27.4.16

A kráčet s osudem...


Věci se dějí, jak říkával Terry Pratchett, má oblíbená věta. Domnívám se, že vše se děje, neb nějaký smysl to má a jak již to tak bývá, osud nerad odkrývá všechny karty najednou, takže ten smysl vyjeví se člověku až později.

Mnohdy stává se, že ke správnému, je člověk doveden, doslova. Chce to jenom uvyknout tomu, nechat do svých kroků proniknout i prvek, co vkrade se sám a posune člověka k úžasné věci, knize...
něčemu, co mu pomůže nesmírně. Něco, co jakoby zastaví nás, váháme, nevíme přesně proč, ale netrpíme vnitřním rozvratem, v poklidu tělo čeká na signál smysly nevnímám a ruka po tom sáhne... sama. Jen umět vypnout ono ševelivé povrchní myšlení. Strašně rádo do všeho mluví a ruka bere, ač sáhla po věci A, věc B, protože ono si myslí, že samo nejlépe ví. Neví neb o vědění nestojí.

A jindy zase, a to je i na roky, člověku přijde do cesty osudovost silná. Něco, co jej stíhá a pronásleduje, zbavit toho nelze se, a když není na postavení se situaci čelem, protože... Zajímavé, vždy najde se sakra dobrý důvod, proč ne... Důvod bránící  vstupu za bránu nejistého často doprovázen vidinou zničení všeho vybudovaného bývá... Zde není tak jednoduché zastavit se a nechat ruku, by sama se navedla...   Neb očekáván je rozhodný čin tím správným směrem. Ono správný směr pozná se časem, vyřešená záležitost nevrací se jako kradmý přízrak...

Často ona osudovost jeví se nemožnou... Zejména závisí li na jednotlivcích, ne jednotlivci...               V takových věcech není radno a v konečném důsledku ani možno jinému svojí vůli vnucovat. Nelze nikoho tlačit, by dělal, co sám nechce, ani jej zastrašovat, by naopak nekonal. Ale ani trápení sebe pro to, co jiný nevykonal, nikam nevede. V takové situaci, lze pouze jediné. Sám za sebe jednat správně, však kdo alibi nehledá, tomu je ono správně zcela jasné... bez ohledu na výsledek, na reakce... Ať konec je jaký je, pro něj nekončí zatracením ve věčném opakování stejného...    

Žádné komentáře: