Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2014

Moc blízko

Nezbývá, než-li pohledět do temných očí hrajících barvami rozbouřeného moře, jenž hledají pochopení … . Není to poprvé, co čelíme obdobné situaci. Předtím to nedopadlo nejlépe … . „Každý má své hranice, za které se neumí dostat.“ naslouchám hlasu za mnou stojícího, „nemůžeš si je pouštět tak blízko … .“ Všichni tři ve zpětném záběru pozorujeme Strážce prahu vyslovujícího „VETO“. „Vidíš, co se jím potom děje?“ ukazuje mi ten za mnou spáleniště. Nelze nevidět Vůli odcházející po špičkách … nahrazenou kompromisem. „Je mi to líto za nás všechny… .“ má slova určená naproti stojícímu. Mlčíme a všichni tři dobře víme, že ono Něco – nevyslovitelné nepojmenovatelné pouto – bylo přetrženo. Nezastírá své zklamání, ani já své roztrpčení. Je to jako tehdy, jen rány nejsou tak hluboké… . Kostky byly vrženy a možnosti volby jasně definovány. Znovu pohlédnu do tváře přítele přede mnou a vnímám jeho bolest .. . Slib kdysi složený, …, nekonal … . „Bez odvahy nelze čekat velkých činů.

Poetika Bytí

Blízký a přitom vzdálený ... vidět lze jen ve vzácných chvílích, kdy v ševelení větru zmizí prostor i čas ... Přítomnost nabývá rozměrů fyzických. Mlčení ve tmě ...  slova uvízla na hladině Temnoty ... Hlubina skutečnosti daleká, přesto prolíná se v Bytí. Dotek ...  rozplyne se jako sněhová vločka prostupující do Neviditelna ... . Pouhý okamžik procházející do Věčnosti ... .