Přeskočit na hlavní obsah

Než odpálíte nálož, aneb proč se vyhnout pomstě




Mstít se je jako odjistit granát a hodit jej po tom druhém... Někdy se v afektu ani nestihne odjistit pojistka a potom člověk vypadá jako debil...


V tomto příspěvku se pokusím čtenáři vysvětlit, proč msta jako taková postrádá smyslu. Osobně ji považuji za velice hloupou, ale mi se to povídá, neb v tomto směru nemusím vynakládat přespříliš energie, abych se nemstila. Netrpím pocitem, že teď tam musím hodit granát nebo se pomstít, v podstatě ani není proč.   

Úvodem se sluší říci, že msta je velice nízká až zavrženíhodná pohnutka, která navíc problém sám o sobě nevyřeší. Pokud jde o etickou stránku, není o tom pochyb. Jenomže většina lidí na nějaké etické důvody kašle, neb ona primitivní touha v nich ovládá osobnost. Takže se zaměřím spíše na pragmatickou stránku věci.

Především člověk vyrovnaný k ní neutíká, naopak, představuje pudovou reakci na stres ve falešné naději, že provedením odvety původci stresu se mu uleví. Dočasně jistě. Je to jako kopnutí do zdi, jímž si lze zranit nohu. A také za cenu, že ze sebe udělá politováníhodného kreténa. Msta vzbuzuje nežádoucí pozornost a důvody k ní vedoucí nikoho až tolik nezajímají, každý vidí jen škodlivý následek. V lepším případě nějaká hodná duše polituje velikého mstitele, neb jde o chudáčka, který neuměl ustát... 

Msta je řešením zkratovitým, možná první pomoc spočívá v onom typickém vychladnutí, neb pomsta za studena spěje k opanování msty. Ve stresu mstitel spoustu věcí nedomyslí a mnohdy se nestačí divit. Až opadne adrenalin z akce, opadne i radost, neb mu začnou docházet jiné, nežádoucí následky. Ovšem za ty si již může jenom on sám. 

Mstitelé se často dovolávají práva a nějakého svého pseudonároku na mstu. Jejich vidění je ryze subjektivní, zatímco právo stojí na objektivních veličinách. Jejich alibi nebývá pro okolí přijatelné. Naopak, často působí dojmem šílence, jemuž hráblo v bedně. Však proto často prvotní obranou lidí proti nějaké akci bývá, oni mi to udělali, protože se mi mstí za... Msta diskredituje.

Jedná se pouze o důsledek toho, co již pojmenoval Konfucius: "Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby."  A ten druhý je vždy pro mstitele...
Msta je saň vícehlavá a živí ji krev mstitele, ať si ten namlouvá cokoli. Spolehlivě zničí sám sebe, jde o úpadek, neb energie by mohla být věnována něčemu smysluplnému. 

Mstitel, což považuji za nejhorší efekt touhy po pomstě, nežije svůj vlastní život. On se probírá životem své oběti, pokud se mu nedostává aktuálních informací, vytváří si fikce, či její fiktivní život, který jej strhne natolik, až se stává obětí. A hádejte, kam jde a na čí podporu všechna ta energie.

Proč se nemstít

Nemstím se, ani těm, co se mi pokoušeli pomstít. Jednak mi přijde idiotské najednou napadat lidi, kteří mi kdysi byli blízcí, přinejmenším legrace jsme si spolu užili, něco si i řekli. Proč? Jen proto, že ta doba skončila, což není příjemné, případně skončila způsobem mi nemilým? Dál se v tom hnipat skutečně někam nevede. Minulost je hodná poučení, ne setrvávání v ní a lpění na tom, co bylo, brání vzniku nového.

Také jsem vypozorovala, že mstít se i v situaci, kdy mi někdo hodně uškodil v jakémkoli směru nemá cenu. Po světě běhá dost mstitelů, kteří se paradoxně svojí pomstou směrovanou na mně mstí dotyčné osobě způsobem vskutku duchaplným, a že zasáhnout skutečně umí. Osobně v tomto spatřuji efekt fungování systému maat.

Odpuštění znamená něco pustit, pustit hadr, který člověk drží v hubě jako pes a ještě se o něj rve, aniž by mu docházelo, jak bezcennou kořist svírá mezi zuby. Zanechat stavu, v němž se zvedá tlak i adrenalin a oběhový systém podobné věci velice  těžce snáší. Pustit, nechat být... záležitost, na které sám mstitel lpí, ale nikoho kromě něj již nezajímá, spíše každého slyšet o ní otravuje. Nic jiného, než-li prohlubování sebelítosti a křivdy, která možná kdysi byla, ale je nepřiměřeně umocněna.


Msta po rozchodu

Jsou chvíle, kdy člověku přijde msta jako jediné správné řešení, domnívá se, že takto si zachová sebeúctu. Omyl, pouze zavrtává se do zombie energií.

Závěr

Milý mstiteli, ať tak či onak, snaha o mstu neuleví, spíše bývá druhým pro smích. Pokud narazíš na oběť, která nepřistoupí na tvojí trapnou hru, ztratíš mnohem více. Člověk mající sebedůvěru sám v sebe ani nemusí tvé konání použít k ukázání světu, jak jsi bídný, to zvládáš dokonale sám. Baví-li tě energicky dotovat jiného, jen tak dál! Spřádej plány a bav se tím, jak se do tvého života začínají vkrádat okolnosti, při nichž se rozhodně nudit nebudeš. Pocit, že ztrácíš vládu nad kormidlem může být chvíli adrenalinový, ale časem každého unaví.        

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Spálené planety

Spálená planeta (od 0,15 až 4 stupně od Slunce) sice znamená, že zrozenec má sklony k jednání, myšlení či vnímání pod vlivem jejího poškození, ale také má šanci z jejího popela povstat jako Fénix. Ačkoli podle zaužívané interpretace by taková planeta měla stabilně zrozenci podkopávat nohy. Tento příspěvek si dovoluji napsat, protože jsem v praxi u různých zrozenců měla možnost nalézt způsob, jak využít přednosti této pozice a narovnat její handicapy. Pravda, není to pouze otázkou jednoho rozboru horoskopu, ale být nápomocen i při různých situacích natolik, aby si zrozenec tyto věci uvědomoval a vytvořil si návyk na trochu jiný model chování.   Chci svým příspěvkem připomenout, že spálené planety nemůžeme brát jako známku neměnné idiocie v jisté oblasti, nýbrž je vhodnější k nim přistupovat jako k jistému omezení, které může umožnit trochu jiný pohled, a s nímž lze pracovat.  Spálená Venuše Se spálenou Venuši se lze jen stěží vyhnout ohromným citovým zklamáním.  Subjektivně taková situa

Lilith z pohledu astrologického

The matter is a prison Osobně se domnívám, že Lilith jako taková vyžaduje osobní přístup astrologa, i kdyby tím přístupem mělo být její ignorování. Máme snahu se domnívat, že existuje pouze jedna Lilith (či jeden pohled na Lilith), jenomže již v démonologii si nelze nepovšimnout mnoho vrstev různorodých mýtů o Lilith. Proto máme v astrologii na výběr ze dvou bodů. V dnešní moderní době je velice jednoduché uchopit téma Lilith feministicky anebo ryze démonicky, on rozdíl až tolik velký co do základu nebývá. Jedná se o téma umožňující subjektivní pohled, ten můj vychází z magické transformace a démonologie.  Onen subjektivní přístup začíná v momentě, kdy se astrolog má rozhodnout, zda ve svojí astrologické praxi použije skutečný bod Lilith anebo střední, tedy korigovaný bod, protože Měsíc se nepohybuje přesně elipse, jak předpokládá střední Lilith (rozdíl může být i 5 stupňů). Střední se označuje jako Mean a skutečná jako True. Běžnější se používání Mean Lilith, což kolegy považující Lil

Etika a esoterické služby

Tento článek je určen také klientům, kteří se obracejí na různé kartáře, astrology a pod. V této oblasti funguje hodně šikovných a talentovaných lidí, potom hodně lidí, kteří do jisté míry zvládnou službu a své udělají, ale také i lidé, kteří služby poskytují pro uspokojení svého ega, což může působit problémy.  Okamžiky, kdy se na nás obracejí lidé se žádostí o výklad, protože očekávají od člověka označujícího sebe jako kartáře či astrologa profesionalitu (a oprávněně), jsou stěžejní, aby se profesionál poskytující službu (ať již úplatu či jinou protihodnotu) tázal sám sebe, zda v daném případě zakázku vezme či nikoli. Není pravdou, že lidé poskytující takové služby za úplatu musí vzít každého, kdo se na ně obrátí. Nemusí. Jen místo mamonu to chce přemýšlet intuicí. Profesionál si takto ušetří  mnohé problémy do boudoucna. Zkušený profesionál musí mít během čtení/slyšení objednávky jasno. Jistě, může se zmýlit, pokud připouští, že není neomylný, zůstává bdělým. Při sezení klient