14.7.16

Utopie není magicky bezpředmětná...


























V jedné staré knize laděné do marxismu-leninismu byla Utopie označená za něco umělého. Já si myslím, že touha po dokonalosti, po ideálním stavu, je člověku přirozeně dána, ač si uvědomuje nemožnost jejího naplnění. Přesto ono vědění, jak by věci měly vypadat, ač takové nejsou, je pro člověka a jeho vnitřní hodnoty nesmírně podstatné.
Ideálu se lze pouze přibližovat a nikdy jej nelze tak nějak úplně obsáhnout, možná proto, že na tom, co člověk důvěrně zná vidí i chyby, kazy matérie podléhající času, jak je pro hmotu typické.

Slovo Utopie zní mnohdy jako synonymum slovního spojení snílek a fantasta. Mi osobně přijde kouzelné, že vůbec někdo nějakou Ideu, představu o stavu, jak by měl vypadat, byť nemusí být docela přesná v detailu, vůbec má. Je jedno, že jedna noha je dřevěná a ještě nalomená, podstatné je, že pevně stojí a dál...uvidí se.

Touha po tom, aby něco fungovalo nutí člověka přemýšlet o tom, jak to asi bude vypadat celkově a globálně. Čím méně detailů Utopie poskytuje, tím méně místa pro nahnilé dřevěné nohy, zpráchnivělé zásuvky a červotoči provrtaný korpus. Pravdou také je, že čím méně Utopie spoléhá na konkrétní jedince, tím lépe funguje. Pokud si chcete poškodit sebelepší magický záměr, navažte jej na konkrétního člověka a je to zaručeně vše v ... Nikdy nebylo a nebude...

Utopie může být snílkovskou fantazii, ale pokud je napojena na Mundus imaginalis, postupně se z ní, to co je fantazijní odbourává a místo berliček nastupuje reálno odjinud, by postupně stávalo se reálnem i zde. Ale tak nějak po svých cestách, kdy vlije se tam, kde průtok je možný a postupně, jak se to prolévá, oblast působnosti se rozšiřuje...

Kdysi dávno, tedy nebylo to až tolik dávno, dávněji, ale mi to jako dávno přijde, jsem si vytyčila cíl, ukazatel, jehož jsem chtěla dosáhnout. Byla to ta největší hloupost, jakou jsem si mohla vymyslet. Protože ono protékání do reality jaksi není konečná, život není o tom dobýt hrad, vyloupit poklad, oblbnout princeznu a žít až do smrti bez jediného stínu... to by byl očistec, neb právě překážky dělají život zajímavým a jsou zabijákem znuděnosti.
Jen pro zajímavost onen teď již patník nikoli cíl, se zkultivoval, překombinoval a jaksi oddetailoval, a popravdě je to spíše takový zajímavý ukazatel, kterého by mělo bývalo být nastalo, kdyby má Utopie Zde, v prostoru hutné hmoty,  mohla fungovat bez gravitace, tření vzduchu a pod.

Jestli někdo si myslí, že Utopie vzniká jen tak, když si člověk nemá co dělat a něco vymyslí, neumí docenit sílu myšlenky. Bez zkušeností nelze nic takového vybudovat, ani aby z 10% fungovalo. Svým způsobem vyžaduje až řeholi, oddanost, odvahu následovat a usilovat o její prosazení do života. Jak si člověk vytváří systém pro budování podmínek a ritualizuje, odbourávají se z jeho vizí smyšlenky, fantazie, pronikají ty správné instinkty, jak s tím nakládat. Pokud to člověk myslí vážně, změní si tím i okolí a jeho čas přestane utíkat v pohlcení hlouposti a je jej více a více.

Po létech práce je průnik stabilnější, bez vedlejších výkyvů a člověk získá rutinu v tom poznat, kdy se zrodila smyšlenka, kdy nejedná tak docela v souladu, kdy vůbec raději něco změnit. Aby nešlo pouze o rutinní záležitosti, objeví se záhady nové a jinak postavené...a ty je potřeba nějak naplnit. Přesto, čím více věcí se vydaří, tím více si člověk uvědomuje onu "ne a ne prosaknout" část Utopie. Jakoby pro ní ani nemělo být místo a k patníku se nešlo ani přiblížit. Vtip této části operace spočívá v umění naučit se nenechat se frustrovat tím a nepodléhat zmaru. Lidská povaha je již taková, že ve srovnání s tím úžasným, co se povedlo, pořád se natahuje za obzor po tom doposud a možná napořád nemožném.

I nemožnost skrývá v sobě poetiku a nedosažitelno nás vyzývá k překonávání svých vlastních hranic. Možná nemožné je alespoň nějak možné, když půjdeme na věc jinak. Třeba ono nemožné ještě není dostatečně nemožným a je potřeba jít na něj ne cestou pozemskou, nýbrž skrze nedosažitelno. Přes dotek hvězd lze i pevnou matérii tvořit.            



      

Žádné komentáře: