25.5.16

A vypadnout ze sítě osobního tažení...


























Zkušeností se člověk učí, zejména, jak zacházet s lidmi. Ač člověk nepatří mezi ty, co vecpou se všude, neb takt ostatních jím nedovolí je odmítnout, přesto tu a tam potká jedince, kteří jsou mu bližší.
Je fajn mít srdce na dlani, ale ten druhý, byť zdá se být podobným, ne-li stejným, může mít jinou hierarchii hodnot. Pokud se člověk věnuje magii, bývá se sklony k přátelské upřímnosti do takovýchto pozic naveden. Ne aby si potom do budoucna vytvořil nepřátele, které bude podporovat bojem proti ním, či aby se snad měl příležitost mstít. Ono srdce je příliš cenné, by bylo jen tak vystavováno, jen handicap v člověku se srovnává...
Tento proces bývá krutým zpočátku, ne proto, by člověk propadl sebelítosti či přestal se vůbec s lidmi nějak více bavit, ale aby si nastavil hranice bez pohlcení jiného nebo pohlcení jiným.
Jde o náročnou zkoušku - proces, kdy utváří se spojení mezi mezi světem a člověkem, mezi jednotlivými vrstvami jeho světa. Zpočátku jsou snad cíleně vybírána slabá místa, by se zpevnila.
Nemělo by se nechat vésti k nevraživosti, utápění se ve zklamání, ale k vytvoření si odstupu.

Z vlastní zkušenosti, nakonec o neprožitém já úvahu neumím, vím, že je člověk vystaven pokušení velikého nepřátelství, když z bývalých přátel se stanou osoby nejenom vzdálené, ale pomlouvačné, které udělají člověku echt chtonickou pověst. Nemá cenu toto rozmlouvat někomu, kdo je rozhodnutý, že nadále váš fiktivní život pro sebe si bude hřát. Zase pragmaticky, je to energie, i ta se hodí, by se věci najednou ve váš prospěch obrátily. Je to na každém z nás, zda rozhodne se zatáhnout do sítě osobní války, anebo bude nad ní. Sice být nad věcí neuspokojí pomstychtivost, té dobré je se zbavit, ani neposílí vaši žárlivost. Za to povede se vždy něco, co ne a ne se hnout. Ono "něco" se jaksi nedá dopředu navolit, nějak samo se vždy krásně složí. Osobně tomuto dávám přednost, před vzájemnou výměnou invektiv.

Neskonalé pokušení ale může míti i formu opačnou...zdánlivého přátelství, které člověku přijde jako něco velkého, ale na straně druhé, je vnímáno jako něco naprosto bezvýznamného. Alespoň z mého pohledu mnohem těžší, než se vykašlat na pomlouvače a zjevné manipulátory. Snad pomůže uvědomit si, že jsou jedinci se sklony vypouštět veliká slova neuváženě. Jde o povahu takového tvora, vážně s tím nic nelze udělat. Nepříjemné, když postihne to někoho, kdo stejně, jako já, vyřčeno myslí vážně. Tady již základ vybudovat nelze, resp. jej budujete sami. Nelze předělat nikoho, prostě každý je sebou sám.  Zde veliká zkouška spočívá v tom, aby jste po prozření realitou tam na druhé straně neměli tendenci někoho umlátit, za každou cenu se mstít. Když toto člověk ustojí, tak najednou se před ním otevře jiná cesta, o které třeba ani neměl zdání... A potom přijde praktické poznání, že přátelství nestojí na slovech, ale konání...

Každý má nějaké slabé místo. Prožívat magické sebou nese i prožívat něco, co ono slabé místo posílí. Ať člověk chce nebo nechce. Možná to je tím pravým důvodem, proč někdo s magií začal a potom rád utekl, neb co se mu dělo, ustát opravdu neuměl. Je na každém z nás, zůstat a holt se naučit takovéto věci zvládat, anebo zdrhat a vést život bez onoho zajímavého pohledu, bez schopnosti vidět za závoj... bez onoho navíc...    

Žádné komentáře: