17.5.15

Věci nevypověditelné...



Úvodem se sluší říci, že příspěvek nemá ambice pojednávat o problematice z pohledu psychologického, neb nejsem psycholog. Praktikuji magii a jí se jako předmětu v pojednání držím. Ač mám něco nastudovaného z Jungova díla a něco málo od některých jeho následovníků, jsou pro mne zdrojem cenné inspirace, pohledem na mi známe jinak, nicméně necítím se být odborníkem ani na interpretaci pojmů z této části psychologie. 



Konání velikého díla, slovy vznešenými mající předobraz v alchymii, se neobejde bez zdolávání různých těžkostí a problémů. Ovšem zde nepíšu o jevu z pohledu krutého osudu, v jehož pařátech se jedinec může pouze bezmocně tu a tam vzepnout, ani o tom jak velkému dílu překáží něco či někdo z okolí. Píšu o něčem, a pod tím si lze představit cokoli, co člověk řeší ve svém nitru, bez vazby na to vnější. Napadne-li někoho, jak ušlechtilé, tak ve věci, o které pojednávám, jde především o nutnost, neb jiného východiska není. Jakýkoli pokus o řešení ve vztahu k okolnímu světu ztroskotal. 

Nežije-li někdo na pustém ostrově odstřižen od jakéhokoli kontaktu s jinými lidmi, chtě-nechtě mezi ním a jinými lidmi vznikají různé interakce a vazby. Toto sebou nese i vzájemné zrcadlení různých vlastnosti. Někdy velice příjemné, jindy zase naopak. Mezi lidmi se do energických vazeb vkrádají různé pocity a ambice. Jedinci mající vyrovnanou osobnost obvykle nemají problém se svým okolím vycházet, a kdo praktikuje magii, dobře umí se přenést nad různé drobnosti, nenechá sebou manipulovat, ani sám nemá tendenci cokoli komukoli vnucovat, nehledí na jiné jako na obtížný hmyz... Běžné věci, k nímž se postupně při své magické práci propracoval. Jenomže jisté ambice a touhy vyvěrají ze slabých míst každého z nás. Stačí, když se kolem mihne něco či někdo jiný, co slabinu vytáhne na povrch, a člověk se nestačí divit vlastním idiotským reakcím. 

Nicméně práce na sobě obnáší právě vylepšování vlastní osobnosti. Nejde o konstatování, a teď již jsem dokonalý (to by byla rezignace), nýbrž o objevování toho, co se má vylepšit. Možná člověka napadne, kam dál to až půjde... Hranice nekonečných možností, jejich překonání dává možnost dosáhnout neuvěřitelných výsledků, jenomže neuvěřitelné včera, se dnes stalo běžným..., proto práce s magií je nikdy nekončící.
A tak, jednoho krásného dne, je před něj postaven ohromný dar, k němuž se dostat, vyžaduje odstranění velikého množství rozličných nánosů. Může mít formu jakoukoli, každý z nás je jinak nastaven. Jenomže dostat se k tomu "pokladu", aby jej bylo možné plně využít, vyžaduje nesmírnou trpělivost, toleranci a vědomí, že nikdo na celém šírém světě s tímto pomoci neumí. Stačí tak málo a z daru stane se nežádoucí břemeno, které vláčet je nepohodlné, ale po jeho odhození, je ještě hůře. Chce to dosti ponoření se do problému, by člověk dospěl k závěru, že nejdříve tedy zbaví se marasmu nánosu, neb ten je tou tíhou největší. Musí proniknout skořepinou, do níž se dostat téměř nejde, najít cestu, jak postupně to neproniknutelné kolem odloupnout. Cesta jednoduchá, tedy pomoc či rada od někoho jiného nikam nevede, jen obal stává se ještě více neproniknutelným. Takový dar se může ukrývat v něčem, co se s člověkem v různých obměnách vleče a konce tomu není.  

Mi se osvědčuje při prodírání se obalem především práce imaginální a také cílené zaměření se na vrstvy jiné, odkud jemné energie působí i postupně na hmotu...potom jen žasnu, co vše doopravdy lze... Právě zaměřením se na onen dar, na snahu zbavit jej neproniknutelného obalu, jsem se dostala od toho, co vypadalo jako neřešitelný problém s někým jiným, k tomu, že jde o ohromnou výzvu, neskutečný zdroj energie a inspirace, něco, pro co je i síla pojmem slabým. Často stává se, že objeví se hmotný nositel vazby, která se nějak zrcadlí v chování v našem okolí. (Pozn. nevím, proč a jak tento průvodní jev funguje, nicméně je...) Nemá cenu řešit ono zrcadlení, je potřeba najít pravou podstatu za hranicemi běžně dostupného. A až začala jsem přistupovat nejdříve k "problému", jako k ryze mé interní záležitosti, bez jakékoli vazby na kohokoli třetího, začaly se najednou dařit věci s tímto vůbec nesouvisející, které se předtím záhadně zasekly.

Chybu představuje také konkrétní přání ve stylu chci toto a toto a za to či pro to udělám toto a toto. Taková domluva nefunguje, jde-li o záležitost nutnou zpracovat niterně. Věci se začnou dít, postupuje-li člověk úspěšně. Ale tak, že začíná to fungovat úplně jinak, jak by si člověk ani neuměl představit, natož přát. Jak se člověk "prokopává" k daru, je jeho energie silnější a silnější. Techniky onoho prokopávání není nutné řešit. Mám zkušenost, že začnu něčím, co provádím a samy nabalí se nové, ke kterým si souhrou různých okolností najdu cestu.           

V podstatě vědomí by se mělo zaměřit na ritualizování a práce s energiemi, což pohltí jej natolik, že by jej ani nenapadlo sledovat, zda již něco leze do běžné reality, natož, jako to bude vypadat. Jediná přímá práce, kterou vědomí zachytí, jsou střípky snů. Zde bývám překvapená, nakolik umí být navzdory různým teoriím doslovné, jistě, jen některé... Někdy v pozměněném stavu vědomí může naběhnout něco jako srovnávání energií mezi různými skupenstvími hmoty, kdy se ladí různé věci na reálně vypadající situaci. Není vůbec špatné pro jistotu zaměstnat vědomí i něčím, co člověk chtěl kdysi dělat, ale nedošlo na to. Čím náročnější cíl, k jehož plnění jsou minimální předpoklady, tím lépe. Jde o metodu, kterou si nemohu vynachválit, všechny starosti, obavy, strasti a emoční výkyvy se zaměří na tento cíl. Potom se to ritualizuje krásně a v klidu. Nejde o ztrátu času, ale o nový rozměr v životě. 

A tak sny vkradou se do života tiše, aniž by byly jakkoli rušeny racionálními pochybnostmi, zábranami, neb vše v nás i kolem nás vytváří možnosti pro jejich naplnění...    


Žádné komentáře: