Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2016

Rok ve znamení X

Milí čtenáři, přeji vám všem krásný vstup do 2017 a vůbec šťastný nový rok! Ať již tento rok přinese cokoli, bude to rychlé, bude to vyrovnané a budou se střídat různé příležitosti. Přijde mi, že zatímco v letošním roce si Univerzum hrálo na Poustevníka, příštím rokem se hodně věcí pohne. Kolo osudu se nemilosrdně točí a neváhá semlít vše, co mu stojí v cestě, proto s odvahou v srdci, kráčejte v souladu s vlastním osudem a váš rok bude skutečně šťastným. Liana

Maat jako vliv...

Pracovat s nějakými entitami vyžaduje i něco jako poznání, že takováto práce funguje, tedy, že skutečně existuje stav, který je dané entitě připisován. Nejsem schopna říci, jak se toto děje v rovině náboženské, neb pro mně se jedná o entitu, bytost, s níž cítím spřízněnost a nehraji si na uctívání kultu entity či její nadměrnou propagaci. Prakticky k tomu není důvodu. Skutečný vztah k entitě je vztahem autentickým, na který jakákoliv propagace nebo donucení nemá vliv. Navíc jiný člověk si sám potřebuje vybudovat svůj autentický vztah a třeba si jej vybuduje k jiné entitě. I tento vztah dává smysl pouze je-li oboustranný. Nevnímám entity jako něco co je nad námi, ale jako inteligence, které vnímají svět poněkud jinak. Ne vždy a ne ve všem je to stejné jako u nás, ale jisté shodné paralely by se najít daly. Třeba v tom, že také umí budovat vztah. I s člověkem. Cesta maat je cestou k poznávání pravdy. Zní to nadneseně neb kategorie jako pravda a spravedlnost nejsou běžně dostupné

O tom, co je k ukončení...

Jsou věci, které tak nějak jedou samy, jsou věci, které lze nějak ovlivnit a hezky dotáhnout, jsou i takové, které se nějak dají dotáhnout ke kompromisu. Dnes chci psát o těch, co ani po nevím jaké snaze, po vyzkoušení všech dostupných možností jednoduše nejdou. Ani kdyby nevím co. Jejich pozitivem snad jen je, že člověk koncentraci na ně nevědomky hne s něčím jiným, srovná si různé handicapy a vůbec dosáhne ledasčeho... jen zde...pořád stejná mizérie. Onou mizérií nemyslím nic tragického. Jde o konstatování faktu, že i když se něco o krok pohne kupředu, tak jenom proto, aby se to zase zpět pohnulo o dva kroky vzad. Takže po létech je to spíše ještě mnohem horší, než-li byl kdysi výchozí stav. Otázka nezní, co chceme, ale, jak dalece chceme zajít do mínusu. V jedné nepohnutelné věci jsem si v poslední době uvědomila, že z hnusných minusových hodnot, kam  jsem se z docela hezky kladného startu a následně kladných hodnot propadla, jsem se pouze uměla více přiblížit bodu 0. Tak