13.8.16

Povídání o temnotě IV. (Všudepřítomný Hádes)



V temnotě skrývá se zkouška oddělující zrno od plev. Adept si představuje, jak se velice jednoduše vrhne do magie, bude si postupně praktikovat, jakmile překoná svůj přirozený sklon k lenosti a odkládaní věc na zítřek doufaje, že i bez sebe disciplíny dostaví se nějaké výsledky.  Netuše ničeho zlého má vytvořenou představu: to oni, entity, skupina lidí nebo něco jiného je potřebuje, stojí o něj natolik, že jenom tak se domluví, kterak je oblaží svojí přítomnosti a na oplátku oni jemu pomohou, zajistí...
Pochopitelně někdo zase přistupuje k magii více racionálně a domnívá se, vše bude tak nějak logicky jedno na druhé navazovat dle představy... Jenomže všude přítomný Hádes nehraje na věci jako, já chci, já si představuji...

Je něco stojící naprosto mimo člověka a nějak se uděje, aniž by člověk dění samotné mohl ovlivnit. Ovšem může ovlivnit to, jak sám se zachová. Zpravidla nastává období, které jej má od stanoveného směru odradit. Čím dále a hlouběji se člověk dostává, tím větší odpudivá energie je na něj vynaložená. Nejde jen o to, že se provede jedna zkouška, Hádes orazí papír s potvrzením prošel, a potom je vše bez překážek. Jde o proces, kdy se souběžně s každým krokem dál ukazují důvody, proč od toho odejít. Na straně druhé, když je člověk v tomto systému dostatečně dlouze, tak ano, vždy nové okolností poněkud překvapí, ale zase nepodrazí nohy, udiví, ale neodradí a po čase vždy dostaví se poznání, že právě toto bylo potřeba překonat, jinak místo hlubiny zůstal by viset v síti nepochopení.

Žádné komentáře: