10.9.16

Lev alegorie



























Lev představuje Slunce na zemi, jeho hříva připomíná sluneční paprsky, zosobňuje naši ctižádost, sílu, kreativitu, ale i líné povalování se na Slunci. Jde o znamení, které v každém z nás nějak probouzí odvahu k přímočarému jednání, k činu, měnícímu něco podstatného.
Mytologicky se jedná o obraz, kdy Héraklés se utkává s nemejským lvem, jehož žádná zbraň nezabije, a on se musí s ním bít na život a smrt pouze pomocí vlastních rukou a být silnějším. Lev nese sebou ohromnou výzvu, kdy člověk neví, zda ji ustojí či zahyne, ale jde o výzvu, jíž vyhnouti se nelze, jinak člověk přichází a něco podstatného ve své duši. Je to ohromná šance, jak obrazy z nitra nechat vylézat na povrch.

Síla lva byla vnímána již ve starém Egyptě, Aker (podoba dvou proti sobě obrácených lvů s lidskou hlavou - dvojitá sfinga) chránil Slunce, chránil trůn krále, proto tolik lvích tlap na trůnech. Postavit se této síle vyžadovalo nesmírnou odvahu. Pouze synové bohů směli užívat sílu lva.

Kreativita vyvěrá z potřeby zanechat otisk své duše v duši světa, v touze ponechat zde něco za sebou. V tomto směru se hodně mluví v různých příručkách astrologie o síle plození. Jeho podstata spočívá ve Slunci v každém z nás, které září nám na cestu. Ať chceme nebo ne, toto znamení ovlivňuje nějak i jiná sluneční znamení podle postavení a vztahů Slunce ke Lvovi či jeho domu v každém z nás.
Dalším archetypem se Lvem spojovaným je Lví srdce. Srdce je podstatné od dob Egyptské knihy mrtvých, která nějak projevila se i v pozdějších mytologiích. Právě proces vážení srdce rozhodoval o dalším osudu člověka v zásvětí, o tom, zda magus vůbec projde bránou.
Na tom, jak člověk ignoruje srdce nebo ním jedná, závisí exploze ega či ovládnutí celé osobnosti egem. Není možné, aby se Lev neprojevil navenek. Kdo ignoruje srdce, stane se hercem přehrávajícím velikost, klaunem, který neví, co je to opravdový smutek a jeho gagy jsou povýšenecky trapné, ambiciózním jedincem, který, když dosáhne  společenské pozice, uzavře se do skleněné láhve. Právě tady jsou kořeny pýchy v osobnosti člověka, stínu hrdosti.

Archetypem lva budícím strach je Sekhmet, kvůli prolití krev lidí v poušti ovládaná bezmeznou zuřivostí. Amemait, ve své podobě také zahrnovala lví tlapy a hřívu (ač šlo o démonku), zosobňovala nejhorší představy Egypťanů, uměla pozřít srdce nehodného i jeho samotného, její drápy budily respekt svojí nesmírnou hrozbu.

Řev lva v poušti probouzí schopnost člověka vnímat srdcem. Hillman (Hillman, J. Myšlení srdce a duše světa, Malvern) nazývá pouští: "poušť moderní byrokracie, ošklivého urbanismu, akademických trivialit, profesionální úřednické bezduchosti, pouště naší mrzké situace". Je to ono prázdné, povrchní, zachovávání konvencí za každou cenu. Vše, co deformuje možnost jednat přímo a upřímně, neb upřímnost se zde stává pouhou fraškou. Je ní strach věřit, strach milovat, strach cítit, strach konat... . Pouze ponechání lva, ať zařve může natrhnout skořápku bezduchosti.

Jednat srdcem znamená jednat přímo. Postavit se ke všemu statečně a nemotat klubko lží a alibismu. Je to naslouchání nitru, ne srovnávání se s ostatními. Skutečný král vládne svému osudu, nenechá se vláčet osudem jiných. Proces strhující, autentický vedoucí k oproštění se od balastu. Jen tak může Lev pronikat a být v životě člověka.
   




Žádné komentáře: