5.3.17

Vyřešeno... se "stromem"



Tento příspěvek píšu mysleje na přítele, který měl odvahu udělat to, co nikdo jiný, koho znám...
Je určen čtenářům se sklony k altruismu, neb i ten lze pěstovat a hromadit na nepravém místě...     


Opakem altruismu je egoismus a člověk, který kultivuje svojí osobnost, nekoná věci jenom pro sebe, ale nějakým způsobem někdy udělá i něco, z čeho on sám prospěch mít nebude, ale bude chtít i nějak podpořit někoho jiného. Zvláštní je, že v případě mé dlouhodobější podpory jednoho projektu byl výsledkem  zpětný odraz ve formě nabubřelosti, falešného mysticismu, pózujícího kazatelství a vrtkavé proradnosti. Jednoduše vytvořila jsem si tak zcela nezištně u sebe prostor pro to, aby si tam jiná osoba projektovala své lži, nabubřelé sebeoslavné ódy a ještě měla tu drzost vrtat mi do čehokoli, jak si zamanula, jen proto, aby si hezky zdůraznila, jak ona to má jiné... jak ona to má oproti ostatním geniální, jak jí ostatní nezajímají a ještě takto povykovala i na lidi kolem mně, které na rozdíl od ní znám.

Žádný strom neroste do nebe, říkala moje babička. Na první pohled v tomto lze najít odsudek. Jenomže ten může být ryze subjektivní... Obecně není vyloučeno, že někdo, kdo na mně působí jako ulhaná slibotechna měnící barvy přímo chameleonsky, může být někde jinde užitečným členem společnosti nebo může udělat něco natolik geniálního, že to, co mi již po dlouhé době leze na nervy, bude vnímáno jako roztomilý vrtoch génia. A právě i tento aspekt ona věta o stromu zahrnuje. Jaksi neříká, jdi a osekej ten strom. Je v tom řečeno, že on běh světa, universum, osud,  Bůh, daimon ... prostě ona metafyzická veličina, jejíž přítomnost lehce vnímáme, v sobě zahrnuje i jisté meze... Pokud se člověk nevzpamatuje, nechá jej padnout velice brutálním způsobem.

Nakonec na tom, že si ona osoba vůči mně dovolovala tyto věci, mám také svůj podíl. Měla jsem ji stopnout ihned, jakmile začala. Projevila jsem nevýslovnou slabost, kterou jsem si malovala jakože tolerance, jakože dobrá vůle a jakože jsem ta lepší, která projde v klidu i skutečnost, že dotyčný jedinec není schopen jednání na rovinu a již vůbec ne otevřeného rozhovoru. Neb vše zakamufluje do žvástů typu nesmrtelnosti chrousta. Sice to bylo hezké, že mí kamarádi obdivovali mojí trpělivost, ale méně hezké byla skutečnost, že podpora tohoto egregoru, mi začala nabourávat běžnou realitu nenápadně a plíživě... Znám tyto průniky způsobené skutečností, že člověk na jedné straně si dělá něco, v čem má úspěch, ale na straně druhé podporuje u nějaké osoby přesný opak. Oboje je možné pouze do jisté míry (i zde lze uplatnit ono přirovnání se stromem od mé babičky).

Za takové situace je jediným východiskem se s takovou osobou rozejít. Jen, co jsem začala v tomto duchu vytvářet magickou invenci, nějak se stalo, že se naše cesty rozešly. Jistě invenci jsem dokončila a poslední její ozvěnou je právě tento příspěvek.

Jak říkám, nemá cenu nikomu něco zpětně vyčítat, jednoduše jsou okamžiky, kdy si lidé přestávají navzájem vyhovovat. A potom je na místě v tichosti se rozejít.

Žádné komentáře: