31.12.16

Rok ve znamení X



























Milí čtenáři,

přeji vám všem krásný vstup do 2017 a vůbec šťastný nový rok!

Ať již tento rok přinese cokoli, bude to rychlé, bude to vyrovnané a budou se střídat různé příležitosti. Přijde mi, že zatímco v letošním roce si Univerzum hrálo na Poustevníka, příštím rokem se hodně věcí pohne. Kolo osudu se nemilosrdně točí a neváhá semlít vše, co mu stojí v cestě, proto s odvahou v srdci, kráčejte v souladu s vlastním osudem a váš rok bude skutečně šťastným.

Liana

30.12.16

Maat jako vliv...




Pracovat s nějakým pantheonem vyžaduje i něco jako poznání, že takováto práce funguje, tedy, že skutečně existuje stav, který je dané entitě připisován. Nejsem schopna říci, jak se toto děje v rovině náboženské, neb pro mně se jedná o entitu, bytost, s níž cítím spřízněnost a nehraji si na uctívání kultu entity či její nadměrnou propagaci.
Prakticky k tomu není důvodu. Skutečný vztah k entitě je vztahem autentickým, na který jakákoliv propagace nebo donucení nemá vliv. Navíc jiný člověk si sám potřebuje vybudovat svůj autentický vztah a třeba si jej vybuduje k jiné entitě. I tento vztah dává smysl pouze je-li oboustranný. Nevnímám entity jako něco co je nad námi, ale jako inteligence, které vnímají svět poněkud jinak. Ne vždy a ne ve všem je to stejné jako u nás, ale jisté shodné paralely by se najít daly. Třeba v tom, že také umí budovat vztah. I s člověkem.

Cesta maat je cestou k poznávání pravdy. Zní to nadneseně neb kategorie jako pravda a spravedlnost nejsou běžně dostupné ani ji je nelze přivlastnit. Bez poznání pravdy nelze dojít ke spravedlnosti, ale ta, umí nastolit se sama, vyrovná různé vlivy a lidé mnohdy se nedokážou divit. Ono poznávání pravdy také bývá procesem, kdy ji člověk procítí skrze srdce více než-li přes logické argumenty. Jít k pravdě logikou je velice nepřesné, neb člověk nikdy nezná všechny rozhodující veličiny.
Je potřeba znát pravdu o sobě, umět si nalít čistého vína, bez pohledu dobrý - špatný, úspěšný - looser. Jen tak si člověk může říci, co pozměnit, co nastavit jinak, aby se dostal k něčemu...
Znát pravdu znamená mít toleranci k chybám a nedokonalostem, nepřehlížet ty své a mít pochopení pro ty u druhých... Jen tak lze reálně postavit si jakýkoliv vztah (či nevztah, pravidelní čtenáři vědí, co tím myslím, ale jinak lze najít na tomto odkazu nevztah). Nejde o to, jak někoho odsoudit, ale jak poznat, na co reálně má a na co ne, s respektem a vnímáním. Protože pravda není hadr, který se má po někom hodit z úhlu pozorovatele, pravda nám má umožnit jít dál, fungovat...   

5.12.16

O tom, co je k ukončení...


Jsou věci, které tak nějak jedou samy, jsou věci, které lze nějak ovlivnit a hezky dotáhnout, jsou i takové, které se nějak dají dotáhnout ke kompromisu. Dnes chci psát o těch, co ani po nevím jaké snaze, po vyzkoušení všech dostupných možností jednoduše nejdou.
Ani kdyby nevím co.
Jejich pozitivem snad jen je, že člověk koncentraci na ně nevědomky hne s něčím jiným, srovná si různé handicapy a vůbec dosáhne ledasčeho... jen zde...pořád stejná mizérie.
Onou mizérií nemyslím nic tragického. Jde o konstatování faktu, že i když se něco o krok pohne kupředu, tak jenom proto, aby se to zase zpět pohnulo o dva kroky vzad.
Takže po létech je to spíše ještě mnohem horší, než-li byl kdysi výchozí stav.

Otázka nezní, co chceme, ale, jak dalece chceme zajít do mínusu. V jedné nepohnutelné věci jsem si v poslední době uvědomila, že z hnusných minusových hodnot, kam  jsem se z docela hezky kladného startu a následně kladných hodnot propadla, jsem se pouze uměla více přiblížit bodu 0. Takže to není životu nebezpečné, nicméně pořád ještě spíše mrazivé, než-li chladné.
Jak život jde, povedly se jiné věci a nějak zabírají i více času. Motivace v nich je sama o sobě, není potřeba ji dolovat někde pod nulou. Krásně běží a vyžadují pozornosti více, takže logicky opouštím zájem, jež nikam nevede a není možné k řešení dojít.

Nejlepší konce jsou ty, co vyplynou z kontextu a opatrně tím směrem vedou. K životu patří i to, co nějak odumře a nic nového z toho nevyraší. Ztrátou není toto zažít, ztrátou je brát to jako drama, tragédii a stát se celkově pasivním. Při pochopení dají se potom i do budoucna rozpoznat jemné signály, že něco není tak v pořádku, jak se zdá být a spíše do ztráty směřovat bude. Poučit se, je možné ze všeho.