2.3.17

K těm nedotknutelným...

Zničený thurs...


K nedotknutelnosti... no, každý sám určuje si, co se jej dotkne...ne hláškami typu: mi je to jedno, mně nic nerozhodí, ale vnitřním klidem manifestovaným navenek... 
Nakonec, jde-li o čin, až tolik nedotknutelných a vnitřně klidných po zemi nechodí, mnohým postačí pouze jemné našlápnutí, nemusí se ani plynový pedál více sešlápnout k zemi...


Jsou lidé, kteří si zakládají na svém vnitřním klidu a dávají najevo, jak je jím vše jedno, pořád mluví o tom, jak oni sami jsou lhostejní a nic se jich nedotýká. Možná proto, že jakmile se jich něco dotkne, mění své okolí v mýtickou kůlničku na dříví, neb poryv běsu a nikdo a nic v jejich okolí není bezpečné. 


Možná takto podvědomě snaží se slovy přičarovat si to, co nemají, a narovnat handicap... nu každopádně, všem, kteří trpí příliš impulzivními reakcemi, maskovanými lhostejnosti pro začátek přeji, aby již nic maskovat nemuseli. Náprava začíná u přiznání si pravdy a luxusu, nechat emoce vybouřit a potom nelitovat. Jen tak se věci dostanou do sféry vědomí, které si může chování regulovat... 


Pro zbytek čtenářstva: nedotknutelné poznáte snadno, rádi se zaštiťuji veličinami a opírají se o jejich tvrzení, aniž by sami něco originálního vyprodukovali. Nedotknutelní mezi námi jsou a představují určitý model chování v rámci rozličnosti. Pokud je jím takto dobře, není ani potřeba aby se měnili, napravovali, kultivovali, nakonec  nějakou tu chybu má každý... Jen my ostatní budeme vědět, že když nás budou přesvědčovat o něčem, co vychází ani ne z nich, ale hlášky slavné osobnosti v oboru, s kým máme tu čest... Oni vážně mimo své hlášky, jíž si neustále mantrují, nic jiného nevidí... Je-li takový nedotknutelný více duchovně založený, vsadím se, že zcela jistě nemá ego... jeho se to, čím trpí většina populace, přece vůbec netýká... :)

Žádné komentáře: