8.5.17

O zbavení se touhy


plamínky touhy je potřeba držet, by nespalovaly...
... by neničily...
... by neuzurpovaly...
neb potom vše ovládne strach...







Před plamenem touhy spalujícím vše smysluplné mnozí varují a vskutku oprávněně. Touha zakaluje úsudek, rozšíří se do oblasti, kde nemá co dělat a nakonec vše pohltí a vyvrhne znehodnocené zpět. Umí navodit iluzi čehokoliv, takže běda tomu, kdo jí podlehne. Zaslepené smysly nepoznají, co je pravé a co hrané, obalamutí myšlení a šíří pouze utrpení... neb touha nemá nikdy dost a po spálení všeho dostupného, chtěla by spalovat dál. Kdo touhy neumí se zbavit, bude jeho magie vždy jenom hračkou v rukou dítěte, která je možná věrnou imitaci nástroje, ale jako nástroj použitelná není. Jen založit si deník přání, co nabubřele vyskakují a ukazují díry v osobnosti.

Touhy se lze zbavit pouze jejím poznáním na vlastní kůži, tedy hlubokým prožitím, až do morku kostí. Zdá se, že magie, když přijme energie člověka, nastolí mu takové školení, kurs, z něhož by New Age vymetači kursíků skončili v péči psychiatra. Umí navodit situace, kdy jakoby člověk má přání, o němž doposud nic netušil, na dosah ruky. Seč zpočátku to odmítá, probere se v něm démon touhy, vedoucí k nepokoji a utrpení. Provází člověka ve snaze ukázat mu vlastní stín a uvědomit si své největší slabosti. V zápalu touhy povšimne si jich, až když jeho touha je jakoby na last minute okolnostmi vytažena do neřešitelna, neb ono vytoužené, na čem si člověk pracoval, dařilo se mu, rozplyne se jako mlha, po které nezbude nic... kromě otázky, zda nešlo o pouhý sen. Touha umí vše spolehlivě zničit...

Kdo pochopí lekci, místo utrpení a s ním spojenými pocity, najde vnitřní klid. Neb prohlédl lekci, kterou mu magie udělila. Pochopil, ač ne racionálně, že takto nějak zbavil se toho, co činí lidské tvory nešťastnými a závislými na všelijakých okolnostech kolem sebe. Naučí se, jak krásné je opanovat plamen touhy, co spalovala. Teprve poté poznává, co je to skutečná vášeň a jak krásně umí entusiasmus sám o sobě vyřešit cokoli... protože navzdory tomu, že ještě před chvíli spalován touhou viděl vše popleteně, bez perspektivy, vše kolem se mu zhroutilo, uměl sám sebe dostat do bodu, který ukázal mu, jak zbytečný humbuk si kolem sebe vyrobil.  

V magii existuje ohromná past "Já chci!" Ono prosazování připomíná spíše dětský vzdor, než-li Vůli. Popravdě nemá s ní společného nic. Jde o opar nezralého puberťáka, který si právě něco usmyslel a universum mu dává lekci pomocí drsných kopanců v interakci na jeho nesmyslný rozběh hlavou proti zdi. Kdo nepochopí, pořád jenom bude mlátit hlavou do zdi uvězněn v zajetí iluze vlastních ambicí.

Svět kolem nějakým způsobem reaguje na nás a mnohé ambice jsou spojené okolními reakcemi bez ohledu na vztah k niternu. Mnohdy děláme věci spíše pro druhé, než-li pro sebe. Ignorujeme, že jakákoli změna začíná u nás samotných a místo toho se snažíme měnit druhé, aby dělali to, co chceme, jak bychom chtěli, bez ohledu na jejich vlastní volbu. A tak se lidé dostávají do spletitých vztahů, které ne a ne rozmotat, neb energie víří a zamotávají vše do nepřehledného klubka. Není tolik podstatné, koho v nás vidí jiní, to jenom do strnulosti klišé sklouzává, ať je to sebevíce příjemné i lákavé. Podstatné je to, co nikdo nahlas nevysloví a nepojmenuje...pravá podstata ukrývající se v nás. To, co uchopíme si sami a vytvoříme cokoli jenom budeme chtít.

Jakmile člověk přestane manipulovat okolím, přestane se zajímat o to, co ti druzí, zbaví se utrpení a získá svobodu. Není to až tak jednoduché a pro mnohé nedosažitelné. Pouze ten, kdo umí být sám se sebou, umí sdílet s jiným v podstatě cokoli.  

         

Žádné komentáře: