8.12.15

Zataženo

Úvaha založená na pozorování různých poloh života...  



Být upřimným a jednat na rovinu bez přetvářky, výrazně posiluje duši, ale člověk se musí vypořádat s tím, že hodnoty jako je čest, upřímnost a stání si za svým, ne pohybovat se jako korouhvička ve větru, mohou být považovány za bezbřehou naivitu a vůbec nedávají smysl osobám, které jsou filosoficky nasměrovány poněkud jinak. Nemá cenu vnucovat svůj postoj tomu, kdo o něj nestojí, a skutečně naivním by bylo očekávat, že snad pochopí, jednou pochopí až osud něco... 
Lidé jsou různí nejenom vzhledově a temperamentem, ale i v profilaci jistých hodnot.
Přiznávám, nerozumím lidské duši a pohnutky některého jednání mi zůstávají utajeny, nicméně rozumím tomu, že člověk si skutečně odůvodní vše a každý z nás reaguje na různé poznání jinak. 
Mezilidské vztahy představují naprosto rozličnou pestrou škálu, ve které se zorientovat je také umění svého druhu. A to právě proto, že lidé mají tendence různé věci přehrávat, měnit postoje a vůbec se chovat způsobem nepochopitelným.

Míti jasno a stát si za svým ještě není důvodem pro předpoklad, že jiný člověk sám neprozře či nebude prozřen k jinému postoji. A tak se dostane náhle do opozice. To, co bylo  ještě včera podstatné, dnes překvapivě bagatelizuje, co sám tvrdil, neguje. Často k tomu dochází způsobem ryze invektivním. Mluvíme-li o lidech, troufám si říci, že s něčím takovým je potřeba počítat. Nastane-li toto u lidí nikterak blízkých, nemá vůbec cenu jakkoli se jimi zabývat, je potřeba přijmout věci, jak se mají. Naprosto zbytečné je tedy si projektovat pocit křivdy, ublíženosti a podobně.
Hůře se toto snáší u někoho bližšího, u někoho na kom člověku záleží. Zde se snad pocitům bolestivým vyhnout nedá, ne člověku. Potom bude záležet na vypořádání se se zklamáním. Vhodná kompenzace naladí člověka do stavu, kdy přijme svobodnou vůli jiného, i kdyby byla naprosto v rozporu s jeho vlastním záměrem. Pro příště se poučen nebude spoléhat na jiného mimo sebe.

Pokud člověku záleží na vnitřní pravdě, nepomůže mu projížďka na vlně bagatelizace a negace. To může fungovat jenom chvíli, jenomže nedá se popřít sám sebe a být někým jiným. Je možné, že skutečně existují jedinci, kteří změní myšlenkový vzorec a sami sebe přesvědčí o tom, že ono to vše bylo jinak, aniž by byli nuceni si přímo lhát. Možná právě toto jsou ti životní šťastlivci a jejich povaha je výhrou. Ale kdo toto v sobě nemá, může buď nevěřícně přihlížet, anebo se smíří s onou výše vzpomínanou rozličností. Dávám za pravdu Janu Friesovi, že pravda je intimní zkušeností. 

Není cílem tohoto příspěvku pohled psychologický. Fascinuje mně ale, kolik lidí si ubližuje, a zbytečně, jen proto, že neumí se smířit s vrtkavostí 
v povaze bližního svého. Zejména zhoustne-li atmosféra, je mnohem lepší nebrat si to osobně, ony důvody mohou být zase v zájmu vyšší pravdy toho druhého. Je lepší říci si, ještě, že nemusím odvolávat to, co bylo, či dokonce tvrdit, že bylo něco jiného, nebo dosáhnout virtuosity, nic nebylo. Tímto geniálním nadáním postižení zase mají kus života zkreslený nebo nějak divně rozmazaný :) Ono je to vždy něco za něco ... a Váhy Maat jsou vždy přesné...