19.4.15

I magie je o zvyku a výsledek není zaručen

Předpokládám, že čtenář již nějak se dostal k tomu pro sebe pravému, překlenul prvotní překážky a začal praktikovat. Právě touto fázi praktikování magie na počátku se chci v tomto příspěvku zabývat.
Člověk vybaven jistými teoretickými poznatky má za sebou první krůčky činnosti, která příliš mnoho s ráciem společného nemá, vyjma dodržování jistého scénáře, o němž se někde dočetl, nebo mu byl doporučen. Každopádně se vrhl na něco, co přesahuje jeho dosavadní zkušenost s čímkoli racionálním. Když tak nad tím přemýšlím, ono nakonec konkrétní scénář je možná to poslední, co ještě zdání racionality vzbuzuje. Ač teoreticky vybaven, neumí si přestavit všechny možné důsledky, které mohou být jeho magickým aktem vyvolané. V tomto směru více komplikací čeká toho, kdo se vydal tradici vyžadující rigidní přístup, aniž by byl pod vedením zkušeného mistra dané tradice a víceméně si vše nějak poskládal jen z toho, co vyčetl. Sebemenší chyba může být nejenom důvodem neúspěchu, ale zároveň může vyvolat i následky nežádoucí, neb psychika postavená na striktním přístupu, jakoukoli odchylku jednoduše nedá. Snad si začátečník uchoval zbytky zdravého rozumu a pustil se doma do toho nejjednoduššího s tím, že postupně by se snad ke komplikovanějším věcem dopracoval. 
Lidé zvyklí improvizace a modifikace si poradí snáze a jejich psychický cenzor lépe zafunguje, by nepustil by je přes hranici, jíž jednoduše nedají. 

Ať tak, či onak, zpočátku pochybnost dostaví se. V době, kdy jsem započala s praktikováním magie, přečetla jsem si rozhovor s Harrisonem Fordem, který popisoval, jak kdysi točili první Stars Wars. Připadal si dosti divně, jako pako, když tam pobíhal po maketě vesmírné lodi a hrál si na to, jakože letí vesmírem. Rozuměla jsem mu, v magii je to podobné jako při točení filmu, jednotlivé scény jsou součástí něčeho většího, co dává jako celek smysl až po delší době. Člověk dělá zdánlivě nesouvisející věci, v nichž nenachází logiku, nicméně ony se krásně časem sliji do něčeho, co člověka (vytrvá-li) posune někam úplně jinam a až zpětně mnohé pochopí... 

Časem to divno, přijme člověk za své. A posun nastává skrze překážky. Pravá, skutečná vůle je zkoušena prvotním zdánlivým neúspěchem. Později si člověk zvykne, že jakmile něco začne dělat, tak vylezou na povrch zejména problematická místa. Situace, kdy pověrčivý laik sklopí uši i ocas a přísahá, že již nikdy s něčím takovým nechce nic mít a vrací se zpět do předchozího stavu. Magik ví, že jen se ukazuje, na čem je potřeba velice zapracovat a místo bědování a strachu, hledá nápad, jak. Osoby mající sklon k panice by nejdříve měly zapracovat na zpevnění nervové soustavy především, jinak hrozí, že místo magie, poznají antidepresiva či jiné léky na zklidnění či potlačení úzkostných stavů. Strach je dílem osobních "démonů", které musí každý sám překonat, by Strážce prahu, pustil jej dál.  

11.4.15

K počátku praktikování magie

Malá mořská víla...

Většina esotericky laděných lidí žije v tom, že co má k člověku přijít, to k němu samo přijde. Jistě, pravda, resp. jenom její půlka. S tímto pohodlným tvrzením bude člověk věčně na půl cesty a odůvodní si, proč něco pořádně nenakousne. Mnohdy bude přihlížet, jak skvělé příležitosti se mihly kolem a on ani nenatáhl ruku... Mám podezření, že Štěstěna miluje provokování neschopných, jinak si vznik mnohých situací, které lidé zažívají, snad ani nelze vysvětlit. Pro úplnost doplním, že špatná je i cesta umíněného "já chci a musím to mít"...

Ponechám esotericky laděné lidi stranou. Tento příspěvek je prakticky zaměřen na úzkou skupinku těch, které nějak magie oslovila, třeba i něco začali číst a přemýšlejí o tom, sami začít něco dělat... Je jedno, co a jak, návodů a receptů již je k dispozici dosti z dávné či blízké minulosti, jsou zveřejněny (pravda v English, ale šikovný magik i tuto bariéru rychle překoná) různé přístupy různých řádů, které lze aplikovat. Mnozí autoři počítají i s tím, že jejich systém může začít aplikovat někdo, kdo ještě jinou zkušenost nemá.
Pokud si člověk, jak píšu tady, zvolí pro sebe vhodný přístup, nic mu nebrání postupně začít praktikovat. Pouze číst a vzdělávat se bez praxe nestačí. Stejně tak nejlepší není ani druhý přístup jen praxe, praxe, praxe. Nicméně lepší, než zůstat zavrtaný ve knihách. 

Troufám si konstatovat, na základě zkušenosti více lidí, že jakmile se člověk rozhodne praktikovat magii, tato dáma si zajistí, aby mu do cesty vstoupily překážky. Prostě kdejaká protivenství. Někoho unaví série drobností, jiný je zaměstnán poněkud většími věcmi. Děje se tak proto, aby bázlivější to vzali jako špatné znamení a raději nekonali ničeho. S tímto přístupem je to pro jejich ochranu a pokud se taková povaha nechá svést kamarádem ke skupinové akci, jednak sama si ublíží a jednak nemalou mírou přispěje k neúspěchu skupinové magické operace. Překážky spolehlivě odradí lidi nevědíci, čeho vlastně chtějí. Stoprocentně se takto odfiltrují jedinci napadení lenosti či totálně zasekaní jedinci problémy, které jím konání magické znemožňují. 

Tvrzení, počkám si až... a potom budu v klidu si dělat magii, jaksi je reálné až po několikati létech seriozní magické praxe. Na počátku se magie provádí proto, že člověk jednoduše musí, je to vnitřní záležitost..., protože si musí něco vyřešit, protože je to otázkou již ne žití, ale samotné existence... Nahlédl někam... a jinak nelze. Takže na začátku to vypadá spíše jako na minovém poli, když člověk se vypořádává s jinak postavenou realitou, protože vstup za zrcadlo toto sebou jednoduše přináší. Je to jako napadení snůškou problémů, které je potřeba aktivně řešit. Také člověk si zjišťuje, že může magicky srovnat spoustu praktických věcí a učí to srovnávat si s mírou potřebnou, neb předimenzování mívá také sklony ke katastroficky se řetězícím situacím...

Ano, jednou si bude člověk dělat magii v klidu, protože vše kolem něj bude krásně srovnané a léta praktikování přinesou sebou lepší a lepší podmínky pro magii...ta není již něčím zvláštním, stane se součástí života. Překážky odpadnou a člověk se zaměří úplně jinak a na úplně jiné věci... Nicméně, aby se do tohoto stavu dostal, je holt potřeba začít v situaci, kdy podmínky pro toto nejsou, člověk nemá dostatek energie a cokoli navíc je pro něj nepřekonatelnou překážkou. Praktikování magie dodává člověku energii a na rozdíl od válení se ve snaze dobíjet se tzv. pozitivní energii, magie krásně tok energie srovnává. Je-li tedy praktikována správně. Ono správně bude tak nějak trochu nastaveno na míru.

Je tedy na každém, kdo by chtěl, zda začne a překoná počáteční překážky. Pro mne osobně, než rituály klasické magie je mnohem praktičtější provázat si magii do běžného života. Ono beztak nelze ji odtrhnout od života a naopak ani se "docela" vyhnout ritualizováni. Dělat cokoli, třeba po malých kouscích denně, časem přinese výsledek. Ovšem nejde jen o to něčeho dosáhnout, jde o to, si to praktikování krásně odžít, vnímat... Nejde o hon za ničím, jen o práci na sobě.  

7.4.15

Mezi troskami

Technicky vzato, hmota neexistuje. Je pouze různě zahuštěná energie. Pohled trochu jiný, méně "diskriminační" pro člověka uvyklého pohybu v různých jejích hladinách. Pravda, v místech s precizně vyměřeným časem a prostorem energie má tendenci vytvářet pevné struktury vyznačující se velikou ztuhlostí. Nemalé rigiditě podléhá i myšlení. Bídní tvorové snažící se najít konsenzus, jsou odsouzení k věčnému nepochopení navzdory tak bohatým slovním formám. Rozhovory ubírající se do ztracena, podbarveny neschopností spolu mlčet. Emoce přebírají vládu nad jednáním a slovy. Vše veliké zakopává o pojmy a spontánnost, i pravdivost jeví se být překážkou, o níž se třeští pokusy zůstat sterilní. Slovy ohání se každý, i ten, kdo slovem pohrdá. 
Mám pocit, že mé pokusy o pravdivost v prostředí hmoty narážejí na přetvářku a přehrávání akademické korektnosti. Přesto, není důvodu na zhuštěnou formu energie docela rezignovat..., ani když člověk spatří císaře nahého..., iluze rozplynou se pravda, nicméně... jak jinak poznat holá fakta...
Bourání vzdušných zámků, tedy projekcí vybudovaných z dojmů, započalo ve snové rovině, kdy vkročila jsem do hlubokého, temně černého lesa, jehož půda zdála se být bahnitá, ač fakticky byla suchá a membranovitá. Jakoby částečně vyplněná vzduchem. Popravdě vešla jsem váhavě a připravená kdykoli udělat krok zpět. 
Byla jsem ve sféře hraniční, mezi myšlenkami a pevnou půdou. Místo nalezení inspirace zde, jsem podporovala touhu, díky níž poznala jsem, jak chutná podlá zrada. Chycená do pasti lineárního času. 
Nebudu čtenáře napínat a prozradím, že mé veliké dobrodružství dopadlo tím nejhorším možným způsobem, jen tentokrát bez mé snahy. Tak nějak samo od sebe rozpadlo se do ztracena předtím, než za velikého, pro mně rozhodně překvapivého, povyku třísklo za sebou dveřmi natolik silně, až mne to naštvalo a já již nechci o ničem podobném ani slyšet. Dobrodružství mající tendenci nestát se součástí života  představuje slepou cestu, končící dramatickým paradoxem. 

A právě hmatatelný paradox mi připomenul, že lineárně odvíjí se jenom to, co již zažila jsem předtím ve sféře snové. Paradox překlenul propast mezi mnou a přítelem z hlubin, neb rok, až na řídké chvilky, jsme bloudili kolem sebe jako slepci neumějící se potkat, kdykoli chtěla jsem dobrodružství posunout dál.
Ale hezky popořádku. 
Nejdříve ptával se mne v dobrém, zda bych se na chvíli nechtěla zaměřit na dobrodružství jiné, neb stávající jaksi ustrne. Vážně, nechtěla jsem, o to více jsem se zaměřila na to stávající, až se mi povedlo onu trpělivostí oplývající bytost dostat do stavu, kdy v hlubině hrozící mi zastřeným, ničeho dobrého nevěštícím, hlasem sdělil, "udělám pro tebe vše, jen s tímto končím". 
Jeho důvody nesly se v duchu neúprosné logiky..., jistě, pár akcí týkajících se onoho dobrodružství jsem předimenzovala. Věděla jsem, že je to konec. Jen si jej neuměla představit. Vyzkoušela jsem si, jak není možné jeho rozhodnutí mu rozmluvit... na mé snahy obrátit děj jinak, reagovalo dobrodružství sérií drobných schválnosti. Po této zdrcující  porážce ze strany zatvrzelého přízraku jsem tam ve snové ponechala dobrodružství svému osudu a začala se zajímat o mi neznámé a neprobádané. Přítomnost dobrodružství jsem nevyhledávala a spíše pasivně přihlížela demolicím doposud vykonaného. Zatímco jsem si zkoušela posunout do hmoty nový styl práce, on dospěl k poznání, kterak ve spravedlivém rozhořčení zničil něco, co bylo unikátní a mělo význam hlubší, ač oděno do hávu dobrodružství. 
Mohu říci,... dostál svému slovu a skutečně mi pomáhal se vším. Na poli práce s energiemi a vypořádávání se s medicínskými problémy uměl nastavit věci s neuvěřitelným dopadem do hmotného života "mých lidí". A jednoho krásného okamžiku, po nějaké době pozorování, přišel si i na to, že nerozbil mi hračku, experiment, nýbrž něco podstatného,... jistě, můj poněkud hravý způsob mohl jej zmást...
Na tomto místě si dovolím poznamenat, že v lineárním čase jsme se posunuli o další 4 měsíce. Dobrodružství zničené ve snové rovině se pozoruhodně táhlo na hmotě dál. Jen on měl jasno... již jen dohasínalo. A dohasínalo si takto na hmotě přes další rok spěje pomalu a jistě k drtivému fiasku. Ovšem jinak bych nepoznala, čeho dovede herecké umění...vskutku pozoruhodné výkony. A dokud neskončilo i zde, neuměla jsem ve snové rovině jít za ním do krajiny, kde chodí se po půdě připomínající membránu a kde vznikají zajímavé akustické efekty. 
Dnes bych na cokoli zničené ve vrstvách světa imaginálního, nesázela. Neexistuje v takovém případě naděje... Poté každá drobná chyba, těch snad vyvarovat se na hmotě ani nejde, se pořádně vymstí. Je potřeba nechat si ruce volné pro něco nového, ať již to bude či nebude zpočátku lákavé. Jinak slovo stane se pasti.

Teď svobodná, volně a kdykoli si chodívám po půdě z membrány, mezi snem a hrubou hmotou, kde akustika obou forem zní. Pozoruji jej zde, neb často tu pobývá, oproštěná od toho, co bylo. Jen domluvili jsme se, že budeme-li spolu něco budovat, svévolně nezničí již to. 
Snad pochopila jsem pravidla "hry" na "chyť mne a dotkni se mne"... nelze k ní s vervou dobrodruha přistupovat, ta vede ke konci ve stylu "a já se rozplynu".
Propojit imaginálno s běžným životem vyžaduje dosti neběžný přístup... Nelze zachraňovat něco, co člověk nemá.  Nedá se lpět na jakékoli tradici, jen nechat ty jemné struktury pronikat si podle sebe a jako jedinou korekci ponechat si právo nevzít a nevázat k sobě niť, která se pocitově člověku nelíbí. 
Konečně doceňuji a prakticky aplikuji umění pasivní rezistence, kterému se mne "neznámy cizinec" pokoušel naučit. 

3.4.15

Symbolika Luny v tarotu (Velká arkána I) 1.

Luna ono nám nejbližší kosmické těleso nemá svůj význam pouze v astrologii, alchymii a magii, nýbrž její vliv se promítl  i do tarotu. Kromě obligatorní Luny, kterážto karta je na Luně postavena, odráží se její symbolika i v jiných kartách. Jsem si velice dobře vědoma, že není v lidských silách postihnout její symboliku ve všech sadách. Nakonec u každé sady má každá karta trochu jiné zabarvení. Zvolila jsem 4 sady, na kterých mimo jiné lze i demonstrovat, jak takový jeden symbol ji odliší od sady jiné. Podstatná věc, kterou by měl mít vykladač tarotu vždy na paměti. Nakonec podobně lze nahlížet na jakoukoli sadu.
Nemohu opomenout Thoth tarot, jeho bohatá symbolika má tolik vrstev, že naprosto nemohu vyloučit, že některou kartu jsem opomenula. Jestli mne laskavý čtenář doplní, ráda chybějící postupně dopíšu. Znovu jsem pro magické účely oprášila asi 3 roky odpočívající Golden Dawn Tarot, jelikož jím tak částečně žiji, nelze jej nechat stranou. Mutaci Thothova tarotu představuje Haindl tarot, kdo uvykl jeho temnějšímu naturelu, nebude mu vadit, že přiřazení run ke kartám je místy podezřelé (u této sady, když již runy, doporučuji je oddělit od ostatní symboliky, jinak to může i drhnout). Z mutací Rider Waita je velice příjemnou záležitosti Robin Wood Tarot, záležitost neopaganismu.
Tato srovnávací studie přes různé sady může mít smysl i pro ty, co provozují magii tarotu.

Blázen (Thot tarot)
Je začátkem i koncem zároveň, po spirále vine se. Luna zde není ústředním motivem, nicméně v ranci s mincemi najdete i minci s jejím symbolem... i přes ní line se cesta Blázna. Nicméně bude jen jednou z možností, vrstev, ne na ní je postavená cesta...
Její význam není potřeba přeceňovat, neb je jen jednou z mnoha mincí, jednou z astrologických archetypů, které Blázen si sebou cestou světem táhne. Nicméně mince je znakem materiálním, ziskem a také se dá pod ní představit poměrně hmotný vliv. Pravda, Atu Blázna těchto vlivů obsahuje povícero.



Mág  (Haindl tarot)
Luna není pro Atu I typickou. Nicméně v Haindl tarotu jsem jí nalezla v pozadí na obloze za Mágem, šamanem, majícím kromě tváře lidské její odraz i ve světech za ním...strom, ve stromě, na stromě, za stromem, v několikati dimenzích. Na jedné straně Slunce, na druhé Luna, tedy ve světle i temnotě, ve dne i v noci a všech možných sférách. Za bdění, ve snu i mezitím... Zvědavému čtenáři dopředu odpovídám, že takto plasticky je pojatá celá sada. Symbolika Luny zde je zjevná, bude-li vůli mága, může vše postavit na ní... anebo ne.


Velekněžka (všechny sady: Thoth, Golden Dawn, Haindl, Robin Wood)
Zatímco u Thoth tarotu se tato karta jmenuje "The Priestess", ostatní sady ji pojmenovávají jako "The Hight Priestes". Zajímavý detail, zde si na veleknězení nikdo příliš nehraje. Vykladači pracující s více sadami a Thoth tarotem by k tomuto detailu měli přihlédnout.
U všech II je Luna ústředním motivem týkající se intuice, světa snového. Jakoby ta figura byla položena mezi světy a vůbec nepatřila do světa hmotného. Bytost z velké části éterická. Povšimněme si, že srpek Luny (u Thoth sady srpky), je vždy spojen s hlavou. Nejvíce lidsky působí ještě v sadě Robin Wood, ovšem také má na čele pouze diadém a samotná Luna v noci pluje za ní. Ta Haindlova je dokonce Lunou - Bohyni, Golden Dawn Lunou nevěstou v závoji, u Thoth tarotu ve mne postava vyvolává pocit, že se jedná o éterické tělo, HGA (což nakonec spojuje v sobě ženu i bohyni, člověka a boha). Postava je nesmírně klidná... jestli střední pilíř, zde cesta je...


Císařovna (Thot  a Haindl tarot)
Byť se jedná o kartu, ke dominuje Venuše, najdeme zde srpky Luny, rostoucí a ubývající. Ve verzi u Haindla na měsíčním srpku stojí. Figura vyplňující kartu žijící mezi cykly Luny na Zemi. Luna jí dává jisté propojení s intuici, sněním, citlivostí. Navíc Císařovna doplňuje Císaře, jehož atributem je Slunce... Bez symboliky Luny nelze dojít k chymické svatbě. V sadách, kde ji najdete, nepůjde jen o autoritu, ale i nemalou dávku citlivosti.

Hierofant  (Thoth tarot)
Detail z karty Hierofanta, jeho spodní části. Žena držící v jedné ruce meč, ve druhé srpek Luny. Pozicí připomíná figuru na Adjustmentu. Zajímavým způsobem drží i meč, pod rukověti...
Jistě, zde Luna rozhodující roli nehraje, ovšem spadne-li vykladači při výkladu na ní zrak, nelze ji tak docela opomenout, navíc nevyskytuje se v každé sadě...







pokračování
  

 

1.4.15

Žena nachází sebe v Luně...



Ke sféře Yesod astrologicky náleží Luna, ovšem teď nechci psát o Luně jako o astrologickém symbolu, pokusím se ji uchopit jinak, jako její archetypální obraz oslovující ženu-královnu v zrcadle běžného života. Nakonec bez ní by neproběhla ani chymická svatba.  Jistě, moje úvaha je psaná z mého pohledu, jiný pohled na Lunu má muž, jenomže neutrální pozice jen stěží lze dosáhnout. Ani nechci vzbuzovat dojem, že mluvím za všechny ženy, protože chápu, mohou být různé důvody postavené na různých formách loajality k jiné bytosti (zde řadím i muže), které brání ženě, by si užila sama sebe v intimitě spojení s vlivy a aspekty Luny.

Přichází doba, kdy žena se dostává znovu do popředí. Ne jako vzpurná feministka vydobývajíce si svojí pozici revolučním borcením všeho, včetně sebe, ale jako partnerka ve všech oblastech života. Ta, která moudře ví, že úplná rovnoprávnost je pouhou utopistickou iluzí, ovšem tam, kde to jde, rovnosti dosáhnout lze. Než-li na patriarchální vyhnání žen jakožto nositelek hříchu a pokušení, osobně věřím teorii vyslovené Demetrou Georgeovou v Mystériích temné Luny, a to že jde o přirozený vývoj, kdy žena stejně jako Luna v temné fázi, stáhla se z oblasti osvětlené. Patriarchát je pouhým důsledkem, který zaplnil uvolněné místo. Tato teorie se mi líbí i z toho důvodu, že nedělá ze ženy bezbrannou oběť v dějinách, kteráž smí jen litovat promarněných šancí. Nicméně je spoustu frustrovaných žen, které vidí příčinu svého soužení v muži. Chtějí-li se věnovat nadávání na opačné pohlaví,  nic proti, je to velice dobrý relax proti frustraci. Snad uvědomí si přitom, že každý syčák si dovolil jen to, co samy připustily.
Ano, jsou i dnes části světa, kdy žena jen málo příležitosti má. Já říkám všeho do času, neb trend partnerství  má tendenci opatrně pronikat i do struktur zakonzervovaných náboženskými dogmaty. Nedávno jsem vedla diskusi s jedním pánem obhajujícím burky  jako kulturní fenomén mající základ v tom, že žena není zboží, aby se vystavovala na odiv, takže burka je pro její dobro. Zeptala jsem se, kdeže se vzala ta úvaha o lidské bytosti jako o zboží, jistě ne z pohledu na ženu jako partnerku.  
Domnívám se, že jakmile nastane vhodná konstelace, ženy i v barbarské části dogmatického světa si uvědomí svojí hodnotu a začnou se dít věci...

Žena je stejně jako Luna proměnlivá (odtud stereotyp náladovosti a hysterie, ač pánové prominou, ale postihne-li tento stín je, překonají i ženu v nejtěžším stádiu premenstruačního syndromu), má více poloh, pokaždé trochu jiná, ač vyznačuje se setrvačností, tajemná v mnohém nepochopitelná...

Dívám-li se na různé ženy, které znám v delší časově perspektivě, nemohu neobdivovat grácii, s níž ustávají rány osudu, víru a entusiasmus, které ženou je dál, variabilitu a flexibilnost. Zatímco muž si zakládá na něčem, co pěstuje dlouhá léta, žena začne nové věci klidně i v 50, 60..., neb je tvorem přizpůsobivým. S výhradou, nepodléhá-li pohodlnému strádání a skuhrání na vlastní osud, syčáka, případně parádní kolekci  syčáků, pod jejichž jarmem tolik trpěla. Potom je její volbou, že místo aktivace vlastních schopností raději sama sebe popírá.

Žena svými fyziologickými projevy, vnímáním ... připomíná fáze Luny. Každý den je trochu jiná, příliš nestála na jednoznačné uchopení, příliš emocionální, by měla chladný odstup, tu vystavující se na odiv v záři Slunce, jindy zase dobře ukrytá. Z pohledu magie mi nepřijde nejšťastnější u ženy Lunu opomíjet. Či její rituální účinek zobecnit pouze na úplněk (kdy je vystavená paprskům Slunce... jak krásně analogické...). Takový přístup svědčí o neschopnosti přijetí více stran archetypu mající odraz v psyché ženy. Žena je mnohem více, než zářící poslušná a milující... Obsahuje v sobě i fáze mužům nahánějící husí kůži. Její vstup do Abyssu je ukryt v temnotě a ze svého zrození ukazuje postupně jen něco.  Přístup vzít, to, co se momentálně hodí, znamená zbytek osobnosti odseparovat... a to se z dlouhodobého hlediska vymstí.

Sledováním fází Luny (případně i jejího pohybu ve vlastním horoskopu) se dá hodně naučit o sobě, svých pocitech, i jak může nastát přechod do nežádoucího nástupu stínu. Lze vypozorovat dobu vhodnou k určité rituální činnosti. Rozumím tomu, že muž nemající ambic pracovat s vlastní animou nepovažuje toto za podstatné. Nicméně pro spiritualitu ženy uvědomující si samu sebe a chtějící sama vyzkoušet si vazbu mezi praktickým-spirituálním-magickým, je Luna velice podstatná.
Poznání úžasného procesu postaveného na proměnlivosti, jehož stabilitu lze nalézt v opakování cyklu, ač každý okamžik je jiný... a jedinečný...