26.5.14

Intermezzo IX (18)

předchozí

Vešla jsem nějakými dveřmi do hospody, která jevila se být spíše potemnělým barem v podzemí. Nepamatuji si, jak jsem se do podzemí dostala, pro mé vědomí začínal sen otevřením dveří. Naskytl se mi pohled na interiér s dřevěným barem, u něj dřevěné barové židle s červeným polstrováním, výčepní zařízení, spousta lahví na dřevěných policích. Váhavě jsem přistoupila k baru. Byl tam, tentokrát žádná kápě ..., normálně civilně oblečený, tak obyčejně běžně. Čepoval něco, co poměrně věrohodně připomínalo pivo. 
"Jsme teď o něco blíže ...", začal, aniž by přerušil svojí činnost, "chvíli se zde zdržíme, někam se posaď." 
Rozhlédla jsem se kolem, kromě stolečků nedaleko baru se tam vyskytovaly i dřevěné boxy. Zamířila jsem k jednomu z nich. Rozsvítil světlo nad ním. "Mám již zavřeno, chystám si jedno po všem." Přiznávám, že mne prostředí poněkud vyvádělo z míry. Byla jsem zvykla na probírání naších věcí někde v hlubině vodní, jeskyni, nad propasti, či v ní, anebo jen tak bez jakéhokoli ukotvení v prostoru, jednoduše v ničem, kde jsme jen my dva. Něco natolik jednoznačného, jsem ještě nezažila. Má ruka prošla po desce boxu, než jsem usedla. Skutečně dřevo, dřevěný stůl, zelené, spíše tmavě, polstrování (nevím, proč ne červené, jako u baru, kdybych toto prostředí vymyslela já, sedíme více na fialovém nebo černém a vše je sladěno, stoly by byly z ametystu, žádné výčepní zařízení by mne nenapadlo, místo elektrického světla by byly svíčky a hodně kytek ...,  vlezla jsem do něčeho již daného). 
Usedla jsem a pozorovala, jak jistými pohyby dočepoval pivo. Skleněná sklenice..., tedy ne to hrubší, moc zběhlá v nádobách, z nichž se servíruje pivo, vskutku nejsem.
"Čekal jsem, že přijdeš," přesunul se se svazkem klíčů ke dveřím a uzamkl je na několik západů, "v tuto dobu zde již nikdo nechodí, mám zavřeno."
"O tvé práci jsem netušila nic." nadhodila jsem.
"Dnes již zašlá sláva, teď zde jen přebývám, protože nemám nic lepšího tak blízko. Jestli  otevřeme, bude to jen pro speciální akce." jeho odpověď, ač významově srozumitelná, mi mnoho neobjasnila.
Vrátil se k baru, položil načepované pivo na tácek a vytáhl něco dalšího: "Já vím, pivo nepiješ, ale mám zde cosi, co míváš tam u vás ráda. Jen doufám, že jsem to připravil správně." 

Postavil přede mne průhlednou sklenici čirého nápoje s ledem a velikými kusy máty, vypadal nesmírně lákavě.
"Bílý rum i třtinový cukr jsem sehnal, snad poměr je, jak má být." usedl do boxu naproti mně se svým pivem.
Pozvedl svůj nápoj, já tedy také a s chutí se napil. Když jej položil a otřel si ústa, čišela z něj pohoda, ... rozhodla jsem se vyzkoušet ten svůj. Chutnalo to skutečně jako mojito, při kterém na rumu šetřeno rozhodně nebylo.
"Nemusíš se bát, máta je čerstvá, trhal jsem jí sám." vytáhl z kapsy pouzdro na cigarety, z druhé mojí specifickou značku a vyložil to vše na stůl.
"Vezmi si, co chceš, bude to dnes dlouhé..." pobízel mne, zatímco jsem nevěřícně zírala. Myslel i na takovou drobnost.
"Jsme ve snu, tak zapálím rukou", a předvedl gesto, po kterém se mu cigareta rozhořela, "neboj se, jen se chovej jako normálně, jinak tady oheň neudělám."
Konstatování, jsme ve snu, mne uklidnilo, vše vypadalo natolik nesnově, až jsem začala přemýšlet, zda náhodou se nevyskytuji v baru doopravdy. Hořelo to..., spontánně jsem se rozesmála, neb mne napadlo, jak tuto story sepsat. Jen z mé krabičky jaksi nic neubylo.

"Bude to dnes nadlouho, bude to vážné a já nechci pořád odbíhat pro něco. Ve snu je možné naprosto vše, takže nápoj máme beze dna a jak vidíš i to ostatní." zcela nevážně mu cukalo koutky úst.
Zahleděla jsem se do jeho očí... dosti proměnlivé, co do barvy. Připomínaly mi výrazem i proměnlivosti draka z mých předchozích snů (ale o tom jindy), vypadalo to, jako bych se dostavila na pozvání, což si ovšem nevybavuji. Jenomže člověk si nepamatuje z předchozích snů vše a takové pozvání snové možná není podstatné, dokud se nezrealizuje. Jak jen přistoupit k jeho popisu. Jistě, šlo by to, dost vhodných slov by bylo. Jenomže takový popis již hodně fixuje.
"Nevnímáš mně." ohradil se a jemně mi chytil ruku položenou vedle sklenice.

Měl pravdu, zatoulala jsem se myšlenkami...
"Přemýšlím nad popisem této, poměrně překvapivé události, pro čtenáře." řekla jsem spontánně. Evidentně jsem jej pobavila, možná i litoval, že si také nenamíchal něco ostřejšího. Jeho smích zněl naprosto normálně.
"Tedy jestli mohu... " zaváhala jsem.

"Můžeš, pokud vyhneš se tomu, o čem jednat budeme. To bude příliš důležité a nerad bych, aby se něco z toho dostalo ven." prohlásil vážně.
Vzala jsem jej za ruku a přislíbila, že nic z obsahu se nedostane mimo nás. Mi nejde o fakta, jen o popis toho, co ve snu prožít lze. Jak takové snové setkání může působit naprosto reálně, když člověk se potom probere a chvíli přemýšlí, co dělá v posteli, když měl sedět v baru. Podstatný je dojem.  Konkrétní obsah ve snu hraje velmi specifickou roli pro člověka samotného, okolí tím zatěžovat cenu nemá. Nechci jeho postavu záměrně popisovat jasně, takových různých povídek s naprosto přesným popisem existuje mnoho... Při troše štěstí bych mohla narazit na čtenářku, která si do své představy dosadí svojí vlastní ideu takového muže ve snu...  Čtenář umějící načepovat pivo, by v této roli zase mohl vidět sebe... Podobný sen může mít více lidí... 
Jednali jsme vskutku dlouze, doufám, že ráno jsem si vše podstatné vybavila... a dostavil se i pocit, co dělám v posteli, když ještě před chvíli jsem měla živé jednání v uzavřeném baru... 


KONEC           
               

Žádné komentáře: