28.2.17

Ze zvyku...



































Zvyk je železná košile... říká se, neb svazuje k opakování stejného a neptá se po smyslu...
Někdy si na něco natolik zvykneme, že si bez toho neumíme představit, jak fungovalo by to dál. Napadají nás otázky typu a bude se svět ještě točit? Nechceme a ani neumíme si přiznat, že ze železné košile se stala košile zrezivělá a místy i děravá... a necháváme si ji jenom proto, aby svět budil zdání toho, že je pořád takový, na jaký jsme si zvykli.

Jenomže ono věcí se dějí a ne vždy tak, jak bychom si přáli. Situace se mění na všech frontách a to, co nám sedělo na míru předpředevčírem, je dnes již nejenom nepoužitelné, ale ještě nás navíc i brzdí. Je spoustu záležitostí, které sehrály úžasnou roli v našem životě, spoustu lidí, které jsme potkali, ale jejich role v našem životě již byla odehrána, došlo k posunu zase někam jinam. Trvat na tom, co bylo, smyslu postrádá.

Čas je proměnlivou veličinou, prostor tvoří atomy v neutichajícím pohybu, myšlenky přilétají a odlétají... nestagnují, stávají se jinými. Svět není přespříliš stálým místem, vše v pohybu, ne fixaci, se děje. A ptáci odlétají dál... Nic, co tomuto nepřivykne, nemůže si o stabilitě nechat zdát.
Ať se nám do toho někdy i nechce, je potřeba nechat odejít ty, kteří jenom nerozhodně přešlapují na místě, oprostit se od vzpomínek uzavřených ve vákuu naši paměti.

Odhodit pouta zkostnatělého zvyku...    

  










23.2.17

O neústupné vizi, co bylo by kdyby






































Co s vizi, která pravidelně se opakuje, naběhne, probíhá a potom opustím ji, protože okolnosti kolem... (vždy najde se něco zajímavějšího)?

Ponechám jí samotnou - nepohodlnou mršku zahalenou do hávy, co bylo by kdyby...

Vždy potkáme se v zapadlém baru či podivné kavárně, kde já odmítám cokoli pozřít... zatímco potvůrka přede mnou popíjí tak lidsky... až někdy ptám se, zda tím duchem nejsem spíše já. Duchem ve vlastní vizi... míchajícím lžičkou v šálku kávy před sebou. Zatímco zvědavě si mně prohlíží stvoření budící zdání člověka...
Váhavě nabírá slova
odhaduje, zda budu mluvit
hledaje v mé tváři stopy znechucení
spolehlivě vedoucí k mému vymizení...
ze situace.

Opatrně potom zkouší, hlídá skulinku, kdy byla by příležitost pro to, aby začala znovu... má čas, její diskrétní přítomnost je cítit pouze lehce z zpovzdálí...  a nikdy není dotěrná...
Neznám její filosofii, prostě zkouší to znovu a po každém mém odchodu zas... několik let... ve stejném hávu...

Až nastal zlom... nevešla do mého snu, oslovila mně, když na vědomí přemýšlela jsem o něčem, co právě se dělo a chtělo to nějakou tečku, než rozjede se bouře a krupobití... Nevymyslela jsem nic... a potom naběhlo To nepodstatné Ono, co přislíbilo, že tečku zařídí, já nemusím dělat nic.
Stalo se... a vize doposud mnohoznačně neurčitá připomínající fantazii zaběhnutého kocoura na lovu písmen získala jasnější kontury...

Takže již ne kradmě plíží se kolem, může vejít, leč opatrně našlapovat... Může se dotknout více než letmo snu, zakopaného ve vlastním významu... Smí procházet kolem a modelovat jemnými tahy realitu... protože pomalu, ale  jistě, již není to jenom Božské Ono prosazující vlastní vůli despotického vládce... poznává mé pocity, mé myšlenky, mé nápady... potom ve vstřícnosti k sobě budeme umět pohnout paradoxem vtěleným do lávy dávno ztuhlé ve vnitřku nedostupného kráteru...      



19.2.17

Osvícení





















Píšu o okamžicích, kdy se jedno propojí s druhým a dosavadní zapadne do kontextu s novým. Ale pěkně popořádku. Popisuji zkušenost a myslím si, že nějakou obdobnou prožije si každý z nás. Jen věci se hůře uvědomují a pojmenovávají.

Jednoho krásného dne do mého života vplulo něco jiného, něco úžasného, něco, co neznamenalo revoluci, ale postupnou práci se různé oblasti rovnali a ve všem, na co jsem sáhla, byl a je neuvěřitelně krásný výsledek, až na jednu oblast.
Když se magie aktivuje, dochází k postupným a trvalým změnám... nejdříve tam, kde to je nejvíce možné, a postupně se vliv rozšiřuje do dalších aspektů Bytí. Tedy až na tu jednu oblast, tam se vždy povedlo něco chvilkového pouze...

Malá vsuvka, nerada bych v čtenáři vzbudila dojem, že se jedná o hru na zlatou rybku nebo takové to vyšilování, kdy si princezna znuděně na něco ukáže prstíčkem a ono to začne fungovat. Jde o energické provázání se s něčím do té doby neznámým, sladění se a postupná práce s tím, že jakmile dobře nastavený proud pojme člověka, jede to víceméně samo a je-li něčeho potřeba, tak si to samo řekne, čeho je potřeba.
Vyhnout se příliš konkrétní představě o výsledku.

Chtěla jsem o tom úžasném vědět více, ale nebyla jsem připravena vidět to ze všech uhlů, v nichž se Bytí projevuje, od dokonalé dokonalosti až po slabiny a deformace...to vše má vlastní sféru. Uměla jsem vidět pouze onen potenciál bez kazu a tak jsem se nechala natáhnout do něčeho, co vypadalo tolik slibně a perspektivně. Kdo nepodpořil by projekt, při jehož rozjedu byl sám inspirací? Navíc, když vnímal jej v různých sférách a docházelo až k neuvěřitelnému souznění? S důvěrou a radostí vydala jsem se na cestu, která vedla do NIKDYNEBYLO.

Nedá se říci, že mojí chybou byla přílišná důvěřivost, alespoň ne podstatnou. Zrada tkvěla v přílišné fixaci na výsledek a jeho pozdní modifikace na něco volnějšího již toho moc nezměnila. Toto vše jsem lemovala několikati drobnějšími hloupými činy a jedno přičetlo se k druhému. Jenomže projekt si začal žít svým silným egregorem, který na sebe nabaloval mojí energii, jak to jenom šlo.

Nemohu říci, že by se mi nedostávalo varování, jenomže v té době jsem obecně varování týkající se čehokoli nedbala a svéhlavě jsem si jela své, tím jsem si zajistila prodloužení  doby pro dosažení příznivého obratu v mnoha věcech. Ovšem není čeho litovat s takovým postojem bych si to neuměla dlouho udržet, takže nakonec vše zlé nakumulované mně donutilo ke změně postoje.

Další malá vsuvka. Co si vzpomínám, velkou změnou, která nesla sebou příznivé obraty, bylo oproštění se od pohledu, co někdo jiný na to, že ... . S tím zákonitě zmizely i pocity, že ten či onen jedinec by mi mohl magicky překazit něco, co dělám. Sice této filosofii jsem příliš nefandila, ale mé okolí poměrně ano a ruku na srdce, bylo fajn slyšet, že za to či ono vlastně nemohu. Naštěstí, nežli na odvetu, soustředila jsem síly na to, aby mi do mých věci nikdo jiný hrabat nemohl. Pochopitelně magik mající ambice manipulovat s jinými lidmi na toto nikdy neuslyší, protože pořád má potřebu více se zabývat jinými lidmi, než-li sebou. A potom je tak jednoduché své přešlapy svalit na někoho jiného.

Jak plynul čas, přicházelo období, kdy vše krásně se samo sunulo a já nabírala dojem, že jsem členem V.I.P. klubu, který nezná fronty, a pokud nějaká je, rychle se rozplyne, daří se, na co sáhne a vůbec má více štěstí než rozumu. Když toto začalo vypadávat, bylo to o potřebě zaujmout rozhodný postoj. Blíže jsem popsala tuto zkušenost v tomto příspěvku. Ono nelze se tvářit, já nic, já muzikant, když doba pokročila a je potřeba posunout se dál. Nicméně, pokud je člověk na své správné vlně, tak mu i tyto souvislosti po drobném upozornění, aniž by bylo napácháno hodně škody, dojdou.

Vzato zpětně, sama se divím, ale asi to do nedávné doby šlo takto nevidět. Přestože jsem se ve vztahu k onomu Projektu ocitla ve vzduchopráznu, mohla jsem si jej dovolit podporovat dál. Nu, říkala jsem si, že když mi vše ostatní funguje, tak i toto se časem poddá. A absolutně mi unikalo, jak onen projekt změnil svůj filosofický základ a otočil se do protivky tomu, co já preferuji, tomu, co bych chtěla... a tak nemožné stalo se nedotknutelným... Pokusila jsem se nalomit "kletbu" ze všech možných stran, ovšem unikalo mi zjevné. Jak chci dosáhnout svého, když na straně druhé podporuji přesný opak? Nikdo toto přede mnou netajil, naopak, měla jsem to vše zjevně na očích, jen jsem si neuvědomovala podstatu problému...

... až do doby, kdy se mi zadrhávaly jiné věci. Zvláštní je, alespoň u mně bývá, že jakmile si uvědomím, již to samo o sobě vede k fungování toho, co se zadrhávalo.

Nabízí se otázka, co teď. Nu, dávat si pozor na to, co podporuji. Nějakou dobu to bude chtít si od onoho projektu naprosto odpočinout. Nevím, zda tím pohnu s onou jednou záležitostí, ale popravdě, je mi to jedno. Momentálně potřebuji, aby se mi to, co je nahnilé, odtrhlo a nešířilo nákazu dál. Vůbec nevím, zda k tomu nakaženému patří i ona záležitost. Lze předpokládat, že ano. Pokud ne a jenom jí to nakažené odřízlo možnost se projevit, časem by měl být pokrok sám o sobě znatelný.

Ne, nebudu sesílat kletby či jakkoli do onoho pro mně tolik nešťastného Projektu zasahovat. To bych jenom naše vazby posílila. Pojmenovala jsem si nežádoucí model chování, v němž mám již dobře vyjeté koleje. A nepoužiji je. Vyhnu se i chodníčkům k ním vedoucím. A tak trochu ponechám na Kolu osudu, jaké vedlejší účinky to sebou přinese. Ty obvykle stojí za to a umí být krásně pevně ukotvené do běžné reality.        


          

 


18.2.17

Cesta za Sluncem IX (Smíření)






































část osmá

"Běž pryč!" znělo to jako rozkaz, nicméně Sam zůstával nehnutě stát. Přemýšleje, přešlapoval nerozhodně na místě, nevěda, co udělat.
"Ještě, že to je jenom sen", pomyslel si. Rozhodl se naprogramovat svůj sen tak, že se přesune za ní, za Chiarou, která jej nevítala. Jeho záměrem bylo přesunout se do roviny, ve které se nachází nejvíce hmotná. Ocitl se tak v nějakém pokoji, jehož nábytek působil dojmem o dvě století nazpět. Nebýt některých moderních atributů jako notebook, tiskárna a elektrické lampy rozmístěné v prostoru, domníval by se, že se nachází v minulém století. Po chundelatém bílém koberci poskakoval černý králík.  
"Apage!" zopakovala rozhodně znovu. Chiara neměla v úmyslu evokovat jakéhokoliv ducha, natož Sama, naopak, chtěla strávit večer v poklidném odpočinku od Cesty, na niž se nacházela. Ač si to Sam neuvědomoval, zastihl ji přímo na hmotě.
"Zkus Apage Samuel!" poradil ji drak vznášející se nad její hlavou. Pomalu si na jeho přítomnost uvykala, neb odmítl s ní přerušit spojení po dobu, co nesnila či neputovala v jiných sférách. Takoví prý již draci jsou, když přilnou k jinému člověku. Nerozuměla sice tomu, proč říkal k jinému člověku, ale prozatím tuto otázku nechávala stranou.
"Apage Samuel!" zakřičela a nic zvláštního se nestalo.
"Promiň", řekl drak, "můj zvláštní smysl pro humor."

"Haha!" ozval se Sam ukazuje na hopsajícího králíčka, "tak ta potvora je sám démon Samael."
Chiara na něj nevěřícně hleděla, nejenom, že se nevypařil, nebo tak něco, on navíc začal nahánět králíka.
Neumíme stoprocentně říci, co viděl králíček, ale na to, jak se k němu žene velký chumel jemně průhledné hmoty zareagoval útěkem k stojící Chiaře a snahou vyskočit ji na rameno, což se mu nepovedlo a chudáček skončil na zemi. Chiara znechuceně pohlédla na Samuela, vyslala k němu mentální signál, stůj nebo tě sejmu, a vzala polekané zvířátko k sobě.
"Chakure, to nemá cenu, udělej s ním, co chceš, klidně jej sežer, jen ať již zmizí. Snad se v Chrámu nepodělají, když se na pár týdnů nepodívá do jiné dimenze." promluvila na draka.

Sam se opatrně rozhlédl kolem sebe. Chiara hladí třesoucího se Samaela a nabízí jej jako oběť Chakurovi, což je jméno, o němž nikdy nečetl.
"Omlouvám se, asi jsem přišel trochu nevhod, ale pokud se potřebuješ zbavit Samaela, mohu pomoci." oslovil Chiaru, "stejně mi ten králík přijde až moc skutečný."

Zhluboka se na nadechla: "Same, tady doopravdy bydlím, a ty ses zde zjevil jenom tak, bez varovaní. Nemůžeš narušovat mé soukromí a lekat mého králíka. Nechci se zbavit Samaela, ale tebe, Samuela."
Sam na ni udiveně koukal, tak bydlí, tady a soukromí... Toto byla záležitost, kterou podcenil. Očekával, že se ocitne v propasti, v temnotě,  ve stavu ne-hmoty, protože odtamtud Chiara jako výplod jeho nevědomí pocházela. Ale toto vypadalo, jakoby jeho rituál měl přesně opačný účinek a on čím dál tím více ulpíval na povrchu nějakého bludu. Věci kolem něj, nějaká týden stará tiskovina, vypnutá televize, králíček, to vše byly výplody fantazie odrážející jeho běžnou realitu. Přemýšlel co provede. Mám zůstat a přezkoumat blíže tento blud anebo se mám vrátit a po meditacích zkusit najít Chiaru ve svém nevědomí znovu. Zadíval se blíže na tiskovinu: co tam je napsáno, třeba to něco znamená, jenomže neuměl ji vzít do rukou.

Chiara se zájmem pozorovala snahu éterického Sama otočit stránku časopisu. Byla marná, jakoby si vůbec neuvědomoval, že se nachází ve světě hrubé hmoty poněkud v éterickém skupenství. Pomohla by mu, kdyby nedržela v náručí polekaného králíčka.

Zavrzaly dveře a do místnosti vešla postarší osoba připomínající Chiaru v mnohem starším vydání. Upoutala i pozornost Sama. "Danuško", oslovila Chiaru, "co jsi to provedla s králíčkem, podívej se, jak je vyděšený."
Sam hleděl na osobu, která mu připomínala Chiaru, s potěšením. Vzal její objevení se jako příznak,  že se již konečně dostane do starších struktur, které mají blíže nevědomí.
"Omlouvám se paní," promluvil na starší vydání Chiary, "to jsem já způsobil, považoval jsem jej za Samaela. Vaše mladší verze mně chtěla odinstalovat a došlo tak k omylu."

"Babi, to je Samuel." řekla Chiara, neb bylo více než zřejmé, že jeho přítomnost babička zaznamenala.
"To je v pořádku Danuško, toto je ten drak?" zeptala se babička bezelstně.
"Pché." vyfoukl obláček dýmu drak nacházející se ve třetí vrstvě nad matérii se zájmem pozoruje zábavnou situaci.
Chiara jeho poznámku zaznamenala, zbytek osazenstva v místnosti se zaměřilo na zničeho nic se objevivší obláček dýmu. Babičku nepřekvapil, pocházela z generace čarodějek, mnohdy hanlivě nazývaných jako čarodějnice. Sam začal přemýšlet o možnosti manifestace projevu živlu ohně skrze nevědomí do struktury tohoto možná ne až tolik docela povrchního snu.
"Babičko, drak je někdo jiný, nachází se za tím obláčkem, vidíš jej?" odpověděla Chiara.
Babička, ostatně stejně jako Sam, se podívala na obláček, ale draka ani jeden neviděl.
"Nevidím jej Danuško." odpověděla babička, "ale vezmu to ubožátko k sobě", převzala si od Chiary králíčka a s mávnutím směrem k Samovi, "těšilo mně mladý pane, někdy zase na shledanou", vyšla ze dveří, které ji Chiara otevřela a zavřela.

Osaměli. Chiara pozorovala Sama, který vstřebával skutečnost, že draka nevidí to starší, to blíže k nevědomí, zatímco mladší Chiara ano. Dospěl tedy k závěru, že drak nebude důležitý, neb půjde pouze o povrchní manifestaci. Jenomže draci umí číst myšlenky a umí je přenášet dál. A tak se Chiara i drak tiše bavili na myšlenkových pochodech Sama.  

"Same", tiše jej oslovila a položila mu ruku na rameno, "proč jsi přišel?"
Podíval se do jejích očí, působily tolik skutečně. Na chvíli zaváhal, zda přece jenom není více, než-li pouhou iluzi, mytágo seslané z hladiny jeho hlubokého nevědomí.
"Protože jsem si tě oblíbil, neumím to nezjistit proč jsi a z které mojí části jsi vzešla. Zosobňuješ můj protiklad a zároveň něco mi podobného." odvětil.
Chiara v rozpacích nevěděla, jak k tomuto sdělení přistoupit.
"V jeho podání to je téměř láskyplné vyznání." prohodil drak. Věděl, že jej zachytí pouze Chiara, takže se ani příliš nenamáhal působit nenápadně.
"Vypadáš tolik skutečně, ale přitom  dobře vím, nejsi, nejsi mimo mé vědomí a nevědomí. Tolik bych chtěl, abys byla." letmě pohladil její vlasy.
"Tak pozor, nenech se zmást, kdyby věděl, že opravdu jsi, nastoupil by u něj záchvat paniky." komentoval drak celou situaci.
Nevěděla, co říci. Nechala Sama, který se ji pokusil políbit, jenomže nic necítil, jeho pokus tedy nabyl na razanci a ucítil slabě na svých ústech jemnou poddajnou hmotu, která mu vycházela vstříc. Neuvěřitelně silně ji objal v neustávajícím polibku. Měl pocit, že takto, skrze symbolické vyjádření chymické svatby se dostane na kloub svojí záhadě. Pokusil se servat z Chiary šaty, ale i přes všechno úsilí jí pouze sklouzlo ramínko po ruce. Drak se zdržel komentáře.

Když se babička opatrně vrátila do pokoje našla svojí Danušku spící na pohovce v náručí toho trochu průhledného kamaráda. I on spal. Oba je tedy přikryla dekou maje v hlavě výjev krále a královny ležících v hrobě z manuskriptu o chymické svatbě.      


  
     

11.2.17

Vize rošťáka nad propastí



Skřípání štěrku mezi zuby                      rozdrolené srdce z perníku
vzývání zatracence v háji                       pošlapaný symbol pohozen
čas zasazený mezi tempo                       naděje i strasti v protirozích

 s důvěrou vykročit
či raději skočit
být tu Bláznem 
tu Viselcem
je fajn... 


drobná alegorie na tarotové karty, neb chci ukázat, že nejsou pouze pro vykladače, ale mohou býti i inspirací, která napoví pro jiné... 

9.2.17

Házení si klacků pod vlastní nohy

V podstatě vše, co ukázalo se býti funkčním, je v obecně známých starých pravdách. Jít přímo, nikoli oklikou, držet se vlastních zásad a nesejít z cesty. Velice hezky se to poslouchá a ještě lehčeji říká, pouze realizace ne vždy zodpovídá...

Jak jsem již na mnoha místech tady psala, hodně problémů působí vůbec zjistit, co člověk skutečně chce, ne, co si myslí, že by chtěl, protože to vidí někde a možná jej na tom oslovuje pouze něco, nicméně ne vše. Také jinde psala jsem o překážce spočívající v příliš konkrétní představě o výsledku. Více jsem o podobných věcech odkazovala a psala tady.

Dnes chci psát o jiném fenoménu, který jsem velice nesměle popsala v této úvaze. A jak plynul čas, pro mé podezření se postupně formovalo více a více důkazů. Jednak sama za sebe musím říci, že tam, kde jsem si uměla vyhodnotit, v čem je problém, a přestala sama sobě házet klacky pod nohy, situace se v několika krocích obrátila. Ve svém okolí jsem si nemohla nepovšimnout komplikací, které lidem způsobilo právě neuvědomění si několika zdánlivě maličkostí, ale ty v konečném důsledku umí situaci pořádně vyrušit. Musím říci, že i tam, kde lidé začínali s čistým štítem, ale neuvědomili si několik souvislostí, tak jejich záměr vedl k fázím (neříkám koncům, kdo ho ví, třeba se karta obrátí) nepěkným. Naučila jsem se dávat si na tyto věci pozor,

Především, začíná-li člověk s něčím novým, měl by myslet zejména na svůj vlastní postup. Je velkou chybou závidět těm, kteří již toho dosáhli. Třeba, je-li záměrem naučit se dejme tomu anglicky, je nesmyslné pěstovat si nevraživost vůči těm, co tento jazyk již zvládli a trousit poznámky typu, no ta má ale výslovnost, kráva jedna a prý byla rok v Cambrige. Naopak, je vhodné podívat se na to, co vše udělali, jak se dostali k lepším příležitostem, nechat se inspirovat, co by právě na míru sedlo. Místo nevražení raději zvážit, jaký učební materiál, zda s učitelem nebo sami a jak docílit pravidelného kontaktu s jazykem.
Obdobně to platí i pro magické záměry. Sice nerozumím tomu proč, ale když před jistým typem lidí řeknete, že XY je uznávaným odborníkem v nějaké okultní disciplíně, bude se tento typ snažit prokázat, navzdory vlastní nezkušenosti v okultismu a neznalosti,  z čehož vyrobí svojí přednost díky údajnému přirozenému daru a talentu, že je mnohem lepší, než ten břídil XY. Mluvím o typu, který, když se dostane k nějaké příručce, zásadně vynechává první fáze, protože je borec a jde rovnou na věci vyžadující  několik let praxe. Protože on to přeci dá. Pokud si čtenář pěstuje někoho takového z jakéhokoli důvodu ve svém blízkém okolí, má dobrá rada zní, držet se od takové osoby  nesmírně daleko. Stane se vám totiž, že místo času na vlastní věci budete pořád poslouchat, jak je onen typ geniální a kdo vše je proti němu malinký. A to je přesně to, co nechcete, protože potřebujete čas pro svůj záměr.

Málokdy si člověk uvědomí, že podporuje přesný opak toho, čeho sám by chtěl dosáhnout. Vzato na podobenství s učením angličtiny, jistě nikomu neprospěje, když na straně druhé bude podporovat spolek založený na myšlence, že není potřeba se učit jiným jazykům, postačí jazyk mateřský, či dokonce takový, který všechny cizí jazyky zavrhuje. Jedná se příklad ad absurdum, ale ono v praxi, má-li člověk magickou invenci, dříve nebo později narazí na lidi, kteří provádějí přesný opak. Není potřeba se nějak vůči ním vymezovat, protože každý si sám vytváříme své štěstí a každému vyhovuje trochu něco jiného. Nicméně aktivně podporovat záměr někoho, jímž přesně to, oč sami usilujeme, poplival, pokud o tom ještě navíc víme (nebo známe fakta, bychom si to uvědomili), je hloupé a krátkozraké. Ať chceme nebo ne, každý čin sebou nese nějakou energii. Z pohledu psychologie, to, co děláme, se ve své podstatě odráží v podvědomí. Je tak docela možné, že ono protichůdné, neslučitelné, bude mít mnohem silnější egregor, než-li naše vlastní invence. Energicky situaci nesmírně zkomplikuje.
A potom, ne najednou, tyto věci se nedějí náhle, jak vrážíme, byť v menších ale pravidelných dávkách energii do toho neslučitelného, rozhodně nám tato energie nepomůže, naopak, každý náš přešlap násobí, ... a tak jednoho krásného dne bude pod našimi nohami příliš mnoho klacků a invence se přesouvá na území Nebylova. Vše, čeho bylo dosaženo, jakoby se rozplyne...

Od doby, kdy jsem si těchto věci povšimla, si nechávám hodně toho tam, kde okolnosti neznám, na intuitivních reakcích. Často mívám některé věci otevřené a nechávám je dovyvinout se samospádem. Jakmile si povšimnu něčeho neslučitelného, nahodím neutrál. Není důvod k odsudku, ale také si nenechám zamotat do svých energií přesně to, co nechci :)

                 

5.2.17

Tanec na motivy XXI.

Úvodem sluší se říci, že se jedná o postřehy z mého tance či cesty skrze a přes Velkou Arkánu tarotu. Jedná se o postřehy spojené se dvěma sadami, tedy s Thothovým tarotem a Baphomet tarotem R. G. Gigera. Spíše než-li o klasické věci pro výklady půjde více o okultismus a troufám si říci, že v běžných rozkladech se něco takového nezažije. Na rozdíl od rozkladu tarotu, na který Baphomet tarot není vhodný, kde se odpovídá na konkrétní otázky, zde se jedná o prožitek s tarotem, děj se co děj a nalezení něčeho okultního pro sebe sama. Každá z těchto cest, kdy člověk předvádí něco jako Tanec s maskou je originální a jedinečná. Jistě, nejde o můj nápad, o Dance of the Mask píše Nema ve své Maat Magick. Podstata spočívá v tom, že člověk si volí masku dle obrázku Thotohova tarotu pro svůj rituální tanec. Já, ačkoli tanec mám ráda, pojala jsem záměr projít Vlekou arkánou a  ponechat kartu samotnou, by navedla mně na symbol, který je podstatným, který se mi sám ukáže. V tomto příspěvku se nedá obsáhlým způsobem popsat symbolika všech 22 karet obou sad, spíše dám některé věci do kontrastu. Již vůbec se nedá popsat vše, co jsem si na cestě oběma sadami zažila, poznala... Poznávání tarotu na vlastní kůži sebou nese jisté situace, které musí člověk zvládnout. Jistě, některé karty se dají využít i pro zbavení se nechtěného, vypořádání se s nevyřešeným. Potenciál každé karty bude u každého rozvinutý trochu jiným způsobem. 
Tomu, kdo si udělá svojí vlastní poznávací cestu, tanec s maskou, mohu garantovat, že objeví věci zajímavé. Objeví si něco, co nepoznal. 


XXI. UNIVERSUM



Thothův tarot

Světem není pouze to, co je hmotné, na co si můžeme sáhnout. Jsou v něm zastoupeny i vrstvy nepoznaného, jemné éterické, je v něm mnohem více. Na kartě je Thothova tarotu je žena, která tančí na hadovi nebojácně a také symbol pro Materia Prima, ze kterého si lze cokoli vytvořit. Jedná se o onen zvláštní geometrický útvar na kartě, který přesahuje dvourozměrnou realitu. Většina lidí klade důraz na ženu a hada či na saturnský symbol v její ruce. Lze použít i přímo masky nacházející se v rozích karty, některou z nich nebo všechny, záleží, co je podstatné.  Pro mně je podstatný tento útvar. Při pohledu na kartu je zřejmé, že se děj neodehrává v chrámu na zemi, ať ten tam je také, jde o Chrám, který si vytváří člověk tam v jiných sférách známých svojí nedostupností a všudepřítomností. Nad Chrámem hvězdné nebe a k němu stoupající žena, mnohé napoví, však duši říká se anima. Tam za horizontem, kde formuje si svůj svět podle vlastní invence a to něco tam, formuje invenci samotnou. Jen potom v světě hrubé hmoty chce toto formování podpořit vlastními činy, které jsou v souladu s ním, ne proti němu...

Pokud chce člověk stoupat ke hvězdám, měl by začít právě s touto kartou a nevynechat ji v magii tarotu. Kdo půjde po kabalistických stezkách po ní vystoupá na Yesod. 


Baphomethův tarot

Při pohledu na tuto kartu je zřejmé, že podstatným motivem jsou zde ústa. Však to, co je vysloveno umí nejenom popsat a osvětlit svět kolem nás, ale slovem lze i tvořit. Slova jsou právě ony body na kartě, které mohou osvětlit, posvítit na něco, ale je potřeba pamatovat na to, že světlo neosvětlí vše... Je na každém, by našel významy mezi řádky. Vždy zůstane něco nepojmenovatelného... a právě na to je potřeba myslet při tvoření. Pokud rigidně popíšeme přesně úplně vše, nezůstane prostor pro to, co dotvoří a vytvoří se samo. 

Dalším ústředním motivem je kosmická loď, která představuje mikrokosmos člověka, jeho vlastní prostor. Kromě stoupání ke hvězdám, v tomto nacházím i poselství, že ať je člověk kdekoli, vždy si může všude vybudovat kousek vlastního světa. I v té největší temnotě, která nachází se v kosmu, lze najít nějaký svůj vlastní střed. 

Někdy je potřeba vyslovit, co člověk chce. Vyslovit jasně a srozumitelně. Při práci s touto kartou ze složit přísahu, lze uzavřít dohodu.

 



         

         

4.2.17

Převzato od předků


Hodně z toho, co pácháme v dospělosti, je ovlivněno zážitky z dětství. Měla jsem to štěstí, že mé prostředí netvořila pouze rodina, ale šlo o komunitu lidí, kteří se potkávali v kuchyních za dlouhých zimních večerů, při ohních, když padl soumrak v teplých dnech, při potřebě souseda rychle sklidit lan sena a zaříkávat, by bouře minula či počkala..., při brain stormingu jak vyzrát na divočáky, zajíce, jeleny, aby nesnědli ještě nedozrálou úrodu či v zimě nezničili stromky..., při obchodech s tím, co se komu povedlo sehnat bokem či pod rukou, při půjčování LP nebo knih (hodně věcí prošlo více domácnostmi), při zjišťování, kdo má přístup ke kakau (lze zaměnit za jinou těžce dostupnou komoditu té doby), při pokusech vyhrabat dopravní prostředek kohokoli z bahna, bláta nebo brzkého sněhu na podzim (zpravidla od konce listopadu již vyjma sání jiný dopravní prostředek nebylo možno použit), při vytváření pruhů chodníků, když napadl sníh přesahující výšku dětí a při podobných příležitostech. V mnohém zde byli lidé odkázání jenom na to, s čím si vzájemně uměli pomoci. Bydleli jsme všichni dost dalece od sebe, abychom měli soukromí, ale příliš blízko na to, aby se novinka neproflákla dál.

Magii řešil v naší malé komunitě nějak každý, jen v té době věděckého materialismu nás ve škole učili, že jde o pověry. Zbytečně. Tento luxus, brát to, co fungovalo u prapředků, jako pověru, jsme si my, co jsme bydleli příliš vysoko, dovolit nemohli. A již vůbec ne ti, kteří se i v té ne až tolik vzdálené době, živili pouze chovem dobytka. Nebylo to jednoduché, neb pole bylo "džizídí", které milostivě svolilo, že je může drobný zemědělec obdělávat. A tak pole, louky a pastviny, které patřily rodičům rodičů, jejich děti mohly užívat z milosti úřední a aby to šlo hladce, bez nějakého toho vlivu nadpřirozena se obejít nedalo. Kouzla vyžehlila mnohé, i průšvih osoby, již ujely nervy a honila úředníka s velkým dřevěným kůlem v ruce a výrazem příznačným pro Vlada Tepese III. Před touto scénou jsem netušila, že osoba budící zdání invalidní babičky umí jakoby nic vytrhnout kůl ze země, oddělit od něj kládu a běhat s ním po kopci v závěsu za mnohem mladším úředníkem.

Protože doba byla těžká a životní podmínky nelehké, kouzlilo se a čarovalo skutečně u všeho. I zde byla jedna čarodějka ryze zlomyslná, další tak -  jak to přišlo a nakonec dvě, které měli tendence napravovat průšvihy způsobené jejich dvěma kolegyněmi. Jistě, došlo i na "války" mezi nimi navzájem. V takovém prostředí, buď člověk strpěl, že někdy šlápl do kouzla určeného jinému a holt to schytal, nebo chodil ověšený amulety proti téměř všemu anebo si vybudoval psychickou obranu. Nicméně jevilo se, že kouzla nemají účinek na lidí opilé neb ty, jak bylo známo, pánbůh chránil. A tak někteří muži se pohybovali výhradně v tomto stavu. Prakticky nebylo možné žít tam a nepřijít s magií do styku. Na každé kouzlo existovalo protikouzlo. Neexistovalo kromě smrti nic, co by nebylo řešitelné. 

Jednalo se o systém, který měl základ v tradici a nebránil se inovaci, neb individuální situace vyžadovala i individuální přístup a mnohdy improvizaci, když ne vždy vše potřebné bylo hned po ruce. Podstatou tohoto systému bylo brát vážně určitá znamení a sny. Byla jsem svědkem vyprávění x snů, které vyprávěč zároveň i interpretoval a k nímž se následně vracel, neb se vyplnily. Jistě nebyl takovým věšteckým každý sen, ale zkušenost pomohla při jejich rozpoznání.

Lidé nikdy nebyli a nebudou dokonalí, naopak, mají sklony k tomu, aby něco pokazili, udělali věci špatně, nedbali poučení. To ovšem neznamená, že se nelze poučit z vlastní chyby a příště udělat věci lépe. Stačí se nevzdávat, a když již, ne nadlouho.

Vztah mezi přírodou a člověkem je o vyrovnanosti. Narušení vede k lakomosti, závisti a patologickým vztahům k lidem. Takového člověka posedne velká závist, kdy nic z toho, co dosáhne mu nebude dostatečně dobré a vždy uvidí jenom to, co nemá. Jeho život je jedno velké utrpení způsobené srovnáváním a zžíravou závistí, která mu nedá spaní a navede jej na cestu ubližování druhým. Jenomže všechny ty skutky, kterých se dopustí na jiných, se k němu odrážejí.

Smysluplná podpora je pouze taková, která je oboustranná. Lidé dělají něco pro sebe, aniž by bylo potřeba nějak o tom hovořit. Snaha o využití podpory toho druhého pro sebe, pochopitelně systém nabourá. Člověk by měl dbát některých varovných znamení, jinak se může lehce stát, že jeho energie bude vyčerpávána na projekty jiných a nezbude mu čas na vlastní. Dostatečně varovným signálem by mělo být nevstřícné chování druhého. 

Milostná magie funguje, pokud kouzlící není magický břídil. Jenomže tím si zabetonuje šanci, že láska probudí se sama o sobě. Také zkušenost předku ukázala, kterak se chtěná a dosažená osoba stane kouli na noze a ani to tak dlouho netrvá.    
         


     

3.2.17

Fehu



Pure energy of the fire can be felt in the inner space and in the outside space, around your own body, in the pulse of your own veins.

It warms in the greatest cold, only idea but it will be warmer and warmer.

Be careful with bursting into the flames of wrath, impatince and unease.

It is your own Luck... Your mind is connected with Fáfnir...

Magie a věci finanční (poznámka druhá)

poznámka první

Od napsání mé první poznámky uplynul již nějaký čas. Mé záměry a projekty v tomto směru se nějakým způsobem posunuly, dosti věcí si navíc uvědomuji zpětně. Tato poznámka nemá ambice nahrazovat jakoukoli knihu na trhu, jde pouze o několik praktických zkušeností. 
V ostatním platí úvod k první poznámce.
Čtenáři, který nečetl poznámku první, s ní doporučuji začít, neb zde popsána filosofie, z které vycházím a která se mi osvědčila.   


Ještě něco pro začátek 

Jestli jsem něco, co by na začátku mohlo chybět ve své minulé poznámce opomenula, je zdůraznění principu, že vše souvisí se vším. Zejména v této oblasti platí, že stačí málo a člověk si nabourá vlastní provedenou operaci. Může k tomu dojít různě, např. nevhodnými myšlenkovými pochody, jimiž se intenzivně zabývá, ale i nepromyšleným jednáním. Stejně, ne-li ještě více je škodlivé vlastní protichůdné jednání. Často se stává, že člověk za něčím jde, dělá vše pro to, ovšem ač sám něco, co považuje za nevhodné, nedělá, ale podporuje v tom jiné lidi (opatrně jsem popsala problém zde ).
Věci magické hodně závisí na toku energie a ten akceptuje všechny možné vazby, které si člověk vytvořil. Někdy si člověk vytvoří vazby nevhodné, které mnohdy, aniž by si to uvědomoval, podporuje.
Právě proto je potřeba pracovat s vymezením vlastního prostoru a denně ritualizovat, aby si člověk kolem sebe a v sobě vytvořil stabilní prostředí, které okolí nerozhodí a které nepřipustí vytvoření nevhodné vazby, ani průnik toho, co by škodilo. 
Když říkám denně, myslím denně tak nejméně půl roku jakéhokoli praktika zodpovídajícího zaměření a praxi, tzn., pokud si někdo, kdo provedl tak dva rituály s nějakým časovým odstupem řekne, že je hoooodně dobrý a pustí se rovnou do rituálu pro pokročilé, fungovat to nebude. Bude chybět pevný základ a sféra hrubé hmoty, jejímž atributem jsou právě peníze (i ty online), si na něj potrpí. Sebelepší astrální "výcvik" pomůže pouze v trpělivosti a vytrvalosti, ale samo se to neudělá.

Je velice vhodné použít atributy nějaké tradice zaměřené na finanční magii. Obdobně, jak jsem minule nedávala tip na konkrétní knihu, nedávám ani teď tip na konkrétní tradici, neb každému je bližší něco jiného. Mluvím o tradici, neb peníze jsou tradiční hodnotou. Skutečnost, že lze s nimi nakládat i elektronicky, mluví ve prospěch kyber či chaos magick, nicméně s využitím prvků tradice. Ať chceme nebo ne, operace, které lze s financemi na finančním trhu provádět také probíhají v určitém rámci a vycházejí z něčeho tradičního. 
   

Praktické zkušenosti      

Nezkoušela jsem nastavit egregor bohatého flákače, neb nemám pro něj pevný základ na hmotě. Především se neumím dlouhodobě flákat, což by při nastavování egregoru bohatého flákače mohlo býti hodně velkou překážkou.

Mojí doménou ani není rychlé nabytí majetku, neb v tomto jsem příliš často viděla, jak někdo rychle nabyl a mnohdy ještě rychleji pozbyl... někdy navíc i s dluhy. Peníze, ať již reálné bankovky ruce či jejich elektronické zobrazení, se mají tendenci v množství větším rychleji točit. Čím více jich je pohromadě, tím více mají tendenci se nějak hýbat a je potřeba je nějak užitečně zaměstnat. Bohatý flákač nemá štěstí zůstat flákačem a pokud to nechá jenom na jiných, dlouho nebude bohatým...  

Ač to může znít podezřele, nejlepší a nejstabilnější způsob jejich nabytí je vlastní práce (pozn. tím nemyslím pouze klasický pracovní poměr, ale i různé formy podnikání). Na tomto místě nemluvím o rituální či astrální práci, myslím práci přímo na hrubé hmotě, prostě jakoukoli činnost, jejíž mezistupně a výsledky lze nějak užitečně zpeněžit. Možná méně zkušený čtenář si pohrdlivě odfrkne, že má-li pracovat, nepotřebuje čarování. Je možno zastávat i tento přístup, ovšem pracujících a zároveň nespokojených lidí je mnohem více, než-li těch, které práce nesmírně baví a ještě mohou hrdě říci, že se uživí, zbývá jím čas na jejich zájmy a aktiva převažují nad pasivy. Jistěže, docílit tohoto lze i jinak, ale já jsem si vybrala magii, takže píši o tom, s čím mám osobní zkušenost. 

Má-li člověk pevný základ vybudovaný díky vlastní práci, dá se potom spoléhat i na jisté nahodilé vlivy, klidně i v delším časovém horizontu. Zpravidla věci se ukládají po svém samy a navozují vhodné stabilní prostředí pro prosperitu. 

Je vhodné nevázat se příliš na jeden cíl či nějaké podmínky. Jak psala jsem v první poznámce. Tato zkušenost se mi potvrdila v jednom projektu, který si kladl konkrétní cíl, jehož nebylo možné dosáhnout. Člověk, který se o toto snažil, chtěl vydělat právě dosažením konkrétního cíle. Jenomže finanční magická operace nebude zasahovat do běhu jiných osudů jen proto, aby si člověk vydělal dosažením napevno ukotveného cíle. Ona dělá věcí jiné, snaží se posunout člověka do takové pozice, aby mohlo dojít k vytvoření finančního zisku. Čím více člověk lpí na konkrétních cílech, tím hlouběji poznává dno.   
Jistěže se nedělá vše jenom pro zisk. Některé cíle jsou altruistické a člověk tak chce udělat něco i pro společnost či společenství. Jenomže tyto cíle je potřeba důsledně oddělovat od finančních operací a ponechat na volný běh, zda se vůbec s tímto cílem finanční zisk potká. Jinak dochází ke ztrátám na obou stranách, jak u altruistického záměru, tak i u snahy být ve vysoce červených číslech. 

A možná závěrem, dosti bohaté rodiny vynakládají část svého bohatství již tradičně na podporu zvolených altruistických cílů, prospěšných společnosti či společenství, z nichž zisk nemají. Mnohdy je k tomu vede morálka, náboženství nebo humanisticky zaměřená filosofie. Než čtenář podlehne pokušení tropit si posměch z jejich idealismu, měl by si pozorně nastudovat nějakou tu tradici, která se zabývá finanční magii. Zjistí, že tok energie není jenom jednostranný a ono já k sobě vše a od sebe nic, jaksi nefunguje. Z tohoto úhlu pohledu již není konání ve prospěch společenství či společností, z něhož zdánlivě člověk neprofituje, pouhým idealismem, ale vysoce pragmatickou záležitostí. I zde platí, že je potřeba volit, co člověk podporuje. Mám osobní zkušenost s podporou špatně volenou, naštěstí  nešlo o příliš velkou finanční částku tímto směrem, ale již se mi vrátil nepěkný bumerang od cíle (který pravda o mé podpoře ničeho netušil), což je pro mně jako okultistu výstražným znamením: tady tedy ne.