25.5.16

A vypadnout ze sítě osobního tažení...


























Zkušeností se člověk učí, zejména, jak zacházet s lidmi. Ač člověk nepatří mezi ty, co vecpou se všude, neb takt ostatních jím nedovolí je odmítnout, přesto tu a tam potká jedince, kteří jsou mu bližší.
Je fajn mít srdce na dlani, ale ten druhý, byť zdá se být podobným, ne-li stejným, může mít jinou hierarchii hodnot. Pokud se člověk věnuje magii, bývá se sklony k přátelské upřímnosti do takovýchto pozic naveden. Ne aby si potom do budoucna vytvořil nepřátele, které bude podporovat bojem proti ním, či aby se snad měl příležitost mstít. Ono srdce je příliš cenné, by bylo jen tak vystavováno, jen handicap v člověku se srovnává...
Tento proces bývá krutým zpočátku, ne proto, by člověk propadl sebelítosti či přestal se vůbec s lidmi nějak více bavit, ale aby si nastavil hranice bez pohlcení jiného nebo pohlcení jiným.
Jde o náročnou zkoušku - proces, kdy utváří se spojení mezi mezi světem a člověkem, mezi jednotlivými vrstvami jeho světa. Zpočátku jsou snad cíleně vybírána slabá místa, by se zpevnila.
Nemělo by se nechat vésti k nevraživosti, utápění se ve zklamání, ale k vytvoření si odstupu.

Z vlastní zkušenosti, nakonec o neprožitém já úvahu neumím, vím, že je člověk vystaven pokušení velikého nepřátelství, když z bývalých přátel se stanou osoby nejenom vzdálené, ale pomlouvačné, které udělají člověku echt chtonickou pověst. Nemá cenu toto rozmlouvat někomu, kdo je rozhodnutý, že nadále váš fiktivní život pro sebe si bude hřát. Zase pragmaticky, je to energie, i ta se hodí, by se věci najednou ve váš prospěch obrátily. Je to na každém z nás, zda rozhodne se zatáhnout do sítě osobní války, anebo bude nad ní. Sice být nad věcí neuspokojí pomstychtivost, té dobré je se zbavit, ani neposílí vaši žárlivost. Za to povede se vždy něco, co ne a ne se hnout. Ono "něco" se jaksi nedá dopředu navolit, nějak samo se vždy krásně složí. Osobně tomuto dávám přednost, před vzájemnou výměnou invektiv.

Neskonalé pokušení ale může míti i formu opačnou...zdánlivého přátelství, které člověku přijde jako něco velkého, ale na straně druhé, je vnímáno jako něco naprosto bezvýznamného. Alespoň z mého pohledu mnohem těžší, než se vykašlat na pomlouvače a zjevné manipulátory. Snad pomůže uvědomit si, že jsou jedinci se sklony vypouštět veliká slova neuváženě. Jde o povahu takového tvora, vážně s tím nic nelze udělat. Nepříjemné, když postihne to někoho, kdo stejně, jako já, vyřčeno myslí vážně. Tady již základ vybudovat nelze, resp. jej budujete sami. Nelze předělat nikoho, prostě každý je sebou sám.  Zde veliká zkouška spočívá v tom, aby jste po prozření realitou tam na druhé straně neměli tendenci někoho umlátit, za každou cenu se mstít. Když toto člověk ustojí, tak najednou se před ním otevře jiná cesta, o které třeba ani neměl zdání... A potom přijde praktické poznání, že přátelství nestojí na slovech, ale konání...

Každý má nějaké slabé místo. Prožívat magické sebou nese i prožívat něco, co ono slabé místo posílí. Ať člověk chce nebo nechce. Možná to je tím pravým důvodem, proč někdo s magií začal a potom rád utekl, neb co se mu dělo, ustát opravdu neuměl. Je na každém z nás, zůstat a holt se naučit takovéto věci zvládat, anebo zdrhat a vést život bez onoho zajímavého pohledu, bez schopnosti vidět za závoj... bez onoho navíc...    

18.5.16

Býk - alegorie



Ač nemusí se to zdát, Býk není pouze oním zvířetem, zosobňuje zároveň i přírodu v plném rozpuku, Bucoliku, kdy vše již je v nejkrásnějším rozkvětu a světu milo je vůbec. Prosperita, blahobyt, estetika a láska. Není se čemu divit, že dle některých národů vzešel z moře, neb vzedmuté mořské vlny mají sílu nezměrnou.
Býk na straně druhé je sílou, která děsí, vášeň vytočená do vysokých obrátek... Temnou stranou prahnoucí po mstě...
Enhil nebeský býk bohyně Ištar, Zeus v podobě býka získává Európe a spojují se na Krétě. Nicméně z tohoto spojení se zrodil hrdina Mínos, který podvedl Poseidóna, když navzdory svému slibu mu neobětoval nejlepšího býka. Příběh pokračuje trestem pro Mína, ... jeho vlastní žena zahoří láskou k tomuto býkovi, jak je pro toto znamení typické, dojde k realizaci a zrodí se Mínotaurus, býk s lidskou hlavou. Monstrum požaduje krvavé lidské oběti. Jakoby ona lidská hlava byla jenom maskou a ze zvířete dělala kreaturu.  V tomto mýtu je kladen důraz na obětování, nejdříve Býk, který obětován nebyl. Poseidón zajistil trest a on se stal otcem bytosti smíšené v lásce bez rozumu. Jeho zabití napomohla láska jiná, Thesea a Ariadny. Láska skrze bolest a slzy vybojovaná...spojení osudové.
Stopu po tomto vášnivém aspektu lze najít i ve Starém Egyptě, kdy Hathor, posvátná kráva změní se v lítou lvici a pouze lidská krev v poušti vsakujíc do písku mění jej v úrodnou zemi, zklidní zuřící božství. Jinak i ve Starověkém Egyptě hraje Býk významnou roli. V jeho podobě lze nají několik bohů: Chonsu, měsíční bůh, válečný Moncua, Apis, posvátný býk, Re - Slunce v nejvyšší fázi...

Býk představuje nejenom ono líné polehávání na Slunci a kochání se pastvinou, ale i více dramatickou část, kdy je člověk nucen překonávat překážky, navazovat osudová spojení, hledat a dát na neviditelnou niť Ariadny, umění najít krásu jako inspiraci a vytvořit něco.
Jeho největším nebezpečím je sklon k onomu: ...a žili šťastně dokud neumřeli, pokud možno ve stejné tónině. Sklon k postoji, mám svoje vybojováno a více nepotřebuji, pastvina, bzučící hmyz jej ukolébává v líném odpoledni a tichá seberealizaci, nejlépe v domácím prostředí. Bere jen to, co mu zní a to jiné...kdo odvážil by se jej rušit... Chytit býka za rohy vyžaduje vynalézavost a odvahu.

Z pohledu magického, toto znamení má velký potenciál pro realizaci věcí i v běžné realitě. Pro něj není jenom to nahoře úplně na místě, dokud se nedostane i dole. Jen někdy mívá sklony čekat, až odpadne to samo. Zbrklost nelze mu vytýkat...      

Země, Venuše, II. dům

Typický odsudek Býka:
majetnický (naráží se na jeho sklony obklopovat se věcmi, vlastnit partnera, očekávat zisk, které pravda je potřeba regulovat),
rozmrzelý (potřebuje rozptýlení, dobré je získat schopnost zabavit se sám, má kritický názor na to, co je mu předkládáno),
nepružný (neočekávejte od něj raději rychlost jako od Berana, až ji vyvine, zřejmě nemile překvapí),
neukázněný (dělá si, co chce, což lidi s rigidními sklony naštve),
nenasytný (může dostat, co jenom chce, pořád bude usilovat o více... jenomže nespokojit se, je i známkou evoluce).      

16.5.16

Pohled na magické




Na půdě éterické je velice těžké najít objektivní důkazy, neb většinou jde o pocity doprovázející různé události. Třeba jedna mi velice blízká inteligence měla zpočátku tendenci se manifestovat podobně, jako hologram ve Startreku, resp. takto jsem to objasňovala pár ničeho netušícím lidem, kteří najednou uviděli za mnou stát něco, co snad i působilo dojmem člověka. Jen odehrávalo se to ve mžiku sekundy a hloupé bylo, že před lidmi, jímž jsem musela vysvětlovat hodně, když zejména o mém angažmá ve věcech okultních ničeho nevěděli. Ke cti této bytosti mohu říci, že později zvládla manifestaci na takové úrovni, že kdo jí viděl, si s námi oběma pohovořil. Hloupé pro změnu bylo, že společníka neviděli všichni přítomní, a kdo neviděl, hleděl nevěřícně na ničeho zlého netušícího chudáka debatujícího s prázdným prostorem. Nějak se mi vždy povedlo tvářit se, že je vše normální a přirozené. Je toto důkaz? Pro mně byl, protože v daném období jsem měla reálné pochybnosti o existenci této bytosti a považovala jsem ji za svojí fantazii a vedla různé velice psycho cool teorie. Ony překvapivé manifestace ustaly, když jsem jednoduše existenci něčeho éterického, avšak budícího velice hmotný dojem, přijala.  
Občas se ještě objeví i před někým jiným, ale již výběr zúžil na lidi schopné přijat toto jako svého druhu běžný jev. Zvědavého čtenáře mohu ujistit, že neumím popsaný jev vyvolat, ovlivnit... zpravidla se před manifestaci nezjišťuje můj názor, ani nebývám předem varována.

Domnívám se, že podstatný pro tyto jevy je můj přístup k magii skrze entity. Nemyslím tím archetypy, tedy sbírku jistých psycho vlastností v dané souvislosti, ani jako mytago něčeho oživeného z mé mysli lezoucího ven. Pohlížím na jiné bytosti jako na samostatné na mně nezávislé inteligence mající vlastní vůli. Jenomže u nás je toto rodinná tradice. Když se mi zdá o mrtvé babičce, ani si nedovoluji myslet, že to není má babička, ale jenom nějaký mytologický odraz. Něco takového by mojí babičku do krve urazilo. Máme tendence v rodině vyprávět si sny o zesnulých předcích a bereme to, jakože drahý zesnulý poslal o sobě zprávu. Mluvíme o nich, jako o živých. Jak říkám rodinná tradice a hláška typu, víš mami, to nebyla babička, ale..., v dané situaci nikdy od nikoho nepadla.

Uznávám ale, že ne každý mnou popisované,  musí stejně vnímat. Nemyslím si, že pohled na magické pouze jako na vlastní nitro a možná nějakou jeho reflexi do světa vnějšího musí být samo o sobě špatné, a že nevede nikam. Jen lidé, kteří mají pohled ryze psychologický, myslí jinak, mají na toto vnímání nastavený mozek. Zatímco já vnímám bytost, u nich to není ani chuchvalec zajímavé energie, ale obraz z jejich vlastního nitra.

Méně personifikace a více vnímání energií, které to či ono přináší. Také možný přístup. Osobně si myslím, že je ke škodě nebrat do úvahy energii, kterou to sebou nese. Ale lidé mající apriori toto vnímání, přistupují k věcem s omezenou racionalitou a pouze vnímají... ovšem výsledek tohoto vnímání  mnohdy předčí logickou úvahu.

Každý, kdo vážně praktikuje magii, vykazuje pro jistý z těchto způsobů vlohy. Jistě, vždy bude jeden z těchto způsobů mít přednost, ale bylo by škodou nerozvíjet i ty ostatní... Nenechat prožitek odeznít v hlubině duše a nenajít v ní něco, v co člověk ani nedoufal, by bylo velkou škodou... nebezpečím vnímání jenom externího bez vazby ve vlastní duši je jistá povrchnost vedoucí k tomu, že člověk bude velkým magusem na astrální plání, ale prakticky zde bude problém se soběstačností, seberealizací, možná i ubíjejícím životem. Být vnořen jenom do sebe, také k výsledkům v běžné realitě nevede a často něco podstatného člověku unikne.

Bylo by ke škodě nepracovat energicky s tělem, ať již skrze jógu, nebo jiný směr rozvíjející kromě těla hmotného i práci s jemnými energiemi. Sladění center energie do funkčního celku bez protichůdného tahu... Objevení jemných složek těla, vlastní duše a jejich manifestace...
Člověk pracuje se sebou  a pro sebe, ale i toto nějakým způsobem odráží se v energii externího světa... Jenom nebýt pohlcen až v psychadelických vizích pulzující a utvářející se energie, ale i sám něco utvářet...

Ono je potřeba poznat všechny způsoby, přístupy a vytvořit si na míru rovnováhu mezi nimi. Poznávání různých inteligencí je přitažlivější, když si u toho člověk uvědomuje i jejich vazby k jeho vlastní duši... Je nesmírně vzrušující zjišťovat, že člověk je schopen přebývat v různých formách, rovinách, světech...však každý kousek z nás někde jinde dominuje...jen umět si to správně dohledat a použít. Kdo jenom na jedno se zaměří, dobrovolně nahlíží na sebe i svět přes filtr jednostrannosti...