17.6.16

Blíženci - Alegorie


























Jsou ve věčném dialogu sebezkoumání, i když mlčí. Jejich připomínky nesmírně kritické jsou. Neumí jinak, nežli pořád  pozorovat jeden druhého... a přitom za sekundu zde proběhne tisíce myšlenek. Chce se to naučit umění neuvíznout v nich, potom stanou se myšlenkami švitořivými, které zaplaví mysl věčnými otázkami a povrchnostmi, které rozežírají jakoukoli snahu o koncentraci. člověk žijící ve vnitřní dualitě snadno tomu podléhá, je nestálým. Nabíhají z jednoho extrému do druhého, ještě nepoznali kompromis.

Mytologicky je toto znamení spojeno s dvojčaty Kastór a Polydeukés (v římských bájích  Castor a Pollux).  Krásnou Lédu svedl Zeus v podobě labutě. Oba nesmírní hrdinové, věrni natolik, že po zabití jednoho volil smrt i ten druhý. A tak jeden den pobývali v říši Hádově a druhý na Olympu. Právě dosažením harmonie tohoto znamení vede k usmíření obou těchto soupeřících  říši v osobnosti člověka.    

Jejich stínem je nejenom nepozornost, ale i povrchnost. Pokud člověk vnímá svého Blížence jako polaritu, budou zdrojem jeho zmatků, extrémů, výkyvů nálad. Místo hloubky budou se brodit v patosu.  Podivné formy antagonismu jej přivedou ke zkáze. Únava a pocity vyčerpání.
V nich ukrývají se veliké myšlenky i lehkost světa. Umí velice rychle nadchnout, být neuvěřitelně aktivní, jakoby uměli obejmout celý svět. Právě v neskutečné škále zájmů rodí se povrchnost. Je potřeba je nechat rozletět více do hlubiny, zaujmout jedním problémem. Jednou nohou na Olympu druhou v podsvětí...

Velikou devízou tohoto znamení je umění dívat se a vidět... Ve světle Herma i běžně neviděné. Jen nenechat se zvědavostí zlákat na to nepodstatné. Jen správná míra zvědavosti je ku prospěchu, v tomto znamení je potřeba umět ne potlačovat, ale naučit se zvědavost dávkovat. Chtění obsáhnout vše nepostačuje k jednomu životu. Má-li člověk pocit, že jej více zájmů láká, měl by se věnovat tomu pravému a najít cestu, jak své zájmy propojit. Potom lze jejich potenciálu využít pro sebe příznivě.

Právě Blíženci v nás mohou svádět na cestu "Pane bože dej lehko." Takto by se dalo mnohé obsáhnout a přitom z ničeho nepochopit nic. Člověk by se tak stal japonským turistou, který celý svět pozná za měsíc a zbudou mu jen kvanta nezpracovaných a dosti možná i nezpracovatelných fotografií. Okamžiků, na které nebyl čas je prožit do hloubky.  








Žádné komentáře: