2.6.16

Povídání o temnotě I


Fotografie je hrou světla a stínů... odráží život. Bez světla, stínů a tmy by bylo bytí ploché. Člověk vystaven pořád jenom lesku slunce by se změnil ve sluncem ohořelý pahýl. Vše by bylo jasné, dané dokonalé a nezbylo by místo na tajemno, neznámo... to, co dává životu smysl a představuje pro člověka výzvu... zemi neznámou, kterou je potřeba najít, poznat, pokusit se v ní zabydlet.  

Hra stínů v rozpětí mezi světlem a tmou dává všemu hloubku a bohatost vrstev. Kdo umí toto vidět, postupně obohatí se i o barvy. Orientace pouze na jednu stranu reality vede ke zkreslování a později plytkosti... Je to jakoby člověk seděl v nafouknutém bazénku a viděl jen odrazy slunce hrajících si v jeho barvách  a přitom si myslel, že proniká do hlubin šírého moře... K tomuto sebeklamu jednolitost... jednostrannost... vede.

Žádné komentáře: