5.2.15

O provádění změny


Dovolím si navázat na svůj předchozí příspěvek O potřebnosti změny a popsat několik praktických věcí, které se při jejím provádění mohou sejít. Ať již změna spočívá v čemkoli. Očekává-li čtenář přesnou kuchařku, obávám se, že jej zklamu. Na každého z nás funguje přeci jen něco jiného a jakákoli typologie v masovém měřítku je zavádějící...

Přistoupí-li člověk k rozhodnutí něco změnit, předpokládám, že ví, co a v čem jeho slabé místo spočívá. Je důležité si uvědomit, že s handicapem bývá spojeno určité stereotypní chování, které je schopno přepadnout jedince odhodlaného něco změnit kdykoli, mnohdy nečekaně, často si v první chvíli ani neuvědomuje, čeho vlastně činí. Stereotypní vzorec chování umí v kterékoli fázi, počátku, uprostřed, ke konci, mezitím..., nabourat i to nejpevnější rozhodnutí provést změnu.


Změna představuje tvrdou práci, začínající v hlavě. Člověk musí začít jinak o sobě přemýšlet. Jinak vše vidět, bez ohledu na překážky vyskytující se kolem. Odhodlaný jedinec musí jinak přesměrovat tok své energie. Velice úžasné pro vykonání změny je ritualizování, již jenom samotná příprava přispívá ke změně myšlení, toku energie a pomalu ale jistě nastávají vhodné podmínky pro provedení rituálu samotného... Mám zkušenost, že po zahájení ritualizačního procesu  přichází příležitost, na jejímž základě lze změnu postavit... neustane-li člověk v ritualizaci, překlene i dobu, kdy přicházejí různá pokušení jeho rozhodnutí nahlodávající a chtějící jej vrátit do starého stereotypního vzorce chování.


Jistě, najdou se metody i jiné, však se psychikou lze různě pracovat, v tomto směru jistě najde se i kvalitní literatura z oblasti psychologie. Jenomže moje osobní zkušenost, to co povedlo se, je o ritualizaci. Nemyslím tím toliko populární knihy různých kouzel, které naopak mají tendenci osobám nezkušeným velice "zavařit", nýbrž proces, jehož součástí může být i ceremoniál, ale tímto nekončí. Je potřeba propojit proces ritualizace s běžným životem. Obávám se, že pouhá adorace zvoleného božství k efektu na hmotě nepostačuje. Bohové bývají nesmírně nároční a vyžadují  poněkud trvanlivější prolnutí... Nelze na straně jedné adorovat božství a na straně druhé svým životem, činy podléhat civilizačnímu mainstreamu. To, o čem mluvím, ať již člověk zvolí jakýkoli přístup, není životní styl, hobby..., něco čemu se člověk věnuje ve volném času. Vlastně tyto pojmy postupně ztratí smysl...


Rozhodne-li se člověk pro změnu, ať již jakýmkoli způsobem, nesmí připustit myšlenky zavánějící sebelítosti k tématu, jak těžké má podmínky v práci, životě, kolik toho musí zvládnout, jak se mi to říká, já v jeho situaci nejsem ;)    


Stává se často, ačkoli nemusí vždy, že než se věci začnou dít, situace naopak kulminuje, a to nechtěné vyleze v plné kráse v takové reminiscenci, že člověk má málem tendenci litovat, že do toho vůbec hrabal. Jde o zajímavý proces, jehož podstatou je konfrontace se strachem. Co nakonec převládne? Snaha změnit se nebo strach ústící do alibistického raději nechat být, abych si ještě nepohoršil. Jenomže toto je podstatné pro narušení starých vazeb vedoucích ke stereotypnímu chování handicap podporujícímu.


Koncentrace síly najednou a její vypuštění je sice fajn a krátkodobě má úžasný efekt, ovšem postrádá trvalé účinky. Těch dosáhneme jen vytrvalým postupným krok za krokem, s citlivostí umět se vrátit zpět, jakmile něco přestane sedět a provést si to znovu. V klidu, s nadhledem pamatujte, nelze ztratit to, co člověk nemá. Na divinaci výhradně spoléhat nelze ve směru konečného výsledku, spíše poukáže na to, co je nutné aktuálně ustát, by se dalo jít dál...  


Užívat si to postupné měnění jako fajn výlet, kdy člověk poznává zákoutí sebe sama. Neohrožuje nás to, co odmítáme. Ohrozit nás může jen to, co sami chceme. Je hloupé říkat ne, když chceme říci ano.

Žádné komentáře: