11.1.15

Co se mi to jenom zdálo... aneb vzpomenout si



"I have a dream..." je velice hezké, ovšem druhou věci je vybavit si co nejvíce kousků z něj a nezapomenout navždy při prvním pohledu do světla. Vypadá to, že poselství noci světlo dne může navždy zatratit a ono potom je odsouzeno upadnout v zapomnění. Ač jedná se o věc tajemně mystickou, nemohu se ubránit přistupovat k ní z pohledu praktického života, který přináší, ve snaze vybavit si, zajímavé situace. Vycházím z toho, že každý z nás žije v nějakých podmínkách a je potřeba dlouhodobějšího procesu, aby se to postupně sehrálo do celku, kde funguje vše potřebné, nakonec si to snící pomalu, ale jistě, může vysnít... 

Na jednu radu lze narazit v knihách zabývajících se sny. A to mít po ruce papír a tužku se záměrem okamžitě, jak se člověk probudí, si sen zapsat. Ideální pro osoby, které spí samy. Protože probuzení může nastat i uprostřed noci. Pokud se spoluspící nenachází ve fázi skutečně tvrdého spánku, může být i klouzání tužky po papíře za umělého světla velice hlučné, nemluvě již o pokusech přemístit se jinam, kde si člověk zasvítí. Za předpokladu, že se umí tiše plížit a nikoho nevhodně neprobudí, může jen spoléhat, že cestou či snad po zapnutí světla nezapomene...
Setkala jsem se i s radou mít u postele nahrávací zařízení..., jistě odpadá problém vytrvalého světla, máte-li spoluspícího v transu nebo se silnými klapkami na uších.  Možná poznámka do mobilu s tichou klávesnici je řešením praktickým, zvládne-li se přitom neoslnit spoluspící osobu světlem. 

Mám zkušenost, že když se proberu uprostřed noci, sen si vizuálně zopakuji, ... ono se mi to vybaví v poklidu po ránu... během dne, aniž bych kvůli tomu dělala cokoli jiného. Možná to chce jen trochu praxe. Na tom se snad shodne většina publikací sny se zabývajícími. Nicméně jistotu, že jsme si vzpomenuli na všechno, tu mít nebudeme :) Ovšem je potřeba znát vše? Možná některým věcem rozumíme jen ve stavu bez- vědomí a nemá cenu je vytahovat na "světlo", dokud se vědomí nepřizpůsobí..., možná má sen nějaký obranný mechanismus v sobě, neb Strážce prahu v nevhodnou dobu nepustí to, co ještě má zůstat skryto.

Někdy si člověk po probuzení vzpomene, nemá možnost v ranním spěchu zapsat a zůstane mu jen pocit, že ráno jsem to věděl, ale co to přesně bylo. V takovém případě nic není ztraceno napořád, stačí vhodná asociace během dne a vyleze to samo, jen podobné věci se brání nucenému procesu.

Ze všech možných rad a nápadů, na které jsem narazila, se mi osvědčilo při rozpomínaní si lehnout do pozice, ve které jsem se probudila, nechat jen tak myšlenky plynout a zapomenuté poměrně rychle naskočí. Chce to chvilku cviku nemyslet urputně na to, co se mi to jenom zdálo ... musím si vzpomenout. Jak se do té polohy dostat, běžně si ji člověk zřejmě jen tak nevybaví. Lze se spolehnout na paměť těla, pokud člověk tělu dovolí, by si ji samo zaujalo, anebo si zvykne si toho každé ráno povšimnout. 

Při rozpomínání si na sny se člověk naučí (nakonec mu nic jiného nezbude) umění mít záměr (tj. vzpomenout si ve stavu bdělém) a přitom nechat věci volně plynout. Jednu z věcí, která nejde na povel :)  Nicméně jakmile ten proces začne nabíhat, půjde o veliké dobrodružství.   

Závěrem této drobné poznámky chci podotknout, že čím déle se budete rozpomínat na své sny, tím lehčeji to půjde. Časem se toto stane rutinou, vždyť nějaké sny má každý z nás..., ale ne každý si umí alespoň něco vybavit. 

Žádné komentáře: