27.11.16

Nevím co říci...
























Nevím, co říci, za kvadraturou ticha nesou se stopy již vyřčených
slov, nelze vzít je zpět, pronikly hluboce pod kůži psané inkoustem
nesmazatelným...
věčně ponesou se jako stopa vyrytá v duši, by staly se mementem,
kdy marnost zvítězila nad vším a nešlo vůbec zastavit ji, všudem
se rozpínající...

Nic nebylo - je drobným přáním, nevinnou hrou, odhodit hračku tak
nebezpečnou ohrožující idylickou iluzi jistoty pro lež v rohu ležící
na přivítanou...
pokrytecké motivy buší na dveře chtěje projevit se ve svojí podlosti
jako draví vlci chroptící v lese snahou polapit zraněnou laň, pohlcení
bažinou utonuli...

Nevím, co říci, stopy po tom, co bylo, nesou se dál v tichu ozvěnami
tlukotu srdce vířící prach posetý na stráních za kulisami světa, tam
za oponou...
dobré smíšené se zlým a ve špatném záblesky správného se proplétají,
jednoznačnost postává opodál svíraná poklidem lnoucím za horizontem
nikým neviděn...  




26.11.16

O podivnostech...

Možná čtenář zná situaci, kdy má něco dělat, ale místo toho raději něco jiného, by nedělal to, co má. Třeba včera jsem zde chtěla napsat nějakou úvahu, ale dnes...dnes jsem chtěla něco konkrétního studovat a místo toho, cha! píšu úvahu. Jakoby se téma vyskytlo samo. Na Múzy se hřešit nemá, takže dokud situaci ovládají, tak píšu. Jestli si někdo myslí, že psaní je prokrastinace či jak se tomu modernímu vynálezu, když člověk nejede ve vyjetých kolejí říká, ať si to zkusí. Jenom tak něco napsat.

Někdy píšu osobněji, jindy více pojednávám, ale obojí nějak odráží mojí vlastní zkušenost. Obdivuji lidi, co umí zajít mezi lidi, vyslechnout jejich příběh a napsat jej. Já to neumím. Pokud ten příběh nějak není navázán na příběh můj vlastní, tak jednoduše nic. Ani nápad, jak matérii uchopit.

Tak tedy podivnosti. Myslím tím vše, čemu nerozumím, neb ač se sebevíce snažím, vážně to nejde. Nemá smysl zatěžovat čtenáře teorií logiky, ta u podivností selhává. Podivné lze zažít, ale nelze je pochopit, prostě se věci dějí a je potřeba je brát. Ony okoření život, donutí třeba i ke změně přístupu, posunout se dál.

Nad podivností nelze vyhrát, lze ji pouze zahrnout do toho, co se může stát. Nemá cenu se bát, ani nadávat, již zase... nebo tázat se ve věčném proč. Dospěla jsem k reakci: Aha, tak si to užiju...
Je žádoucí nesestavovat si domněnky, proč asi zase podivnost vylezla. Právě podivnost je zkouškou nestrannosti a objektivity.

Některým podivnostem lze i předcházet... Zjistila jsem, že některé se dějí v jistých situacích bez ohledu na konkrétní osobu. Poučená z dřívějška se již na jednotlivce zapadající do stejného modelu chování, ač jde i o povahově rozdílné osoby, nezlobím. Zvykla jsem si, že lidé jsou různí, chovají se různě a málokdo má namíchanou takovou míru empatie a  předvídavosti, aby si uvědomil, jaké reakce může jeho chování vyvolat. Jsem zastáncem přístupu, že lidé se chovají tak, jak jím to dovolíme. Takže řešením je pokusit se nedostávat lidí do situací, které potom v běhu času vyvolávají ony podivností.
   

25.11.16

Ne - procitnuto...


























pro to, co přijde nečekaně a sesype se jako kroupy...

Procitnutí do bdění nemusí být příjemné, když snivé oboří se ve světle denním dogmatem vlastním bez kontextu...

Neprocitat a zůstat ve frekvenci snění, neb snad snové zoufale snaží se dát vědět, že snivé je pouze drobnou částečkou z nekonečna jeho Bytí, která neumí a nemůže být funkční.

Být probouzeným jenom pro to, co probuzeno jest...









23.11.16

Když hvězda padne do trávy



























Ne Být či nebýt, 
ale Být i nebýt 
zároveň,

vědět, že mlha padne za úsvitu 
pobývat s ní ve skrytu
nechat rozplynout se kolem
ve dni noci a noci dne
zůstane či pomine - ta chvíle,
kdy hvězda padne do trávy...

Chtít zůstat nespoutaný
po věky.



17.11.16

Jít za svojí nití



Různé systémy magie vedou k tomu, aby si člověk uvědomil vlastní schopnosti a uměl je realizovat v životě. Možná jde o definici hodně zjednodušující, o tom ostatně definice je, nicméně, člověk by měl vědět, v čem to vlastně jede, alespoň zjednodušeně. Neb jak se dostane dál, potom později se věci začnou dít a ne vše je srozumitelné a rozumem uchopitelné, alespoň ne hned.

Jednou z podstatných záležitostí magie je objevení sebe samotného, což se často děje skrze poznávání a sžívání se se strukturou duše. Nejde pouze o teoretické poznávání, ale i o ryze praktickou záležitost. Asi každý adept magie se někdy setkal s tím, že na počátku úspěchů s magií dochází k velké projekci stínů a holt jej buď člověk zvládne, potom pochopí, že není středobodem vesmíru, jiní lidé, bytostí, organismy a svět zde není od toho, aby mu škodili, prokleli jej a pod, aneb snad ani nemá smysl, aby čtenář mající opačný dojem četl dál. Další řádky jej budou pouze rozčilovat, neb se týkají roviny, na kterou s aktivovaným vnitřním nepřítelem vpuštěn nebude.

Naše tělo, není jenom hmota. Jsou zde i složky, které jsou nějak na hmotě odraženy, ale nelze je pevně zachytit. Již jenom slovní spojení "je to osobnost" vystihuje něco, co spočívá v činech člověka, jeho gestech, mluvě přístupu, kvalitách nebo naopak jejich vadách. Jsou součásti osobnosti, které vnímají všichni, jak se chová před lidmi, jak v soukromí, jak působí na lidi, kouzlo-charm-charisma, intelekt, emoce, potenciál, temná stránka, ideál... Všechny tato složky lze zvládnout a zdokonalit v procesu uvědomění si a přijetí, že jsou věci stojící ne mimo nás, ale mimo naši racionální stránku.

Lze použít podobenství s nití Ariadné, když její klubko je rozmotané po celém labyrintu, možná se i  místy zamotalo, zauzlilo. Život je jako labyrint a my jsme to klubko nějak dostali kdysi dávno darem. Jenomže ono se mezitím rozmotalo a jeho jeden konce je zde, na zemi, hmotný.  Může nás provést labyrintem života, pokud záměrně pod navládou bludů nebloudíme, to nás dostává do situací bez východiska. Když člověk jde za svojí nití, ono klubko se postupně namotá. Všechny ty části, které se nacházejí ve vrstvách méně hmotných až éterických se postupně svinou k sobě blíže. A potom člověk dosáhne čehokoli.

Není to jednoduché, rozhodnutí nepodléhá racionálnu a vyžaduje odvahu konat zdánlivě riskantně. A někdy jiné části nitě se rozhodnou provést svému konci na hmotě něco, co by ji mohlo probrat, ale také ji to často uvede do ještě větších bludů. Neb každý ten kousek jakoby měl sám za sebe se rozhodnout, ano, chci být aktivní součástí celku.

Existují různé tradiční systémy, s nimiž se člověk může naučit svojí niť namotávat, pokud je praktikuje pravidelně, vyžadují ne málo času, velkou trpělivost a důvěru, neb zejména na začátku, ale i poté, se niť mívá tendence zauzlovat, vyvléct a vůbec zkoušet jak zůstat vlát. Těmi systémy myslím školy jógy, budhismu a pod, nic ve zjednodušeném new age vývaru. Anebo potom potlačení ega, nalezení vnitřní disciplíny pro studium nějaké tradiční magické školy, řádu. Jistě, něčeho člověk může dosáhnout při mystickém přístupu i sám, ale to již vyžaduje postupné získání nadlidských kvalit a schopnost objektivního vnímání reality. Přístup, co se mi hodí využiju, co ne vyhodím a ignoruji, že je, postupně vede k degeneraci, jejíž plíživý nástup nemusí být hned zaznamenatelný.          

9.11.16

o divinaci...


Být prorokem, co vidí za horizont, co pozná, kdy zachvěje se kus země na potkání, vidět, jak štěstí proráží a nenechá se srazit ani padajícím kamením, ani zasypat horkou lávou. 

Je to zvláštní směs pocitů potom, když předvídané se uděje a temná stráň je oslněna světlem překvapivého.

Vždy, i po létech stejné, když naplní se divinace.

7.11.16

Vše prolíná snem ve bdění...




























Šepot vzdáleně hučící vody mění gradaci rytmu a prolíná se s oparem nadcházejícího dne. Někde je něco jinak, jen...neuchopitelno podává si ruku s realitou lámající se na ledové krustě odlišného.
Poznáváš? Svět stvořen v bdění denním dostává obrysy temna zahalujícího stromy pískem zachyceným do dlaní.
Postačí pouze výdech a opar snese se na krajinu zalitou tichým tlukotem srdce a kapka rosy dopadá na zvadlou zem a ona rozvine se.

V zapomnění ukrývá se přízrak, odmítá vstoupit do dne, ač nezván, prodírá se útržky noci a tajemna odhalujícího tu největší hádanku.

Sen ve bdění vstupuje do úkrytu z noci...