28.6.16

Povídání o temnotě III (Zapomenuté tváře)





























V opadaném listí tlejícím na dne jezera nachází se zapomenutá tvář, odhozená do propasti nevědomí a její obrysy propadaje se do bahna již jenom částečně vystupují. V tom šeru tam dole zdá se, jakoby její oko ožilo škodolibou nadějí, že vybaví se...

Temnota není jenom o strachu, ukrývá se v ní i to, čeho se bylo potřeba zbavit, co bylo pro den mysli příliš těžce snesitelným, vytěsněným do oblastí,... ze kterých může kdykoli si znovu nakráčet.
Jsou věci, jichž člověk se nezbaví utonutím v zapomnění... vylezou znovu a budou tahat  za nitky osudu.

Někdy si člověk slibuje, že příště, jestli bude příležitost, udělá to jinak...jenomže příležitost se objeví a tehdy je potřeba, by rozbitá maska poskládala se a odvedla svojí práci. Minulost a budoucnost propojeny jsou podivnými linkami. Kdykoli člověk násilně zpřetrhá je, objeví se naprosto nečekaně v tam někdy konkrétním příště...

Žádné komentáře: