27.6.14

Neumění pohlédnout na vlastní stín



Máte prazvláštní pocit, že něco není v pořádku, děje se něco podivného, doléhá na vás prazvláštní tíseň ... možná i dospějete k přesvědčivému závěru, někdo na mne útočí, musel mne očarovat, proklít a podobně. Najednou vidíte v tom příčinu dosavadních potíží ... . Tak tyto pocity časem přejdou. Dochází pouze ke konfrontaci mezi člověkem a něčím "mimo" pozemským. Je přirozenou součástí člověka svalovat toto na někoho jiného, stojícího mimo něj, nejlépe na jinou osobu ..., a pro tento případ se vždy někdo vhodný najde.

Silnější povahy začnou okamžitě s odvetou, případně si na toto někoho objednají, či najdou literaturu a nastává období sekání. Vypadá to jako boj proti dřevěnému panákovi, který vrací rány zpět. Slabší se tomu poddají a budou si zdůvodňovat, že neudělají nic, protože je má v moci určitá zvláštními schopnostmi nadaná osoba. 
Je vždy jednodušší najít si někoho mimo sebe, na koho lze přehodit všechno to, co se člověku právě moc nehodí do krámu. Lze na to svalit cokoli, počínaje nemoci, konče neúspěšným obchodem, či krachujícím vztahem. Nacházet vnějšího nepřítele a konkretizovat jej do určité osoby je typické, když to nejde se vypořádat s vlastním stínem.

Čím více člověk bojuje proti vnějšímu nepříteli, nejenom, že narůstá jeho paranoia, ale je pohlcován vlastním stínem, na který se paradoxně bojí jen pohlédnout. Možná by bylo na místě vyzvednout, jak prabídně dramaticky jedinec potom končí, jenomže domnívám se, že výsledkem bude spíše vnitřně prázdný život, kdy si člověk nevystačí sám se sebou a pořád bude pokukovat, kde a jak by mohl proti komu bojovat a vymezovat se. Vytvoří-li něco, tak často jenom proto, aby ukázal, oč je on lepší, než-li někdo jiný. Stín nemá rád, je-li přehlížen, a tak zasazuje rány dopadající přímo na ego, jemuž nic a nikdo na tomto světě se nevyrovná, neb právě ono je ze všech to nej ... a jen ono pochopilo božskou pravdu. Jelikož člověk je tvorem společenským, často s oblibou do svého boje zatahuje i jiné jedince. Běda, napadne-li někoho otevřít postiženému oči. To bude na věky vyobcován :)

Období jisté paranoie patří k vývoji osobnosti, jde o jednu z překážek, jíž je potřeba překonat. Je docela možné, že ono sekání do dřevěného panáka a lámání větrných mlýnů k tomu přispěje. I kdyby jen tím, aby se jedinec zamyslel, co se s jeho energií stalo, kam vymizela, protože objekt jeho nevraživosti nějak funguje dál :) .
Osobně věřím tomu, že každý má potenciál toto období dříve či později zvládnout. Ať již díky porozumění nebo naopak únavě materiálu. Vyhovuje-li někomu tento druh duchovního růstu i po několik let, asi jeho duše potřebuje projít dlouhým obdobím neumění pohlédnout na svůj stín. Je docela možné, že existují i jedinci, kteří pro to, aby vůbec fungovali, potřebuji mít nějakého vnějšího nepřítele. Ti mají úžasnou schopnost odvetou a mstou vyrobit si fungující perepetum mobile.    


Narazíte-li na někoho takového, není potřeba se vzrušovat. Možná ta srážka přišla proto, aby jste si uvědomili, nakolik vy sami si vystačíte se svým nitrem ... , zda umíte odolat svodům nevraživosti ..., či naopak falešnému samaritánství. Nepochybně je tímto testována i odolnost nervové soustavy :) .