30.6.15

N i k o m u










podobenství stromu
...mezi větvemi 
 tam, kde jsou i nejsou barvy,
 vše tlumené a zároveň živé...
zachycování nezachytitelného
by v okamžiku doteku 
nerozplynulo se mezi prsty... 
v probděné noci...

promluvy k nevědoucímu
o snění ve bdění
vymyslet, jak předat si vědění
slibem zažehnout svíce...
ať svit nenese již zklamání
poznat sebe v davu nepoznán
nehrát part Jidáše...

na výsluní...  

27.6.15

Něco, co je i není



Každý, kdo aktivně praktikuje magii (nemluvím o lidech, kteří se jí straní, přemýšlejí o ní, či snad pouze uvažují o vlastní praxi a jen studuji prozatím), mi jistě dá za pravdu, že nese sebou úžasné věci přímo pro praktický život. Správně nastavený tok energie překoná a narovná kde co ke spokojenosti člověka, události jdou tzv. samy na ruku a vše děje se ve správný čas. V tomto nelze podléhat tzv. davové psychóze a nahlížení na běžné věci je poněkud jiné, ne příliš racionální (tím netvrdím, že postrádá logiku, právě naopak, jen to je jiné). 
Možná je více takových, co si uvědomují, že když něco doopravdy chtějí, postupně tomu věnují čas a energii, nemožné se mění na zatím nemožné a stává se běžným... Člověk má ohromný potenciál a pouze jeho část si uvědomuje. Jen se totálně nezablokovat, myslím vnitřně, navenek lze prohlašovat cokoli, jen když to pomůže :)
Někdy možná také začnete dělat něco jen tak, protože to baví, bez nějakého jasně vytyčeného záměru...a potom později se díky tomu najde cesta k nepřekonatelnému, co se to dá dohromady s něčím jiným a najednou má vše svůj jasný důvod a zdánlivě nesmyslné, stane se logickým. 

Toto vše beru do úvahy, přesto, netvrdím, že jde o jev masový, naopak toto u jiných lidí příliš zmapováno nemám, když snažím se pojmenovat něco těžce pojmenovatelného. Něco, co tak nějak vklouzlo mi do života samo, odmítá v něm napevno zakotvit a jakmile to dávám pryč, naběhne to o to urputněji. Je to jako v tom lidovém rčení, s ním zle, bez něj ještě hůře :) Mám podezření, že taková záležitost je navázána na křehké místo v osobnosti a jejím účelem je jeho veliké posílení a zpevnění. Bránění nadělá paseku, přílišné braní to také, pomáhá jen zdravý odstup...s ním najednou daří se nádherně i jiné věci, nesouvisející. 
Dar nebo prokletí? Něco podobného, v mnohem menším rozměru děje se lidem a spíše mají tendence to brát tragicky a bijí se do hlavy, jak jenom mohli se na něco takového spoléhat. Při magii v životě patetický přístup jaksi ani provozovat nelze. Proč odsuzovat něco, co člověka motivuje k překonání překážek? Vždyť díky pozornosti zaměřené tímto směrem, ostatní věci šly zlehka a plynule...proti této hrůze vše ostatní jeví se jako pohoda... V magii přeci jenom jsme zvyklí nespoléhat na nic a víme, že jediným pevným místem je naše psyché, děj se, co děj. 
Je to jako zajímavý tanec, krok kupředu, krok dozadu, ústup stranou, otočení....a najednou nic není nebo vše je úplně jinak. Katalyzátor pro solve et coagula. Může to být uzavřený kruh, anebo si člověk něco zpracuje a po spirále jde dál a dál... S tímto v životě nelze se ubránit přístupu více charakteristickému pro Daleký Východ. Rozchodí-li člověk toto, běžná realita funguje naprosto sama. 
  
Žití jen v ráji příliš progresivní není. Možná lidská povaha je nastavena tak, že potřebuje ohromné výzvy. Nejde o místo, čas, osoby...jde o něco přesahujícího člověka, něco, co jej nutí dělat věci nově a jinak.
Ono to je téměř hmatatelné a zároveň není. Neplatí na to nic, nijak nelze to ovlivnit, a jakýkoli pokus v tomto směru je předem odsouzen k nezdaru. Je úplně jedno, zda si toho nevšímáte nebo naopak tomu věnujete plnou pozornost...ono se to chová absolutně jakkoli nezávisle na tom, co děláte, co by jste chtěli... 
Vyzkoušela jsem celou škálu přístupů: zkoumání, pozorování, pitvání, provokace k reakci, šlapání tygrovi na ocas, kroky za hranu, nezájem, vytěsnění, odmítání... Uvědomuji si, že jde o záhadu absolutně mimo můj dosah. Neškodí, jen ji nelze "odinstalovat"... Naopak pomáhá při trpělivém postupu s velkou toleranci bez jakéhokoli očekávání. Zvykám si tedy na působení těchto zajímavých energií, vím, že kdykoli je potřeba, najdu v tom ohromnou podporu pro cokoli.

Je i není zároveň...v rovinách neviděného to nejspolehlivější... nádherně fungující při čemkoli novém...na jedné straně vím přesně, oč jde, na druhé není jak si to ověřit... Vyžaduje to vždy jenom jedno...odvážit se na konci hmatatelné cesty udělat krok zdánlivě do prázdna...je to jako přecházet s důvěrou na duhový most, pod nímž nachází se propast...  ale jak jinak rozšířit hranice a poznat nepoznané?  

14.6.15

Umění přijmout nepochopitelné...


Ač může to znít divně, pořád je jednodušší věřit v mimozemskou civilizaci žijící ve vzdálené galaxii, než si umět představit, že něco nám blízkého může být trochu jinak, než doposud se jevilo. 

Ritualizace vede člověka k překonávání hranic. Nejde jen o prověřené účinky, popsané někým jiným, nýbrž často nastane i něco, co si člověk neuměl vůbec představit a hranice blokující nějakou část jeho osobního poznání padnou. Najednou předtím nepřijatelné, nevnímáno,  nezasahující osobní zkušenost, stane se jednoduše přirozenou součástí a dojde i k prožitku - osobní zkušenosti.  

V dobrém závidím každému, kdo je schopen uvěřit a vzít jako fakt něco, co nejde dohromady s běžnou realitou, okamžitě, jakmile se toto k němu nějak, obvykle okultním, tedy ne obvykle materiálním způsobem, dostane. Mi toto trvalo a v jedné docela pro mně podstatné záležitosti jsem si mohla klidně téměř 3 roky tu nevěřit, tu ignorovat, dokonce si i z toho dělat legraci. Coby ne, když ten fakt vypadal jako nápad zhuleného skřítka, co vylepšil svůj stav absinthem, neb v běžné realitě tomu vše odporovalo.

Jenomže ona taková okultní informace, nějak umí si prosakovat a  působit nezávisle na tom, zda si v ní dovolíme uvěřit anebo ji vytrvale přijmout odmítáme. A tak jednoho krásného večera se mi jí dostalo znovu s mírně varovnou energií... Jistě, zatvrzelost rácia, odporující běžná realita, to jeden  na takové energie nedbá. A tak jsem se probudila do dne, kdy vše najednou bylo jinde nastaveno. Drobné nepříjemnosti začali ránem a vytrvale pokračovaly celý den. Něco, co jsem již dlouho nezažila. 
Jistěže mne toto nenapadlo spojovat se svojí zatvrzelostí z předchozího večera. Až příchodem tmy, kdy se mi již dostalo velice důrazného varování a ukázky, jak málo by stačilo a škody v běžné realitě jsou nedozírné... V ten moment, jak jsem jejich vzniku zabraňovala, mi ona souvislost došla. 

Jakou iluzi bylo myslet si, že skutečně i v běžné realitě vím o všem. Oficiálně hodně toho prezentováno není... A já bych si mohla úspěšně rozbít fungující nastavení toku energií, což by mělo dosti nepříjemné důsledky právě v běžném každodenním žití. Přemýšlela jsem dál i z pozice racionální, jak a vůbec na základě čeho jsem předpokládala, že běžná realita je s tímto v rozporu. Brala jsem jako dané automaticky svůj předpoklad. Jenomže o oproštění se od něj, chtě-nechtě jsem si musela umět přiznat, že i onen zdánlivý rozpor smysl dává. 

Změna postoje ukázala se býti nejenom mystickou, nýbrž i ryze praktickou. Již další den nabral úplně jiný směr a mé VIP výhody tolik zpříjemňující žití, objevily se zpátky. Zároveň toto byla i veliká lekce pokory. Hodně věcí již člověk bere jako automatické a nemusí pro ně nic násilně dělat, však krásně běží samy. A tak jednou za čas, je potřeba něco udělat, změnit úplně pohled a oprostit se od osobního dogmatu. Je naivní a hloupé myslet si, že máme a víme toho hodně o tom, co nachází se mimo náš mikrosvět... 

Věci přesahující viděné mohou stát blízko. Nikdo a nic nás nemůže donutit změnit postoj, je to o osobní svobodě. Nelze zaručit, že vždy zachováme se správně, však každý vychází z určitých kulturních a civilizací daných zásad, které nechce plytce a lehkovážně porušovat. A magie někdy vyžaduje pohled na toto vše jinak. Kdo s ní začne, nikdy nemůže na trvanlivost osobních dogmat spoléhat... A právě z takové změny mají slabší jedinci strach, vždyť oni si to ani představit neumí. Ti silnější, třeba i vyjednávají s "osudem", to jde, jistě, než přijde doba, která nastaví hranici nepřeklenutelného...  

Postačí varovné signály vnímat...    

7.6.15

Vědění



Vím, ty víš..., ale víš, že vím i já?
Vědět neznamená rozumět...
Vědět je jiné, než-li vnímat...
Vědět a souhlasit nejsou synonyma...
Jen otazník zbytečný je...

Vědění z neznámé proměnné
bez konstanty...
Jde jen o slova ta zrádná...