"Proč?" bývá často kladenou otázkou. Nu začne-li člověk s magií doopravdy, je jakákoli motivace či důvod pouze prvotním impulsem, z něhož nakonec po nějaké té praxi sejde, dokonce se priority několikkrát změní. Je tedy úplně jedno, jak si to člověk v danou chvíli racionálně osvětlí... důvod je ukryt poněkud hlouběji a nejde jej pojmenovat slovy. Nemá smyslu odpovídat na otázku "Proč". Ovšem potřebuje-li člověk na počátku nějaký racionální důvod najít, klidně ať to udělá, zřejmě ještě není připraven odhodit ambice ega, pravda, toto přichází až po čase.
Jako účinné se nabízí odvolání se na karmu, osud, minulé životy, povolání k vyššímu cíli... Jistě, při hodně dobré fantazii lze vymyslet si velice sofistikovanou koncepci, zejména zvládá-li čtenář použití nějakých divinačních pomůcek, hodí se naprosto vše. Nakonec z toho může vzniknout fascinující příběh, při jehož vyprávění bude všem tuhnout krev v žilách a s očekáváním budou chtít znát konec. Doporučuji nechat některé věci nejasné a konec otevřený. Ono při pátraní za účelem lze narazit na zajímavé věci, člověk je nucen zabývat se trochu historii okultních věd a může si tak získat něco, co se mu bude hodit.
Má-li čtenář pocit, že nic nevím, ba naopak, on by mi mohl o různých důvodech nadzemských vykládat, ba přímo kázat, neb to má podepřeno velice silnými důkazy, je toto naprosto normální, k fázi do začátku podobný druh sebevědomí ještě patří a naopak, může před ledasčím ochránit. Mnohem později se takto zakořeněný přístup stává překážkou, ale momentálně není důvod si kvůli tomu dělat zbytečné vrásky.
"Jak?" Otázka přímo do pranice. Jsem velice v rozpacích, pokud se mne někdo na podobné věci dotazuje. Předpoklad, že co je dobré pro mně, je dobré i pro druhého, se mi v praxi naprosto vůbec neosvědčil. Jistý úspěch jsem zaznamenala s odhadem jakým oborem je vhodné začít u lidí, jejichž horoskop pro mne nebyl neznámou. Nicméně běžné je, že se člověk věnuje magii jaksi z více stran, pohledů, jede paralelně nebo po obdobích různé věci. Pro každého je vhodné začít jinak. Bez samostatnosti, kreativity, logického úsudku a velké míry intuice, kdy člověk si citlivě váži, zda skutečně jej volá to, co dělá kamarád nebo zajímavá parta od vedle, je jakákoli snaha v magii odsouzená již počátkem k neúspěchu. Osobně se domnívám, že to vhodné tak nějak samo člověku přijde pod ruku a vůbec jakékoli překážky, které by měli bránit, odpadnou. Také při věnování se tomu pravému v danou chvíli, člověk utrpí výsledky, ač vůbec nemá tucha, jak se tak mohlo stát.
Cest je hodně a každý z nás by měl mít odvahu jít tou vlastní ve svém tempu. Magie není sportovní disciplínou ani společenskou aktivitou vedoucí k postupu na nějaké hierarchii společenského řebříčku. Jakékoli stupně, certifikáty a pod mají smysl pouze ve společenství lidí, které je uděluje a přesně ví, co asi tak adept, který pokročil na ten či onen stupeň asi zvládá.
Podstatné je pouze jediné. Jak člověk to, co zvládl začlení si do běžného života. Bude mít pouze dobrý teoretický přehled, anebo si zvládne to nově získané propojit s normálním životem. Toto ovšem vyžaduje velkou odvahu, neb na magii je jisté jediné, oživne-li v člověku, nic již není takové jako předtím... a cesty zpět není.
Komentáře