29.2.16

Ach aneb kouzelná část v nás



Mnoho se toho říká o magických schopnostech člověka, o síle, která umí konat zázraky, působící nadpřirozeně. Ve Starém Egyptě měli pro toto pojmenování Ach. U většiny lidi se projeví teprve posmrtně, ale mystická smrt je počátkem transformace vedoucí k iniciaci člověka pro cestu magickou.

Bylo by omylem brát Ach jako rozparcelovanou část osobnosti, duše. Jde o komplexní projev (jak říká religionista Janák) a je na každém z nás, zda umí jej v sobě poznat, probudit k životu, aktivovat. Podle všeho, a nejenom z pohledu starých egypťanů, existuje ohromný potenciál nacházející se v každém z nás. Problémy nastávají při pokusech jej oživit a následně udržet v chodu.

Egyptská kniha mrtvých poskytuje jistý návod, pokud člověk jde touto cestou, a je jeho duši srozumitelná. Člověk se vypořádá s mnohým, než projde tenkou čárou a odpoutá se... je nucen stát se někým jiným, lepším, neb před Váhami Maat se ničeho neskryje.

Ach je věčnou hvězdou na obzoru, která nikdy nezapadá, doprovází Rea při jeho východu i západu. Kotouč Slunce není viděn, přesto již horizont září... Místo západu, ale i úsvitu... Ach představuje koloběh ve věčnosti, konec a nový počátek. Kdo neumí se odpoutat od jistého a jít znovu do nejistoty, nemá Ach aktivní, neb právě toto je jednou z jeho vlastností. A bohové jsou mi svědkem, že někdy osud hodí vskutku netradiční výzvu nutící člověka zbavit svojí morálku pokrytectví a strachu. Kdo chce probudit a udržet Ach, zvelebit jej více a více, nemůže couvat před výzvou. Neb nadpřirozeno vyznačuje se na straně druhé překonáním předsudku, že něco nemožným je... Překonání lidských slabostí...

Ach působí na Ka udržující člověka při životě, ale umí být svázaná i s Ba, tedy tělem posmrtným. Nejde jenom o éterického dvojníka, nýbrž o celou osobnost a právě probuzení nadpřirozené moci v sobě vede k naději, že fyzickou smrtí to nekončí..., že to podstatné jde přenést i dál...

Probouzení Ach v sobě je nesmírným dobrodružstvím. Jen varuji, lze v různých obdobích a lokalitách Starého Egypta narazit na různá pojetí. Což je ostatně důvodem, proč mnohdy splývá Ach, Ka a Ba. Nicméně každý z těchto pojmů mluví o jiném nastavení síly. Ach je moc a schopnost nadpřirozená, kouzelná. Ka udržuje člověka při životě, odlišuje jej od mrtvého těla. Ba je zase to, co zbude jako dál žijící po smrti. Egypťané byli národem chtějícím udržovat vazbu mezi hmotným tělem a nehmotnou částí. Proto dovedli způsoby mumifikace k dokonalosti. Také se domnívali, že zachovalé pozůstatky poslouží Duši, tam na Západě...

Literatura říká, že typickou podobou Ach je Ibis skalní anebo hvězda, výjimečně mumie. Mumii to ale začíná, postavení se děsům a strachům, pojmenování svých činů minulých bez příkras, ale i patetického odsudku, bez sebelítosti. Až toto odumře, uvolní se prostor pro to kouzelné, nadpřirozené...a dál je to jenom na nás.
  

       

17.2.16

Pro toho, který prochází pouští



























Velikým uměním je něco velice chtít a poté vypustit do sféry, je mi to jedno....
Jen tak ale nastane zázrak, kdy chtěné stane se realitou...
Neb na chtění příliš dlouhé pochybnost se váže... 

6.2.16

Mumie a její symbolika pro magii

V zatuchlém šeru jako pozůstatek z dob minulých představující svědka umu mistra balzamovače přetrvávající po několik tisícek pozemských životů... Při pohledu na takový exemplář skutečné mumie se člověku tají dech nad věky, které tiše odpočívala v zemi v určitých podmínkách, nad jejím odhalením... vrstvami od sarkofágu až k vlastnímu vysušenému tělu, které kdysi žilo, dýchalo, pobývalo zde, myslelo, mělo své přání, touhy... mluvilo jazykem dnešnímu člověku běžně nesrozumitelným, možná převratným způsobem ovlivnilo něco podstatného v komunitě, kde žilo. 
Někomu se vybaví myšlenky na živého člověka, jinému zase pomíjivost a křehkost fyzické existence, další žasne nad tím, že jiný člověk toto tělo dostal do stavu, v němž vydrželo jakoby v bezčasí. A potom pár excentriků okultistického je schopno i mumii pozdravit, protože vědí, že onen seschlý zbytek je pouze část duše, která již svoje ve fyzické rovině si odbyla a pokud se zde nachází, je v jiném těle, které žije si jeden z dalších životů. I kdyby pobývala v prostoru, který máme zvykem nazývat věčnosti, není jisté, zda vůbec jakkoli se kolem onoho zbytku nachází. Nicméně nejde jenom o exemplář jako nějaký předmět z minulosti mající příslušné katalogové číslo ve sbírce... jde o něco jiného, zahrnuje v sobě nejenom připomínku smrtelnosti, ale především vyjadřuje přesvědčení o tom, že po tomto životě je život další, jen nikoli ve fyzické rovině.

Doporučuji čtenáři, který má zájem využít jakkoli tento symbol, aby se podrobněji zabýval procesem mumifikace tak, jak jej popisují archeologické materiály.

Pro magii, alespoň z mého pohledu je nesmírně zajímavá struktura duše dle představ Egypťanů, která se pochopitelně postupně vyvíjela. Podstatné je, že tito lidé si uvědomovali, že člověk je mnohem více, než jenom to, co běžně vidíme, čeho se běžně můžeme dotknout. Také jím bylo jasné, že jednoho dne, ta fyzická část končí. Jenomže měli zkušenost, někdo by říkal víru, ale já na základě vlastní zkušenosti jsem přesvědčena, že alespoň části lidí i té doby mělo obdobnou poznání, smrt není koncem všeho, protože jsou části člověka mimo fyzické tělo, tyto s fyzickým tělem mají tendence, dokud je živé držet v jednom celku, a nezanikají fyzickou smrtí. 

Když se čtenář podívá na proces mumifikace, je zřejmé, že jednotlivé úkony tam činěné nejsou slučitelné se životem a nebylo tedy možné oživení fyzického těla očekávat. Oni ovšem ve svých legendách měli odrazy ze sfér jiných, kde jiné části člověka, než právě fyzické tělo, dominují. Celý proces mumifikace a rituály spojené se smrtí a záhrobím, jež se vykonávaly, měly člověku usnadnit život tam na druhé straně, po smrti fyzického těla. 
Pravdou je, nikdo ze žijících neví, jaké to je být jenom tam na druhé straně. Nejde o sen, z něhož se lze vrátit, o vize, o stavy změněného vědomí, v nichž člověk proniká do sfér, kde jiné jeho složky dominují. Posmrtné rituály nebyly pouze pomoci pro mrtvého, ale zároveň i přípravou pro ostatní na to, že jednou, bude člověk odkázán pobývat tam mimo fyzickou sféru. 

Procedury, které s tělem dělali posmrtně ve Starém Egyptě, mají nesmírný symbolický náboj. Magie je o práci s duší, přičemž v různých sférách je dominantní jiná její část. Ovšem, pokud člověk žije, nepřežívá jenom nějak v záchvatu nudy či marnosti, je celistvou osobností, včetně těch nefyzických částí. A tak dříve nebo později narazí na něco, co funguje mimo fyzickou rovinu Bytí a pokouší se to nějak dostat i do roviny fyzické. Buď to jde samo, jako když z másla ukrajuje, anebo naopak naprosto vůbec. Ambici v takovém případě je potřeba pacifikovat, vyndat z ní to, co jí vyživuje a provést proces mumifikace s ní. Některé hodně silné ambice brání jemným strukturám, by nerušeně si pronikaly samy... Možná ten průnik zabere ohromnou část fyzického žití..., však čas je veličinou roviny fyzické... Z pohledu tam odjinud není potřeba pospíchat, raději kvalitně strukturovat část a dodělat ji potom někdy v další štaci, než postavit něco na nohách hliněných. A s tím se u některých specifických záležitostí musí i okultista umět smířit. Je pouze jeho volbou, jak naloží alespoň s tím, co jde tak nějak samo... Jen tak nemožné stane se možným, třeba i způsobem naprosto nečekaným...