31.8.16

Cesta za sluncem VI (Prach z hvězd)

část pátá

"Pravda je taková, že jsem důsledný extrémista."  přemítala ta, co nechala se nazvat Chiarou, putuje sama po skalnaté cestě utkané pro průchod mezi hvězdami. Nebyly zde schody, kamenitá úzká v mnohem spíše pěšinku připomínající, vinoucí se do ztracena - nekonečná cesta, na které ulpíval jemně roztroušený prach. Vnímala samotu, vzdálenost a chlad blikajících těles v dálce, vše pohlcovalo ji svojí neproniknutelnou úžasností. Vzpomněla si, že na cestu ke hvězdám měla se vydat s..., jak se jenom sakra jmenoval. Jméno vypadlo jí z paměti, pouze ruka vzpomínala na jeho křečovité sevření, držel a nechtěl pustit. Přesto, někam zmizel a z jeho jména nezůstala ani ozvěna.

Mezitím Sam zaujatě listoval ve starém rukopise Cesta za Sluncem. Objevil jej dávno, v jednom zaprášeném antikvariátu. Hluchá prodavačka inkasuje za něj zlomek jeho skutečné ceny, usmívala se tajemně. Tehdy, zaujala jej kresba Slunce na přebalu rámovaná zvláštními znaky. Uprostřed rukopisu bylo včleněno několik kreseb, 22 vyobrazení, v nichž poznával velkou arkánu tarotu. Text rukopisu končil u dosažení Slunce, předtím uváděl obsáhlý popis apokalyptických scén, jenom ne ty, co pamatoval si ze snu o Cestě za Sluncem. Měl za to, že pro část lidí vysvitne naděje i po konci světa, pouze jeho poslední sny tolik odlišné od symboliky jiných jeho snů jej mátly. Mátla jej i postava Chiary, ona víla, přeci jen byla postavená v příbězích, jež znal, jako odlišná bytost.
Ilustrace velké arkány tarotu přesahovaly obsah textu. Po Slunci následoval výjev "Klamné světlo Luny" a po něm "Prach z hvězd". Snad obraz nabýval smyslu mimo slova.

Chiara, zřejmě bude nejrozumnější neplést čtenáře jiným jménem, na vílu vykazovala docela pevné skupenství v ryzí matérii. Svojí éterickou část odrážela, či se o to snažila, co to jenom bylo v daných podmínkách možné. Držela v ruce svazek čerstvě vytištěných papírů obsahujících francouzskou verzi Cesty za Sluncem. Na rozdíl od Sama nepochybovala o jeho reálné existenci a kněze nepovažovala za projekci svého Já vynořenou z doposud neprozkoumaných hlubin vlastního nevědomí. Neměla problém zapsat si emailovou adresu, kterou pošeptal ji před probuzením, a zaslat na ní mail s textem adevargio solis. Na druhý den ji bylo odpovězeno, beze slov, pouze salut a v příloze rukopis ve staré francouzštině. Okouzleně jej prolítla a měla radost, že ony řeči toho divného pána ze snu vycházely z reálně existujícího rukopisu.

Ovšem mezi Prachem hvězd právě odvíjí se podstatná část příběhu. Chiara nadšená rukopisem, kterýžto postavil existenci toho divného společníka na více reálnou rovinu, stoupala do mlhy. Nečekala, že se ocitne v prázdnu, které s ní bude se propadat. Hvězdy kolem vtahovaly ji hlouběji do prostoru neznáma a ona neměla potuchy, kde je nahoře a kde dole. Jelikož měla tendence v kritických okamžicích k absurdním myšlenkám, napadlo ji, že jde o hermetické faux pas. A právě v ten moment její tělo omotala živá hmota neznámého původu. Zhluboka se nadechla očekávaje nejhoršího, když z mlhy vystoupila postava obrovského draka. Jeho majestátnost a zádumčivý pohled ji oslnil. Neuměla z jeho oči odpoutat zrak, vpíjela se do nich. Jiskřily všemi barvami duhy a přecházely do smaragdů. Na první pohled působil jako drak, jehož ocas připomínal štíra. Zároveň vzbuzoval dojem přízraku plného různých neidentifikovatelných výhonků, které ji omotávaly. Chvěly se a postupně znehybňovaly její tělo. Působily jako šedavé stíny rozléhající se kolem dračího těla a přesto prolínaly se i vně. Z jeho hlavy vystupovaly rohy neobvyklého tvaru. Přivřela oči pořád znehybněná. A dračí podoba vykázala další vrstvu, tentokrát humanoidní. Muž-drak. Napadlo ji v prvním okamžiku.

Možná si čtenář s úlevou vydechl, šlo o iluzi a místo draka objeví se hrdina Sam. Jenomže na hrdiny je spolehnutí, že dorazí vždy pozdě, pokud vůbec. A Sam je přesně ten typ hrdiny, kterýžto se zapomene při snaze vypátrat něco o původu rukopisu Cesta za Sluncem. Jistě, bylo by jej vhodné nechat usnout, aby....  aby ocitl se mezi hvězdami ve snaze rozpoznat známá souhvězdí, protože Sam, kterýžto předpokládal, že po Měsíci následuje Hvězda, se náležitě teoreticky vybavil. Nepřítomnost Chiary jej nikterak nezarazila, ač si na ni zvykl. Považoval ji za nepříliš pevně strukturované imago, které rozpadlo se při konfrontaci se starými příběhy víly, neb mu jednoduše nezodpovídalo.

Jak již to u myšlenek bývá, nastávají synchronně. Sevřená v úponcích bytosti vypadající místy jako drak a místy jako muž, vzpomenula i Chiara na Sama, radostí, neb vybavila si konečně jméno, vykřikla. Doufala, snad drak jej nesežral. Napadla ji i horší varianta: Sam se ocitne vedle ní a začne ji přesvědčovat, že drak je výplodem jeho vnitřního světa a jejím úkolem je na vlastním těle poznat trávící šťávy dračích střev by jako imago přetransformovala se v něco silnějšího. Až jej zase potká, jistě doví se, co četl o dracích. Rozhlédla se kolem. Sam se nikde poblíž nevyskytoval.  A drak si přibližoval její tělo. Rozeznávala šupiny na jeho povrchu. Opatrně se jedné dotkla a na prstu objevila se krev.
"Chceš znát mojí ostrost?" zaduněl šepot... "ještě ne, nejsi připravená!"
Pojala nápad otestovat drakovou schopnost komunikovat: "Považuješ mně za opravdovou?"
Její otázka nastolila na obličeje drako-muže něco jako tázavý výraz. Potkával někdy lidské bytosti i mezi hvězdami, ovšem netušil, že jsou schopny v situaci, kdy je polapí, klást otázky týkající se jeho názoru na jejich opravdovost.
Nadechl se a prsty levé ruky zakončené tvrdými drápy roztrhl Chiařino oblečení na zádech a nořil je přímo do její míchy. Takovou bolest ještě nezažila, popravdě netušila, že i snové tělo může tak ohromnou bolest vnímat. Trvalo to okamžik, jež zdál se být věčností, než drak své drápy vytáhl. Její kosti a tkáně se okamžitě zacelovaly, což byl také bolestivý proces.
Chytil opatrně její bradu do dlaně, ani se nehnula, by si nechtě o jeho drápy či šupiny nepodrápala.
"Jsi opravdová," pronesl vážně, "a máš vysokou odolnost, budeme spolupracovat."
Jeho suché konstatování ji vyvedlo z míry.
Vpil se do ní svým pohledem a Chiara uviděla sérii obrazů. Draka věky čekajícího na vhodného člověka v pustině nicoty, kolem něj procházeli bez povšimnutí lidé, různé bytostí. Došlo mezi nimi k propojení, již dál o sobě budou vědět.

Probudila se. Opatrně vstala a sundala košili. V zrcadle prohlížela svá záda. S úlevou vydechla, že nebylo na nich žádné stopy po dračím zásahu. Starý rukopis neobsahoval zmínku ani grafický obraz draka. Netušila, nakolik se jedná o jednu ze zkoušek Chámu, nebo jde pouze o její fantazii. Rozhodla se prozatím pomlčet o vizích s drakem, dokud sám kněz se o něm nezmíní. Ještě zasněná přemýšlela, zda tím společníkem, s nímž měla projít zbytek cesty nebude nakonec ona dračí bytost. Třeba byl Sam pouze zkouškou, která měla odbourat její sebestřednost.                

část sedmá

28.8.16

Povídání o temnotě V. (Emoce ve službách záměru)




Často nahromaděné emoce bouchnou a člověk udělá něco, čeho sám později lituje a moc dobře to ví v okamžiku předtím, než koná, v průběhu konání a i poté. Lidé jednoduše emoce pod kontrolou nemají a v jejích vleku se dopouštějí věci, které je stojí energii při rozlícení se a také i při následném pokusu o urovnávaní. 
Jistě energii stojí i zvládnutí emocí a uvědomění si, že člověk je na nejlepší cestě se zcela ztrapnit v důsledku náporu bahna, které vyvrhne na své okolí. Velice nevěrohodně působí, když se potom takový člověk snaží budit zdání serióznosti. 
Právě temnota učí, kterak udržet emoce pod kontrolou a naopak je dát jenom tam, kde jde o magický záměr. Tedy nemrhat nimi na lidech, ale použít je k vytvoření něčeho pro sebe. Ne zastrašování domnělého nepřítele, ale posílení sebe samotného. 
Nakonec není nic směšnějšího, než-li pohled na chrliče ohně a síry plivajícího toto všude kolem. Bez temnoty nelze prohlédnout záměr lstivého démonka provokujícího rozpoutání války. 

14.8.16

Rak alegorie






















Rak je o zkoušce, kterou člověk musí projít, by z hlubiny se dostal na světlo tak, jak má a v příslušnou dobu. Také si člověk má být dobře vědom jisté zranitelnosti a měl by umět zalézt, není-li připraven, neb jas Slunce mohl by jej spálit.

Mytologicky je Rak spjat s Cheperem (Cheper, Cheprer), jednou z podob Slunce v podobě brouka scarabea. Měl i podobu muže se scarabeem místo hlavy či muže se scarabeem nad hlavou. Tvor, který povstává přímo z hlubin Země (ovšem musíme myslet na to, aby hlína ve starém Egyptě byla úrodná, je zapotřebí k tomu záplavy Nílské). Možná to vypadá jakože mytologicky mimo, Slunce, když Raku Luna vládne, jenomže jednak šlo o ranní Slunce, které po boji s Apopem vycházelo ze tmy ke světlu a samo světlo šířilo a také Slunce se vrací do temnoty poté, co na obratníku Raka dosahuje své nejvyšší postavení. Tyto souvislosti ocení ten, kdo v horoskopu se dívá i někdy na postavení v dračím zobrazení.
Dalším odkazem je boj hrdiny Herakla s krabem, jehož proti němu seslala Héra, ten krab sídlil v bažině a hrdina jej musel umět zabít, i smrt rozšlápnutím je jistý návrat do země. Rak, krab (nakonec bedlivý pozorovatel jej najde i na fotografii, ovšem není na první pohled patrný) je tvorem vylézající z moře, které je prototypem života, sám má silný krunýř, jakoby ono zemské odrazilo se i v jeho podobě. Je protipólem Kozoroha, ten také není jenom pozemský, jak by se mohlo zdát, jde o Kozorybu. Stejně tak Rak není pouze voda, ale voda sžitá se zemí.
Rak jako znamení spjaté se ženským aspektem Luny (nikoli pohanského Měsíce) klade velký důraz na plodnost. Jsou to instinkty, které člověka mají vést, skrze ně má se naučit o další dimenzi života, toliko ušlápnuté v důsledku stávajícího pojetí civilizace.

Rak působí nesmírně zranitelně. Zdá se, že na něj zakřičíte a on se stáhne. Jenomže nikdy tady nejde o útěk, pouze o vyklízení aktuální, nebezpečné pozice, aby se na ni tiše a nenápadně vrátil, až bude cítit, že tedy skutečně teď ano. A potom jej z ní nesundáte. Umí bát natolik intuitivní, až děsí lidi, že vidí do jejich nitra, přitom on jenom řídí se instinktem a mluví o reflexích, které zachytil.
Rak totižto vnímá lidi naprosto jinak. Často klame svým vzhledem, ať říká, co chce, pro něj podstatnou roli hrají pocity. Představa, že má vyjevit své emoce je pro něj naprosto děsivá.

o nebytí...






























Jsou věci, o kterých se dá psát, až jsou odžity, zpracovány a je jím porozuměno. Tedy po několikati létech. Důvod je prostý, člověk byl neočekávaně drsně konfrontován se zjištěním, že se stal ve věci, k níž přistupoval vážně, obětí podvodu či lži, neb vše měla býti jenom imitace, že od počátku (tj. několik let zpětně) šlo o jiný záměr, který byl pečlivě do doby konfrontace utajován a nic mu nenasvědčovalo. Nepřipraveného člověka taková konfrontace zaskočí a vypořádání se s ní vyžaduje delší dobu a zasazení do kontextu. 

Takovéto vyhrocené situace buď jednoho zlomí a on se bude na svět dívat s podezřením, zanechá toho, co dělal a bude se utápět v sebelítosti, anebo projde bránou.  K sebe zdokonalení je potřebná interakce s jinými lidmi, člověk se tak dovídá nevídané a doslechne neslýchané. Třeba zjistí, že jeho přítel je a celou dobu byl vlastně nikoli-přítelem, ale to zase nutně neznamená, že nepřítelem, navzdory všemu, co událo se. Nelze neobdivovat tolik invence při popírání reality, anebo, pokud je nové zjištění pravdivé, nesmírný herecký talent, hoden Oskara. Brutální je, když člověk toto zjištění absolvuje s někým, koho evidentně mylně považoval za svého životního partnera. Nesmírně obtížně řešitelná je taková situace, jde-li o obchodního partnera, který si jako důkaz neexistence převedl na sebe společný zisk a nezanechal ničeho. Vše ostatní je jenom životní poučení o tom, že lidé jsou různí a mohou na věci nahlížet různě. Lekce existencionalismu v praxi, kdy Bytí je infikováno vlastním popíráním.

Bylo by chybou nahlížet na nikolipřítele příliš příkře. Jistě, nějaká silná slova vypadnou, ale není potřeba z nich dělat trvanlivou nálepku. Lidé se mohou ocitnout v situaci nebo vnitřním stresu, který není tak docela slučitelný s doposud vykonaným, toto může mít i vazbu na vnitřní systém hodnot, jemuž hrozí zhroucení, a tak není lepšího řešení, než-li jít do Nebylo. Nakonec z pohledu chaosmagie je změna paradigmatu regulérním magickým přístupem. Čtenář může namítnout, že takový přístup není fair, čestný a pod, neb ubližuje. Je potřeba býti realistou, ono předstoupit a říci, podívej, podělal jsem to, vyžaduje hodně pevný charakter. Osoba dávající přednost taktice neexistence není schopna domyslet, čeho páchá, a skutečně nelze očekávat, že někdy bude mít na to, promluvit si otevřeně. Z její strany se nejedná o omyl, ale promyšlenou taktiku, na které závisí její další promyšlené věci.

Nespornou výhodou takovéto zkušenosti v jakékoli rovině mezilidských vztahů je, že ji jenom tak něco nepřekoná. Pokud se člověk s tímto vypořádá a kašle na sebelítost, již nic jej nezaskočí natolik, že s vyraženým dechem a kudlou v zádech se nezmůže na nic, než na tupé civění do prázdnoty nebytí. Potom může přijít kdokoli s čímkoli jakože hrozivým a dočká se jenom reakce, vážně? Protože po takovém poznání, vše jeví se být štěkotem čivavy zmateně pobíhající kolem... 

Smíšené pocity jsou, kdy člověk neví, zda si má na zkušenost stěžovat či naopak, za ní děkovat. Osobně se domnívám, že ke zkoumání skrytého patří i posilování psychických kvalit osobnosti a naučení dívat se objektivně i na to, co Neexistovalo. Řád maat má takové zvláštní zákonitosti a tendenci vylepšovat každého. Mnohdy i po létech dochází k narovnání velice zajímavým způsobem za okolností, jež by člověka nenapadly.  












13.8.16

Povídání o temnotě IV. (Všudepřítomný Hádes)



V temnotě skrývá se zkouška oddělující zrno od plev. Adept si představuje, jak se velice jednoduše vrhne do magie, bude si postupně praktikovat, jakmile překoná svůj přirozený sklon k lenosti a odkládaní věc na zítřek doufaje, že i bez sebe disciplíny dostaví se nějaké výsledky.  Netuše ničeho zlého má vytvořenou představu: to oni, entity, skupina lidí nebo něco jiného je potřebuje, stojí o něj natolik, že jenom tak se domluví, kterak je oblaží svojí přítomnosti a na oplátku oni jemu pomohou, zajistí...
Pochopitelně někdo zase přistupuje k magii více racionálně a domnívá se, vše bude tak nějak logicky jedno na druhé navazovat dle představy... Jenomže všude přítomný Hádes nehraje na věci jako, já chci, já si představuji...

Je něco stojící naprosto mimo člověka a nějak se uděje, aniž by člověk dění samotné mohl ovlivnit. Ovšem může ovlivnit to, jak sám se zachová. Zpravidla nastává období, které jej má od stanoveného směru odradit. Čím dále a hlouběji se člověk dostává, tím větší odpudivá energie je na něj vynaložená. Nejde jen o to, že se provede jedna zkouška, Hádes orazí papír s potvrzením prošel, a potom je vše bez překážek. Jde o proces, kdy se souběžně s každým krokem dál ukazují důvody, proč od toho odejít. Na straně druhé, když je člověk v tomto systému dostatečně dlouze, tak ano, vždy nové okolností poněkud překvapí, ale zase nepodrazí nohy, udiví, ale neodradí a po čase vždy dostaví se poznání, že právě toto bylo potřeba překonat, jinak místo hlubiny zůstal by viset v síti nepochopení.

10.8.16

O "vděčnosti"



Stává se, že vděčnost bývá více vyžadována, aniž by ke člověku sama přišla. Tento příspěvek je určen všem nevděčným parchantům, kteří  ne a ne ocenit, kolik energie jím věnuje ona skvělá osoba, zahrnující je svojí přízní, pozorností, spoustou nevyžádaných informací a která se cítí ukřivděna, když místo toho, abyste hlasitě žasli nad její genialitou, dokonalosti a do třetího následujícího života jí byli vděční za moudra, bez nichž byste  se z pout dosavadní reinkarnace nevyprostili, s ní jenom normálně mluvíte.


Proč to nepřiznat, jsem nevděčný parchant, který výše popsanou snahu  považuje za manipulaci a protože mám tendence nepodsouvat manipulaci ihned každému, vycházím zpočátku z premisy, že takový jedinec pouze zahájil seriózní výměnu názorů. Pravda, tento předpoklad bývá zdrojem pozdějších nedorozumění, kdy obětavá osoba na mně mrhá svým pravzácným časem, jenom aby později zjistila, jak jsem totálně plytká, blbá a marná, když ji nedoceňuji a neberu to, co mi říká, čistě a upřímně. Dokonce v prozření dospívá k poznání, že mám tendenci ze všeho si i cynicky utahovat. V tomto bodě, jsem se velice zamyslela, když mi takovou výtku udělil charismatický muž, vyznačující se jinak špetkou nestability mající základ zřejmě v jeho zhrzeném géniovi. Jsem přesvědčena, že část mé duše má zvrácený smysl pro humor a ten nabíhá již v okamžiku, kdy vědomí si ještě říká, že jde o seriózní výměnu informací.  

Často k rozhodnému zvratu dochází, aniž bych si uvědomila, že dotyčného jedince se něco dotýká, protože nedostává toho, čeho by sám chtěl. Ale tak již to bývá s osobami, které se ke mně nahrnou ve velkém stylu, samy mi něco poskytuji, ač je o to  nežádám a nakonec odjedou s velice hlasitě významným prásknutím dveří. Popravdě nikdy jsem u těchto dramatických zvratů nedospěla k poznání, oč dotyčnému šlo, jen vím, že jsem neskočila na jeho manipulaci.

Nerada bych vzbuzovala dojem, že se takto chovají jenom muži. Ony to umějí i ženy, jenom mají více trpělivosti a jejich snaha manipulovat není tolik výrazná, ovšem možná o to nebezpečnější.
Přesto toto jednání vykazuje shodné znaky.

Manipulátorka si dělá jistou značku exkluzivity a snaží se vás udržet v poznání, že bez ní jste absolutně ztracení. A vše, co se vám daří, máte jenom díky ní, protože její veliká moc se vztahuje pochopitelně i na vás, neb vás zahrnuje svojí přízní. A kdo by si nepřál v té přízní zůstat :)  Setkala jsem se takto s dámou, která se ve mně snažila vzbudit přesvědčení, že mé sny jsou její a jenom já je vidím, a co navíc, já o těch snech i zde drze bloguji, aniž bych si uvědomovala, že já jí vykrádám sny, které mi nesdělila. Ano jsem nesmírně drzý spratek, číst si cizí sny. Slušný člověk vážně neví, jak se tomu ubránit.

Dobrou taktikou je i pokusit se oběť manipulace ukecat, že právě manipulátorka vidí její ohrožení, a to nesmírně veliké. No řekněte, kdo by se takové jasnovidky dobrovolně zbavoval? Jde o promyšlenou manipulaci těžící z pověrčivosti a strachu. Pokud jde o to vzbuzovat pozornost, je tato taktika hodně profláknutá.

Se ženami je ta potíž, že mají tendence hystericky pištět, když jím dojde, neskočila potvora/parchant na to. Nedejbože, má mně na háku. Často mívají pocit výjimečnosti a daru, za který bychom se jím měli klanět, ale my nevděčníci ještě ohrnujeme nos. Vždy si říkám, že osoby s tak výjimečnými dary se na světě nemohou ztratit a v podstatě si vystačí i bez mé interakce.

Pánové jsou plémě jinak vynalézavé, pokud jde o manipulaci. Velice dobrá je pozice moudrého zkušeného muže, který tak slabou ženu musí vést, aby naplnila svůj osud, prožila život šťastná v paprscích jeho hřejivo mrazivé pozornosti. Ohledně evaluace jsou nesmírně nápadití. Pedagogické fakulty by mohly z jejich stylu něco převzít do své teoretické matérie. I kdyby žena měla profesuru,   pořád toho umí dost málo a je za hodno ji dovzdělat. Vždy mně fascinuje jejich předpoklad, že je povinností žačky převzít jejich cenné učení. Pochopitelně nekriticky. Nějak jím vadí, když ona začne myslet bez jejich asistence...

Takže milí nevděční parchanti, berte nožky na ramena a utíkejte hodně daleko, pokud vás někdo začne přesvědčovat o vlastní výjimečnosti, vykládat vám o nesmírné cennosti toho, co vám říká, začne vás ujišťovat o bezmezné upřímnosti. Protože přesně tato slova jsou předzvěstí nastávajících problémů. Pavouk začíná tkát pavučinu a manipulovat vás jako svojí potravu do spíže.

Manipulace je způsob jednání, na které jsou manipulátoři zvyklí a nic jiného ani neumí. Šance, že jím ukážete fair jednání, nestojí za řeč. Určitě jsou z oblasti psychologie dobré studie tohoto fenoménu, já jen popisuji vlastní zkušenost.

Krize v komunikaci s manipulátorem se projevuje ve formě jeho výčitek, zpravidla poté, co vám ukáže svojí milou tvář, udělá něco hezkého.  Najde si sebemenší záminku k výčitce a obvykle opomene slovní spojení, vadí mi, že... Ale rovnou vybafne na vás, co jste si to vlastně dovolili... a obviní vás div ne jménem republiky. Manipulátoři v procesu manipulace jsou vším, jenom ne suchary. Po nečekané výčitce aktuálního prohřešku se najede na minulost. Páni, to zíráte, jaké z vašeho pohledu maličkosti, jsou megapodstatné. Pravda, dobrý manipulátor neopomene vznést myšlenku, že od počátku věděl, že to s vámi nikam nepovede, dokonce mohl mít v tomto směru vnuknutí, znamení, něco jej varovalo! A on dobrák se přesto rozhodl vám dát šanci a co vy, nevděčný parchant jste provedli... no přestrašné!  Jistě, jde o to, vzbudit pocit viny, ublížit a potom, až začnete vysvětlovat, vás milostivě vzít na milost a po poskytnutém poučení vzít zpět do své hřejivé náruče, neb manipulátor vás potřebuje více, než vy jeho.
Doporučuji již v době servírování výčitek si připravit plán k úniku. Jakákoli diskuse, sebeobhajoba či omluva nemá cenu. Pokud jste v podobných praktikách nenašli masochistické zalíbení, zdrhejte.

Manipulátor v rauschi, očekávaje vaše zdrcení, pláč, litování, může navrhnout i konec jakékoli přízně, kontaktu, vztahu... Zde prosím děkujte Bohům, Osudu, Vesmíru, za tak úžasnou příležitost k vyklizení pozice. A klidně jej nechte, ať toto provede sám. To se potom později těžko bere zpět. Lépe se chodí potom s tím vezmi mně zpět, ale pokud se vám dostane požehnání, že vás sám vyhodí,  bude se těžce vracet. Spíše se spolehne, že sami přijdete. V této situaci se  projevíte v plné míře jako nevděčný panchart, který měl tu drzost se nechat vyhodit a ještě drzeji nepřilézt zpět!
Ale za ten klid potom, se být nevděčným parchantem vážně hodí :)