byly z ametystu, žádné výčepní zařízení by mne nenapadlo, místo elektrického světla by byly svíčky a hodně kytek ...,  vlezla jsem do něčeho již daného). 
Usedla jsem a pozorovala, jak jistými pohyby dočepoval pivo. Skleněná sklenice..., tedy ne to hrubší, moc zběhlá v nádobách, z nichž se servíruje pivo, vskutku nejsem.
"Čekal jsem, že přijdeš," přesunul se se svazkem klíčů ke dveřím a uzamkl je na několik západů, "v tuto dobu zde již nikdo nechodí, mám zavřeno."
"O tvé práci jsem netušila nic." nadhodila jsem.
"Dnes již zašlá sláva, teď zde jen přebývám, protože nemám nic lepšího tak blízko. Jestli  otevřeme, bude to jen pro speciální akce." jeho odpověď, ač významově srozumitelná, mi mnoho neobjasnila.
Vrátil se k baru, položil načepované pivo na tácek a vytáhl něco dalšího: "Já vím, pivo nepiješ, ale mám zde cosi, co míváš tam u vás ráda. Jen doufám, že jsem to připravil správně." 

Postavil přede mne průhlednou sklenici čirého nápoje s ledem a velikými kusy máty, vypadal nesmírně lákavě.
"Bílý rum i třtinový cukr jsem sehnal, snad poměr je, jak má být." usedl do boxu naproti mně se svým pivem.
Pozvedl svůj nápoj, já tedy také a s chutí se napil. Když jej položil a otřel si ústa, čišela z něj pohoda, ... rozhodla jsem se vyzkoušet ten svůj. Chutnalo to skutečně jako mojito, při kterém na rumu šetřeno rozhodně nebylo.
"Nemusíš se bát, máta je čerstvá, trhal jsem jí sám." vytáhl z kapsy pouzdro na cigarety, z druhé mojí specifickou značku a vyložil to vše na stůl.
"Vezmi si, co chceš, bude to dnes dlouhé..." pobízel mne, zatímco jsem nevěřícně zírala. Myslel i na takovou drobnost.
"Jsme ve snu, tak zapálím rukou", a předvedl gesto, po kterém se mu cigareta rozhořela, "neboj se, jen se chovej jako normálně, jinak tady oheň neudělám."
Konstatování, jsme ve snu, mne uklidnilo, vše vypadalo natolik nesnově, až jsem začala přemýšlet, zda náhodou se nevyskytuji v baru doopravdy. Hořelo to..., spontánně jsem se rozesmála, neb mne napadlo, jak tuto story sepsat. Jen z mé krabičky jaksi nic neubylo.

"Bude to dnes nadlouho, bude to vážné a já nechci pořád odbíhat pro něco. Ve snu je možné naprosto vše, takže nápoj máme beze dna a jak vidíš i to ostatní." zcela nevážně mu cukalo koutky úst.
Zahleděla jsem se do jeho očí... dosti proměnlivé, co do barvy. Připomínaly mi výrazem i proměnlivosti draka z mých předchozích snů (ale o tom jindy), vypadalo to, jako bych se dostavila na pozvání, což si ovšem nevybavuji. Jenomže člověk si nepamatuje z předchozích snů vše a takové pozvání snové možná není podstatné, dokud se nezrealizuje. Jak jen přistoupit k jeho popisu. Jistě, šlo by to, dost vhodných slov by bylo. Jenomže takový popis již hodně fixuje.
"Nevnímáš mně." ohradil se a jemně mi chytil ruku položenou vedle sklenice.

Měl pravdu, zatoulala jsem se myšlenkami...
"Přemýšlím nad popisem této, poměrně překvapivé události, pro čtenáře." řekla jsem spontánně. Evidentně jsem jej pobavila, možná i litoval, že si také nenamíchal něco ostřejšího. Jeho smích zněl naprosto normálně.
"Tedy jestli mohu... " zaváhala jsem.

"Můžeš, pokud vyhneš se tomu, o čem jednat budeme. To bude příliš důležité a nerad bych, aby se něco z toho dostalo ven." prohlásil vážně.
Vzala jsem jej za ruku a přislíbila, že nic z obsahu se nedostane mimo nás. Mi nejde o fakta, jen o popis toho, co ve snu prožít lze. Jak takové snové setkání může působit naprosto reálně, když člověk se potom probere a chvíli přemýšlí, co dělá v posteli, když měl sedět v baru. Podstatný je dojem.  Konkrétní obsah ve snu hraje velmi specifickou roli pro člověka samotného, okolí tím zatěžovat cenu nemá. Nechci jeho postavu záměrně popisovat jasně, takových různých povídek s naprosto přesným popisem existuje mnoho... Při troše štěstí bych mohla narazit na čtenářku, která si do své představy dosadí svojí vlastní ideu takového muže ve snu...  Čtenář umějící načepovat pivo, by v této roli zase mohl vidět sebe... Podobný sen může mít více lidí... 
Jednali jsme vskutku dlouze, doufám, že ráno jsem si vše podstatné vybavila... a dostavil se i pocit, co dělám v posteli, když ještě před chvíli jsem měla živé jednání v uzavřeném baru... 


KONEC           
               

23.5.14

Fictia




Ne vždy bývá pojímaná správně, často neprávem je pouhou fantazií zvána  … .
Ona však něčím jiným je … .
Představuje most, po němž imaginálno sklouzává do reality… 
vazbu mezi tím, co je za závojem a co před … .
Nahrazuje neviděné, by mohlo být shlédnuto později ve světle, které k němu náleží … .

Jsou věci v daném okamžiku nepojmenovatelné …
chybějící slova jako prostředek dorozumění … .
Podobenství nedostatečné je a předpoklad příliš svazuje … .
Víc než-li metafora … , ač nelze ve všem doslovně jí brát.

Její přijetí přináší sebou důvěru ve stav věcí a její následky závazkem jsou …
Pouze tak může vyplnit prázdná místa pohlcené nevědomostí …
Neschopnost rácia přenést se nad neobjasnitelné, smířit se s neuvěřitelným … 
vytržení rdousícího plevele pochybnosti … vytvoření podmínek pro
přežití křehké struktury, by stala se postupně pevnou a odhalila závoj mystifikace … .

To vše ona umí … jen postavit ji najisto,
nalézt správný kód v tápající mysli,
by ji přijmout zvládla bez předsudků … , obav a strachu, co když … .
Postavit úsudek svůj nad krákající vrány žijící v klamu … (že jsou ty nej …).   

11.5.14

5 pohárů Vyprahlá poušť

Zklamáním je karta nazvaná v Thothově tarotu. "Triumf hmoty nad duchem" (Kniha Thothova) je vyjádřen převráceným pentagramem. Vyprahlá poušť ..., vše vysušeno pomalu vadne a hyne. Na povrchu nachází se spíše jen prach na skořápce zbylé po blátu, vodu samotnou je potřeba hledat hlouběji. "Původní city ztratily své kouzlo krásy" (Wasserman). Příliš mnoho ohně, aby mohla voda zůstat nezměněná ... je mrvou, nikoli živou vodou, v hlubinách.

"Pocit znepokojení právě ve chvíli, kdy je nejméně očekáván, totiž v době poklidu."
(Kniha Thothova) Onen nečekaný zvrat se mi v mých výkladech vždy potvrdil, situace až nadmíru překvapivá. Tazatel zažívá pocit vnitřní pustiny, prázdnoty, neb vše, co bylo do té doby jasné, dané, na co se mohl spoléhat, najednou aktem běsu ničícího Marta podporovaného Štírem, jenž dobře ví kdy a jak zasáhnout to nejvíce citlivé místo, jednoduše zmizelo. Bez varování nastal náhlý zvrat. Nespokojí-li se tazatel s prvním náporem veskrze nepříjemných pocitů, zjistí, že zradily jej vlastní očekávání a důvěra, kterou vkládal do něčeho či někoho. Způsobem a za okolností nesmírně bolestivých. Možná je i zrada ... a nedá se k ní cokoli říci ... , vše tak zbytečné je. Jeho touhy, ambice ... jsou v momentě pošlapány a on zaskočen stojí před situací, jíž zvrátit už nelze. Jakoby to vše doposud byla jen ohromná lež.

Mám zkušenost, že člověku taková situace ukáže, jak nesmyslné byly jeho dosavadní snahy. Dost možná, to vše krásné předtím pramenilo z jeho sebeklamu, může jít o nedostatek zkušenosti a jistou naivitu v jeho přístupu, neb druhá strana na něco z toho mezi nimi jistě od počátku nahlížela jinak, jen nemusela to vždy jednoznačně projevit. K jeho vlastním chybám se přidaly protivenství zvenčí. Reakcí zde nutně nemusí být utápění se v žalu, ... spíše trpká bilance.
Podrobí-li tazatel zkoumání i svůj podíl na vzniklé situaci, uvidí například, jak sám dal přednost rozumu před intuicí. Třeba ignoroval varovné signály, jímž zpětně porozuměl až teď (v lepším případě). Kartu lze zvládnout, když si člověk uvědomí, že to, co se stalo, je důsledkem něčeho, co existovalo již předtím, jen teď to vyšlo najevo. Není lepší toto vědět, než-li žít ve vzdušném zámku? 


Ve velice podobné atmosféře se nesou i karty v Rider-Waite tarotu a jím ovlivněných sadách.V pochmurné krajině stojí figura zahalená černým pláštěm buď zády nebo bokem, do tváře mnohdy zakryté kapucí jí vidět není. Kolem ní poháry jsou prázdné, část z nich se právě rozlila a voda vsakuje do země. Některé sady mají rozbité skleněné poháry. Na první pohled působí karta tíživým smutkem, ovšem ta postava je ponořená sama do sebe, nekomunikuje nikterak s okolím. Právě v tomto stavu se lze s celou situaci vypořádat, neb jakékoli zklamání bývá důsledkem nenaplnění představ, které si člověk vytvořil o něčem.

Karta rozhodně nenabádá k sebelítosti, zatvrzelosti ani poryvům smutku a ani k následné zatrpklosti, uraženosti apod ... . Celá situace má ukázat, kde a v čem tkví problém. Lze považovat jedině za štěstí, že problém vylezl najevo. Řešení se nabízí pouze jediné. Tazatel nezmění situaci, ani ty druhé. Ovšem může změnit svůj vlastní přístup právě tím, jak sám zhodnotí své vlastní naděje a očekávání. Pouze takto bude moci postavit se zejména k sobě samotnému jinak, a tím se postupně postaví jinak i k věcem a lidem kolem. 
                       

6.5.14

Meditace (17)





předchozí

Něco nového vstoupilo do života mého a vytvářelo si pevné vazby. Okolí přijímalo to poklidně, již nic nepůsobilo rušivě, ...nevzbuzovalo tolik rozporuplné pocity vyúsťující v strach. Postupné změny pronikaly i do praktických věcí, kdy vše šlo snadno, a synchronicita pracovala na plné obrátky. Drobné každodenní překážky mizely, čas přestával mi ukazovat paty a já nežila ve věčném dohánění čehokoli, příchody po termínu a podobně. Malé věci, nic převratného, nicméně usnadňující běžné žití. Období poznávaní se.
Mé sklony k interpretaci vizí napoprvé poněkud rozzuřily ono tolik trpělivé stvoření mající jinak pochopení pro mé úlety. Za platné měla jsem rigidní vazby, např. sny se musí vykládat, ...vize podléhá interpretaci, ...vše kolem sebe je potřeba mít pod kontrolou, jinak nebude možné dosáhnout harmonie. Jak pošetilé. Jenomže velice po něčem toužit, leč nemoha toho dosáhnout, vzdaluje člověka od sebe samotného. Kontrola odvádí pozornost od podstatných věcí dějících se v jemné hladině, kam ona přístup znemožňuje.
  
Jistě, sklouzávala jsem i k tomu, pokusit se přijít na původ této bytosti, lokalizovat její "domov". Raději tedy mlčel, což jsem považovala za umění neříci mi nic. Řadila jsem jej mimo svět, nejvíce přízemní myšlenka se vztahovala ke Kanadě a ještě jsem byla ochotná připustit Aljašku. Kupodivu mne nenapadaly tolik osvědčené lokality jako Egypt, Himaláje, či docela mimozemský původ ve stylu UFO. Jelikož jsem vůbec neuchopila podstatu, marně vyšly mé snahy pověsit jej na konkrétní sefiroty Stromů. Mohl mi tam vykládat, o čem je model Stromu, jeho stín..., o oblastech nepodléhajících jakékoli "mapě" času, ani prostoru. Bylo to zajímavé, poetické, v mnohém jsem souhlasila, moje snaha ovšem nepolevila v ničem. Tehdy jsem byla přímo posedlá racionálním vysvětlením. Jenomže jemu byl svět racionality naprosto cizí... Byť povídali jsme si, smysl slov nám navzájem unikal.

Stála jsem jako vždy a meditovala, když přistoupil blíže, rozhodl se tedy seznámit mne se svým "světem", jenž jsem tolik hledala. Poradil mi, ať se ve tmě opřu o zeď, chytil mi ruce a zafixoval chodidla. Ocitla jsem se ve víru kaleidoskopu, jen bez barev... roztočení různých vrstev všude kolem... posléze černá díra do prostoru s nazelenalými provázky, jež vytvářely hadí struktury procházející do černobílé veskrze nepravidelné mřížky rozhrnujících se závojů. Dalo se jen tušit, že až projdu tím vším nepravidelným, ocitnu se někde úplně jinde... Zajásala jsem nad možnosti podívat se do Jinam, ač na lokalizaci jsem v ten okamžik neměla ani myšlenku. A zároveň se dostavil pocit obdivu před Šamanem, dovede-li tímto procházet. Z ničeho nic jen tma. Najednou vše ustálo. Jakoby předtím nebylo nic. V té tmě jsem zachytila jeho obrys, pomalu pouštějící má chodidla na špičky... stát sama na nohou šlo, pokusila jsem se o krok, mé nohy to zvládly za jistého třesu. Automaticky jsem přešla do světla a vykonávala pár běžných věcí. Až později mi začalo pomalu docházet, že mám čest s něčím přesahujícím mé dosavadní možnosti, že se toho budu muset naučit prakticky ještě hodně zvládnout. Posadil se vedle mne a málem mi  připálil cigaretu... přerušil mlčení ujištěním, prý zvyknu si postupně překonávat hranice, sladit se s energiemi tam za oponou... 

Čtenáře očekávajícího jakékoli poslání zklamu. Žádné není. Zkušenost a individuální poznání není ničím nahraditelné. Člověk může poslouchat o něčem, ale dokud to sám nepozná, může se pouze domnívat...    

      pokračování

27.4.14

4 Pohárů aneb Rozpaky



Člověk je v pozici, kdy obhajuje sám před sebou své jistoty. Drží se jich za každou cenu, ať již spočívají v čemkoli. Ve vztahu často kulminují do pocitu "chci tě jenom pro sebe". Zároveň může docházet až k žárlivému střežení toho svého, čímž si tazatel situaci zbytečně hrotí a zamotává se do vlastních emocí a patosu. Vše vede k sentimentu ústícímu do znuděné nespokojenosti, spoustu věcí je přehlíženo a nic není dost dobré. Právě u této karty se vyplatí zůstat zdrženlivým, v opačném případě se ona nálada budící rozpaky úspěšně přenese do okolí, což vše jen zkomplikuje. Jiné cesty není, dokud toto nepomine, neb jakýkoli pokus o řešení již tak vysoký stupeň rozmrzelosti (tento pojem váže s kartou Hajo Banzhaf, Základní kniha o tarotu) pouze prohloubí. Ovšem apatie taktéž není řešením, spíše to chce přijít na pravý důvod toho vztahu a přemýšlet, jak změnit sebe.


V sadách inspirovaných Rider-Waitem sedící postava se založenými rukami (pasivita) vidí jen tři kalichy a přehlíží, že je jí podáván kalich čtvrtý. Ani jej vidět nechce, neb dostatečně znechucená je již těmi třemi před sebou. Banzhaf s touto kartou prakticky spojuje: malicherné vytýkání, otupělost, přehnanou hašteřivost, zatrpklost, ztrátu motivace, neplodné bědování, pocit nenaplněného života, vnitřní napětí, vztek, nedýchatelnou atmosféru, válku o pozice. Méně zkušenému vykladači může přijít, že si ty pasivní a aktivní stavy navzájem odporují. Já ze své praxe mohu potvrdit, že ono to je možné vše v souladu s kolísáním nálady, neb člověk snažící se vymanit z tohoto nepohodlného stavu do okolí předvede více či méně najednou vše. Změny nálad při apatii bývají docela běžné, což může nepřipravené okolí velice zaskočit. 

Zajímavý je i pohled Antares (Učebnice výkladu tarotu pro začátečníky i pokročilé), která zde vidí vymezení individuality vůči skupině a východisko stručně řečeno spatřuje v nalezení umění brát i dávat, k čemuž je potřeba vzdát se ega. Nerovnováha mezi dáváním a bráním ... nelad energií, to je příčinou tohoto stavu, alespoň z mnou provedených výkladů to sedí. Často říkám tazatelce v tomto rozložení, že by se měla méně snažit ve vztahu k druhé straně, neb její aktivita, vkládání energie tam, kde odezva není, jen propast prohlubuje. Naopak, měla by udělat něco úplně opačného ... :) . Každý praktik vykladač mi dá asi za pravdu v tom, že takto naladěné tazatelky se těžko mění, neb ony okamžitě vysloví x sofistikovaných důvodů, proč konají, jak konají a proč naprosto správně. Jenomže jemnému světu energií je morálka, pravda apod. naprosto ukradená, jednou předimenzovaná záležitost se další stejnou aktivitou nespraví.

V pojetí Crowleyho na kartě Nadbytek přetéká poháry voda, která již dávno ztratila svojí průzračnost. Je zakalená nánosem z bahna (s)myšlenek. A zlaté poháry situaci rozhodně nezachrání, spíše jen podtrhují kontrast mezi hodnotou zlata a vody v něm proudící. To zlato by zasluhovalo jasnou průzračnost. Crowley (Knita Thothova) vyloženě mluví o zavlečení hnilobných zárodků do ovoce rozkoše. Je potřeba si uvědomit, že v této vodě je mnohé neviděné a zrcadlení může zkreslovat. Člověk bude jednat více naivně nebo naopak podezíravě (ač toto zdá se býti neuvěřitelné, i toto lze v praktické situaci skloubit do jednoho), nežli realisticky ... jednoduše skrze doposud potlačené fantómy. Antares (Učebnice výkladu Crowleyho tarotu) zdůrazňuje, že karta je značně nestabilní a s nestabilitou je potřeba počítat u jejího výkladu taktéž. Já jen dodávám, že nestabilní bude i jednání tazatele v této situaci. 
Ziegler (Tarot Zrcadlo duše) upozorňuje, že přemíra péče nebo pozornosti může působit tísnivě. Toto je řečeno velice diplomaticky, jde spíše o snahu za každou cenu dosáhnout svého.

Závěrem se tedy vracím opět k tomu, co vyřkla jsem na začátku. Zdrženlivost v jednání i myšlení, nejlépe se přeorientovat někam jinam, neb do problému již bylo vloženo příliš, a to musí vyprchat. Nemá cenu zůstat v sentimentálním patosu a pořád si opakovat křivdy, k nímž došlo. Ptát se proč smysl má pouze, je-li tazatel ochoten si uvědomovat věci mimo škálu pohledu pozitivní - negativní. Odpovědí bude vždy proto, že nezná míry.



Map (hlp)        
               

25.4.14

NĚKDE



















... je zavřeno... klepání zaniká v šelestu kolem..., 
chtěla jsem vejít... není kam, prostor se propadl do -
Nic
přešlapuji na místě, ... drolící se půda kolem Brány.

První, která zůstala zavřená.

Vtažena do Jinam..., zde vše na svém místě je
úleva, výdech, ... podivná vlkohst na tváři, 
po níž prochází ruka stíraje slzy..., poklidné ticho -
za Bránou.

Nejsem... tedy jsem... jen ne tady.

(9.11.11)

25.3.14

Intermezzo VIII (16)

Naděje - Beznaděj - Důvěra:

předchozí

Fáze přirozeného vývoje. Vždy počátkem představuje naděje důvod, proč člověk do něčeho jde. Bývá spojena nejenom s entusiasmem, ale žel příliš často navádí k vytváření vzdušných zámků. Období, kdy zdá se být Vše jasné..., Vše zdánlivě do sebe zapadá... a Vše se děje přesně dle představ... V zajetí iluzí lze utvořit odvar z reality, uplést z něj jemný závoj... dá se to udělat i v protipancéřové verzi..., a potom skutečný stav věcí toto stěží rozbije. 
Jistě, na začátku má člověk snahu interpretovat Vše a hledat na podporu důkazy v různých formách. Převládá pocit, že vše musí mít pod kontrolou a hlídat, což je důvodem pobíhání od jednoho k druhému...,  uhlazovat x ostrých hran, jen aby se další vytvořily zase o kousek vedle. 
Co nezapadá, jeví se jako agresivní. A tak člověk opanován nesmírnou touhou kráčí do slepé ulice, na jejímž konci čeká beznaděj.

Osobně považuji beznaděj za dar... Náraz na ní otřese klamem. Je požehnáním, neb zámek visící ve vzduchu se rozbije na menší střípky, a ty již slepit přesně - bez trhliny, nebude možné. Při pohledu na ně a jejich odlesky se lehce rozezná, zda vůbec nějaká část konstrukce drží pohromadě. Byť to vypadá sebevíce lákavě, prosím neslepovat již s ničím dalším. To, co přežilo, je schopné života, jen očistit od prachu a nechat být. Jak krásně rozeznatelná je skutečnost od omylu. 
Zda bolelo to? No, docela dost. Jenomže bolest umí touhu přebít a poslat ji do adekvátních mezí. Vždyť právě touha nalepila na realitu blud. Interpretace posloužila jako lepidlo a shoda okolností vmanipulovala běžné věci do pozice důkazu.

Sdělení jeho... bylo chybou pokoušet se je interpretovat. Stačilo jen vyčkat, až naplní se. To vyžaduje důvěru, ne úvahu na téma, zda věřit, či nikoli. Člověku ovládanému vlastní touhou rada těžce se dává. Když již, chtělo ji to vzít celou, ne část vzít a část si poupravit, jak hodí se touze. Pošetilou jeví se být snaha dokázat, že vjem - vidění, je pravdivé. Často se na mne lidé obracejí, co si o jejích viděních myslím, zda pravda, či blud, zda jejich rozklad je správný... Bývala jsem také jako oni. Pátrala, co za tou vizí stojí, kde to má líc a kde rub, a hledala v ní střípky pravdy. To hledání na ni nalepilo spekulace, interpretace pokřivila její význam, "pravda" měla ambice vsadit imaginálno do pevných hranic. Kontrolní rozklady, prověřování různými metodami... to vede jen k implantaci vlastní touhy do poselství z hlubiny, které tak zparchantí do obehrané  frašky. 
Sama sobě toto již delší dobu nedělám a časem přestala jsem brát zakázky na podobné prověřování. Dnes usmívám se všem strachům ze snů i snahám dostat je pod kontrolu. Ten pramen vyvěrá v místech, kde žádná kontrola vědomí možná není, kdo bojí se jí pustit, uvízne na mělčině. Má-li sen reálné kulisy, čeho se bát, když člověk vyřešil to již v něm, prožil něco, co jeho duše prožít potřebovala. To jen strach ze sebe sama...

Černé nebo bílé ..., člověk má sklony ke kategorizaci. Realita nebo fantazie. Ovšem mezi černou a bílou existuje hodně barev. Někdo vidí jen základní, jiný přechodů nesčítáno... Je chybou považovat za fantazii, co neprojeví se hned. Nejedna vize stala se realitou  časem... Jen nerozmělňovat ji následným prověřováním a pitváním detailů. Neomezovat skutečnost nastavenou představou.      

pokračování             

23.2.14

Past na energii

Každý by chtěl být sám sebou, jenomže málokdo zvládá umění nekoukat sousedovi za plot. Zvědavost, či touha po poměřování se zavedou člověka na scestí. Snaha dokázat si, že je na tom lépe, než on (ona) vedle, je pastí ega.

Čelila jsem otázce: "proč jí, té špatné (následuje označení konkrétní osoby) se tolik daří a mně ne?" 
"To není spravedlivé,"  pokračuje úvaha dál, "já dělám vše správně, nejsem povrchní, dělám vše, co mám, a ona má vše, co bych chtěla já a mně se nedaří nic."
Po položení několikati doplňujících otázek se dovídám, jak autor povzdechu (tedy momentálně postižený) má pocit, že on schytává vše zlé, a to, co by si sám přál, se děje té špatné osobě. 
Postupně postižený přiznává, již nějaký ten rok představuje ona zlá osoba pro něj překážku, protože zastává místo, které by patřilo jemu. Následuje vylíčení toho, co vše postižený pro to, aby ona osoba z této nezasloužené pozice vypadla, udělal ..., jak se snažil, co vše mu bylo přislíbeno ze strany jiných lidí, by ji konečně získal, ... konal spravedlivě, zatímco ona osoba se nechovala, jak by se na tuto pozici patřilo, vždyť dělala vše špatně a vůbec je neschopná. Postižený ještě často vzpomene, že kdysi té špatné osobě pomohl převelice, a teď za dobrotu na žebrotu, ona svojí pozici pro něj nevyklidí.
I přesvědčen o správnosti svých vlastních činů si převelice přál, prosil Boha a kdejak se snažil, aby už alespoň Bůh nebo někdo tam nahoře té osobě utnul tipec. Jenomže události nabraly spád. Chudák postižený přišel o jakékoli vyhlídky na svojí vysněnou pozici, která mu po právu patří, a navíc se do něj pustil kde - kdo, problémy vykulminovaly na více frontách, a on neví, co dříve hasit. 


Odmítám hodnotit, kdo je dobrý a kdo špatný. Postižený si vyhlídl osobu, kterou on sám pasoval do role překážky, neb se domníval, že má nárok na něco, co má ona - na její pozici. Stalo se a něco připletlo se mu do života, ... něco, o co sám by stál, a jak se toho snaží dosáhnout, narazí na osobu, která má přesně toto. Ovládán pocitem - nemohu to mít, protože to má ona, si ji postupně začne více všímat ..., více ji nesnášet ..., kritizovat, kde to jen jde ..., zabývat se každým jejím krokem ... . Aniž si to uvědomí, postupně do svého života vplete si život jiné osoby a do ní svojí energii investuje. Po čase, zejména trvá-li to měsíce - roky, kdy náš postižený se zabýval místo sebe pořád tou jinou osobou, jejím životem, mu povstaly jeho vlastní zanedbané problémy. 


Coby rádce, jsem postiženého zřejmě zklamala. Čekal, že se přidám na jeho stranu a začnu na tu špatnou osobu společně s ním nadávat. Pokusila jsem se mu objasnit nesmyslnost jeho počínání, jež dostalo jej právě do tohoto paradoxu. Poté začal si řešit své vlastní věci, ale nemá odvahu pustit ze zřetele onu špatnou osobu, pořád po ní pokukuje. Ještě nepochopil, že nelze chtít přesně to, co má někdo jiný. Jen on sám si musí svojí vlastní pozici vybudovat, a ta vždy bude jiná, než-li pozice kohokoli jiného. Chce-li sám růst, musí pustit tu jinou osobu, přestat se vymezovat vůči ní a sám začít si něco svého tvořit. Jinak, až vyřeší své problémy, znovu spadne do pasti, zaměří se na tu osobu, opětovně ji nechtěně bude podporovat a mezitím jeho vlastní problémy ... .  

Dovolím si tedy položit čtenáři otázku:"také máte někoho, vůči komu si potřebujete dokazovat, oč jste lepší?" Pokud ano, říkám: "bravo!!! Jen tak dál. Není nad to mrhat svojí energií hloupě na nevražení, mstu a pod, vždyť nakonec tím   tohoto jedince energicky podporujete". Možná si čtenář řekne, že když s tím přestane, tak se konečně tomu zločinci pomstí, neb on půjde ke dnu. Nu, tato motivace jen averzi pozměňuje na jinou formu, kdy čtenáři hrozí, že místo věnování energie sobě, ji věnuje zkoumání, zda již onen zločinec šel ke dnu, tedy v konečném stádiu zase bude vše ukládat na stejné místo. Ono vůbec není podstatné, co se stane s dotyčným jedincem, jen vy konečně začnete dělat sami na sobě. Jen pozor, nevyměňte tuto sobu za jinou ... .
     




     
     

22.2.14

Moc blízko

Nezbývá, než-li pohledět do temných očí hrajících barvami rozbouřeného moře, jenž hledají pochopení … . Není to poprvé, co čelíme obdobné situaci. Předtím to nedopadlo nejlépe … .
„Každý má své hranice, za které se neumí dostat.“ naslouchám hlasu za mnou stojícího, „nemůžeš si je pouštět tak blízko … .“
Všichni tři ve zpětném záběru pozorujeme Strážce prahu vyslovujícího „VETO“.
„Vidíš, co se jím potom děje?“ ukazuje mi ten za mnou spáleniště. Nelze nevidět Vůli odcházející po špičkách … nahrazenou kompromisem.

„Je mi to líto za nás všechny… .“ má slova určená naproti stojícímu. Mlčíme a všichni tři dobře víme, že ono Něco – nevyslovitelné nepojmenovatelné pouto – bylo přetrženo.
Nezastírá své zklamání, ani já své roztrpčení. Je to jako tehdy, jen rány nejsou tak hluboké… .
Kostky byly vrženy a možnosti volby jasně definovány. Znovu pohlédnu do tváře přítele přede mnou a vnímám jeho bolest .. . Slib kdysi složený, …, nekonal … .

„Bez odvahy nelze čekat velkých činů. Snaha bez ní, je tak směšná.“ pořád stojí za mnou a přehraje mi, jak VETO Strážce zbortilo vše, co postavila jsem … pro přítele. On ví, že bude muset začít znovu. Sám obrousit hrubý, nepoddajný kámen … , splnit slib, jemuž nedostál … .

Za mnou stojící se postaví přede mne, chytí mojí tvář do svých dlaní promlouvá ke mne: „prosím, nepouštěj je tak blízko. Nemají vůli to ustát.“

(23.2.2012)

13.2.14

Poetika Bytí



Blízký a přitom vzdálený ... vidět lze jen ve vzácných chvílích, kdy v ševelení větru zmizí prostor i čas ...
Přítomnost nabývá rozměrů fyzických.
Mlčení ve tmě ...  slova uvízla na hladině Temnoty ... Hlubina skutečnosti daleká, přesto prolíná se v Bytí.
Dotek ...  rozplyne se jako sněhová vločka prostupující do Neviditelna ... .
Pouhý okamžik procházející do Věčnosti ... .  

22.1.14

Transformace (15)


předchozí

Přátelství s někým trpícím nedostatkem hmoty je poměrně náročné zejména v bdělém stavu. V zemi snů jsme oba stejné konzistence, za bdění ovšem nikoli. Zachytila jsem jen přítomnost něčeho spojeného se známou energií. Vnímat ji zřetelněji, znamenalo opustit svět lidí a ponořit se do prostoru mezi různé úrovně vědomí. Zajímalo mne, zda mu mohou porozumět i jiní lidé. Nehořel nadšením, nicméně bude-li to znamenat, že mu uvěřím, uvolil se toto podstoupit. Šlo to, byl "slyšen" někdy i "viděn" a projevil se jako diagnostik ohledně zdravotních potíži. Přiznávám, tehdy mne toto uklidnilo, vždyť jeho sdělení byla potvrzena lékaři. 

Zvykla jsem si na naši jeskyni, stala se i mým snovým domovem. Ráda jsem pobývala před ní opřená o kámen připomínající menhir, vedle plápolal oheň, u něj Šaman v sedu vyřezával hrot na velkém dřevěném kůlu. V té době se jednalo o jeho oblíbenou činnost, často jsem jej viděla, jak ostří nůž, ořezává klacek či jeho hrot. Při určování diagnózy byl viděn, jak tím klackem šťárá v energickém těle "pacienta".
O Zimním Slunovratu mne pozval dál do jeskyně. Prošli jsme tunelovou chodbou a ocitli se ve volném prostranství, jen holý kámen zabarven do červena. Najednou jsem se neuměla pohnout, mé ruce jakoby někdo zvedl nad hlavu. Šaman se zvětšil, zavířil energické pole kolem sebe a poté vše dostalo rychlý spád. V masce démona s mačetou v ruce rozsekal mé tělo na tisíce drobných kousků. Necítila jsem bolest... mé tělo snad bylo jen obalem, neb v jiném těle jsem pozorovala jeho rozkrájené cáry rozházené kolem. Objal mé nové tělo zakrvácenými rukama a vzal mne do jeskyně k jezeru. V něm jsem uviděla svůj odraz. Měla jsem tělo jako své, jen mnohem lepší... dokonalé a přitom zároveň naprosto přirozené. Vstoupil do jezera, by spláchl ze sebe krev z mého rozsekaného těla, a já v novém těle vstoupila za ním. Vůbec v tomto těle jsem se k němu chovala mnohem vstřícněji, než-li v těle rozsekaném. Naše ruce, nohy a jazyky se propletly... klesali jsme pod vodou níže a níže, až již ani nebylo vody, jen nad námi se pohybovaly podivné živé organismy připomínající mraky a my se vznášeli k nim.
Jeho ruce a nohy se změnily v chapadla, která se prodírala i pod kůži mého nového těla. Pohled na vlastní krev vpíjející se do póru těch chapadel mne vydráždil natolik, až jsem se mu zakousla do krku a začala pít krev jeho. Mé ruce a nohy se přetvářely v chapadlovité útvary, proměnou prošly i celá naše těla a on se rozesmál. Přestali jsme vypadat jako lidé, připomínalo to spíše změť propletených chapadel. Jen naše srdce pulsovala dál. Oba najednou jsme si je navzájem vyrvali z těl..., mé chapadlo třímalo jeho srdce, a to mé tepalo v chapadlu jeho. Po celou tu dobu podivné metamorfózy jsem vnímala směsici rozporuplných, ale nádherných pocitů. Celá transformace byla zakončena splynutím obou našich srdcí do jednoho chuchvalce, těla se vpila do jednoho celku bez hranice. Takovou fyzickou blízkost jsem ještě s nikým nezažila, vzdálenost najednou zmizela.


Ráno jsem se probudila s tělem dolámaným, zaregistrovala jeho přítomnost, ruku hladící mé vlasy a sdělení, že to bylo příliš nových energií najednou. Zážitek z noci, či snad sen, ona bytost vnímala... a mé rozpaky nabyly nevídaných rozměrů. Vyhýbala jsem se pohledu do jeho očí, nevěda v jeho blízkosti, zda nejde ještě o sen, ač prostěradlo zdálo se být autentické, moje tvář také, jen jeho ruka držící mne kolem ramen již tolik hmotná nebyla. Opatrně jsem vstala, on se posadil jakoby v nevíře, že doopravdy již začínám den. Má smysl přízraku říkat, ať klidně leží dál? Co bych mu tak asi nabídla..., kávu? V té době mne napadaly samé absurdní myšlenky. Smál se, požívat cokoli v tomto stavu je pro něho nemožné, nicméně, bude se mnou vařit. Tak dobře..., vaření s přízrakem žel není takové, že vezme hmotu do svých éterických rukou, jde o vedení připomínající diktát, kibicování do všeho... nakonec i přes začátek ve stylu, tak ukaž, co tady máš, byl výsledek veskrze příjemný. Alchymii dle jeho instrukcí jsem zvládla, nicméně jeho pojednání o složkách lidské duše již tolik úspěšné nebylo, neb mi trvalo další dva roky, než jsem se zde vzdala teorie množin.

pokračování